fortune?

18. srpna 2007 v 8:57 | F. |  Fortune
Nevim, jestli se mi tohle povedlo, je to zatiím nedopsaný, nemám moc času.Napište mi k tomu svůj názor, díky.
Zdálo se, že to bylo štěstí. Roky strávený na střední byly nenávratně pryč a sám sobě mohl poděkovat, že měl dostatečně silný pud sebezáchovy a neukončil své věčné trápení nejnovější vymožeností od firmy gilllete for men.
Teď se věci měnily. Na vejšce je všechno jinak. Jakž takž se stíhal učit a po večerech ještě prodávat komixy zapřísáhlejm fanatikům. Nikdo jinej do toho krámku skoro nechodil.
Rozvaloval se na posteli s knížkou pod bradou a díval se jak Nancy spí. Nancy, jeho holka. Už sedm krásnejch měsíců.
,,Gerarde, kolik je hodin?" zamumlala rozespale.
,,Bude půlnoc." odpověděl.
,,Panebože...!" vyděšeně si sedla ,,Asi bys už měl jít."
Gerard po ní vrhnul nechápavý pohled, ale neodvážil se nesouhlasit. Zkoušky.
A navíc to ona byla o rok starší.

,,Dobře." kývnul a zaklapl učebnici, do který si stejně většinou jenom čmáral ,,Uvidíme se?"
,,Jasně." řekla potichu, potm ho krátce a poměrně chladně políbila na rty.
Usmál se a hodil na sebe mikinu. ,,Tak se měj." rozloučil se ve dveřích. Chtěl jí ještě říct, jak moc jí má rád, ale s krátkým ,,Ahoj." mu zavřela před nosem.
Vysvětlil si to jako stres a nevyspání.
Procházel chodbou koleje, kde bylo pořád živo. Taky tu mohl bydlet, ale odmítl. Měl až moc rád bordel ve svym podkorvním pokoji, a ač si to nerad přiznával, dobrá večeře od matky nepřišla nikdy nevhod.
Přísahal si, že si najde vlastní byt, ale v rohu místnosti se mu už nahromadil štos novin s nabídkama na pronájem. Doposud si nenašel čas je přečíst.
Vyšel ven. Byla zima a oční autobus ho zavezl přes osvětlený Jersey až do Bellevile.
I když měla Nancy zrovna špatnou náladu, po celou dobu se kvůli ní cítil dobře. Jakoby mu pomáhala zapomenout na všechny problémy, které kdy měl.
Lehl si do postele a šťastný v mžiku usnul.
Zkazilo se přece už dost věcí.
Tohle období máme za sebou.

~

Příštích pár dní se s ní neviděl. Pokoušel se volat, ale odpovědí mu byl jenom zamítavý tón telefonního sluchátka.
Třeba ztratila mobil.
Nebyla nikde k nalezení, a to Gerarda částečně vracelo do jeho obvyklé náladovosti a světa pochmurných myšlenek.
,,Gerarde!" Mike už několik minut vytrvale bušil na dveře, zatímco Gerard seděl nevzrušeně na okně a kreslil si. Déšť. A postavy.
Všichni mrtví, jako mu to vycházelo vždycky, neplánovaně.
,,Kurva Gerarda, chci ti jenom říct, že máš telefon." zavrčel Michael naštvaně a tímto vzdal své pokusy o vstup do bratrova pokoje.
Jakmile ten zaregistroval slovo telefon, rázem se probral a odemkl dveře.
,,Mikey!" křičel, když sbíhal schody.
Michael jenom zavrtěl hlavou a hodil po něm sluchátko.
,,Díky." usmál se Gerard omluvně a zmáčkl hovor ,,Haló?"
,,Ehm...Gerarde?" z druhého konce se ozval tichý hlas.
,,Nancy?" rozzářil se. Začínal o ní mít dokonce strach, což se mu ještě nikdy předtím nestalo a byl rád, že jeví známky života.
,,Gerarde promiň..." řekla.
,,Ne, to je, eh, fajn, je to fajn co je s tebou?" vysoukal ze sebe, sedl si na schody a poslouchal.
,,Nemůžu, promiň." řekla rozklepaným hlasem ,,je mi to líto, víš já a ty a já a někdo jinej a já a..."
Gerard se najednou cítil, jakoby dostal ránu. Někdo jinej. Slyšel dobře?
,,Cože?" řekl nevěřícně.
,,Jsi fajn Gerarde a určitě si někdy najdeš někoho, kdo si tě víc zaslouží." povzdychla si ,,Promiň." zopakovala.
Gerard zíral na ten kousek umělý hmoty, co mu právě vyrval srdce z těla. Díval se na rachotící sluchátko, pořád mluvila, ale on jí nechtěl poslouchat.
,,Je mi to líto." řekla už po několikáté ,, on je... ty jsi..."
,,Jdi do háje." rozloučil se přívětivě a zavěsil.
Pořád tomu nemohl uvěřit. Kolikrát už tohle slyšel? On-je-ty-jsi. On je někdo, zato ty jsi...
Ty ani nechceš vědět co jsi Gerarde, řekl sám sobě.
,,Ty zkurvená děvko!" zařval na celý dům, i když ho mohl slyšet jenom MIkey.
,,Uber trochu zvuk jo?!" uslyšel ho z kuchyně.
,,Drž hubu Michaele." přešel k ledničce a vyndal plechovku piva.
Mikey pozvedl obočí a ušklíbl se ,,Jak myslíš. Jenom sem ti chtěl pomoct vyřešit tvůj psycho milostnej problém."
,,Psycho milostnej problém?" zopakoval po něm Gerard a zavrtěl hlavou ,,víš hovno o mejch problémech." vzal s sebou ještě pár piv do zásoby a zamknul se ve svém pokoji. Takhle to kdysi řešil často. Iron Maiden a katastrofický vize smrti na papíře.
Usnul přiopilej s hlavou na stole. Špička tužky se mu zarývala do palce, ale jeho otupělé smysly nevnímaly.
Díval se na svět zas se stejnou lhostejností, jako než potkal Nancy.
A nikdo ho už nezachrání.

~
,,Mám chřipku." oznámil dalšího rána své ustarané matičce. Uvěřila mu bez okolků, nevypadal moc dobře po noci strávené s deskou stolu nalepenou na čele.
,,Zůstáváš tady?" zeptala se jenom.
Mlčky kývl. Odmítl všechny nabídky pomoci, chtěl jen ležet v posteli a litovat se. Přemýšlet o sobě. Přemýšlet o tom, proč mu všichni říkají pořád to samé. Nikdy si nedokázal vysvětlit, co je v něm tak špatnýho, že to všechny holky nutí si co nejrychleji najít jiný útočiště.
Možná by to měl v sobě zabít. Možná by se měl zabít kompletně, i s tím.
Mikey odešel do školy, rodiče byli v práci. Hodiny zíral bez hnutí do stropu. Neměl chuť ani jíst, sám se tomu divil. Hudba byl nesmyslnej rachot, nikam nevedl.
Netušil, jak rychle čas plyne, všichni byli zase zpátky, začalo se stmívat... Připadal si tak bezmocně, opuštěně, brečel, klel a spal.
,,Máš horečku." řekla mu máma, když mu nesla horkej čaj na tácku ,,byl jsi u doktora?"
Zavrtěl hlavou ,,Co by se mnou dělal."
,,Myslela jsem, že máš chřipku." namočila složený ručník a jemně mu ho položila na čelo.
,,Rozešel jsem se s Nancy." řekl najednou. Potřeboval to ze sebe dostat, a že to byla zrovna máma, první na blízku mu bylo srdečně jedno ,,Já nechci žít mami!" náhle se srdceryvně rozbrečel.
Vzala ho do náruče a pohladila po hlavě ,,No tak. To se spraví. Uvidíš."
Když odešla, vyděsil se vlastní reakce. Když už se někomu svěřoval tak to byl Mikey. V krajním případě.
Praštil sebou zpátky na matraci a ujišťoval sám sebe, že do zítra na ní zapomene. Ale pochyboval, že zapomene do smrti.

~

Následující ráno vstal, oholil se a po zralém uvážení se rozhodl jít do školy. Viděl se v zrcadle, vypadal mrtvě a když vrazil do místnosti v půlce přednášky, profesor zmlkl.
,,Pardon." omluvil se a co nejrychleji se šel posadit. Každý jeho krok byl následován ozvěnou a dokud nedosedl na židli, nikdo neřekl ani slovo. To asi bude zvuk neštěstí. Drželo se ho až moc dobře.
Cítil se unavenej. V přestávkách mezi přednáškama chodil neustále ven kouřit. Pršelo. Každý slovo šlo skrz něj a lidé, s kterými obvykle skvěle vycházel vzdali veškerou snahu s ním navázat kontakt. Byl jasně mimo tenhle svět.
,,Hele, poď do hospody." snažil se ho potěšit kamarád.
,,Dobře." zamumlal Gerard ku velké neradosti onoho kamaráda. Doufal, že nebude muset trávit odpoledne se zničenou napodobeninou člověka, ale comohl dělat.
Opět se v něm probudila jeho alkoholová vášeň. Snažil si vykompenzovat celý to období, kdy pít nepotřeboval, náhle se to zdálo jako obrovská ztráta času.
Po pár hodinách mu došlo, že sedí sám v zakouřený putice, ale nic si o tom nepomyslel. Měl zastřenej pohled i mozek.
Vracel se pěšky a když měl štěstí, povedlo se mu vyzvracet i do popelnice. Pálilo ho v krku a nakonec už jenom vykašlával krev a kyselinu.
Všechno se mu to přece tak hezky vedlo.

~

,,Tak za ní běž, když ty papíry tak nutně potřebuješ..." řekl Mikey upřímně.
Gerard se hrabal v tašce s nákresama a vzpoměl si, kam jich část zmizela. Ukazoval jí je. Půjčil jí je. A teď už nechtěl nic, jenom aby se mu vrátily zpátky.
,,Nemůžu...!" zasyčel ,,po tom co mi udělala..."
,,Proto by sis je měl vzít. Potom co ti ta kráva udělala."
Gerard se zamyslel a nakonec mu musel dát zapravdu. ,,Zavolám jí." usoudil neochotně.
,,No vidíš." Mikey se usmál. Bylo zvláštní, že on byl ten mladší. Většinou sbíral Gerarda ze země nebo se mu naopak snažil vymlátit z hlavy ty nejujetější nápady, co se v ní dokázaly zrodit.

Gerard se málem sesypal, když uslyšel její hlas. Pořád nebyl vyléčenej.
,,Potřebuju...ty náčrty co sem ti dal."
,,Ty stupidní komixy?" řekla podrážděně.
Projela ním tak silná vlna nenávisti, jako nikdy předtím. Kdyby Nancy stála před ním, musel by se přemáhat, aby ji nepraštil ,,Přesně ty." procedil skrz zuby.
,,Eh...mám je doma u rodičů. Zajdi si tam jestli to má pro tebe nějakou hodnotu-"
,,Určitě." ujistil jí a déle to neprotahoval ,,Nashledanou."
vztekle se otočil a vyletěl ven. Stupidní komixy.
Nikdy si ho nedokázala vážit. Každá myšlenka na ní byla plná bolesti.
Nenáviděl.

~

Její rodiče už dlouho neviděl, ale vždycky se mu zdáli jako docela milí lidé. Ku jeho velkému překvapení mu neotevřel žádný z nich, ale bledej rozcuchanej puberťák.
,,Uhm." zamumlal místo pozdravu.
,,Ty...máš něco společnýho s Nancy?" zeptal se Gerard nedůvěřivě.
,,Jsem její bratr ."
Gerard pokrčil rameny ,,Nevěděl jsem, že má bratra."
,,Naštěstí nevlastní. Co tu chceš?" zeptal se zpříma.
,,No, ona říkala, že... má tu něco mýho a chci to zpátky." řekl naštvaně ,,dovolíš prosím?" podíval se na něj svrchu. Byl vážně malej. Jako nějakej morbidní skřítek z hororový povídky.
,,Ty jsi její bejvalej?" zeptal se.
Gerard ho zpražil pohledem, ale kývnul ,,Radši bych byl její nic." dodal.
Kluk se usmál ,,Tak to si popovídáme!" a pustil ho dál.

,,V jejím pokoji si dělej co chceš." řekl, když šli po schodech do patra ,,Je mi to fakt jedno. Třeba jí tam posprejuj zdi. Je mi to u prdele." v jeho očích se objevila škodolibá radost.
,,Ne, vezmu si jenom ty náčrty." ujistil ho.
Měla je na stole. Moc často domů nejezdila, takže to tam pořád vypadalo tak, jak to zanechala před dost dlouhou dobou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | 18. srpna 2007 v 9:43 | Reagovat

óóóóóóó to je dobrýýýýýýýýýýýý..............!

2 Anaj Anaj | Web | 18. srpna 2007 v 10:29 | Reagovat

Take spolocne spiknutie :D

3 Andy Andy | Web | 18. srpna 2007 v 20:05 | Reagovat

zkurrrrrrvená Nancy!!!!!!!!!!!! :-/

Ale ne že by to zkurvený celý, jen mi tak trochu ujeli nervy...Prej "stupidní komixy"...narvala bych jí je do krku! :-/....Ale jinak je to dost slibný a už se určitě těšim na pokráčo! :)

4 Pumpkin Pumpkin | Web | 19. srpna 2007 v 12:33 | Reagovat

:D hahah. Spomenula som si na Nancy Sinatru. :D Nie, je to fakt dobre, skvely napad. Uz sa tesim na pokracovanie. :) Dakujem za pekny comment na blogu! :)

5 F. F. | 19. srpna 2007 v 13:06 | Reagovat

na nancy sinatru, já taky x) a na nancy spungen a vůbec napadali mě všechny možný lidi... :D

6 LoLo2 LoLo2 | E-mail | 19. srpna 2007 v 14:42 | Reagovat

Dobrý! Honem pokráčko!

A ty dva by na ní mohli něco vymyslet.. Haha. xD

7 F. F. | 19. srpna 2007 v 18:03 | Reagovat

pokráčko bude nevim kdy páč mi rodiče omezili comp xD na čtyři hodiny denně ;D. a když mě nepopadne psací nálada během těch čtyř hodin tak sem ztracená,

8 mimuska mimuska | Web | 19. srpna 2007 v 22:39 | Reagovat

je to supíš...sa teším na pokračko :)

9 Pumpkin Pumpkin | Web | 20. srpna 2007 v 18:56 | Reagovat

:[ Aj mne chcú rodičia obmedziť comp. Omg... Teším sa na pokračovanie! :)

BTW, nechceš spriateliť? Pridala som si ťa do obľúbených. :)

10 F. F. | 20. srpna 2007 v 19:24 | Reagovat

taky si tě moc ráda přídám! :)

11 Pumpkin Pumpkin | Web | 20. srpna 2007 v 19:33 | Reagovat

F.: Dakujem! BTW, mas ICQ? Alebo skype?

12 F. F. | 21. srpna 2007 v 13:56 | Reagovat

290368253

13 Zuziky Zuziky | Web | 22. srpna 2007 v 17:02 | Reagovat

No super, doufám že bude pokračování, skvěle se to vyvíjí :o)

14 yaniczka yaniczka | 2. října 2007 v 22:52 | Reagovat

akorat sem cetla ten zacatek..jak tam pises o gilette,bo jak sa to pise..a z radia sem akorat slysela tu pisnicku na babsky ziletky venus.. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>