we only come out at night I

21. září 2007 v 21:54 | F.
Seděl jsem na posteli a díval se z okna. Na stolku tikal budík. Neměl jsem sebemenší ponětí, kolik je hodin, v domě bylo ticho, jen skrz zeď se ozývalo chrápání mého otce .
Pohnul jsem se a postel pode mnou zaskřípala. Nervózně jsem se otočil ke dveřím, bál jsem se, abych neprobudil Mikeyho. Tohle byla moje chvíle a já v ní nechtěl nikoho dalšího. Díval jsem se do tmy, na tmavé ulice osvětlené žlutým světlem lamp, hvězdy a matně zářící měsíc.
Vstal jsem a otevřel jsem okno. Všichni spali. Vyštrachal jsem z kapsy krabičku cigaret a v klidu si zapálil. Měsíc byl najednou zastřený kouřem. Usmál jsem se, já sám jsem způsobil měsíční zatmění.
Po chvíli mi ta myšlenka přišla stupidní a radši jsem zhluboka natáhl z cigarety.
Podíval jsem se do krabičky. Byla prázdná, sakra.
Tohle byl můj rituál. Neměl jsem rád den, neměl jsem rád slunce, miliony lidí, kteří se vzbudili po zazvonění budíku a vstali do každodenní rutiny.
Noc byla klidná. Noc mě nechávala přemýšlet, rád jsem se díval na prázdné uličky a osamělé postavy, které mizely ve tmě a zas se objevovaly ve světle pouličního osvětlení.
Slyšel jsem, jak se můj otec ve vedlejším pokoji pohnul a přestal chrápat. Rychle jsem típnul cigaretu o parapet a hodil jí dolů. Možná to nebyl nejlepší nápad, před očima mi vyvstala vidina matky, která nachází vajgl v růžovém záhonku. Zapřísáhl jsem se, že jsem přestal kouřit.
Pravdou je, že jsem přestal kouřit před ní.
Potichu jsem otevřel dveře a vyšel na chodbu.Potřeboval jsem cigarety. Hlasité chrápání se zdálo pokračovat, a tak jsem přešel až ke schodům a modlil se, aby nezaskřípala podlaha. Věděl jsem, na které prkno můžu šlápnout a na které ne. Léta zkušenosti.
Vzal jsem si ze skříňky peníze, klíče, vyšel jsem ven a zamknul. Příjemně mě ofouknul závan chladného nočního vzduchu.


Pomalu jsem se vydal do trafiky, neměl jsem kam spěchat. Nepředpokládal jsem, že by mě rodiče postrádali, většinou je hned tak něco neprobudilo, a kdyby si mojí absence všimnul Mikey nic by se nestalo. Mám Mikeyho rád, ale preferoval bych, kdyby se mi pořád nemotal pod nohama. I když je to jediný člověk, kterému na mě alespoň trochu záleží.
Šel jsem tichou ulicí, občas kolem mě projelo auto s tichým hučením motoru a nebo parta hlasitě si prozpěvujících ožralů. Nemám rád opilost, když se na ní musím dívat. A přitom jsem, dalo by se říct na hraně alkoholismu. Probíral to se mnou školní psycholog. Neřekl jsem mu ani slovo. Asi ho vzaly výpovědi ostatních.
Drkotal jsem zubama. Měl jsem si vzít bundu, napadlo mě, ale už jsem se nechtěl vracet zpátky, i když jsem ještě nebyl ani v půlce cesty. Podíval jsem se na nebe. Vždycky mě tak uklidnilo.
Musel jsem jít až na okraj města, v okolí našeho domu panoval klid a mír a o trafice otevřené v noci se ani nedalo mluvit.
Asi po půl hodině chůze mrazivou nocí upravené domy vystřídaly řadovky a potom paneláky.
Na rohu stála parta kurev. Polkl jsem a s pohledem upřeným do země jsem rychle pokračoval dál.
,,Hej ty! Nepudeš se mnou?!" zeptala se mě jedna z nich. Vypadala jako satanistka.
,,Ne." odsekl jsem a běžel jsem pryč.
Když byly z dohledu, uvažoval jsem, proč jsem s ní vlastně nešel. Ubožák jsem dostatečně a mohla to být moje jediná šance jak se dostat k holce blíž než na pár metrů.
Zapadl jsem do prvního obchodu s tabákem, který jsem uviděl. Ostatně, chodím do něj vždycky, pokud nemá zavřeno.
Prodavač přede mně automaticky položil krabičku Malrbor.
,,Zase nespíš Gerarde?" zeptal se pobaveně. Zvykl si mě poznávat, měl ze mě dost peněz.
Vysypal jsem na pult peníze ,,Ne. Ještě krabku prosim." zamumlal jsem. Chtělo se mi spát, každou noc se mi chtělo spát, ale bál jsem se, že kdybych už teď usnul, celý den bych probděl a o to jsem nestál. ,,Kolik je?" zívnul jsem.
,,Půl druhý." kysele se usmál. a začal počítat drobný.
,,Kašli na to." nechal jsem ho. Věčně jsem nosil po kapsách spoustu bezvýznamných cenťáků, které cinkaly při každém kroku a byl jsem rád za příležitost se jich zbavit.
Vzal jsem svoje cigára a vyšel ven.Přejel jsem očima po řádce porno časopisů a jeden si neotřele vzal, když se chlápek nedíval.
Zářivka z kiosku vrhala nazelenalé světlo na špinavý chodník přede dveřmi.
Opřel jsem se o zeď a rozbalil další krabičku. Zaklonil jsem hlavu a zíral nahoru, zatímco jsem se sunul po zdi dolů. Čekal jsem, až narazím o pochcanou, smradlavou zem, ale něco mě koplo a vyjekl jsem bolestí. Černý stín padal po hlavě na asfalt.
Pohotově jsem ho zachytil. Reflex. Neuvědomil jsem si, že je to člověk a něco váží, zaskočilo mě to a málem jsem hlavou prorazil skleněné dvěře.
,,Uh. Promiň." zamumlal jsem a třel si rukou týl hlavy ,,podrazil jsem ti nohy?" zeptal jsem se hloupě.
Podíval se na mě. Byl to kluk. Vždycky jsem snil o tom, že se mi podobná nehoda stane s holkou, ale nemíval jsem štěstí.
Kývnul. Měl na hlavě kapucu a zpod ní mu lezlo pár pramenů tmavých vlasů. ,,Ale omylem." ujistil mě.
,,Promiň." zopakoval jsem.
Nervózně se na mě podíval. S hrůzou jsem si uvědomil, že ho pořád držím kolem pasu, omluvně jsem ruku odtáhl a zrudnul jako řepa.
Díval jsem se, jak chlápek vevnitř obrací cedulku s nápisem ,,Open" na druhou stranu. Closed, stálo na ní nyní.
,,Ale ne!" vyjekl ten kluk a vrhnul se ke dveřím ,,Doprdele!" zabouchal na ně.
Prodavač jenom pokrčil rameny a zhasnul.
Kluk do dveří naštvaně kopl a otočil se zpátky na mě.
,,Promiň." zopakoval jsem už potřetí. ,,Asi jsi chtěl jít do trafiky." konstatoval jsem, sám udiven mírou své inteligence, která vycházela na povrch.
Vrhl po mně rozladěný pohled ,,Zjevně." sarkasticky se pousmál.
Opět jsem měl ten pocit, že bych si měl na tričko napsat ,,opravdu nejsem retardovaný", ale to by situaci asi nezlepšilo.
Smířil jsem se s tím, že když potkám osobu, která se mi líbí tak ze sebe udělám psychicky narušeného jedince. A tenhle kluk se mi líbil. Líbil se mi až moc na to, že jsem heterosexuál. Tedy, že bych spíš byl, kdybych k tomu měl příležitost.
Sundal si kapucu a díval se, jak vyndavám z kapsy další cigaretu. Lampa vrhala do jeho očí zvláštní odlesky.
,,Chceš?" nabídl jsem mu a s radostí přijal.
,,Proč jsem asi šel do trafiky." zavrtěl hlavou.
,,Koupit si Times?" nadhodil jsem.
Pozvedl obočí a usmál se. ,,Číst si pod peřinou o americký politice."
,,Kdo by se neudělal při pohledu na Bushe."
Zazubil se na mě ,,Vážně. Šel jsem si pro cigára." ujišťoval mě ,,JENOM pro cigára."
,,Šťastnej člověk." řekl jsem a opětovně zrudnul, když jsem si vzpoměl co jsem si před chvílí strčil do zadní kapsy džínů.
Chvilku jsme tam stáli a pozorovali projíždějící auta.
,,Hm.. tak se měj." zašlápl jsem vajgl a rozloučil jsem se.
,,Ty taky." usmál se.
Popošel jsem pár kroků, když jsem si uvědomil, že jdeme stejným směrem. Nevěděl jsem, jestli mi to vadí nebo ne, protože jsem si chtěl užít posledních chvil osamění pod hvězdnou oblohou.
Došli jsme na křižovatku a já si zase myslel, že teď se už opravdu rozdělíme, ale pokračoval se mnou. Co hůř, přede mnou.
,,Kam JDEŠ?!" zeptal se trochu naštvaně a zastavil se.
,,Domů." odvětil jsem ,,Mám snad kurva právo jít domů." chtěl jsem tam dojít co nejrychleji, protože mi byla čím dál větší zima.
Pečlivě si mě prohlédl ,,Chodíš na střední do Bellevile?"
Přikývl jsem.
,,Do dvanáctý třídy?"
,,Jo. Hele, je mi kosa..." začal jsem a otočil jsem se, abych mohl pokračovat směrem k domu.
,,Ne, počkej!" chytil mě za zápěstí ,,Ty jsi Gerard!" usmíval se.
,,Jak to..." nechápal jsem ,,jak to víš?"
,,Máme spolu výtvarku. "
V mysli jsem si projel obličeje všech lidí, kteří se mnou chodili na výtvarku, ale jeho jsem si nevybavil. Většinou jsem se soustředil na obraz, který jsem kreslil a okolí jsem nevnímal.
,,Jsem Frank." Frank. Frank. FRANK!
,,Iero vyndejte si ten piercing?" napodobil jsem skřehotavý hlas naší přestárlé učitelky ,,To jsi ty?"
Nevinně se usmál. Vypadal hezky, když se usmíval.
,,Osobně."
Najednou jsem pocítil určité spříznění. Zahnuli jsme do parku a sedli si na trávník. Tráva byla mokrá od rosy a na lavičce opodál se nepřítomně válel bezdomovec s umělohmotnou flaškou v ruce.
Takhle dopadneš, uslyšel jsem vnitřní hlas, ale ignoroval jsem ho.
Podíval jsem se na Franka. Usmíval se na mě.
,,Nechce se mi do školy." postěžoval si otráveně.
,,Nechoď tam." pokrčil jsem rameny.
,,Musim." zavrtěl hlavou.
,,No tak. Nic nemusíš." Po rameni mu lezl brouk, ukazováčkem jsem ho odpálil do vzduchu ,,Šváb." vysvětlil jsem, když jsem se setkal s jeho tázavým pohledem.
,,Vyrazej mě. Už jednou mě málem vyrazili za 'distribuci marihuany'". zasmál se.
,,Fuj. Že se s tebou bavim."
Přejel mi prstem po bradě ,,Popel." vysvětlil. Jakoby mě zamrazilo.
,,Popel?" zopakoval jsem.
,,Popel." přikývl.
Díval jsem se, jak sedí na trávníku v měsíčním světle a napadalo mě, že možná nejsem tak docela...v pořádku. V pohodě.
,,Co je?" zeptal se po chvíli mlčení.
,,Nic, já... asi bych měl jít." začal jsem se zvedat.
,,Gerarde, néé!" zasmál se, vrhnul se po mně a chytil mě kolem pasu.
,,Doprdele nešahej na mě!" odstrčil sem ho. Evidentně nechápal, co se se mnou stalo. Ani já to nechápal.
Ublíženě se mi díval do očí ,,Co jsem udělal?" zeptal se.
,,Já...já.." zrudnul jsem a nadechl jsem se, potom jsem se beze slova otočil a udělal dva kroky směrem pryč.
,,Něco ti vypadlo." zašeptal pobaveně.
Podíval jsem se na něj. Držel v ruce-
Nahmatal jsem svojí zadní kapsu. Nic. Prázdno.
Nahnul jsem se k němu a chtěl mu vyrvat časopis z ruky, ale nechtěl pustit,
,,No tak. Proč mě nenecháš taky kouknout?"
,,Kurva dej mi ten zasranej časák a nech mě bejt!" bál jsem se, že se rozbrečím vzteky. Nebo zoufalstvím.
Zatáhl jsem, kus mi nečekaně zoufal v ruce, spadl jsem a fláknul hlavou o tvrdou zem. Dnes už poněkolikáté.
,,Au!" sykl jsem. Chvíli jsem se nemohl ani pohnout.
,,Jsi v pohodě?" zeptal se Frank polekaně, když jsem si sednul.
,,J-jo." řekl jsem nepřesvědčivě.
,,Promiň." omlouval se mi se strachem v očích,,já sem fakt nechtěl-"
,,Ok." ujišťoval jsem ho.
,,Teče ti krev..." vyndal z kapsy papírovej kapesník a otřel ránu na mojí hlavě. Byl tak strašně blízko.
,,Prosím, nesahej na mě." zašeptal jsem zoufale a pokoušel se mu vzít krvavej kapesník.
Smutně se mi díval do očí. Zdálo se mi, že musí vidět všechnu tu beznaděj, kterou v sobě skrývám, že vidí to, co nikdo neviděl. Jeho obličej byl zahalený do tmy, ale přesto se mu leskly oči.
,,Proč?" zeptal se tiše. Dal mi do ruky další kapesník ,,chtěl jsem ti jenom...pomoct."
,,Já vim..." řekl jsem
,,Takže zase v pohodě?" usmál se.
,,Ne..." zašeptal jsem a políbil ho na rty.









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Really-Bad-Girl Really-Bad-Girl | Web | 22. září 2007 v 11:38 | Reagovat

nádherný=)

2 Psychopath Psychopath | Web | 22. září 2007 v 15:16 | Reagovat

AAAA! TO JE SUPER! :D (prepac za uroven mojho komentaru...)

3 Zuziky Zuziky | Web | 22. září 2007 v 15:34 | Reagovat

Ty jo, já nevim jak to děláš, ale tyhle tvoje story miluju, hrozně hezky se čtou, výbornej nápad... Prostě doufám, že bude brzy pokračování, už se strašně těšim!! Jo a taky dám odkaz na náš blog (forbidden-romance.blog.cz), protože myslim, že ty tvoje story by si mělo přečíst víc lidí, jsou dokonalý!!!

4 Anaj Anaj | Web | 22. září 2007 v 19:14 | Reagovat

Ja len dufam, ze s tymto NESEKNES :D je to uzasne!

5 ---------- ---------- | 22. září 2007 v 19:41 | Reagovat

sakra!toje ůžasný a prej že tě nenapadaj žádný story no to tě musela políbit můza :) bo jak se to říká

6 bbbbb bbbbb | 3. června 2009 v 1:37 | Reagovat

wow:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>