Pět jednání (DOPŘELOŽENO)

8. listopadu 2007 v 14:06
Jedna povídka z livejournalu, líbila se mi tak jsem se rozhodla ji přeložit. Pokud chcete originál tak je tady.
Omlouvám se za nepřesnosti v překladu, víte, že někdy to nejde a navíc mám extrémní problém s některými slovy, která se prostě nedají přeložit aniž by zněly blbě a přitom jsou důležitá. Doufám že se líbí.
Teď už je to kompletní.


Zapření


Jsem vypravěč, zpěvák, spisovatel a básník
Není tu nic, o čem bych si nemohl lhát
Není tu nic, co bych nemohl považovat za pravdu, kdybych chtěl

Ze začátku to byla jen vleklá horečka, trvalá bolest v krku, stupeň únavy která se nedala ospravedlnit způsobem tvého života. Našich životů.
Byl jsi bledší a bledší, barva z tvého obličeje se vytratila a její místo na tvých tváří zaujmul stín vyčerpání.
V den, kdy ti začala téct krev z nosu jsem pozoroval jak se rozlévá po tvém obličeji jako morbidní květ, crčící dolů na tvé rty a tvou bílou košili, vytvářející cestu dokonalé červeně na tvém krku.
,,Potřebuješ železo, vitamín C, vitamín B..."
,,Nečekám díte Gee."
,,Nečekáš? Sakra, už jsem vybral jména."
,,Vážně?"
,,Jistě. Titania pro holku a Tristan pro kluka."
,,Chceš, aby je zabili než dojdou na střední?"

Léto bylo horké a my ho strávili křižováním oblohy jihu i severu, jako migrující ptactvo, které se nemohlo rozhodnout.
Zkolaboval jsi v Japonsku, dramaticky, teatrálně. Šli jsme na představení Kabuki a tvá krev stvořila další karmínový květ na mém tričku. Olíznul jsem ti horní ret a polknul tvou krev spolu s další lží.
,,Jsi vážně unavenej."
Tvoje vlasy byly slepené potem a byly cítit strachem, obavami. Prohrábl jsem ti je rukou, pocit křehkosti tvé jasné mysli nad hřebenem tvé lebky.
Tvoje tělo se upínalo k mělké naději, že prostě jen potřebuješ spánek. Držel jsem tě s rukama plnýma strachu a rozhořčení, dokud jsi mi je klidně nepoložil na srdce, přiblížil ses blíž, prsty poskvrněné inkoustem oproti papírové matnosti tvé kůže.
,,Budeme mít dlouhý prázdniny a ty zase začneš pořádně jíst. Žádný sladký sračky a rychlý občerstvení."
,,Ano mami."
Ten osamělý úsměv patřil mě, tobě jen odezva zoufalého znavení.

Vztek

Opustili jsme kancelář v zapadajícím slunci posledního říjnového dne.
Právě ti bylo 26.
,,Přeju si šťastné narozeniny..."
Neměl jsem srdce ti cokoli říct, vzal jsi mou ruku a zamával na taxík. Město se utápělo v levné oranžové barvě a blikající světla kolem Empire State Building připomínala plápolající lucerny.
,,Doháje."

Dal jsi řidiči sto dolarů a on mě nechal křičet do ochraptění, dokud nezastavil před tvým domem, celou dobu až do Jersey. Cesta trvala dvě hodiny, při halloweenském provozu.
Ztratil jsem už dvě hodiny s tebou.
,,Jak můžeš být takhle v klidu?"
,,Vyšiluješ za nás oba."
,,Franku! Doprdele tohle není fér! Není to fér!"
,,Ne... není, ale..."
,,Ale? Ale CO?!"
,,Nejsem mrtvý."
Zatím se ztratilo v polibku, přitiskl jsi se ke mně a tvoje tělo bylo pevné a horké, chtěl jsem rozbořit zeď, chtěl jsem rozříznout někomu hrdlo, chtěl jsem zabít každýho zkurvenýho bastarda, který se jenom odvážil na tebe zle podívat. Chtěl jsem vyškrábat tu věc co rostla uvnitř tebe, a rozdrásat ji svými ostrými zuby a jedovatou zlobou.
,,Vyspi se se mnou."
,,Cože?"
,,Jsou to moje narozeniny. Vyspi se se mnou, poď kurva oslavovat."
,,Franku..."
,,Dělej."
Krev ve tvé puse byla horká, kousl jsem tě do stehna, cítil jsem, jak se záchvěv tvého strachu mísí s mým vztekem. Chtěl jsem brečet, ale držel jsi mě.
Oči jako stříbrné mince ve tmě, ruce trhající stěnu mého strachu a mojí lásky.

Probudil jsi se roztřesený ve dvě hodiny ráno.
Křičel jsi do prázdna, zabodával jsi nehty do mého těla se ztracenou nadějí.
Oslavil jsi 26. narozeniny s jasnou předtuchou, že ti nikdy nebude 27.

Vyjednávání

,,Gerarde...drahoušku, takhle to nefunguje."
,,Jak? Jak to funguje? Protože cokoli to znamená, víš, že to udělám."
,,Já vím."
Její hlas byl laskavý. I v bezútěšném zoufalství matky to byl stále nejlaskavější hlas, jaký jsem kdy slyšel.
Dala mi jeden z těch levných, umělohmotných růženců. Černé, hladké korálky se pod bříšky mých prstů zdály tak malé. Přemýšlel jsem, jak mi tohle má pomoct. Jak mám využít ztracenou vzpomínku modliteb, abych tě zachránil..
Ale byl jsem připravený.
Byl jsem ochotný být boží voják, kdyby to bylo zapotřebí.
Protočil jsem korále mezi prsty a vyřkl jsem svůj slib.
Dejte mi kopí a probodnu si srdce. Budu krvácet na zaprášenou zem jen abych dal Frankovi šanci. Jsem připravený.
,,Ani nejsi katolík."
,,Ale ty jsi."
,,To vidím. Náhlá změna? Nebo ses nakazil, když jsi mi ho kouřil?"
Stejně jsi přišel na nedělní mši, v nejlepším oblečení.
Prošli jsme dveřmi kostela. Nevím co jsem očekával, snad světlo, které by tě vedlo k zázračnému zotavení, ale nic takovéhu tu nečekalo.
Vdechoval jsem vůni kadidla a vosku svíček, seděl jsem na tvrdé, nepohodlné lavici a tisknul jsem ruce pevně k sobě
Cokoli Bože. Udělám cokoli.
Tvoje oči byly vybledlé, lemované snahou o sebemenší naději. Oba jsme prosili, oba jsme slibovali, oba jsme přísahali, plakali a žádali o poslední šanci.

,,Otče náš, který jsi na nebesích
buď vůle tvá
přijď království tvé
jako v nebi tak i na zemi..."

Tvá matka tě políbila na tvář a ty jsi otevřel ústa, přijal tělo Krista a já jsem se díval a záviděl Bohu, který daroval tělo, zatímco já ti mohl věnovat jen srdce.

Deprese

Přišel duben a vypadaly ti všechny vlasy.
Nemohl jsi skoro nic dělat, terapie vyčerpaly tvou poslední energii a zbytky naděje.
,,Zítra ve tři máš schůzku."
,,Nejdu tam."
,,Franku..."
,,Co? Myslíš si snad, že je v tom rozdíl? Víš moc dobře, že nic z toho co děláme nezabere. Ubíhá mi čas Gerarde a to co mi pouštějí do oběhu mi další rok života nepřinese."
,,To nemůžeš vědět jistě..."
,,Vim to kurevsky jistě."
Po první rehabilitaci jsem ti koupil křeslo. Postavil jsem ho k velkému francouzskému oknu a ty jsi v něm spal, prosakoval slunečními paprsky, otupělý z léků a zlovolného zoufalství. Spal jsi v něm; přikryl jsem tě dekou, sedl jsem si na podlahu a bděl jsem u tebe.
,,Běž proboha do postele Gerarde."
,,Pojď se mnou. Ponesu tě."
,,Jdi do prdele. Je mi tu fajn."
Pořád tu bylo malé množství jídla, které jsi byl schopen sníst, já byl vždycky špatný kuchař a tak byl náš dům věčně cítit polévkou. Ukázalo se, že tvá matka má nekonečnou zásobu Knorru.
Předsevzal jsem si, že tě z toho křesla dostanu. Byla to další mise, stejně jako ujišťování se, že nikdy nejsi sám, a to že se před tebou nikdy nezhroutím. Snažil jsem se působit, jako ten, kdo tě jednou zachrání. Počkej a uvidíš.
Vždycky ti vadilo, když jsem se o tebe staral a rozmazloval tě, tentokrát to nebylo jinak.
Čím blíž jsem se snažil k tobě dostat, tím víc jsi se mně snažil odvrhnout.
To cos řekl bylo klišé, tvůj hlas ochraptělý snahou zůstat potichu, a můj plný překvapení, žes odhalil podvodníka, kterým jsem byl.
,,Není tu nic co bys mohl udělat. Prosím, přestaň se pokoušet."
,,Nemůžu."

Smíření

Čtvrý červenec nás zastihl na verandě, sledovali jsme ohňostroje a poslouchali vlastní dech. Kolem nás nekonečné ticho.
Všechna možná slova, všechny modlitby, všechno proklínání, všechny lži...všechny jsme pohřbili.
My jsme byli vše, co zůstalo.
,,Chci odehrát pár koncertů."
Příkývl jsem. Nedával jsem žádné otázky.
Pravděpodobně ses nad tím dlouho nezamýšlel, ale já řekl ano.
"Ne" nepatří do slovníku smrti. Stejně jsem ti nikdy nedokázal nic odepřít.

Bolest byla stále snesitelná, a ve svém temném půvabu jsi dokonce vypadal trochu lépe.
Stále vyhublý, ale nikdo tě neodsuzoval. Marnost ti nechala narůst vlasy zpět, byl jsi unavený, ale statečně jsi nechával prsty rozpomenout svou pozici na krku kytary.
,,Vy dva nejste normální."
Můj bratr si nikdy nevybírá slova, ale i přes hladinu pochybností jsem v jeho očích viděl zvrhlou naději, jakoby tenhle poslední šílený nápad měl uspět, tam kde moderní medicína a víra naprosto selhaly.
,,Jenom krátký turné."
,,Dobře."

Washington.
Boston.
Philadelphia.
New York.

Město pro všechny roky, které jsme spolu strávili
Byl jsi zatracený blázen a nemožný romantik
Město pro každého z nás
Pro ty, kteří zůstanou

,,Chceš hrát v Jersey?"
,,Ne, Jersey zahraje pro mě. Navždycky."
Oprášili jsme staré uniformy a smáli se jejich kýčovitosti a tomu jak hloupě jsme vypadali. Chtěl jsi po mně červené oční stíny, namalovali jsme si oči jako radioaktivní mývalové, bojově nalíčení před koncem.

Černá.
Červená.
Bílá.
Zlatá.

Pódium se topilo ve světle a křiku a my tu byli, naposled vzdorovití.
Tys tu byl.
Naposled.
A když hudba zesílila do apokalipticého, ohlušujícího crescenda, pozoroval jsem, jak jsi odhodil kytaru k reproduktoru, sundal sis sako a podíval ses na mě. Poslal jsi mi vzdušný polibek a usmál ses.
Byl jsi tu, dohánějící poslední vteřinu svého života, utápějící se v publiku.

Světla vrhala zlatou zář a tys tu byl, dokonalý.
Byl jsi tu.

Byls navždycky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuziky Zuziky | Web | 8. listopadu 2007 v 18:05 | Reagovat

Mám husinu. Moc moc děkuju za překlad, je to úžasný. Doufám, že sem dáš brzy pokračování. A škoda, že neexistuje vhodný překlad pro spojení "fucking amazing"... Tohle nemá chybu

2 Zuziky Zuziky | 8. listopadu 2007 v 18:06 | Reagovat

Mám husinu. Moc moc děkuju za překlad, je to úžasný. Doufám, že sem dáš brzy pokračování. A škoda, že neexistuje vhodný překlad pro spojení "fucking amazing"... Tohle nemá chybu

3 Zuziky Zuziky | 8. listopadu 2007 v 18:06 | Reagovat

Promin, že jsem to napsala dvakrát. Kdyžtak si to jedno smaž a tenhle koment taky

4 Really-Bad-Girl Really-Bad-Girl | Web | 8. listopadu 2007 v 18:16 | Reagovat

je to úžasný...jsem ráda že zase pokračuješ když už skončil Dove Keeper...a btw na tvoje doporučení jsem si ho přečetla...nemám co k tomu říct...nakonci jsem brečela...docela to změnilo můj pohled na lidi a svět kolem...

5 Zuziky Zuziky | 8. listopadu 2007 v 22:44 | Reagovat

Oh shit. Teď jsem to dočetla celý.... Nikdy jsem nic podobnýho nečetla a myslim, že ani číst nebudu. Bylo to nádherný, dokonalý a strašně moc děkuju za překlad.

6 Anaj Anaj | Web | 9. listopadu 2007 v 18:14 | Reagovat

Je to uzasne.. nemam slov.. len WOW. ako velmi by som neico taketo chcela napisat.. ale som rada, ze neico take som si mohla aspon precitat. DAKUJEM ZA PREKLAD!

7 Anaj Anaj | Web | 12. listopadu 2007 v 20:15 | Reagovat

citam to uz piaty krat a stale musim premahat slzy... a az teraz som si uvedomila, z euz nikdy nebudem nic tak uzasne a dokonale citat. toto je uplne bezkonkurencne najdokonalejsia poviedka. je tam vsetko. emocie, laska, strach, bolest, sex, smrt, stastie, nenavist, smutok .. len v par riadkoch.. a je to uzasne...

8 Dee Dee | Web | 13. listopadu 2007 v 17:17 | Reagovat

čo ak sa toto raz stane?

9 Natasha Natasha | 17. listopadu 2007 v 23:04 | Reagovat

@ zuziky: "fucking amazing" by se dalo přeložit jako "zkurveně úžasný" :D

10 Wickey Wickey | 17. listopadu 2007 v 23:19 | Reagovat

Nádherný.  Brečela sem. Děkuju

11 FraGee FraGee | Web | 18. listopadu 2007 v 13:09 | Reagovat

Bulim =') Krása nic k tomu dodat nejde

12 Cemetery385 Cemetery385 | Web | 20. listopadu 2007 v 13:39 | Reagovat

můj slovník nestačí na to, abych mohla popsat tuhle povídku a nikdy by nebyla pro mě tak krásná, kdyby nebyla přeložená....=)

13 Dandulindaaaa Dandulindaaaa | 28. března 2008 v 8:21 | Reagovat

kraasssaaaaa

14 Apocalypse Apocalypse | Web | 28. března 2008 v 18:32 | Reagovat

Dee-pokud se to stane, tak se to mělo stát. Ale věřím tomu, že ne.

Ta povídka mě dostala do stavu, vkterým jsem nechtěla být. Nevím, jak se z toho teď dostanu.... Nemá smysl snažit se chválu nacpat do mizerných slov, která jsou nedostačující.

A klaním se i před překladatelkou.

15 SWR Mikey SWR Mikey | Web | 11. května 2008 v 19:46 | Reagovat

nechtěla jsem brečet ale tohle mě k tomu vyloženě dohnalo...já fakt nemůžu....já vážně brečím...ono je to tak užasný a tak krásný...já asi umřu....béééé

16 enys enys | Web | 2. června 2008 v 18:04 | Reagovat

Mám slzy v očích a  to není dobry,ptz pak budu neštastná celej den .... Dee:Jestli se to stane,tak se to stát má ... tak jak řekla Apocalypse .... ale tky doufám,zhe se tohohle zrovna nedožiju ...

17 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 27. června 2008 v 11:36 | Reagovat

tohle je fakt nejkrásnější Frerard kterej sem kdy četla.K tomu se nemůžu vyjádřit,nenašla bych ty správná slova.Možná ani nemám právo tohle komentovat.Kecám kraviny.Fakt mě to rozhodilo.

18 GFMBR GFMBR | Web | 26. října 2008 v 10:05 | Reagovat

neeeeeeeeee....hey to bylo tak krásné. To bylo tak zatraceně nádherné. Chytlo mě to od prvního slova a nechtělo pustit. Nic hezčího jsem snad ještě nikdy nečetla,opravdu nadhernéé....opravdu...nechtěla jsem brečet,ale u toho konce to prostě nešlo...opravdu to bylo užasné...smekám...

19 Evette Evette | 14. prosince 2008 v 13:04 | Reagovat

:´(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>