we only come out at night VI

17. listopadu 2007 v 19:01 |  Only come out at night
Ucítil jsem studenou ruku na čele.
,,Gerarde, takhle to dál nejde."
Otevřel jsem oči, v mojí rozostřené vizi seděla máma, tvářila se ustaraně a hladila mě po vlasech.
,,Nech toho mami." snažil jsem se zvednout její ruku odstrčit, ale nenechala se a přimáčkla mě zpátky k posteli.
Nevěděl jsem, kde jsem se tu vzal, zdálo se mi, že budu zvracet a i pod dekou jsem se klepal zimou.
,,Co se dělo?" zeptal jsem se, i když jsem ani nechtěl vědět.
,,Včera jsme tě přivezli z nemocnice." řekla vážně a začala vylupovat tabletky z plata ,,Přiotrávil ses." velmi vyčítavě se na mě zahleděla, podala mi skleničku s vodou, hrst prášků a donutila mě je spolkonout.
Jakmile se voda dotkla mojí pusy, pocítil jsem neodkladné nutkání zvracet.
,,Doprdele." zamumlal jsem a začal jsem se zvedat. Skoro jsem se nemohl udržet na nohách, chytil jsem se zdi a postupoval ke dveřím ,,Gerarde, vzala jsem si kvůli tobě dovolenou, zůstaň tady a-"
,,Jdi kurva do práce!" zapoměl jsem na svojí narušenou stabilitu a rozběhl jsem se ke dveřím koupelny. Tentokrát jsem to sthihl. Bod pro mě.
Ještě jsem se nakláněl nad záchodovou mísou, když mi máma položila ruku na záda ,,Nemluv sprostě. Pojď teď se mnou do pokoje a promluvíme si o možnostech léčení." podala mi kousek toaletního papíru, a když jsem nereagoval, otřela mi pusu.
,,Léčení?" zopakoval jsem šokovaně.
Přikývla. ,,Nemůžeme takhle dál pokračovat, přestaneš pít a budeš moct zůstat doma. Nepřestaneš a stěhuješ se."
Za třicet minut jsem měl sbalenou tašku a mířil jsem přes ulici do babiččina domu.
*

Babička už několik let bydlela sama, když jí umřel manžel, tak prohlásila, že jí stejně nepřinášel nic než omezení a blokoval její kreativitu.
Zdála se teď mnohem šťastnější. Byla nezávislá, většinou kolem sebe nepotřebovala hodně lidí, aby byla spokojená sama se sebou. Matka mi kdysi opakovala, že jsem po ní leccos zdědil, dnes však zůstala zamlklá až do mého odchodu. Nerozloučila se.
Babička otevřela dveře a když mě uviděla, zatvářila se podezíravě.
,,Žeryčku, co potřebuješ?" sjela mě pohledem a zastavila se na mojí obrovské kabele ,,Snad se nepokoušíš jít proti své matce?"
,,Naopak." odvětil jsem ,,Matka se pokouší jít proti mě." snažil jsem se působit důvěryhodně a solidně, ale babička nebyla hloupá.
Povzdychla si. ,,Pojď dál." usmála se a zavrtěla hlavou ,,Jak dlouho tu budeš?"
Ta otázka mě zaskočila. Neplánoval jsem co a jak budu dělat, jen jsem pod sílou momentu odešel z domu ,,No... já..." zamyslel jsem se.
,,Jediná podmínka Žeryčku." ukázala na mě prstem s obdivně dlouhým červeným nehtem.
,,Eh...jaká?" v obavách jsem se kousl do rtu. Zavazadlo mě začínalo tížit a můj předchozí stav pořád ještě neodezněl, doufal jsem, že se brzy vyjádří.
,,Nebudeš mi tu kouřit levné cigarety." usnesla, otočila se a vedla mě do pokoje, ve kterém jsem měl strávit zatím stále neurčitou dobu.
S úlevou jsem se položil na postel. Ani mě neupozornila, aťsi sundám boty, tohle jí nikdy nevadilo, pokud jsem jí nezanesl bahno do ložnice nebo na perský koberec do obýváku.
,,Kreslíš ještě?" zeptala se váhavě, když stála ve dveřích.
Přikývl jsem.
V očích se jí zvláštně zablesklo ,,Budeme si mít o čem povídat."
*
Nemohl jsem usnout. Ležel jsem v posteli ve svém netopýřím pyžamu a přemýšlel o tom, co teď se mnou asi bude. Slyšel jsem z vedlejší místnosti pořád doléhat zvuk rádia, babi asi ještě nespala.
Zvedl jsem se a podrbal jsem se na hlavě. Skrz dveře se ke mně dostávala vůně spáleného jídla, ale i přesto jsem dostal hlad.
Najíst se vypadalo jako rozumná věc, po tom co jsem udělal před Frankem a po tom, co jsem změnil bydliště.
Vyšel jsem do kuchyně, babička stála u sporáku s cigaretou v puse a okrajovala zčernalou placku.
,,Žeryčku, objednej si pizzu." ušklíbla se a položila nůž na linku.
,,Podrž mi to." řekla a dala mi do ruky cigaretu. Potom zamířila k odpadkovému koši, kde vyklopila zčernalou hmotu ,,Měl to bejt koláč, víš." usmála se.
Uznale jsem přikývl a strčil jsem si cigaretu do pusy. Cigareta ovšem nebyla tím čím se zdála.
,,Babi!" řekl jsem zděšeně a přidržel jsem se ledničky v záchvatu kašle.
,,No co." zavrtěla hlavou ,,Mám revma."
Nemohl jsem uvěřit tomu, že moje babička kouří trávu. Chvilku jsem se na ní nepřítomně díval, ale poté jsem se rozhodl to hodit za hlavu. Na stole ležel telefon.
,,Můžu si zavolat?" znervózněl jsem.
,,Jistě." přikývla zahalená oblaky kouře, strhla ze sebe zástěru a začala nadávat na zažité tradice.
Popadl jsem telefon a vyběhl s ním nahoru do pokoje. To poslední co jsem chtěl bylo, aby mě slyšela. Sám jsem se klepal při pomyšlení na to, co právě udělám, začal jsem vyklepávat číslo a potom jsem zavěsil, opět jsem začal vyťukávat číslo, ale najednou.
,,Haló?"
Bylo pozdě na to to položit.
,,Já..." začal jsem rozpačitě ,,To jsem já... Gerard."
Z druhého konce se ozývalo táhlé ticho ,,Je mi líto pane. Toto není záchytná stanice." řekl vážně.
Chtělo se mi brečet. Co jsem očekával, že mi řekne?
Najednou se ozval hlasitý výbuch smíchu ,,Promiň." řekl mi Frank se smíchem ,,Už... už jsi v pohodě?" zeptal se.
,,Dalo by se to tak říct. Bydlim s babičkou." přiznal jsem.
,,Jakto? Proč?" neskrýval překvapení.
,,To je na dlouho..." řekl jsem a odmlčel jsem se ,,Hlavně ti chci říct- promiň. " dostal jsem ze sebe ,,Neměl jsi mě takhle vůbec vidět."
,,To nevadí." řekl potichu.
,,Vážně?" ujišťoval jsem se.
,,Vážně."
,,Nenecháš mě?" zeptal jsem se pateticky.
,,Gerarde..." zasmál se ,,Uvidíme se ve škole. Dobrou noc."
,,Dobrou..." zamumlal jsem a vypnul jsem hovor. Pořád jsem netušil, co mělo tohle znamenat, ale moje poloztracená naděje se znovu obnovovala.
Možná, možná, že jsem ho ani nepozvracel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jacqueline jacqueline | Web | 17. listopadu 2007 v 19:19 | Reagovat

ježiš to je boží xD a halvně ta poslední věta xD

2 XX XX | Web | 17. listopadu 2007 v 20:27 | Reagovat

:D:D je to vážně skvělý:D:D..tu babču chci taky:D a tenhle příběh je super:)

3 Really-Bad-Girl Really-Bad-Girl | Web | 17. listopadu 2007 v 20:43 | Reagovat

je m'excuse de vendredi....ale to už je jedno...pokračování je naprosto prodigieux! je vidět že když se do toho pustíš že to za něco stojí a to ne jen tak za něco!

4 Zuziky Zuziky | 17. listopadu 2007 v 23:46 | Reagovat

Já nevim jak to děláš, ale ten tvuj způsob psaní mě dostává... Ten humor co do toho dáváš, teda spíš jakým zpusobem, jsem ještě nikde jinde neviděla. Když se začtu do tvýho příběhu, nejde přestat, dokud nedočtu poslední slovo. Je to skvělý a jsem strašně moc ráda, že teď tak rychle přibývala pokráčka! Moc moc děkuju, píšeš fakt nádherně. A jinak, tu babičku chci taky :-D

5 pájina pájina | Web | 18. listopadu 2007 v 11:36 | Reagovat

prej babička hulí trávu:D:D

6 Anaj Anaj | Web | 19. listopadu 2007 v 12:50 | Reagovat

:D:D:D ta posledna veta ma zabila :D:D:D aj ten vztah medzi frankom a gerardom vykreslujes tak inak ako vsetci ostatni.. tak.. realistickejsie? humornejsie, menej vazne.. je to uzasne. strasne ma to dostava! :))

7 Andy Andy | Web | 27. listopadu 2007 v 21:17 | Reagovat

twe, čekala sem všechno...ale takhle drsnou bábi teda ne! :D super! jen tak dál! sem zvědavá o čem si budou tyhle dva povídat.....ještě by tak spolu mohli vyrazit na nějakou smažbu xD xD  Hustá baba! ta mě teda dostala nejvíc! :D

K poslední větě se ani nevyjadřuju....to se prostě nedá xD xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>