close to me 1/3

16. dubna 2008 v 22:02 | F |  Close to me
Je to úplně celý a je to předělaný, takže si to určitě přečtěte znova (je mi to líto XD). Nejsem si jistá, zda se mi to povedlo, zato vím, že jisté scény nejsem schopná napsat dobře, takže, já vím :). Napište mi co si myslíte, upřímně. Musela jsem to rozdělit na tři kusy, nakonec.
První část ze tří.
.
.
.

Profesor Way si povolil kravatu, protáhl se a neochotně vstoupil do dveří své obvyklé učebny ve čtvrtém patře. Bylo půl deváté ráno, vlasy mu stály na všechny strany, protože se nestihl učesat a ve spěchu se musel obejít bez cigarety. Cítil, že dnes nemá dobrou náladu, zvláště po nečekaném sprintu, který musel absolvovat za zjištění, že nefunguje výtah. Zase.
Hodil knížky na stůl a hlasitě zívnul ,,Ráno." Ospale se podíval na znuděné publikum studentů očekávající desítky minut úmorné nudy.
Sedl si na polstrovanou židli, kdysi vyrobenou snad za účelem zmírnění bolesti působení rovné desky na jeho zadek, předchůdci v ní však vyseděli důlek, ve kterém se sedělo hůř než na zemi a navíc se z něj sypaly žmolky polystyrenu a lepily se na kalhoty. tedy sedl na katedru a založil si ruce na prsou ,,Student, který bude ochoten mi doběhnout do automatu pro kafe, dostane áčko z příštího testu." řekl a nepohodlně se posunul. Katedra taky nebyla příliš vhodná pro sezení, to musel uznat.
Studenti se po sobě podívali a několik jich rychle vyběhlo ze židlí, v závodu za lepší známkou.
Gerard vstal, zavrtěl hlavou a zabouchl za nimi dveře ,,Žertoval jsem." řekl zbytku, když už bylo slyšet jen dupání na chodbě ,, Nebuďte tak naivní, nikdy bych nikomu nevylepšil známku za mizerný kafe." Odmlčel se.
,,Přečetli jste povinnou četbu?" zeptal se, i když nedoufal, že by se kdokoli přihlásil. Nikdy se nikdo nehlásil, Gerard už to pomalu přestával vnímat jako problém. Byla to prostě samozřejmost dnešního světa, rodilo se čím dál víc idiotů. Začal poklepávat prsty o lavici.
,,Kdybyste nám nezadával takový sračky pane." zamumlal kdosi ze zadní lavice.
Gerard pozvedl obočí ,, Shakespeare ti připadá jako sračka? " zeptal se, ale nic víc neudělal. Nemělo by žádný efekt vysvětlovat mu proč se mýlí, zvlášť když měl idiot v uších sluchátka a upřeně zíral do obrazovky svého nového playstation portable. Gerard mu nakonec dal sarkasticky za pravdu "Promiň, pořád nějak nedokážu ocenit tu pravou hloubku odstřelování hlav v counter strike, verze xr982." Nikdo to nepochopil. Stačilo mu se zasmát pro sebe.
,,Mám to kafe!" otevřely se dveře a dovnitř vrazil uřícený kluk ,,Parker, jsem Parker." Držel se za břicho a popadal dech ,,Zlepšíte mi tu známku?" zeptal se s nadějí v hlase a utřel si pot z čela.
Gerard se na něj sladce usmál ,,Ne." Ale od teď si budu pamatovat, že jsi pravděpodobně idiot.
Za několik vteřin se vrátili ostatní snaživci se svěšenými hlavami, že promarnili takovou šanci a jeden po druhém mu podávali kelímky. Gerard se jen šklebil, dokud jedna z dívek neudělala tu osudovou chybu - omylem mu polila stůl.
,,Ty." Ukázal na ní ,,Sem."
Donutil ji všechno utřít rukávem sněhobílé značkové blůzy, odcházela své lavici se slzami v očích a znatelným hnědým flekem táhnoucím se po celé ruce..
,,Takže." napil se a hodil si nohy v teniskách nahoru, což vyžadovalo, aby si nejdříve sedl do odporného, polystyrenového důlku "Pokud nezačnete číst nechám vás všechny propadnout." Oznámil jim
Kluk v první lavici ho propaloval pohledem masového vraha, Gerard předvídal, že jednoho dne se tu objeví s revolverem a on bude první koho zastřelí. Netrápilo ho to.
Dal si ruce za hlavu, opřel se o tabuli a zavřel oči. Zbývalo jen počkat dokud nezazvoní a třída se s nadšeným řevem nevrhne ven ze školních dveří. To byla jeho oblíbená část dne, škola se postupně vyprazdňovala a ponechávala mu větší klid.
Konečně se ozval spásný zvuk a mohl odejít.
Rychlým krokem prokličkoval mezi studenty až do sborovny, kde ku vlastnímu a poměrně nepříjemnému překvapení narazil na ředitele. Mával rukama a cosi horlivě líčil ostatním učitelům, kteří důležitě přikyvovali.
,,Gerard." konstatoval suše, když si ho konečně všiml a na chvíli se zamyslel. Všichni ostatní pořád stáli kolem velkého stolu a tvářili se zádumčivě. ,,Zrovna se mi tu hodíš." Zašklebil se ,,Tohle je máš nový kolega, je tu prozatím jen na zkoušku." ukázal kamsi vedle sebe. U zdi stál tmavovlasý kluk a vypadal, že je z celého toho rozruchu, který se kolem něj rozvířil dost nervózní. Díval se postupně na ředitele, potom na Gerarda, potom na profesory a nakonec upřel zrak na své boty a začal si kousat ret.
Gerard pozvedl obočí a pozorně si jej prohlédl.
,,Ten?" zeptal se překvapeně. Člověk označován jako ''nový kolega" připomínal spíš studenta posledního ročníku než učitele.
,,…a protože jsi učitel angličtiny" pokračoval ředitel ,,a tady Frank bude také vyučovat angličtinu, vezmeš si ho prosím na starost." Znělo to jako otázka, ale byl to pochopitelně rozkaz; bez námitek.
Postrčil Franka směrem k Gerardovi. ,,Pane Iero, tohle je pan Way, současný učitel angličtiny." Zopakoval.
Gerard k němu natáhl ruku ,,Gerard." Usmál se.
Frank zvedl hlavu a nejistě přikývl ,,Frank". Lpěly na něm zkoumavé pohledy všech pedagogů v místnosti, a proto doufal, že se odtud co nejdříve dostane.
,,Pan Way vás provede po škole a ukáže vám váš kabinet a třídu." Oznámil ředitel.
Gerard z toho nebyl zrovna nadšený, ale chtěl se vymanit z ředitelovy přítomnosti a tak beze slova přikývl a vyšel ze dveří, následován Frankem.
,,Proč chceš dělat tuhle nikam nespějící nudnou práci?" zeptal se okamžitě a mírně tím vyvedl Franka z míry.
Pokrčil rameny ,,Na chvíli potřebuju peníze." odpověděl a odhrnul si patku z očí.
,,To jsem si taky myslel. Že potom seženu něco lepšího. A jsem tu už třetí rok." Řekl Gerard. Horlivě se nově příchozího snažil odradit.
V těch několika málo třídách, které měly výuku až do pozdějších hodin bylo ticho a tak mohl svého nového kolegu ku vlastní nelibosti provést bez problému po celé budově.
,,Takže tohle je knihovna." Řekl u první zastávky ,,Tam nechoď. Jenom encyklopedie a Harry Potter." Varoval ho a ukázal na dveře vlevo.
"Mám rád Harryho Pottera." Řekl Frank vážně se sklopenou hlavou.
Gerard se na něj podíval, jestli nežertuje, ale nakonec jen zavrtěl hlavou. Perfektní, pomyslel si pro sebe.
Postoupili dál.
,,Tohle jsou hajzly pro ty parchanty. Tam taky nechoď." Zdůraznil ,,zabili by tě."
Frank se musel po několika podobných poznámkách začít smát.
,,Něco ti připadá k smíchu?" řekl Gerard stroze, ale samotnému mu cukaly koutky. Právě prohrál bitvu sám se sebou a jeho úmysl být "zlý" v tu chvíli padl.
,,Ne." Zatvářil se smrtelně vážně ,,Kam vlastně můžu bezpečně chodit?" zeptal se.
Gerard se podrbal na hlavě ,,No…" zamyslel se ,,v kabinetu je relativně bezpečno, když zamkneš." Usoudil.
Chvíli Franka sledoval a nakonec mu položil ruku na rameno ,,Taky mi to připadá vtipný." Řekl ,,Jsem vtipnej, já vim." Pousmál se "Ale slyšel jsi o masakrech na ostatních školách a tahle škola, ta se mi zdá k něčemu takovému jako stvořená."
Frank polkl. Neměl k tomu co dodat. ,,Dobře. Fajn."
Gerard se na něj povzbudivě podíval a hned nato ho zavedl do kabinetu.
,,Sem si hoď všechny krámy." Instruoval ho, když otevřel dveře a Frankovi se rozhostil pohled na opravdový chaos. Nepředpokládal, že kdy v životě něco takového uvidí.
,,Kam?" nechápal.
,,Třeba na zem. Je mi to jedno. Nikdo sem nechodí." Zatvářil se hloubavě "Proč asi?" řekl ironicky.
Kabinet byl zavalený knížkami, byly od podlahy až ke stropu a pokrývaly téměř každý volný centimetr. Také se na některých z nich usadila poměrně tlustá vrstva prachu, někdy obohacená kávovou lžičkou či hrnkem s ne zcela určitým obsahem.
,,Klidně si sedni." Pobídl ho Gerard, uvelebil se ve zpola zaházeném křesle a vzal otevřenou knihu svrchu hromady.
Frank se posadil na ostrov v moři literatury, který se zdál jako židle, ale jakmile usedl, ucítil že to nebylo zcela bezpečné.
Stoupnul si a podal Gerardovi zablácenou, původně pravděpodobně růžovou tenisku. Začal o přemýšlet o tom, jaký učitel by si na sebe vzal růžové boty a došel k několika nepravděpodobným závěrům, totiž - buď byl gay a nebo šílenec. Přikláněl se spíš ke druhé možnosti.
,,Ah. Díky." Zazubil se Gerard ,,Dlouho jsem jí hledal." Řekl vděčně a vrátil se ke čtení.
Frank si oprášil pozadí a posadil se zpět ,,Máš rád Wildea?" zeptal se s náhlým zájmem .
Gerard ani nezvedl oči od papíru ,,Ano, jsem gay." Zamumlal a otočil stránku .
Frank odcházel a pořád měl otevřenou pusu. Všiml si toho, až když mu do krku vletěla moucha a hlasitě se rozkašlal.
*
Dalšího dne seděl Gerard už s nohama na stole ve svojí třídě a popíjel ze svých pěti kelímků, když se přiřítil udýchaný Frank a málem před ním padnul na kolena.
,,Pardon." Vydechl omluvně.
,,Hej, novej spolužák." Zasmál se někdo.
,,Ne!" Frank si odfoukl vlasy z čela ,,Sem spíš to, eh, učitel." vysoukal ze sebe a okamžitě měl sto chutí si vrazit facku. Měl působit formálněji a inteligentněji, ne jako jeden z nich a už vůbec ne jako orangutan.
Gerard jenom přikyvoval a nechal Franka ať se představí. Ve studentech nevzbudil žádný hlubší zájem, ale Gerard ho nechal bez pomoci stát u tabule a přemýšlet co by řekl. Většina z toho co se nakonec říct rozhodl zněla - podle Gerarda - velmi stupidně.
Nakonec se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Vyndal z kapsy cigarety a bez mrknutí oka si zapálil.
,,Přečetl už někdo z vás Hamleta?" zeptal se. Jedna dívka se přihlásila.
,,Cituj." Pobídl jí.
,,Eeh…" zaskočilo jí to ,,Být či nebýt?" řekla nejistě.
,,Bezva." Poděkoval jí ,,Otevři okno a můžeš si dát cigáro." Zaklapl knížku a výhružně se podíval na ostatní ,,Ale vy ne."
Před nějakou dobou se mu povedlo odmontovat požární hlásič, a když už nic, mohl si o hodině alespoň cvičit vyfukování kouřových kroužků.
Frank nadále stál před tabulí a tázavě se na něj díval.
,,Co?" zeptal se Gerard.
,,Co mám dělat?" nechápal to.
,,Sedni si někam a čekej až zazvoní." Řekl nevzrušeně.
,,Kam?" ptal se dál.
,,Na židli."
,,Žádná tu není."
Gerard začínal být rozladěn ,,Tak si sedni třeba na parapet. Nebo si tě mám snad vzít na klín?"
Frank hlasitě polkl a poodešel k oknu. Rozhlédl se kolem. Gerard měl dnes světle červené tenisky.
Čím tmavší barva, tím "lepší" nálada, napadlo Franka.
*
,,Prostě jsem se špatně vyspal." Pokrčil Gerard rameny po cestě z hodiny, při tom co mu Frank vyčítal všechny kroky, které při výuce dělá špatně "Řekl bych ti, ať učíš sám, ale vzhledem k tomu, že tvoje kecy byly hodný mentálně retardovaného lemura-"
"Lemura?" přerušil ho Frank.
Gerard opět jen pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.
Když stáli přede dveřmi, Frank poznamenal ,,Moc hezký tenisky."
Gerard se na něj naštvaně zamračil ,,Něco ti vadí?" zeptal se uraženě.
,,Ne." Řekl Frank rychle.
,,Nemám rád" Otočil se a významně se na Franka podíval "Když se do mě někdo sere." Usmál se, vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře, překvapený kolega stále na chodbě.
Všiml jsem si, pomyslel si Frank.
*
Gerard se probudil přesně o půl hodiny později než obvykle, což mu snížilo čas na úpravy svého vzhledu přesně o půl hodiny. Rychle vyskočil z postele a vrhl se do koupelny, kde si spěšně vyčistil zuby kartáčkem, který čistí zároveň i jazyk a prohrábnul si rukou rozcuchané vlasy. Po chvíli usoudil, že vypadá dostatečně jako žijící bytost, naházel na sebe několik naprosto neladících kusů oblečení, popadl klíče a vyletěl ven. Na své oblíbené tenisky samozřejmě nezapomněl, cítil, že jsou příliš nezanedbatelnou částí jeho osobnosti, než aby je mohl nechat doma a vzít si obuv konzervativní společnosti.
Venku pořád foukal nepříjemný vítr, založil si ruce na prsou a vyrazil střemhlav nepřízni počasí. Pomalu se probouzel, zajít si do nejbližšího fastfoodu pro kafe už nepřipadalo v úvahu a něco jako Starbucks bylo naprosto vyloučeno.
Snad si někdo přinese termosku, pochyboval, že by studenti byli opět tak velkorysí a věnovali zbytky svého chatrného kapesného jeho potřebě kofeinu. Nespoléhal ani na svého asistenta, nebo jak by ho mohl nazvat, po včerejším incidentu by byl div, kdyby se vůbec ukázal.
Posledních několik yardů před školou musel běžet, kličkoval mezi znuděně postávajícími skupinkami studentů, jeho extrémně dlouhá šála se za ním táhla jako ocas komety a když konečně doběhl ke dveřím, zjistil že to co si vzal rozhodně nebyly klíče od školy, ale sada svěráků, které dostal od své matky k vánocům. Doufala, že ho obrátí na správnou cestu a on se začne mužně vrtat pod kapotou svého automobilu, bohužel si už nestihla všimnout jak nepatrných rozměrů její dar je a Gerard je s chutí používal místo lžičky do čaje, mnohem lépe totiž dokázaly držet teplo.
Zadýchaný se předklonil a opřel se rukama o kolena. Den začínal krásně, ale v případě, že ještě nebylo otevřeno nemohla taky ještě začít hodina. Naštvaný sám na sebe zabouchal na dveře a zamával na školníka, který se zatvářil kysele a dobelhal se k němu s obrovským svazkem klíčů. Překvapivě věděl, který má použít a Gerard se s úlevou dostal dovnitř. Teď už jen zbývalo doufat, že ředitel dal Frankovi klíče od kabinetu.
Frank ovšem ve škole ještě nebyl a Gerard čekal před svým vlastním kabinetem nejdříve deset minut. Zdálo se, že školní dveře už byly oficiálně otevřeny, protože po chodbách se rozléval zvuk zvuk stovek hlasů a kolem něj občas prošel osamělý teenager nebo dva. Opravdu se v téhle části školy moc nevyskytovali, pomyslel si - naštěstí.
Opíral se o rám dalších dvacet minut, to už se pomalu vezl směrem k podlaze. Byl unavený, nevyspalý, od všech knih ho dělila dřevěná bariéra a jeho "posila" si dovolila nepřijít na čas. Seděl na prahu, když zvonilo zíral do stropu, mlátil týlem hlavy o dveře a zhluboka dýchal. Místo tohohle mohl v klidu aplikovat pleťovou masku, narovnat si vlasy a vyžehlit si límeček u košile.
Dobře, tu poslední věc nikdy nedělal.
Frank se objevil těsně potom, co to Gerard vzdal a natáhl se přes chodbu s rukama pod hlavou. Frank si na chvíli myslel, že Gerard je už na konci svého bytí, pospíchal chodbou a za rohem uviděl jen vyčuhující růžové boty. Zdálo se to jako mrtvola.
,,Gerarde?!" řekl hystericky a okamžitě zrychlil.
Frankovi se viditelně ulevilo. ,,Důvod z jakého tu ležíš je…?" zeptal se.
Gerard otevřel oči, mírně se zvedl a opřel o lokty. ,,Nemám klíče. " povzdychl si ,,Máš je?"
Frank zavrtěl hlavou ,,Kde bych je vzal?"
Gerard si lehl zase zpátky ,,Klidně si taky sedni, třída nás určitě nepostrádá a až nás postrádat začne, ředitel bude moct jenom vysvětlovat proč ti nedal klíče. Takže to bude nakonec jeho chyba."
Frank to považoval za racionální řešení a sedl si na zem, vyndal z batohu termosku a kousek upil.
Gerard se musel pousmát svým předchozím úvahám o kávě, jeho chabě podložená předpověď se vyplnila.
,,Nenašel by se tam alespoň mililitr pro starýho chudáka...?" zeptal se.
Frank se usmál a podal mu vytoužený nápoj v kovovém víčku. Gerard byl konečně spasen, sice svým sokem, ale jakmile ucítil horké kafe na jazyku, byl v sedmém nebi.
,,Díky Franku." řekl a podal mu prázdnou nádobku. Byla to první slova bez jakéhokoli pokusu o sarkasmus, která od něj Frank uslyšel.
Chvilku se na něj překvapeně díval, potom termosku zase zašrouboval a dal si jí zpátky do tašky.
,,Proč se na mě tak díváš?" zeptal se Gerard, ale nedokázal potlačit malý úsměv.
Frank neodpověděl, Gerard teď seděl u stěny s koleny pod bradou a nevypadal vůbec jako ta zahořklá osoba ze včerejška. Možná v sobě skrýval víc.
*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 XX XX | Web | 20. dubna 2008 v 23:02 | Reagovat

miluju sarkastickýho Gerarda v roli učitele a tohle mi vážně vyhovuje:D..je to skvělý:D

2 jITKAvAMPIRE jITKAvAMPIRE | 29. května 2008 v 9:29 | Reagovat

vypadá to úžasně...snad ho Frank naučí smyslu pro humor...xDDDD

3 Laivine Laivine | Web | 5. listopadu 2008 v 17:21 | Reagovat

Bože, to je dokonalý. Miluju tvůj styl psaní.

Můžu si z tebe udělat vzor?

Pozdě, už jím si.

Ha ha ha, vážně mě to pobavilo. :D

4 Jannica Jannica | Web | 6. listopadu 2008 v 15:07 | Reagovat

Oh, nádherné....

Ten Gerard je tam fakt dokonalej. Začíná to fakt úžasně! Já nevim, co víc říct. Prostě úžasnej nápad v ještě lepším provedení:) Fakt skvěle napsaný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>