close to me 2/3

16. dubna 2008 v 22:06 |  Close to me
Je to úplně celý a je to předělaný, takže vám doporučuju si to přečíst znova (je mi to líto XD). Nejsem si jistá, zda se mi to povedlo, zato vím, že jisté scény nejsem schopná napsat dobře, takže, já vím :). Napište mi co si myslíte, upřímně. Musela jsem to rozdělit na třikusy, nakonec.
Tohle je druhá část ze tří.
.
.
.

Právě končil třetí týden od Frankova nástupu, na pondělí se chystala generální inspekce budovy, a tak všichni pedagogové dostali nařízení si srovnat svoje věci.
Gerard klečel unaveně na zemi a pokoušel se roztřídit veškerou svou literaturu na několik úhledných sloupců, Frank se musel začít smát, když mezi listy knihy "francouzský impresionismus" našel několik nepoužitých prezervativů, lízátko a fotku Mela Gibsona.
Gerard mu vše okamžitě vytrhl z ruky ,,No prosím, směj se." zašklebil se.
Frank jenom zavrtěl hlavou. Byla před nimi ještě spousta práce a ku vší Gerardově hrůze se jeho kolegovi každou chvíli podařilo najít nějakou inkriminovanou věc.
Po zemi byly rozházené jeho kresby, špinavé nádobí a spousta, spousta hudebních desek a knížek.
Gerard viděl, jak se Frankovi do klína rozsypala hromada fotek a rychle se přesunul k němu, oddychl si, když zjistil, že jsou docela neškodné. Nevěděl, jestli chce, aby Frank pronikl nějak hlouběji do jeho soukromí, tedy spíš, aby pronikl prostřednictvím fotografie pod jeho oblečení. Nad tou myšlenkou se zarazil, chtěl snad, aby se Frank dostal pod jeho oblečení?
Frank už držel v ruce fotky a prohlížel si je. ,,To jsi ty?" zeptal se Gerarda nad prvním obrázkem. Byl na něm mladý kluk s dlouhými černými vlasy přes obličej, v jedné ruce držel cigaretu a ve druhé plechovku od piva.
Gerard se mu podíval přes rameno, fotku si vzal sám do ruky a podrobněji se na sebe podíval ,,Bože..." řekl ,,Tohle už je dávno."
Frank se usmál a prohlížel si ostatní, na jedné byl Gerard v objetí jiného kluka, póza v jaké se nacházeli nasvědčovala tomu, že to nemohl být jen kamarád. Vypadali oba dost zničeně, ale Gerard se ze snímku zeširoka usmíval.
Nechal Franka ať se podívá ,,To byl Robert..." povzdychl si ,,Většinou s náma chodil ještě Jack Daniels..." ušklíbl se.
Po několika dalších fotkách si Frank uvědomil, že má Gerardovu bradu na rameni, ten sám si toho zatím vůbec nevšiml a s určitou nostalgií v hlase mu vyprávěl příběh každého momentu zachyceného na papíře. Dostali se k jedné fotce, většinu plochy zabíral Gerardův vyděšený obličej a zbytek něčí ruka, dalo se s jistotou říct, že nebyla jeho, podle úhlu v jakém zasahovala do obrazu.
Gerardovi se zastavil dech ,,Tohle…tohle..."opakoval pořád nesmyslně dokola, jakoby nevěděl co má říct.Vzal jí Frankovi z ruky a dal si jí do kapsy. ,,Nehezká vzpomínka." Náhle si uvědomil Frankovu přítomnost a pocítil ten známý šílený pocit, že se opět náhodou dostal k někomu moc blízko.
Frank natočil krk a podíval se na něj, ale Gerard se ani nepohnul, pořád seděl na stejném místě, s pravou rukou kolem jeho ramen.
Chvíli se dívali jeden druhému do očí, potom Gerard vstal a beze slova odešel.
*
V sobotní ráno ho probudil nepříjemný zvuk budíku. Vstával se špatným pocitem, s pocitem, že nějakou věc neudělal správně. S cigaretou v puse došel ke škole, odemkl hlavní dveře, tentokrát správným klíčem a sklíčeně vstoupil dovnitř. Bylo půl deváté ráno a nikde ani človíčka, většina "studentů" pravděpodobně vyspávala doma kocovinu po páteční noci a všichni učitelé se zdáli dost rozumní na to, aby si své věci odnesli domů už včera. Gerard si neplánoval nic brát s sebou, snad kromě několika osobních věcí, všechny knihy, které stihl nashromáždit za dva roky své funkce by musel odvézt náklaďákem.
Ozvěna jeho kroků se rozléhala opuštěnou chodbou, venku bylo zataženo a tak okny nepronikalo žádné světlo. Kdyby snad rozsvítil, začalo by blikat dotěrné světlo zářivky, které až příliš realisticky navozovalo prostředí blázince nízko rozpočtového hororu.
Zívnul a zamířil ke komůrce s čistícím náčiním, o víkendu se ve škole netopilo a zdálo se, že mu kovová klika skoro přimrzá k prstům. Vzal s velkou nechutí smeták a potichu se vykradl ven. Pravděpodobnost, že by uklízečka dobrovolně vstala v sobotu v tak nekřesťanskou hodinu byla téměř nulová, neměl tedy před kým se skrývat, ale už ode dne co nastoupil ho pronásledovala paranoia, že v téhle budově někdo určitě umřel a jeho duch chodí po chodbách a chladnokrevně vraždí.
Byl také stižen hrůzou při pomyšlení na všechnu tu špínu, kterou v sobě skrývá jeho kabinet. Strčil do dveří, ale jakmile překročil práh, cítil se mnohem jistější. Staré, zašlé parkety pod ním zapraskaly, zavřel za sebou, položil tašku na zem a zhluboka se nadechl.
Něco tu nehrálo.
Kde byly všechny ty zčernalé lžičky ulepené od cukru, které tu s jistotou včera nechával válet po všech koutech? Cigaretové nedopalky? Popelník byl dokonce prázdný a umytý, díry propálené v dřevěné podlaze pečlivě zamaskované. Knížky srovnané na poličkách v několika řadách za sebou. Byl tu pořádek.
Bylo tu čisto.
Bylo to děsivé a zároveň fascinující.
Udělal několik kroků směrem k naštěstí pořád neumytému oknu, pochyboval o tom co vidí. Kdo by pro něj tohle mohl udělat a komu by se to povedlo za tak krátkou dobu. Neznal většího chaotika než byl on sám a měl za to, že jemu čištění tohohle kumbálu zabere celou sobotu a neděli a naprosto ho zničí. Smířil se dokonce i s tím, že večer přijde domů po lokty s vyrážkou způsobenou novou verzí mycího prostředku CIF 4 in 1.
Když uviděl osobu spící v křesle, oči se mu rozšířily v šoku. Frank seděl natažený přes opěradlo, vlasy mu spadaly přes obličej a v ruce držel kus hadru. Gerard netušil, proč by zrovna Frank uklidil všechen ten hnus, po tom co ho tu včera nechal sedět samotného v haldě špinavých krámů.
Přešel ke konvici, napustil do ní vodu, postavil na stůl dva hrnky a nasypal do nich zelený čaj. Frank dál klidně odpočíval, Gerard přemítal jestli ho má probudit nebo ne, svědomí v něm hlodalo a tak se rozhodl ho ještě chvíli nechat být. I když si nemyslel, že by se v jeho polorozbitém křesle nějak extrémně dobře spalo.
Opřel se o zeď a díval se na něj, na svého kolegu, který o tom neměl ani ponětí. Jak dýchal, pomalu se mu zvedal a zase opadal hrudník, pořád do nekonečna. Z toho opojení ho probralo až cvaknutí konvice, zalil čaj vroucí vodou, stoupnul si nad Franka a jemně ho pohladil po hlavě, pohladil.
Frank otevřel oči a zamžoural, Gerard se s hrůzou díval na svojí ruku a doufal, že si Frank nevšiml toho co právě udělal. Naprosto to nesedělo k jeho povaze, obvykle se lidí nedotýkal pokud k nim neměl opravdu blízko, což podle něj nebyl tenhle případ. Nebo byl?
,,Gerarde?" řekl Frank rozespale a vzal si od něj čaj ,,Díky." zamumlal.
Gerardovi se klepal hrnek v ruce, pomalu usrkával a opakoval si, že takhle se přece nechová. ,,Já…já…já…" začal opět pateticky koktat. Takhle se přece nechová!
Nakonec to zabralo. ,,Přišel jsem to sem mírně doladit, ale vidím, že už jsi uklidil." řekl hořce, jakoby ho vysoce zklamalo, že na něj nezbyla už žádná práce. Tohle už se mu podobalo mnohem víc.
Frank neřekl nic.
,,Nemusel jsi pro mě tohle dělat, nestál jsem o to." pokračoval.
Frank jenom tázavě pozvedl obočí, ale nechal Gerarda dál pokračovat v monologu.
Ten se už začínal cítit vyveden z míry, slova byla jeho jedinou zbraní a od Franka se odrážela jako pingpongové míčky.
Nechtěl od sebe Franka odehnat, ale nedokázal se sebrat a říct něco jiného. V jeho životě to tak probíhalo vždycky, pokoušel se ublížit lidem dřív než ublížili oni jemu a byl si jitý, že to se stane vždycky, když okamžitě nepřejde do útoku. Už delší dobu kolem sebe neměl téměř nikoho, protože každý kdo měl soudnost utekl dřív, než si uvědomil co mu chce vlastně říct skrz těch pár žalostných vět.
,,Lituju, že tě museli přiřadit zrovna mě, mám tě pořád na krku a navíc se mi teď ještě hrabeš v mejch osobních věcech, i když tě nikdo neprosil." zkoušel to dál. Ve svém nitru sváděl nelítostný boj a připravoval se na to, že později si bude muset vymyslet nějakou duševní nemoc, kterou by se jeho chování dalo omluvit.
Šílenství?
Neúspěšně. Frank ani nehnul brvou.
,,Připadáš jako charita nebo si myslíš, že ti zvednou plat?"
Frankovi začínala docházet trpělivost, ale viděl že nebyl sám. Gerardovy marné pokusy začít hádku byly čím dál víc komické.
,,Neprosil jsem tě, abys pro mě něco dělal." zopakoval Gerard již po několikáté se zatnutými zuby.
Frank vstal. ,,Ne?" Zeptal se s úšklebkem. Bylo mu líto, že Gerard je tak rozporuplná osobnost a cítil potřebu mu vynahradit tu laskavost, kterou pro něj udělal.
Přešel ke skříňce s hrnečky a jeden vyndal ,,Tohle je tvůj oblíbenej?" zeptal se.
Gerard naštvaně zavrtěl hlavou.
,,To je dobře." řekl a upustil ho na zem, kde se s třeskotem rozbil. Potom vzal do ruky další ,,Myslím, že z tohohle jsem tě taky nikdy neviděl pít." zopakoval předchozí akci.
Gerard měl hodně hrnků na čaj, kávových šálků a nádobí všeho druhu.
,,Vlastně." Frank předstíral, že se zamyslel a poškrábal se na bradě ,,Proč se s tím takhle srát, že." Chytil polici a jedním pohybem jí vyrval ven. Chvíli nebylo slyšet nic jiného než rozbíjející se sklo.
Gerard nebyl schopen slova. Pokoušel se ze sebe dostat, alespoň obvyklou nadávku, ale vyschlo mu v krku.
Frank postupně rozbíjel veškeré vybavení, zničil dokonce lampu v rohu.
,,Gerarde, kolik jsi říkal, že stála tahle knížka?" vzal do ruky tlustou encyklopedii z křídového papíru ,,Doufám, že ne moc, nechci aby ti to bylo líto, víš." přistoupil k oknu, otevřel ho a vyhodil jí ven.
Gerard neudělal nic pro to, aby ho zastavil ani po tom, co vyházel z okna dalších přibližně dvacet knih.
Frank se na chvíli zastavil ,,Víš, máš štěstí, že už mě to přestává bavit." nakonec ještě kopnul do velkého regálu, jehož obsah se vysypal Gerardovi na nohy. Vyjekl bolestí.
Frank se sladce usmál ,,Tohle jsem udělal pro tebe!"
Potom k němu přistoupil blíž a nahnul se až k jeho uchu ,,A jenom abys věděl" pošeptal mu ,,Když jsi přišel, byl jsem vzhůru."
Tentokrát zůstal v místnosti sám Gerard v hromadě knížek. Tekly mu slzy bolesti a vzteku, vzteku k sobě samému.
Svezl se k zemi a zavřel oči. Přál si, aby tu byl kdokoli, kdo by ho flákl do hlavy a řekl mu, že je největší idiot na světě.
*
Gerard vyšel v pondělí ráno do školy brzy. Pod zavřeným oknem jeho kabinetu se povalovaly knížky s vytrženými listy, zdrceně si kleknul na zem a pokoušel se je dát dohromady, ale nemělo to cenu, po těch hodinách strávených na vzduchu byly promočené a drolily se mu v rukou. Věděl, že je měl sebrat už v sobotu, ale potom co hodinu seděl v rohu kabinetu a nepokrytě brečel se vrátil domů a rovnou zamířil k šuplíku, ve kterém přechovával vývrtky na víno. Celé dopoledne pil, ačkoli tohle víno se dalo popsat jakýmkoli přídavným jménem, jen ne"kvalitní". Kolem druhé hodiny odpoledne se už nemohl ani pohnout, dovlekl se do postele a tvrdě usnul.
A teď tu zase stál před školou, s kouskem své oblíbené knížky v ruce, začínalo mírně poprchávat a spolu s deštěm se přes něj přelila další vlna blíže nedefinovatelného smutku, snad ze ztráty díla svého oblíbeného autora, nebo to bylo zklamání životem. Zklamání.
Zamířil rovnou do třídy, nechával na čisté podlaze zablácené stopy, ale to ho nezajímalo. Počítal s možností, že si po dnešní inspekci bude muset hledat novou práci a nijak ho to netrápilo, tuhle školu nenáviděl. Vždycky snil o nezávislém zaměstnání - začalo to už ve školce, kdy chtěl být námořníkem. Potom co začal chodit do školy se rozhodl být supermanem a nebo batmanem. Ve dvanácti byl pevně rozhodnutý kreslit akty a v patnácti chtěl utéct z domu a upít se k smrti někde ve škarpě. Rozhodně ho nikdy ani nenapadlo, že by se mohl stát učitelem, ale nakonec si neměl možnost vybírat.
Zívnul a vzal za kliku, bylo otevřeno, lavice se ještě ukrývaly pod vrstvou ranního šera a povětšinou vulgární nápisy na nich nebyly vidět. Tahle část dne byla jeho druhá nejoblíbenější, hned po noci. Nebo třetí? Ku jeho překvapení, Frank stál vevnitř a vybíral ze skříně svoje věci.
Gerard stál na prahu a beze slova ho sledoval. V tu chvíli si opravdu nemyslel vůbec nic, měl v hlavě prázdno.
,,Co se děje?" zeptal se po chvíli tichým hlasem.
Frank se dál hrabal v zaprášené skříni a postupně doloval knihy zpod ušpiněných krabiček s temperami a rozlámanými pravítky. Hlasitě se nadechl a otočil se na Gerarda ,,Končím." řekl se sklopenou hlavou.
Gerard se podíval do země a mlčky přikývl. Neměl k tomu co říct, nic jiného se nedalo dělat.
,,Je to oficiální?" zeptal se jen po chvíli.
Frank se opřel o šuplík.
,,Dneska ráno jsem byl za ředitelem." řekl a konečně odvrátil hlavu na Gerarda. ,,Ptal se mě proč." pokračoval po krátké pauze.
Gerard se na něj podíval ,,Proč?"
Frank zavrtěl hlavou ,,Snad víš proč." řekl hořce.
,,A to jsi mu řekl?" zeptal se Gerard šokovaně.
,,Nejsem idiot Gerarde." zašeptal a otočil se čelem ke skříni, jak ho začaly pálit oči.
Gerard pořád stál na prahu s rukama v kapsách.
,,Promiň." zašeptal.
Frank téměř nevěřil tomu co právě uslyšel.
Gerard vstoupil do třídy, zavřel za sebou dveře a smutně se podíval na Franka. Sednul si na jednu z opuštěných lavic a vzal svůj obličej do dlaní ,,Nevěřil bys, co jsem dělal celej víkend." řekl beznadějně.
Frank konečně zamknul skříň, potom podal Gerardovi klíč a sednul si na lavici naproti němu ,,Už ho nebudu potřebovat."
Gerard se hořce usmál s očima upřenýma do země ,,Promiň..." zopakoval ,,To co jsem ti řekl jsem tak nemyslel." podíval se na Franka a vzal ho za ruku ,,Vážně..." leskly se mu oči a zoufale doufal, že ho Frank neodmítne.
,,Gerarde, teď si mi možná omlouváš, ale za hodinu pro tebe budu zas jenom přítěž." zapochyboval a jemně uvolnil své zápěstí z Gerardova sevření.
,,Nikdy jsi pro mě nebyl přítěž." protestoval Gerard.
,,Předevčírem jsi říkal něco jinýho." řekl Frank.
,,Předevčírem jsi mi rozmlátil kabinet na kousíčky" A Gerard měl pocit, že se na ty kousíčky rozpadá, že se vážně rozpadá na kousky, které už nikdo neposbírá a nikdo se ani nebude obtěžovat s tím je vyhodit.
Frank si povzdychl ,,A jsme zpátky." zavrtěl hlavou a seskočil na podlahu.
,,Ne, počkej!" zastavil ho Gerard, vrhnul se za ním, chytil ho za ramena a silou ho přinutil se otočit a podívat se na něj.
Chvíli stáli na místě bez jakéhokoli pohybu, a pak Gerard začal posouvat ruce z Frankových ramen kolem jeho krku, aniž by přerušil oční kontakt.
,,Gerarde..." stačil říct Frank, déle už to nevydržel a políbil ho.
Gerard vydechl překvapením, poddal se té náhlé senzaci Frankových rtů na jeho vlastních a zajel mu rukama do vlasů. Frank ho na sotva postřehnutelný moment chytil kolem pasu a pohladil po zádech.
Konečně se od sebe museli odtrhnout a nadechnout se ,,Musím jít." řekl a jemně Gerarda odstrčil.
Gerard se na něj tázavě podíval.
,,Tohle by nefungovalo."
Gerard ze sebe těžce dostával slova ,,Cože?" zašeptal nakonec.
,,Musím jít ." řekl naposled Frank, vzal si všechno co si chtěl odnést a aniž by mu věnoval jediný další pohled, se sklopenou hlavou opustil místnost.
,,Cože? " zopakoval Gerard do prázdna, ale nikdo mu neodpověděl.
Otupěle se ptal sám sebe, proč to tak vždycky dopadá. Přešel ke katedře, otevřel okno a zapálil si cigaretu. Cítil se podvedený, odvržený a náhle bezcitný. Nedokázal ani brečet, jenom se díval ven z okna a mnul cigaretu mezi prsty.
Uslyšel jak se za ním otevírají dveře, s nadějí se otočil ,,F-" začal, ale ve dveřích nestál Frank, ale zástupce ředitele s několikačlennou skupinou inspektorů v pečlivě vyžehlených oblecích. Netvářili se příjemně, Gerard se rozkašlal a s hrůzou jim pohlédl do tváře.
,,A tohle, " řekl zástupce ,,Je náš bývalý učitel angličtiny." řekl rozčileně a ukázal na něj.
,,Pane Wayi, prosím vás, abyste okamžitě odhodil tu cigaretu a opustil budovu." řekl rázně.
Gerard vyšel ven se zavřenýma očima, kolem sebe se rozhlédl až když uslyšel hluk aut na hlavní silnici.
Prosil Boha, aby tohle bylo pro dnešek všechno.
*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JitkaVampire JitkaVampire | 29. května 2008 v 9:39 | Reagovat

tohle je úžasnej příběh!!!čtu to jednim dechem!!!

2 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 27. června 2008 v 11:59 | Reagovat

jooooo čtu to znovu(JitkaVampire) a pořád to neztrácí kouzlo...

3 Laivine Laivine | Web | 5. listopadu 2008 v 17:36 | Reagovat

Je to dokonalé...

Kurnik, co k tomu napsat? Jenom, že je tady Gerard dokonalý. Miluju zapšklé sarkastické grázlíky, kteří jsou vlastně v nitru dobrý. :)

Úžasný moment, ten v tom kabinetě. Úplně jsem to viděla před očima.

4 Jannica Jannica | Web | 6. listopadu 2008 v 15:22 | Reagovat

Já se do toho úplně strašně vžila... Ten první polibek byl dokonalý. Celý je to dokonalý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>