close to me 3/3

16. dubna 2008 v 22:07 |  Close to me
Je to úplně celý a je to předělaný, takže vám doporučuju si to přečíst znova (je mi to líto XD). Nejsem si jistá, zda se mi to povedlo, zato vím, že jisté scény nejsem schopná napsat dobře, takže, já vím :). Napište mi co si myslíte, upřímně. Musela jsem to rozdělit na tři kusy, nakonec.
Třetí část ze tří.
.
.
.

Vrátil se domů, sedl si do křesla, díval se z okna a kouřil jednu cigaretu za druhou. On byl přece ten egocentrický, bezcitný a arogantní, jaká životní ironie. Nemohl se udržet a hlasitě popotáhl. Nebyl si jistý, jestli brečel nad svojí ztracenou identitou nebo nad ztrátou toho, co ještě ani neměl. Nedokázal si dost dobře srovnat, jak se to všechno mohlo seběhnout tak najednou, jak se mohl změnit a jestli se vůbec změnil.
Zas pršelo, a nebo pršelo celou dobu už od rána, jakkoli to bylo, Gerard vnímal kapky deště jen s morbidní otupělostí.
Zíral na telefonní sluchátko, položené opodál na stolečku a čekal, že mu někdo zavolá. Bylo tu přece tolik lidí, jeho bratr, jeho kamarádi, ti všichni kteří by se mohli pokusit ho vytrhnout z bezvýchodné deprese. Potřeboval si s někým promluvit, někoho obejmout a někomu říct co ještě nikomu neřekl. Doufal, že tím někým by mohl být Frank, ale tuhle myšlenku musel odvrhovat do nejzazšího kouta své mysli, byla nereálná.
Stačil by snad i někdo, komu by mohl ukázat, že není jen prázdná schránka s tváří člověka, a že konečně po letech zjistil, že možná, možná udělal chybu, když odhodlaně odvrhoval lidi, kteří ho měli rádi. A teď, když je opravdu potřeboval, tu nebyl ani jeden z nich a on se tomu konečně nedivil. Mohl si jen vyčítat.
Poklepal prsty po dřevěném, zaprášeném opěradle křesla. Nohy měl přes konec pohohovky, hlavu opřenou o opěradlo. Čas od času prostě zavřel oči a snažil se si vemluvit, že neexistuje, ale ten pocit už tu byl tolikrát, že prostě nefungoval. Byl odsouzen k doživotnímu strádání ve špinavém obýváku svého neutěšeného bytu zavaleného harampádím a prázdnými slovy tištěnými na papíře. Nikdy se mu nezdál neutěšený, doposud nikdy, ale náhle jako by tu cosi chybělo. Něco důležitého a naprosto nepostradatelného.
Otřásl se a znovu zamžoural do zšeřelého pokoje. Opravdu, něco bylo jinak.
Mohl by vstát, jít do kuchyně a dopít zbytek z lahve čehokoli, co tam zůstalo, a potom ležet několik hodin bez hnutí a zapomenout na svět, ale neměl sílu udělat to znova. Stalo se to rutinou, a ta ho zmáhala skoro stejně jako tenhle výjimečně odporný pocit, který ho prostupoval od hlavy až ke konečkům prstů jako skalpel otupělého nože.
Věděl, že by měl pomýšlet na hledání nové práce, ale nebyl dostatečně silný na absolvování dalšího pohovoru. Cítil, že momentálně nepůsobí příliš důvěryhodně a potenciálního zaměstnavatele by mohla silně odradit jeho navenek patrná deprivace.
Ku jeho velkému překvapení, telefon, na který se před chvílí tak zoufale díval opravdu zazvonil,
neochotně se zvedl z křesla, oprášil si kalhoty a natáhl se po sluchátku.
,,Haló?" řekl rozespalým hlasem.
,,Lewis" ozval se ředitelův tlumený hlas.
Gerard si zklamaně povzdychl. To co teď nejméně potřeboval, byla další várka výčitek a nakonec přesné stanovení konce výpovědní lhůty.
,,Ano?" řekl nezúčastněně.
Ředitel mlčel a ve sluchátku se ozvalo jen slabé zakašlání.
,,Doufám že jste ten dnešek nevzal vážně." rozhodl se po chvíli nakonec začít
Gerard se podrbal na hlavě ,,Co jsem neměl vzít vážně."
,,Ta inspekce." Odmlčel se a znovu si odkašlal ,,Očekávám tě dneska odpoledne v práci, nesmíš mě zklamat." Dodal.
,,To je legrace? Pro mě to znělo celkem jasně." Odpověděl otráveně.
,,Nežertuji Wayi. Měl byste mít radost, beru vás zpět."
Gerard k sobě pocítil silnou vlnu odporu a tu samou vlnu cítil i ke svému nadřízenému
,,Cože?" zeptal se znovu.
,,Nemohl jsem vás nechat kouřit ve třídě jen tak bez povšimnutí! Byli to inspektoři! Dokážete si představit, co by hrozilo mě? Vyhazov!" Ospravedlňoval se ,,Škola vás potřebuje Wayi, promiňte mi to."
Gerard se podíval na sluchátko ve své ruce a pevně ho sevřel ,,To se mi nezdá" Řekl ,,Zní to nepravděpodobně. Proč mě chcete zpátky, na světě je tolik lépe vzdělaných učitelů, kteří mají lepší zkušenosti s výukou a-"
,,Přijďte. Prosím." přerušil ho Lewis.
,,Ne." Řekl Gerard odhodlaně.
,,Zvýším vám plat" nadhodil ledabyle.
Gerard se na zlomek vteřiny odmlčel.
,,V kolik?"
*
Ve třídě nebyl téměř nikdo, většina asi odešla, když si všimla jeho nepřítomnosti. Na jejich místě by určitě udělal tu samou věc. Škola ho nikdy nebavila. Asi proto v ní teď paradoxně měl strávit zbytek života.
,,Ehm." Odkašlal si. Několik lidí se otočilo, ale po zjištění, že je to jen ten magor se vrátili k tomu co dělali předtím.
Gerard ovšem potřeboval, aby se na něj alespoň otočili. Netoužil spatřit jejich otrávené, ošklivé, uhrovaté obličeje, ale měl to v popisu práce a po tom "velkorysém" skutku, který pro něj udělal ředitel, se mu zdálo, že by se slušelo alespoň jednu hodinu se těm frackům věnovat. A navíc. Měl velmi, velmi špatnou náladu.
Tleskl rukama a vstal.
,,Víte, co je to defenestrace?" zeptal se klidně. Nikdo neodpovídal, ale hluk ve třídě ustal a Gerard si pogratuloval k tomu, jaká je to vlastně přirozená autorita.
,,Idioti!" zavolal, ale ani potom mu nikdo neodpověděl. Naštvalo ho to, měl chuť se hádat, i když to bylo ubohé dokonce i v jeho vlastních očích.
,,Tedy, dobře." kývl a přešel k holce ve předu. Podrbal se na bradě, dělal, že přemýšlí a potom jí vzal z lavice penál.
,,Vidíš, tohle je penál." konstatoval a otočil ho v ruce ,,Je to ohavnej penál." pokračoval a se zájmem ho otevřel a vysypal tužky a propisky na lavici.
Holka ho mlčky sledovala a neodvážila se ani polknout.
,,Nemyslím si, že bys to uměla použít." usmál se na ní nevinně, shrábl tužky do dlaně a potom je ladným pohybem vyhodil z okna a sledoval jak letí.
Uvědomil si, že pořád drží v ruce ohavný penál. ,,Tohle si můžeš nechat." vrátil jí prázdné pouzdro.
,,Odpoví mi někdo teď na mojí otázku?" zeptal se znovu a začal přecházet po třídě, žáci mlčeli jako zařezaní a dívali se do země.
,,Třeba ty s tím mobilem." všimnul si neopatrného hříšníka, který to měl okamžitě spočítané.
,,Dej mi ten mobil." pobídl ho a kluk neochotně natáhl ruku ,,Nedokážeš mluvit, nemusíš volat." usoudil a mobil následoval propisky na čerstvý vzduch.
,,Sem psal Smsku." zamumlal kluk.
Gerard se zatvářil chápavě ,,Najednou mluvíš, bravo! Poprvé za rok" poplácal ho po zádech ,,Tak kdyby jsi chtěl v psaní pokračovat, zajdem spolu do zverimexu a koupíme ti poštovního holuba."
Do konce hodiny byla většina třídy chudší minimálně o jednu věc, ale nikdo se neodvážil ani pípnout, pan učitel nemá dobrou náladu a s tím se nedá nic dělat.
S Gerardem to ani nehlo, když před školou uviděl hromádku rozmlácených školních potřeb a drahých mobilů. Žáci ho teď nenáviděli ještě víc než předtím, ale on byl vděčný za jakoukoli emoci odlišnou od tupé prázdnoty, která ho pořád naplňovala.
Vzpomněl si na všechny ty chvíle, kdy sváděl svojí vinu na ostatní.
Nakonec to bylo pro něj až moc, moc jednoduché. Určitě si nezasloužil, aby to šlo tak rychle.
*
Seděl v křesle ve svém kabinetu, popíjel zelený čaj a pomalu usínal, když se ozvalo zaklepání.
,,Dále." řekl směrem ke dveřím, ale nic se nedělo. Usoudil, že se stal zas terčem vtípků nevzdělaných imbecilů, které měl každý den za úkol učit a znovu zavřel oči.
Zaklepání se ozvalo znovu ,,Dále říkám!" řekl podrážděně a zavrtěl si pro sebe hlavou. Opět nic.
Když se zvuk ozval potřetí, nasupeně vyletěl z křesla a otevřel dveře, už otevíral pusu a připravoval těm parchantům tu nejhorší chvilku jejich života, když si uvědomil, že ve dveřích stojí někdo, někdo koho tam opravdu nečekal.
Pomalu zavřel pusu, držel se o dveře a oba na sebe zírali, jakoby ani jeden nechtěl být tím kdo začne mluvit. Frank měl ruce v kapsách a těkal pohledem střídavě z Gerarda na zem a ze země na okno a z okna na Gerarda, zatímco ten nervózně přešlapoval na prahu, kousal si ret a škrábal se na krku.
Po několika dlouhých minutách to byl Frank, kdo prolomil tíživé ticho.
Zhluboka se nadechl ,,Nemáš tu kliku." řekl prostě.
Gerard pozvedl obočí ,,Aha..." najednou mu došlo, že ze sebe před chvílí udělal idiota a začínala se mu hrnout krev do hlayy.
Nastal další moment ticha.
,,No." Gerard se pokusil začít mluvit, ale nevěděl jak pokračovat.
Frank naklonil hlavu ke straně a podíval se na něj.
Udělal krok vpřed směrem dovnitř. Gerard mu musel rychle ustoupit z cesty, a Frank zatím za sebou zabouchl dveře.
,,Proč jsi přišel?" zeptal se Gerard tiše. Doufal, že to ví.
Frank kývl.
,,To je dobrá otázka." Přeměřil si ho pohledem ,,Myslím, že už toho máme oba dost."
Gerard mlčel.
Frank se zamračil ,,Každopádně, já už toho mám opravdu dost." najednou chytil Gerarda za ramena, praštil s ním o zeď a začal ho líbat.
Gerard byl překvapený tou náhlou iniciativou, ale Frank si jazykem hledal cestu mezi jeho rty a Gerard neměl námitky, po chvíli se uvolnil a začal polibek opětovat.
Frank ho držel zezadu na krku a tisknul se k němu celou svou vahou.
,,Franku, Franku..." odstrčil ho Gerard, aby se mohl nadechnout ,,Co-"
,,Nic neříkej." umlčel ho dalším polibkem. Gerard se usmál a pomalu zajel Frankovi rukama do zadních kapes u džín.
,,Promiň." řekl mu přeci, když se od sebe na chvilku odtrhli ,,Za dnešek, za to předtím. Prostě promiň, vím jakej jsem." hořce se usmál.
Frank se na něj taky usmál, odhrnul mu vlasy z čela a opět se dotkl jeho rtů svými, ale jen letmo a potom znovu a zas s větší silou. Gerard mu vyndal ruce z kapes a objal ho kolem pasu, Frank udělal to samé jemu a vedl ho pozadu od stěny dál do pokoje, aniž by narušil polibek.
Frank posadil Gerarda na štos knih v dalším rohu kabinetu a pokračoval, potom se přestali líbat a Frank se začal pomalu dotýkat jeho paží, přejížděl rukama seshora dolů, potom po bocích až dolů, dokud nebylo téměř každé místečko Gerardova těla poskvrněno jeho dotekem.
Skončil na kolenou u Gerardových nohou a pobaveně se zašklebil na to co viděl před sebou. Gerard se na něj seshora usmál a sledoval ho. Z hromady knížek nedosáhly jeho chodidla celou plochou na zem a tak se dotýkal podlahy jen špičkami.
Frank zatáhl za tkaničku růžové boty, která lehce povolila a to samé udělal po několika vteřinách i s druhou teniskou a nechal Gerarda, ať je odkopne pryč.
Gerard sledoval jak se Frank směje jeho světle fialovým ponožkám a potom vstává a chytá ho za bradu, aby mohl jeho rty nasměrovat k dalšímu polibku. Frank ho palcem pohladil po vykukující, bledé kůži břicha mezi lemem džínů a svetru, za který potom několikrát zatáhl a bez potíží mu jej přetáhl přes hlavu. Poté mu sednul na klín a začal ho zasypávat polibky na krku, zatímco Gerard ho jen držel se zavřenýma očima.
Gerard ho po chvíli mírně odstrčil, aby si Frank sundal tričko, ale Frank nezůstal jen u toho a sjel Gerardovi rukama po břiše až k okraji kalhot a začal rozepínat knoflík, zatímco čekal na Geradovu reakci. Ten mu jen hrábl rukou do vlasů, pohyb, který Franka pobídl, aby pokračoval a pomalu mu rozepnul zip. Sledoval Gerardův výraz v obličeji, byl si jist, že si musí vychutnat každou vteřinu, chtěl ho možná dokonce trochu vynervovat.
Gerard ho chytil za hlavu a nasměroval jeho obličej směrem ke svému ,,Dělej." pobídl ho s pobaveným úšklebkem, shodil Franka ze svého klína a přenesl je tím oba na nohy. Nasměroval Frankovy ruce směrem k lemu svých džínů, a Frankovi nezbývalo než mu je trhnutím stáhnout i s trenkami, ačkoli vlastně stejně v tu chvíli nechtěl udělat nic jiného.
Gerardovy džíny s tlumeným zvukem dopadly na zem, ležérně z nich vystoupil a kopl je směrem na druhou stranu místnosti. Dal si ruku v bok a vyzívavě se podíval na Franka ,,No?" řekl.
Frank si nemoh pomoct, jenom zíral na výjev před sebou a vstřebával do hlavy situaci, ve které se právě nachází. Potom neztrácel ani vteřinu, rychle si rozepnul vlastní džíny a brzy neměla jeho a Gerardova kůže mezi sebou žádnou bariéru. Jejich polibky zaváněly chtíčem, Frank Gerard pevně držel za boky a směroval ho k velkému křeslu v rohu.
Gerard dopadl do měkkého materiálu křesla následován Frankem.
,,Bože můj." Vydechl jenom ,,Pane bože." Zopakoval.
,,Francouzský impresionismus?" zeptal se Frank.
,,Rychle ho sem podej a můžeš si nechat i to lízátko."
*
Dalšího dne, když Gerarda probudil telefon od ředitele, nebyl přímo ve vlastní posteli, ale postel to každopádně byla.
Jeho předchozí výpověď nabyla opět nečekaně platnosti. Přemýšlel, čím se o to zasloužil, nakonec došel k závěru, že bude lepší o tom nepřemýšlet.
Bylo mu to jedno.
Táhlo mu na třicet a konečně našel to co hledal, sám sebe.
A hlavně - našel Franka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Santei Santei | 17. dubna 2008 v 1:19 | Reagovat

Omg, dopsala jsi to... A je to... vážně skvělý. Miluju některé tvoje typické obraty. A vážně jsem ráda, že jsem se dočkala konce, navíc už navždy budu citovat "knihovnu", "hamleta" a "bezpečnost ve škole" xDD.

2 F F | 17. dubna 2008 v 8:52 | Reagovat

Tys to fakt dočetla xD. To je divné. Vim, že moje "typické obraty" se opakují pořád dokola, ale včera už jsem si řekla, že to prostě dopíšu  ať je to nakonec hrozný nebo ne :D

3 Dee Dee | Web | 17. dubna 2008 v 16:55 | Reagovat

No tak teda, vidím že si si nemohla odpustiť šťastný koniec..a tak sa mi to páči omnoho viac. A tiež vidím ako si sa snažila a chválim! a ja náhodou viem čo je defenestrácia..

4 F F | 17. dubna 2008 v 17:41 | Reagovat

Dee: nemohla, a to většinou nemám šťastný konce ráda :)

Nesmíš zapomínat, že Gerardovi studenti jsou idioti xD

5 kurva.princezna kurva.princezna | 17. dubna 2008 v 21:11 | Reagovat

oh ja sa tak tesim ze 1. to tu vobec je, 2. ze to ma tak krasny koniec. to sa mi luuubi juj:D

6 Dannie Dannie | Web | 18. dubna 2008 v 0:07 | Reagovat

ja sa radujem :) a nie som sama ako vidím :P bolo to úchvatné... a... také... hravé... a... jednoducho sa mi to ľúbilo.. .tak XD

7 kačka kačka | 19. dubna 2008 v 19:48 | Reagovat

ááá je to tady!nemůžu si pomoct ale píšeš přímo úchvatněxD..mám pocit že je v tom hodně no nevim jak to popsat takový vcítěnosti jak líčíš toho geeho(mám pocit že se taky vyjadřuju jak mentálně retardovanej lemur:))

8 Anett Anett | Web | 19. dubna 2008 v 21:50 | Reagovat

tak tohle se mi teda mega moc líbilo a pro mě se to zapíše do zlatého fondu frerardu. fakt krásně napsaný a děkuju za konec!!! chodila jsem skoro každej den a čekala a čekala a čekala až jsem si toho všimla dneska. s nadšením jsem se vrhla do čtení od začátku, vážně, skládám poklonu.

9 F F | 19. dubna 2008 v 21:50 | Reagovat

díky :)

10 F F | 19. dubna 2008 v 21:51 | Reagovat

zlatý fond frerardu, lol xD teď by se to mělo začít prodávat v levnejch knihách ;)

11 - - | 20. dubna 2008 v 14:21 | Reagovat

nádhera krása já ..nemám slov ! tohle je úžasná story !

12 Santei Santei | 20. dubna 2008 v 22:55 | Reagovat

Omg, tak jako pochybuju, že někdo v US ví, co to je defenestrace a já se tams  tím ani moc chlubit nebudu, taková směšnost se mohla stát jen u nás xDD

Btw vážně je to skvělý, šťatsný konec jsem nečekala, tak nějak mi k tomu popravdě ani nepasuje, ale vůbec se mi líbí ten nápad, zasazený na high school a prostě ty obraty, typické pro americkou high school (jako napříkald o tom vražedném pohledu, o knihovně a bezpečí na škole atp. xD).

13 F F | 21. dubna 2008 v 13:05 | Reagovat

Santei: ano, vím, že je to dokonalé :D

ale, už se mi nechtělo tam vymýšlet dramatický závěr, tohlebylo jednoduchý xD

14 Anaj Anaj | Web | 25. dubna 2008 v 19:58 | Reagovat

Je to niečo úplne iné a predsa tak rovnaké ako to predtým. Úžastná práca! :)

15 adeline adeline | 28. dubna 2008 v 20:47 | Reagovat

prosí mdej mi taddy http://volnechvile.blog.cz/0804/zacina-1-kolo-sonb hlásek jako adeline

16 jacqueline jacqueline | Web | 18. května 2008 v 1:05 | Reagovat

wow.

wow.

užasné.

17 FraGee FraGee | Web | 24. května 2008 v 23:28 | Reagovat

Krásný, já už fakt nevim co bych měla nechávat za komenty, aby ukázali jak moc se mi to líbí??

18 JitkaVampire JitkaVampire | 29. května 2008 v 9:47 | Reagovat

umíš úžasně psát,i vážně,ale taky s humorem...většina lidí dokáže jen jednu věc z těhle dvou.fakt už nemám slov...snad jenom omg,omg!!!!

19 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 27. června 2008 v 12:05 | Reagovat

jo přesně!!!souhlasím s tím co už jsem napsala!!!

20 Laivine Laivine | Web | 5. listopadu 2008 v 17:49 | Reagovat

Poprvé za svůj krátký život lituji, že jsem nechodila na gymnastiku.

Pak bych ti totiž mohla vyseknout poklonu, při které by se moje hlava dotkla kolen mých natažených nohou. Žádnou menší se to totiž ohodnotit nedá.

21 Jannica Jannica | Web | 6. listopadu 2008 v 15:35 | Reagovat

Oh... ach... jéééé

To bylo tak... dojímavý, dokonalý, úžasný, bezkonkurenční, nádherný. Nemám slov... Taky bych ti složila poklonu, a ještě tleskám:)

skvělý... jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>