Tohle jsem napsala už před nějakou dobou, pak jsem na to zapoměla, teď jsem to objevila. Nevim, jestli se mi to líbí. Je to divný. Gerard vypráví o svém životě. XD

Byl to jeden další večer, všichni jsme seděli na gauči a občas někdo jen tak něco prohodil. Byl jsem unavený, letargický a opilý, ale nikdo ode mě víc nečekal.V rohu místnosti dohrávala kazeta ze starého přehrávače, za oknem pršelo a Ray vedle mě začínal pomalu chrápat, ale nikdo mu to nevyčítal. Tehdy, protože tu nebyl nikdo, komu by to vadilo. Snad kromě Mikeyho, který nepřetržitě podupával nohou o špinavou podlahu a občas významně zakašlal, ale ani on se to nepokoušel vyhrotit. Brali jsme věci tak jak byly, Mattův falešný zpěv, a to že mi Frank ležel s hlavou na klíně a vyprazdňoval mojí lahev piva. Hned mi zas vzal z ruky cigáro, potáhl a vrátil ho zpět. Nebyl v tom žádný spěch, naléhavost, nucenost.
Dal jsem si nohy na stůl mezi povalujícími se papírky, cédéčka, drobky a rozžvýkané kousky gumových medvídků, které po sobě před několika hodinami plival Matt s Rayem, zatímco jsem vyřvávat ABBU na terase oděn pouze v pyžamo s netopýry. Špinavá dešťová voda po mě tekla a promáčela mě skrz naskrz. Frank tam přišel za mnou, plácl mě po prdeli, řekl, že jsem zatraceně sexy a zpívali jsme Waterloo dvojhlasně, dokud na nás sousedi nezavolali policajty. Nemyslel to vážně, vždycky jsme si takhle vzájemně hráli. Na pokutu padl celý výdělek z dnešního koncertu, ale po několika vtípkách na mou adresu se situace vrátila k normálu.
,,Je to v pohodě." poplácal mě Mikey po zádech a usmál se ,,Ale příští čtyři tejdny budeš umejvat nádobí ty."
Byla to chemie, chemie mezi námi a těmi několika málo lidmi, kterým se občas mezi nás omylem povedlo připlést . Postupně jich začínalo být víc, ale pořád to bylo dost málo, ačkoli se mi to tehdy zdálo jako obrovský dav, který se neustále hrnul dveřmi tam a dveřmi zpátky.
Ani o několik týdnů později jsem si ničeho nevšímal. Měl jsem svoje kamarády, skupinu a většinu času jsem jednoduše trávil s lahví nebo tužkou v ruce. Kluci byli pořád kolem, podporovali jsme se navzájem, pořád tu byl Frank a naše hloupé hry. Byl jsem si s ním blíž než s ostatními. Většinou to byl on, kdo mě držel o půl třetí ráno nad záchodovou mísou, on mě vždycky dokázal nejvíc rozesmát a on se obětoval a utěšoval mě dalších několik dní potom, co jsem se rozešel se svojí holkou. Frank tu byl a začali jsme si jeden druhého vzájemně víc všímat. Trvalo dlouhou, dlouhou dobu, než mi to došlo

Předtím měl přijít úplně jiný šok, moment, kdy se můj život změnil navždycky.
Byl to zvláštní pocit. Šel jsem z obchodu a pročítal si etiketu na zadní straně mlíka, když se ke mně přiřítila holka s červenýma vlasama a propíchnutým nosem. Chtěla, abych se jí podepsal, vrazila mi do ruky tužku, blok a asi čekala, že to udělám, jenomže já neudělal nic. Nakonec jsem v šoku naškrábal svoje jméno na papír a dal jsem jí i to mlíko. Čehož jsem zalitoval hned potom, co jsem překročil domovní práh a máti spustila řev hodný, jen jí.
Nechal jsem to být, slezl jsem po schodech do svého pokoje a řekl jsem si jenom, páni, tohle se právě nestalo. Tohle se Gerardovi neděje, ujistil jsem se.
Ale realita byla jiná. S prvním cédéčkem lidí přibývalo, dokonce si nás pozvali z několika časopisů a pózovali jsme před foťákem. Pamatuju si to chladné, deštivé odpoledne, kdy jsme hodinu leželi na kolotoči, dokud fotografka nechytla to správné světlo. Nevadilo mi to. Bylo to něco tak novýho.
Označovali náš styl jako underground a já si myslel - to na nás přesně sedí. Tohle jsme chtěli.
Netrvalo dlouho, a jednou jsem se přistihl, jak se líbám s Frankem v prázdné chodbě jakéhosi klubu. Vím jen, že to tam páchlo po chcankách, a že mě držel tak blízko u zdi, že jsem se nemohl ani pohnout.
,,Tohle je dobrý Gerarde." řekl mi, když mě konečně pustil a pokoušel se normálně nadechnout. A já mu řekl, že ne, že má přece Jamiu.
Ale ono to dobrý bylo, a bylo to zatraceně dobrý. Od té noci jsem si rval vlasy z hlavy. Svým vlastním způsobem.
Začal jsem chlastat ještě víc než kdy předtím. Nejdřív si toho nikdo nevšímal, Gerard, ten vždycky vypije dvakrát tolik co ostatní, ale potom, co mě potřetí v řadě sbírali v bezvědomí ze země jim to začínalo docházet. A Frank ke mě vždycky přišel, vzal mě kolem ramen a řekl mi ,,To bude dobrý Gerarde.", říkal mi to pořád dokola, když jsem měl pocit, že vyzvracím vlastní žaludek.
Často jsme hráli v klubech, pil jsem až do té míry, že jsem měl ve finále několikaměsíční okno. Nikdy jsem nebyl ten typ, co by šel, opil se a vyspal se s každým, ale postupně jsem se začal probouzet v hromadě zvratků s kalhotama u kolen a jen málokdy jsem si pamatoval, kdo to byl.
Zbytek dnů jsem zůstával zavřený doma v posteli, polykal prášky proti bolesti a řval na každého, kdo se pokusil jen zaklepat na dveře. Tou dobou jsem hodně psal, psal jsem texty, protože mou jedinou motivací byla vědomost, že musíme pokročit dál, že když nahrajeme další cd, něco se změní. A opravdu se změnilo, ale ne tak, jak jsem předpokládal.
Byl to jeden z lepších dnů, seděli jsme s Mikeym doma a přecpávali se tacos, když se ve dveřích objevil Brian a podal mi hromadu dopisů. S mým jménem. Mikey se na mě nevěřícně díval, na každé obálce stálo "Gerard Way". ,,To je vtip Briane?" zeptal jsem se.
Pokrčil rameny.
Ten den byl jakýmsi zlomovým bodem, i když jsem to viděl přicházet už dlouho. Byla to rána. Najednou jsem neslyšel nic než Gerard, Gerard, Gerard, v klubech bylo z čista jasna málo místa, změnili jsme lokál na menší haly. A tam se nedalo nic než pít a já pil, nelidsky. Naučil jsem se nosit sluneční brýle, dokázaly spolehlivě zakrýt příznaky jakékoli kocoviny.
Polykal jsem prášky po hrstech, byly to prášky proti bolesti a později prášky proti depresi. Měl jsem toho dost, jednoho dne jsem zaklepal na dveře svého psychologa a řekl jsem "chci se zabít". A tehdy jsem to myslel vážně a on to viděl, poslal mě na psychiatrii, kde mi jen předepisovali nová a nová balení prášků, které jsem dokázal spotřebovat během dne. Třetina k snídani. Třetina k obědu. Třetina k večeří.
Nakonec jsem přestal vycházet z domu, a to byl problém, vzhledem k tomu, že na každý den byla pro mě naplánovaná další akce. Gerarde zazpívej. Gerarde, dej nám rozhovor. Gerarde, můžeme si tě vyfotit. Gerarde, podepiš se mi.
Zíral jsem na televizi a neměl ponětí, co zrovna dávají, jedl jsem kila jídla a pil litry alkoholu. Rodiče to málem vzdali. Všichni to málem vzdali.
Pamatuju si, že jednou tu byl zas Frank a já mu nevím proč otevřel dveře. Řekl mi ,,Ahoj." a tvářil se, jako by se nic nedělo, překvapilo mě to a pustil jsem ho dovnitř. Skončili jsme spolu v posteli, jako dva idioti, co si konečně přiznali, že se vzájemně chtějí. Byl jsem skoro střízlivý, ale nevyspali jsme se spolu. Potom u mě býval často, ale k ničemu nedošlo ani později. Byla to zas jen hra, hra jako na začátku, jen se měnily pravidla.
Začali jsme hrát v obrovských halách a na festivalech. Byl jsem pořád na dně, ale už jsem se o svůj stav nezajímal, neměl jsem v úmyslu se upít k smrti, ale ani se dožít vysokého věku, chlast tu byl a já si ho užíval, problém byl jenom s tím, že se zdálo, že to nikdo nechápe.
Ale on to chápal. Objevil se jednoho dopoledne a byl z něj můj kamarád na život a na smrt, proseděl jsem hodiny v jejich tourbuse, kde jsme se ocucávali a šňupali kokain. Šlo dělat i obojí najednou.
Všiml jsem si, že Bert a Frank k sobě chovají upřímnou nenávist, kterou si vzájemně dokazovali při každé příležitosti. Přestali jsme se s Frankem při koncertech osahávat. Už pro to nebylo místo.
Šňupal jsem koks bankovkou z okraje vany v koupelně našeho tourbusu. Když mě uviděl Mikey, vrazil mi největší facku, jakou jsem v životě dostal ,,Vzpamatuj se ty idiote!" zařval na mě ,,Ty...ty..." pokoušel se mi říct něco dalšího, ale nakonec jsme skončili na zemi a brečeli jeden druhému na rameni.
,,Skonči s tim Gee, prosím." řekl mi ,,Nechci přijít o bratra."
S Bertem bylo všechno v pohodě. Vlastně i to naše kamarádství bylo v pohodě, pohromadě ho držel chlast a koks, jinak - neexistovalo. Všechno se posralo, když jsem si jednou uvědomil, že Bert mi připadá přitažlivější než většina lidí, že je na něm něco obdivuhodnýho.
Poslal mě do hajzlu a plivnul na mě. Od té doby jsme spolu nemluvili.
Zůstal mi po něm jen ten koks a zlomený srdce.
Vrchol všeho nastoupil toho dne, kdy mi spadly kalhoty před dvaceti tisíci šokovanými lidmi. Nepamatuji si to, ale četl jsem o tom. Některé momenty svého života musím dávat dohormady s pomocí novinových útržků.
Tou dobou jsme začínali nahrávat další cédéčko a já věděl, že už takhle dál nemůžu. Věděl jsem, že se stylem života, který vedu už dál nedojdu a mohu jen klesnout.
Bylo to nejtěžší období mý zpropadený existence. Rozhodl jsem se, že to udělám sám, že si nenechám pomoct od doktorů kterým jsem nikdy nedůvěřoval. Vidina jehly mi působila husí kůži a já věděl, že v sobě musím najít tu vůli.
Několik dnů jsem nedokázal vstát z postele, klepal jsem se, zvracel jsem, měl jsem horečky, měl jsem halucinace a blouznil jsem. Ale ani potom to nebylo lehčí.
Nahráli jsme Black Parade a já už byl v pohodě. Peníze se řinuly ze všech stran, a i když jsem neměl kde bydlet, mohl jsem si koupit cokoli jsem chtěl a připálit si cigaretu bankovkou. Vyhovovalo mi to.
Nacházel jsem se na elitních večercích, obyčejní lidé mi přišli podřadní a mluvil jsem s nimi, jen když z toho plynuly peníze nebo jsem jim na koncertech vnucoval do hlavy ty největší sračky, co mě zrovna napadly a oni je opakovali. Šlo to takhle hezky dlouho. Většina lidí se mi vyhýbala, ale ti nejbližší nikdy neodešli. Proběhla spousta věcí. Mikey se oženil. Šlo to rychle.
,,Co je s tebou Gerarde." řekl mi jednou Frank na balkóně Hiltonu.
Pokrčil jsem rameny. Seděli jsme na lavičce a kouřili.
,,Změnil ses." pokračoval ,,Změnil ses k horšímu. Už tě ani neznám Gerarde"
Povzdychl jsem si ,,Lidi se mění Franku." řekl jsem lhostejně.
Otočil se na mě, chytil mě za ramena a zatřásl se mnou, až jsem upustil cigaretu ,,Neser mě. Kurva, neser mě Wayi!" řekl důrazně. Vypadal naštvaně jako nikdy, ale zároveň jakoby se měl každou chvíli rozbrečet.
Najednou jsem věděl, co teď přijde, znal jsem ten pohled a ten pocit, který přicházel tak zřídka kdy.,,Bože Franku." řekl jsem a políbil jsem ho. Potom jsme se spolu vyspali, doopravdy a poprvé v životě. Potřebovali jsme se navzájem, i když já bych to v té době nepřiznal a Frank byl mnou příliš zklamaný.
Ráno jsme se pohádali o nějakou banalitu, ale Frank měl v tomhle případě pravdu.
,,Jsi zkurvený hovado Gerarde." řekl mi když odcházel. Předstíral jsem, že mi to není líto, ale v kousku duše bylo, i když jsem se pokoušel ten kousek vytěsnit.
I přesto přišel i další večer. A ten další. Bylo mezi námi něco víc než jenom chtíč, prostě jsme museli. Nikdo to nevěděl, alespoň jsem si to myslel, abych se ujistil, vymyslel jsem si ten vtip se zásnubami.
Nepředpokládal jsem, že by se mohl povést a už vůbec jsem si nemyslel, že se na věřejnosti objeví zpráva, že si beru jakousi kadeřnici. V té době bych si nevzal ani královnu, byl jsem bohatej a nasranej, což tvořilo v mém případě velmi špatnou kombinaci.
Vzájemnou náklonnost s Frankem jsme si projevovali na koncertech po celé léto. Jednou jsem to prostě nevydržel a přede všemi ho políbil, ale nikdo se tomu nedivil, protože to byla show.
Dokud mi Frank neřekl, že si Jamiu na jaře vezme.
Nesl jsem tu zprávu těžce, seděl jsem na posteli a mlátil jsem hlavou o zeď, přece jsem nemohl předpokládat, že si vezme mě! Chtěl jsem ho jen pro sebe.
Pokoušel se na koncertě navodit předchozí atmosféru, ale poslal jsem ho do háje, byl jsem rád, že jsem se ovládl a nerozkopl mu lebku na dva kusy. Celý svět to viděl online. Nebyl to zrovna šťastný moment na incident tohoto typu.
Ale potkal jsem jí. Bylo to asi o týden později a fascinovala mě tím, jak strašně moc ho připomínala. Byla Frank v ženské podobě, s celou tou potetovanou rukou, černýma vlasama a kytarou. Znali jsme se už z dřívějška, ale pamatoval jsem si jí jako divnou, blonďatou holku od rány, ale jakoby se po těch letech v ní změnilo víc než jen barva vlasů. Zjistili jsme, že máme společné prakticky všechno, měla stejný zájmy, stejný názory, poslouchala to co já a přitom byla úplně jiná. A bylo v ní něco, něco co jsem předtím nacházel ve Frankovi.
Stačil nám měsíc a kousek, tak krátká doba na to, abychom se poznali a následně uzavřeli sňatek. Ze svatební noci si mnoho nepamatuju, opil jsem se a tentokrát mě nad mísou držela ona. Hořké vzpomínky.
Všechno se mi více méně dařilo, ačkoli jsem občasnou duševní samotu likvidoval opět sklenkou či dvěma.Je tu ona. Jsou tu MCR.
Je tu dnešek, kdy neležím v posteli s ní, ale s Frankem, dnes, když jsme oba ženatí a nic se na tom nikdy nezmění. Měli jsme šanci.
Teď máme jen tuhle chvíli.