Lithium 1/?

22. května 2008 v 19:25 |  Lithium
Tak jsem začala další věc, zatím se tam nic moc neděje a Gerard je opět alkoholik a flákač. Nedokážu ho prostě napsat jinak. Takže od toho moc nečekejte. Je to výsledek celodenní nudy(když někdo bydlí v takovym zapadákově jako já a navíc je nemocnej, bože, takhle to dopadá :D). A taky si nejsem zcela jistá, jak přesně se slaví 4. červenec :D.-

Gerard nevěděl jaký byl den. Seděl v koutě hospody, s nohama na židli a zamyšleně zíral z okna. I když zamyšlený rozhodně nebyl, v jeho mozku patrně zbyly jen buňky umožňující tupé zírání, a to bylo přesně to, co teď provozoval. Odklepával popel z cigarety do popelníku na stole, objednával si jedno pivo za druhým a s hlavou opřenou o počmáranou zeď a přivřenýma očima nedělal nic.
Poslední dobou nedělal nic téměř denně. Měl měsíc, možná měsíc a kousek, po maturitě. Kterou, ku vlastnímu překvapení úspěšně složil, sice ne s nejlepším prospěchem, ale přesto.
Měl představu. Měl představu, že se dostane na kteroukoli vysokou bude chtít, že bude dělat jakou práci bude chtít a všichni mu padnou k nohám, ale realita byla jiná.
Zkoušel to, opravdu to zkoušel, i když si sám byl jistý, že ne dost. Mohl udělat víc. Ale nechtěl. Byl otrávený z toho pořád se opakujícího procesu, poslat přihlášku, vzít na sebe oblek, absolvovat hodinový pohovor, na konci kterého obvykle řekli jen, že - bohužel musí dát přednost uchazečům s poněkud, jinou kvalifikací.
Povzdychl si. Tohle nebyla pravda, podal jen jednu přihlášku, a když ho nevzali, prostě to vzdal. I když si byl jistý, že by ho to později otrávilo.
Venku zase pršelo. Gerardovi se zdálo, že v jeho životě jiné počasí ani neexistuje. Možná proto, že pokud možno nevycházel z domu. A pokud ano, trávil hodiny a hodiny na téhle židli. Nebo na té vedle. Nebyla mu sympatická ani jedna. Ani tohle místo. Dopoledne tu bylo tak ticho.
Ledabyle mávnul na číšnici "Eddie." Zamumlal.
Podívala se na něj a zavrtěla hlavou ,,Gee, už máš dost." Ujstila ho.
,,Mám dost." Uznal ,,Ale pořád ne, dost."
Pokrčila rameny "Tak co si dáš?" zeptala se.
,,Ještě jedno." Kývnul. ,,A pak." Odmlčel se ,,Pak ještě další."
,,Měl bys jít." Řekla ,,Nalévám ti, ale sanitku ti volat nebudu."
,,Je mi fajn." Zasmál se a sundal nohy na zem "Je mi prostě bezvadně." Opřel se rukama o stůl a hlavu si vzal do dlaní.
Eddie už byla zvyklá na jeho opilecké citové výlevy. Byla velmi tolerantní, co se Gerarda týče.
,,To bude dobrý." Řekla nepřesvědčivě.
Protože, každému by bylo jasné, že pokud to půjde dál takhle, rozhodně to dobrý nebude.
Se zaskřípěním se zvedl ze židle ,,Nalej mi to do flašky." Nakázal.
Vrátila se k pultu a udělala co chtěl. Konec konců, vždycky přidával nějaký ten dolar navíc.
U dveří na ní jen zamával s omluvným výrazem ve tváři. Rozhodl se, že zítra na tomhle místě vysedávat nebude.
Rozhodoval se stejně každý den posledního měsíce.
Ale v tomhle případě se jeho předpověď vyplnila a nebylo to rozhodně vlastní zásluhou.
Další den byl Gerard zdrcen. Už sice nepršelo, ale jeho nálada zůstávala potopená pod hladinou. Neměl co dělat, probudil se jako obvykle o půl jedenácté na hromadě špinavých polštářů a oblečení, čtvrt hodiny mu trvalo než se zvednul a v jedenáct začal snídat. Obvykle snídal dlouho, neboť jak je známo, jídlo mu vždycky pomáhalo na ten prokletý stav mysli, který sám odborně nazýval depresí. Byl za ten stav šťastný, dával mu pocit, že není jen líný, tlustý magor s nulovou motivací, ale že jeho splín má jakousi příčinu.
Když dojedl šestou koblihu, s hrůzou zjistil, že cigarety došly, a že všechny série Star Treku už viděl nejméně čtyřikrát.
Neobtěžoval se ani převlíknout se z pyžama do použitelného oblečení, prostě na sebe hodil kabát, tenisky a stejně jako včera, předevčírem a všechny dny předtím se vydal na stejné místo.
Jenže za dveřmi ho čekal problém. V podobě mohutného pána, tvářícího se velmi, velmi nepřátelsky.
"Ehm." Pronesl Gerard bezradně, když se pokusil dostat dál a muž ho zablokoval rukou.
,,Nejdřív bych rád viděl váš občanský průkaz." Řekl.
A Gerard věděl, že na tomhle místě nadobro skončil.
Ale ještě se nevzdával "Je tam Eddie?" zeptal se nervózně a opět se pokusil postoupit o krok vpřed.
"Eddie už tu nepracuje." Oznámil mu muž chladně.
Gerard se na něj překvapeně podíval "Cože? Od kdy? A proč?"
,,Nalévání alkoholu mladistvým. Teď prosím odejděte nebo budu nucen použít fyzickou sílu."
Gerard se neznámo jak nakonec ocitl na zádech na chodníku.
A tímto činem měl obtoulstlý vyhazovač udělat za jeho mizerným životním obdobím tlustou čáru. Ale neudělal.
*
Gerard poslouchal skrz zeď hlasy z kuchyně a rozhodoval se, jestli už byl čas na dopolední svačinu nebo ještě ne. Byla sobota a Mikey si jako obvykle stěžoval rodičům na školu a osoby v ní, na život celkově a potom zas na školu.
"Přeskočil tři třídy." Slyšel Mikeyho říkat "Proč nenechali mě přeskočit tři třídy?" nastala krátká pauza, jak Gerard odhadoval - na rozžvýkání cokoli-to-bylo co Mikey jedl.
,,Je mu asi dvanáct a vypadá tak na osmnáct." Stěžoval si dál "Život je prostě tak nefér, mami!"
,,Mikey, musíš se s lidmi prostě smířit." Pokoušela se ho uklidnit "Určitě měli důvod k tomu, aby ho přeřadili k vám."
"Je mi to fuk, já ho tam nechci." Řekl Mikey rázně "Sedí v lavici za mnou a ví všechno." Povzdychl si "Nemám už vůbec šanci něco říct!"
Gerard se v duchu zasmál. Mikey neříkal nikdy nic, a když Gerard jednou v životě udělal tu chybu, že za ním přišel do třídy, dát mu od mámy zapomenutou svačinu, ve třídě panoval řev jako v opičí kleci, ale Mikey spal na lavici uprostřed a dokud s ním Gerard nezatřásl ani se nehnul.
,,Navíc, do konce školního roku chybí tejden!"
Gerard se rozhodl vkročit do akce (tedy usoudil, že čas na jídlo už nastal) a vešel do kuchyně.
,,Mikey, tys propadl do osmý třídy?" zeptal se.
,,Drž hubu." Zamumlal Mikey naštvaně.
Jejich matka se zamračila "Mikey, nemluv sprostě!" vynadala mu a Gerard se ušklíbl "A ty se moc nesměj a neprovokuj ho." Potom cítila, že nezbytné rodičovské kázání má odbyto a vrátila se k přemýšlení o dalekých mořích a tropických krajinách.
,,Ne, vážně." Zopakoval Gerard. Nemohl si nechat ujít příležitost, kdy si mohl utahovat ze svého bratra.
,,Nedělej, žes celou dobu neposlouchal za dveřma." Odsekl Mikey.
Gerard se urazil a odešel. Potom toho zalitoval, jelikož musel zůstat sedět o hladu na posteli až do čtyř hodin odpoledne a nasupeně si kousat nehty, případně tužky, propisky a vše ostatní, co se mu dostalo pod ruku.
Další týden, podle Gerardovy matky probíhal velmi klidně. Byla šťastná, že její starší syn přestal vysedávat v tom zaplivaném pajzlu, a i když stále nic nedělal, měla ho alespoň doma na očích, což znamenalo, že se přestal opíjet.
Alespoň jí to tak připadalo. Sice se musela smířit s tím, že z jeho "kobky" ve sklepě se valí oblaka dýmu směrem ven a ku vší hrůze taky směrem do domu, ale rozhodla se ho nekritizovat a nechat to být. I ona byla tolerantní. Ale i její trpělivost měla brzy dojít konce.
Avšak s příchodem pondělka musela odejít do práce. Gerard se zapřísáhl, že nebude dělat bordel a podívá se na internetu po nějaké práci, ale on se probudil a cítil se jako obvykle velmi špatně. Tentokrát neměl náladu ani na nekonečné seriály v televizi ani na jídlo, prostě otevřel skříňku v kuchyni a vyndal si flašku. Poté si dal na klín blok, do jedné ruky tužky, do druhé cigaretu, kterou občas pokládal na okraj popelníku a střídal jí za vyprazdňující se láhev.
Kreslil, dokud vedly jeho čáry rovně. A kreslil i potom, ale v určitém momentu se to rozhodl vzdát a jít se vyzvracet do koupelny.
Potom odnesl alkohol zpět do kuchyně, vypláchl si pusu, vlezl do postele a spal až do večera.
Co by neudělal pro umění.
*
,,Gee." Zatřásl s ním někdo "Gerarde!" ozvalo se.
Gerard pomalu otevřel oči. V místnosti bylo podezřele jasno, což muselo znamenat, že už je ráno.
,,Vstávej."
Gerard se konečně probral a uviděl nad sebou obličej svojí mámy ,,Co je." Zamumlal a otočil se na bok.
,,Potřebuju, abys šel nakoupit." Řekla.
,,Teď ne." Odpověděl rozespale.
,,Teď." Rozhodla. Její hlas zněl výhružně, takže se Gerard nakonec zvedl z postele, aby předešel hádce. Okamžitě ho uhodila tupá bolest do hlavy, ale to ho nijak nepřekvapovalo, i když si nemohl vzpomenout jaký to má důvod. Ale každé ráno ho bolela hlava, takže, ať už to bylo cokoli.
"Přijede babička." Řekla mu matka.
Gerard se pousmál.
,,Nemusíš se tak radovat." Povzdychla si "Moje máti." Sice nebyla nadšená z toho, že její syn má radši svou druhou babičku, ale po tom, co ho při minulé návštěvě celých pět hodin nutila, aby si ostříhal vlasy (dokonce se i nabízela, že to udělá), a když nepovolil, začala kolem něj běhat s gumičkou a pokoušela se mu neúspěšně svázat vlasy do culíku, musela mu to odpustit.
Když byl Gerard konečně zásoben vším potřebným - tedy papírkem s instrukcí k nákupu, obrovskou taškou a několika bankovkami, neochotně se vydal směrem k obrovské krychli, s nápisem wal mart. Tuhle náhlou změnu v zavedeném režimu jejich domácnosti - totiž, obvykle chodila nakupovat jen jeho matka, si vysvětloval větou, kterou mu sdělila před tím, co vyšel ze dveří "Nechodíš do školy, nepracuješ, tak budeš pomáhat." Nevěstilo to nic dobrého. Gerard se nechtěl každý den tahat s kily nákupu. Měl spoustu lepších věcí na práci.
Jako bylo opíjení se a konzumování pizzy po krabicích. A opětovné opíjení se a konzumování pizzy. A možná ještě. Další opíjení se.
Dveře Wal Martu byly zavřené. Gerard naštvaně flákl igelitkou o zem, co pravda jeho vztek příliš neutlumilo. Potom zabouchal na sklo, ale vevnitř nebyla ani noha a zhasnuto.
Jakmile později uviděl svou matku s klidem sedět v obýváku, začal křičet ,,Proč jsi mi neřekla, že je čtvrtýho posranýho července?!" vztekal se.
,,No tak, Gerarde." zavrtěla hlavou ,,Musela jsem tě nějak dostat z postele."
Gerard se nadechnul a chtěl něco říct, ale vzteky mu došla slova a tak jen stál na místě a hlasitě supěl.
,,Mám o tebe starost." pokračovala jeho máma ,,Když vycházíš, tak do hospody, nemáš ani přehled o čase, jen se flákáš." upozornila ho. ,,Dneska pojedeš s námi a babičkou."
Gerard se zamračil ,,Kam?" zeptal se nedůvěřivě.
,,Je přece čtvrtého července."
Gerard si jí přeměřil zděšeným pohledem. To poslední, po čem toužil bylo nudné odpoledne strávené na dálnici v autě, v zácpě mezi ostatními američany lačnícími po zábavě, a to vše na závěr odměněné hodinkou nudných ohňostrojů a strojeného jásání.
,,Myslím, že z toho už jsem vyrostl." odpověděl.
Zavrtěla hlavou ,,Gerarde, tys už vyrostl ze všeho, ale stejně se chováš jako malý dítě. Kdybys byl co k čemu, tak se neflákáš a aspoň se pokoušíš něco dělat se svym životem!" řekla ,,Ale vidím že nejsi, a tak te budu jako dítě brát, dokud se to nezmění a věř mi, že z toho nejsem šťastná." vyčítavě se na něj podívala.
Gerard jí vyčítavý pohled oplatil ,,Jede i Mikey?" zeptal se.
Zavrtěla hlavou ,,Mikey je zodpovědnější než ty."
,,No to je skvělý." odsekl Gerard sarkasticky ,,To je naprosto skvělý. Proč mě rovnou nevyrazíš z baráku?"
,,Protože tě mám ráda!" odvětila.
,,Kdybys mě měla ráda, necháš mě na pokoji."
,,To nic nemění na tom, že jedeš s náma." dořekla poslední slovo, otočila se a práskla dveřmi.
Gerard si nemohl vzpomenout, kdy naposled měl s mámou takovouhle hádku. Asi tak v šestnácti. Teď mu bylo devatenáct. Cítil se trapně, jakoby se vrátil těch pár let zpátky do puberty.
Ale jak mu bylo vyčteno, jako dítě se přeci choval. Nebylo to nic nenormálního.
Ozvalo se zaklepání na dveře pokoje a vešla jeho matka ,,Jedeme pro babičku." řekla chladně. ,,Vrátíme se pro tebe za hodinu. Pokud se někam chystáš, můžeš rovnou zapomenout na to, že ti ještě kdy dám nějaké peníze."
Gerard jen polkl.
Ona už byla na odchodu, když se otočila zpět, vzala mu z ruky cigaretu, hodila jí na zem a zašlápla ,,Kouřit v mém domě taky nebudeš." naposled se na něj podívala ,,A umej se proboha, vypadáš jako bezdomovec" Gerard opravdu jen zíral jak se za ní zavřely dveře.
Teď neměl na výběr. Měl dvě vize následujícího večera. První - počínaje tíživou atmosférou v autě, rádoby rodinnou pohodou, ohňostrojem a konče společnými opileckými eskaparádami jeho matky a babičky, které vždy při těchto příležitostech zpívaly vlastenecké písně,
Možnost druhá zvítězila téměř okamžitě - mírně se před odjezdem opít a všechny útrapy se rázem překonají mnohem snáz. Na možnosti dvě začal pracovat téměř okamžitě.
Mírně se opít. Jen mírně. A osprchovat se.
Když celá rodina dorazila zpět, Gerard byl sice čistý a poměrně upravený, ale pozice, ve které se nacházel nepůsobila důvěryhodně. Jako první ho uviděl otec ležet v obýváku na stolku.
,,Co tam děláš?" zařval na něj od vchodu.
Gerard neochotně zvedl hlavu. Měl nejasný pocit, že Možnost 2 se mu vymkla z rukou.
,,Já?" zeptal se. V dálce viděl legrační postavu. Měl chuť jí obejmout. Ale ne zas tak velkou na to, aby se zvedl.
,,Donno!" řval jeho otec směrem na zahradu ,,Ten trotl už to udělal zase!"
Za chvíli se nad ním nakláněli oba, otec i matka.
,,Tys pil?" zeptali se, i když odpověď byla naprosto jasná.
,,'e". Odmítavě zavrtěl hlavou.
,,Pane bože." Donna se chytla za hlavu a začala přecházet po místnosti. Pan Way byl naštvaný. Velice, naštvaný.
,,Pokud jsi nepil, jedeš s námi." nakázal.
Společnými silami se jim povedlo dovléct syna směrem k autu, posadit ho, připoutat a zavřít dveře.
,,Já jsem to říkala." kývala babička ,,Já to říkala, že jsi ho špatně vychovala Donno!" začínala bědovat ,,Vypadá jako hastroš, pije, no po kom ten kluk je?" významně se podívala na Gerardova otce ,,Být vámi, pošlu ho do vojenské školy, tam by ho naučili!"
,,Mami, je mu skoro dvacet¨-" začala Donna.
,,Tím spíš!" přitakala babička.
,,Do 'jenský šk'l néééh." Gerard zarputile vrtěl hlavou.
Ten večer nezačal dobře.
Gerard nebyl tak opilý, aby nedokázal vnímat, ale rozhodně byl mémě či více společensky omezen. Celou cestu na místo, která trvala všeho všudy čtyři a půl hodiny prospal, a když se probudil, byl už téměř střízlivý a téměř na místě, kde se měla velká akce konat.
Bylo to třicet mil od jejich domu. Všichni na sebe vystrkovali hlavy z aut a hlasitě řvali. Třicet mil za čtyři a půl hodiny. Gerard si řekl, že to je poměrně dobrý výsledek, oproti loňskému roku.
K samotnému ohnisku oslav se pochopitelně nedostali, zaparkovali pěkný kus od místa, ke kterému měli v úmyslu dojít.
,,Gerarde." zatřásla s ním opět jeho matka necitelně.
,,Jsem vzhůru." zamumlal a vystoupil. Země pro něj byla zklamáním, tedy to,že se na ní pořádně nemohl udržet ve stabilní poloze.
Rodiče si vytáhli z kufru rozkládací židličky a babička mu vrazila do ruky vlajku.
Gerard se zatvářil znechuceně.
,,Buď hrdý na to, že jsi Američan!" zařvala na něj a on už se neodvážil odporovat.
Na místě, kde nakonec zůstali se nic nedělo. Tedy kromě toho, že kolem posedávala spousta dalších nenormálních američanů na rozkládacích židličkách. Někteří si přinesli dokonce i stoleček. Či slunečník. To bylo velmi zbytečné, protože se pomalu, ale jistě začínalo stmívat.
Gerard seděl zabalený do své šály a nic neříkal. Jeho rodiče ohromeně zírali na hru světel, která právě začínala na tmavomodré obloze. Nepřipadalo mu na tom nic fascinujícího, tak se potichu zvedl, prokličkoval mezi lidmi vzhlížejícími k nebi a zamířil zpět k autu. Nechystal se dělat nic víc, ale když po cestě potkal těch pár kluků s vážně hodně, hodně velkou flaškou Jacka Danielse, prostě se neubránil. Nepokoušel se ubránit, stejně ve svém životě momentálně neviděl žádný smysl.
Seděli za keřem a chlastali. To bylo všechno. Gerard z toho měl ohromný pocit, připadal si konečně jako součást společnosti a tak pil pořád dál a oni nosili pořád další a další chlast.
Jeho poslední vzpomínka toho dne byl jakýsi člověk, který ho překročil. Chystal se na něj křičet, že přece není tak těžké ho obejít, ale než to stihl, propadl se do spánku.
*
Vstal a dům byl tichý. Oblékl se, učesal si vlasy a vyšel po schodech vzít si něco k jídlu.
V kuchyni se jeho oči setkaly s vyčítavými pohledy celé jeho rodiny. Jeho máma. Otec. Mikey. Babička. A dokonce i druhá babička.
Nemohl si vzpomenout, co se stalo a tak čekal, až někdo prolomí ticho.
Paní Way hlasitě vzdychla ,,Gerarde..." zatvářila se zklamaně, když vyslovila jeho jméno ,,Já..." zavrtěla hlavou ,,Tedy my, jsme se rozhodli, že potřebuješ pomoc." podívala se na něj se smutkem.
Gerard neměl ani tušení co se děje. Začal snad brát heroin? Nebo něco jiného? To by si snad pamatoval, ale pro jistotu si skontroloval předloktí. Nic.
,,Co se děje?" zeptal se.
Máti se na něj dívala s otevřenou pusou ,,Ty si to nepamatuješ?" řekla v neuvěření ,,Já, na tebe nechci zas křičet. Ale zklamal jsi nás."
Všichni ostatní přikývli.
,,Jak...jak zklamal?" zeptal se nervózně.
,,V neděli ses opět opil do bezvědomí! A víš co je dneska za den?" řekl jeho otec chladně.
Gerard se podrbal na hlavě ,,No...pondělí?" hádal nejistě.
,,Je čtvrtek, čtvrtek ty tupče!" otec křičel a rozhazoval rukama. ,,Zničil jsi nám celý den!" pokračoval ,,Co den, celý týden! A doufej, že ne i celý život!"
Gerard udělal krok zpět směrem ke zdi a opřel se. Jisté vzpomínky mu začínaly vyvstávat v paměti, ale žádná z nich nebyla kompletní.
,,A proto jsme ti našli tuhle komunitu." řekla mu máma a podala mu malou brožurku ,,Budeš tam docházet třikrát týdně."
Gerard uchopil knížečku do rozklepané ruky. Komunita, znělo mu v hlavě. A teď už věděl, že se opravdu dopracoval tam, kam nechtěl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 penis. penis. | Web | 22. května 2008 v 20:06 | Reagovat

nedočetla jsem to, ale je to krásné, opravdu krásné. Jezero Hamr!

2 F F | 22. května 2008 v 20:09 | Reagovat

penis: miluji tě :D a není to o mně! vůbec :D

3 penis. penis. | Web | 22. května 2008 v 20:10 | Reagovat

já tě miluji úplně nejvíc, F.

4 Doookie Doookie | Web | 23. května 2008 v 23:43 | Reagovat

páni.:D skvělý..doufám,že pokračování bude co nejdřív....já prostě miluju rajcovního ožralu Waye:D

5 FraGee FraGee | Web | 25. května 2008 v 9:52 | Reagovat

jo dál dál, pokračuj

6 jinx.x jinx.x | 25. května 2008 v 21:14 | Reagovat

téda!...:D úžasný.... rychle dál xD

7 ?!? ?!? | 25. května 2008 v 23:02 | Reagovat

Dookie: taky pozoruju že se u mě začíná rozvíjet nepředvídatelná a povážlivá fixace na zpustlý alkoholiky a podobný stvoření....vlasně jenom na jednoho....to je fuk...hlavně dáááál.....;-)

8 JitkaVampire JitkaVampire | 29. května 2008 v 11:03 | Reagovat

hmmm...jsem zvědavá,jakou roli bude mít Frankos...generál?...zakladatel komunity?...uvidíme...

9 kačka kačka | 29. května 2008 v 19:42 | Reagovat

tipuju frankouše na nějakýho alkoholikaXD

jinak je to nádherný,skoro mě to nutí zamyslet se nad svym životem,oh já flákačkaXD

10 emily.way emily.way | Web | 6. června 2008 v 19:10 | Reagovat

wow,krásný..jdu na další díl ;)

11 Laivine Laivine | Web | 5. listopadu 2008 v 18:05 | Reagovat

Je něco lepšího než uzavřený, zapšklý a neuvěřitelně úžasně sarkastický Gerard Way?

Flákačský a povalečský alkoholik!

Aww, jdu na další.

Upozorňuji tě, že ještě stále jsi mým vzorem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>