Lithium 2/?

29. května 2008 v 21:46 | F |  Lithium
Tak je tu další díl, Frank přichází na scénu. Dlouhé kecání o ničem, to je moje. Plus velmi nenápadná podobnost některých lidí s osobnostmi vyřvávajícími z mých chatrných reproduktorů. Také jsem se rozhodla, že nemám ráda jména Lyndsey a Juliet. Asi bych potřebovala psychologické sezení.

Červenec nebyl ani v polovině, pondělní ráno, slunce ještě pomalu nezačalo svítit a Gerard opět seděl na zadním sedadle auta a snažil se neposlouchat oblíbenou rádiovou stanici svého otce. Nastal čas první návštěvy terapeutické skupiny a stačilo se na Gerarda jen podívat, aby každý věděl, že z toho není vůbec nadšený. Nehádal se. Nekřičel. Neříkal nic, protestoval jen nepřetržitým mlčením a občas vrhal ublížený pohled na některého člena své rodiny, kterým chtěl obvykle říci něco jako "jak jsi mi to mohl udělat".
A tak tu teď seděl, střízlivý, s hlavou plnou nepotřebných myšlenek, které by mnohem raději spláchnul sklenkou či dvěma a nebo alespoň cigaretou než psychologickým sezením.
,,Za chvíli tam budeme." řekl mu jeho otec z předního sedadla. Gerard zamžoural a protřel si oči, začínal pomalu usínat ,,Mohl by ses prosím tě učesat, vypadáš strašně." řekla mu matka.
Gerard jen zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. Jakoby se ho pokoušela úmyslně zničit ještě víc.
Automobil zabočil na menší silnici a po praskajícím štěrku dojel až ke středně velké, sympaticky vyhlížející budově. Měla asi tři patra, červenou šikmou střechu a bílou oprýskanou omítku. Kolem se rozléhala velká zahrada s několika polo-chcíplými keříčky. Otec vytáhl klíček ze zapalování a s nadějí se podíval na svého syna ,,Tak prosím, vystupujeme."
Gerard si povzdychl, vyškrábal se ven a dal si ruce do kapes. ,,Je to opravdu nutný?" zeptal se nakonec i přes svou zásadu nemluvit.
Matka ho povzbudivě vzala kolem ramen ,,Je to nutné." přikývla ,,Všichni moc dobře víme, že tohle potřebuješ Gee." ujistila ho ,,Uvidíš, po několika sezeních se začnou věci pomalu ubírat k lepšímu."
Gerard opravdu nestál o to, aby ho v téhle chvíli utěšovala a tak jen sklopil hlavu a díval se do země.
,,Pojďme." řekla mu máma a vedla ho malou cestičkou vpředu zahrady směrem ke vchodu, kde sebejistě zazvonila na zvonek. Ozval se pronikavý zvuk drásající Gerardovi uši. Tenhle zvonek teď budeš slýchat často, pomyslel si.
Ve dveřích se objevila hnědovlasá žena středního věku a všechny s úsměvem vítala. Gerard jí chladně podal ruku a poté si založil ruce na prsou a začal se tvářit - podle svého mínění - velmi nepřístupně a arogantně.
,,Jsem Lilly Reed, jedna z terapeutek." představila se ,,A ty musíš být Gerard." podruhé se na něj pokusila usmát a podruhé se nedočkala žádné reakce. Zdálo se, že jí to v nejmenším nevadí - byla to přeci psycho terapeutka, měla za sebou jistě horší případy než byl on.
,,V kolik si můžeme pro syna přijet?" zeptal se pan Way.
Lilly se na chvíli zamyslela ,,Kolem poledního." odpověděla ,,Jinak myslím, že jsme se na všem už domlouvali po telefonu?"
Gerardovi začínala být čím dál víc nesympatická, dokonce ji a rodiče začal podezírat, že proti němu uzavřeli tajný pakt. Domluvili se po telefonu, o čemž on neměl ani tušení.
Paní Way jen přikývla ,,Gerarde, nikam neodcházej, přijedeme si pro tebe."
Gerard kývl. Potom se rozloučili a vydali se k odjezdu.
Lilly ho pobídla, aby ji následoval dovnitř do domu ,,Ostatní přijdou až za hodinu, nejdříve bych si ráda popovídala s tebou o samotě." Vedla ho chodbami s prošlapanými koberci a zašlými obrazy na stěnách. Na Gerarda to působilo omšele, ale stejně byl zvědavý, kolik byli jeho rodiče ochotní za tohle utratit. Dostali se až do poměrně útulné místnosti na konci jedné z chodeb, kde se nacházela pohovka stůl a dvě křesla, u jednoho z nichž stálo zrcadlo. Gerard se usadil na pohovku, nerad by se celou hodinu díval na svůj odraz.
,,Dáš si kafe?" zeptala se Lilly.
Gerard pokrčil rameny a přikývl. Překvapilo ho to.
,,Netvař se tak ohromeně, většina lidí co sem chodí kafe přímo vyžaduje." vysvětlila.
Postavila hrnek na tácek a sedla si za stůl naproti němu. ,,Tak jak se máš?" zeptala se.
Gerard se zašklebil ,,Nikdy to nebylo lepší." řekl sarkasticky a pomalu usrkl ze svého šálku. ,,Potřeboval bych cukr." poznamenal a Lilly mu okamžitě podala velkou krabici s vyrovnanými kostkami.
Byla tak milá, až to nebylo příjemné.
Chvilku taktně počkala, ale pak vyslovila svou další otázku ,,Jistě víš, proč tu jsi Gerarde." řekla ,,Ale stejně bych si o tom s tebou ještě ráda promluvila."
Nastalo ticho.
,,-tedy pokud mi o tom něco budeš chtít říct." podívala se na něj.
Gerard se nadechl ,,Občas se napiju." přiznal stručně.
Lilly kývla. Gerard sledoval její obličej a hledal v něm sebemenší náznak opovržení, ale nic nenacházel.
,,Piješ sám?" ptala se dál.
,,Ano." potvrdil Gerard. ,,Většinou. Ale minule, to nebylo-"
,,Tady si nemusíš vymýšlet výmluvy." zastavila ho ,,Vím, že ti bude dvacet a ačkoli ti tohle zařídili rodiče, děláš to pro sebe." řekla ,,Vždycky tu bude někdo, kdo dělá horší věci. Ale pokud se nedovíme o těch tvých, nemůžeme ti pomoct."
Gee tento výrok ohodnotil jako povinné kázání na začátku.
Po hodinovém rozhovoru si nebyl jistý, jestli se s Lilly smířil nebo se mu z ní chce zvracet. Ale pro začátek to nebylo nejhorší. Ne, tohle bude schopný vydržet.
Lilly ho zavedla do větší místnosti než byla ta předchozí, ve které stálo několik židlí, některé z nich seřazené do malého neforemného kruhu. Na stěnách visely obrázky kreslené patrně dětmi a ostatními "pacienty", některé z nich Gerarda dokonce zaujaly.
,,Taky kreslíš?" zeptala se Lilly.
,,No jo." odpověděl Gerard.
V tom se ozval příšerný zvuk zvonku.
,,Někam si sedni." pobídla ho směrem ke kroužku ,,Dneska jsem tu na to sama, půjdu otevřít." povzdychla si.
Gerard se nepohodlně usadil a nervózně poklepával nohou. Zdálo se mu, že to trvá příliš dlouho a i přes svou nelásku k lidem neseděl rád sám v cizí prázdné místnosti.
Ale za malý moment dovnitř tiše vešel kluk (ku Gerardově překvapení, bez Lilly) a jakmile Geeho uviděl, začal se zubit.
,,Ahoj." řekl mu a šel si také sednout.. Měl hnědé vlasy a Gerard se okamžitě rozhodl, že tenhle mu nevadí. Přemýšlel, jestli nepochází z Mexika. Trochu tak vypadal.
,,Ahoj." odpověděl Gerard.
,,Jsi tu nový, co?" zeptal se ,,Jsem Jules." představil se.
..Gerard."
Jules se podíval na hodinky ,,Kde jsou ostatní." zauvažoval nahlas. Gerard si povšiml, že má hodinky značky rolex. On sám, projistotu neměl žádné.
,,Už tu měli dávno být." uvažoval dál.
Jeho slova byla zřejmě vyslyšena, v tu chvíli se objevilo několik dalších lidí - strhaně vyhlížející kluk v lennonkách, blondýna s naprosto příšerně červenými rty s otráveným výrazem, černovlasý kluk v brýlích s tlustou obroučkou a nakonec Lilly.
,,Ian dnes nepřijde." řekla zklamaně ,,Měl nehodu."
Blondýna obrátila oči v sloup ,,Už zase? Minulý týden měl "nehodu" asi třikrát."
Lilly zavrtěla hlavou ,,Ne, tentokrát opravdu. Opařil se čajem. Omylem."
Potom už nikdo na téma Ian nic neřekl a Gerarda to nutilo přemýšlet o tom, co to vlastně "nehoda" znamená.
,,No nic." zatleskala Lilly ,,Jak jste si všimli, máme tu novou tvář, takže bych prosila nejdřív tebe-" podívala se na Gerarda ,,aby ses představil, řekl něco o sobě a to samé, abyste potom udělali i vy ostatní."
Všichni na něj upřeli zrak.
Gerard začal ,,Jsem Gerard, kreslím, piju a poslouchám hudbu." řekl jednoduše. Zdálo se mu, že jeho takzvaný problém v této kombinaci tak nevynikl ,,A ještě-" vzpoměl si ,,Může se tu kouřit?" zeptal se.
Lilly se zašklebila ,,Pokud to nikomu v téhle místnosti nevadí tak v tom nevidím problém."
Gerard se podíval po ostatních. ,,Takže, ehm- vadí to někomu?"
Svorné zavrtění hlavou. Gerard si oddychl a s první cigaretou po týdnu nebo déle poslouchal, co o sobě řeknou ostatní.
,,Jsem Liam." začal kluk, poupravil si lennonky na nose a začal zírat do země ,,No a mám fakt rád želvy, protože mě neserou. A taky mám rád hudbu, to zas jako jo." zašklebil se ,,Ale lidi mě serou." dodal. Po celou dobu, kdy mluvil se na nikoho ani nepovídal. ,,A taky mám rád star trek."
Slovo přešlo na holku sedící vedle něj ,,Courtney." zazubila se ,,Taky kouřim Máčka, dal bys mi jedno?" prosebně se podívala na Gerarda. Vlastně to nebyl ani prosebný pohled, protože hned nato mu vyrvala krabku z ruky. ,,Někdy si je kupuju za svý víš." ujistila ho ,,Ale potom se mi za zádama ozývaj ty hlasy "dej mi jedno, dej mi jedno" tak jim je většinou dám všechny."
,,Čí jsou ty hlasy?" zeptala se Lilly.
,,No, většinou je to Madonna." řekla Courtney ,,Madonna je moje kamarádka. A taky Ježíš."
Vedle Courtney seděl Jules ,,Jsem Julian, je mi osmnáct, jsem ženatej a mám prej rozdvojenou osobnost." řekl a předal slovo poslední osobě v místnosti.
Kluk se na Gerarda podíval zpod tlustých skel brýlí a skepticky pozvedl obočí. Vyndal z kapsy svůj balíček cigár, s grácií si jednu připálil a nakonec ledabyle pronesl ,,Jsem Frank".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kačka kačka | 29. května 2008 v 22:04 | Reagovat

hůůůůůů nečekané,ale o to víc se těšim na další XD Asi záměr,co?XD

2 Dannie Dannie | Web | 29. května 2008 v 22:08 | Reagovat

ako.... len Frank... milujem Franka... som zvedavá čo z toho vzíde, bo doteraz nemám ani potuchy... ale ľúbi sa mi to a to fest veľmi :)

3 Doookie Doookie | Web | 29. května 2008 v 23:18 | Reagovat

páni..taky mám teď chuť na cigáro:):D..skvělý:)..

4 F F | 30. května 2008 v 8:24 | Reagovat

kačka: možná trochu záměr ;)

Dannie: uvidíš :D

Dookie: no jo, když dojdou cigára tak o nich musim aspoň psát...měla bych se toho zbavit :D

5 Anett Anett | Web | 30. května 2008 v 12:55 | Reagovat

A já mám hlad. Ale to sem nepatří. Takže zpět k příběhu. Mě se to líbilo již od prvního dílu takže stránky budu chekovat pořád a budu se těšit jako malé dítě na další díl.

6 Doookie Doookie | Web | 30. května 2008 v 18:12 | Reagovat

F,::D sem teda zvědaváD taky o tom stále přemýšlím:D..ale to je tak všecko:)

7 F F | 30. května 2008 v 18:39 | Reagovat

Anett: jo hlad. ten mám taky pořád :D jinak dík.

Dookie: já taky jen přemýšlím, co bych bez toho dělala, můj život by byl prázdnej :D

8 Anaj Anaj | Web | 2. června 2008 v 22:00 | Reagovat

"som frank.." a??? :D:D:D s ocakavanim cakam na pokracovanie

9 emily.way emily.way | Web | 6. června 2008 v 19:19 | Reagovat

pěkný..tahle story mě chytla,těšim se na pokráčko ;)

10 jinx.x jinx.x | 7. června 2008 v 21:21 | Reagovat

a dáál?:D:D prostě super!

11 Laivine Laivine | Web | 5. listopadu 2008 v 18:15 | Reagovat

Já jsem tak šťastný člověk. Stačí mi jen kliknout na rubriku a následující kapitolu. Och.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>