When all that you wanted And all that you had Don’t seem so much For you to hold on to 2

13. prosince 2008 v 0:09 | nejma |  All that you wanted
II. část



Potom si uvařil kafe a tetelil se v křesle radostí, že jeho dílo vešlo ve všeobecné povědomí.

"Četl jsem teď úžasnou knížku." řekl Ray. Nedávno obnovili svou dávnou tradici: kafe a cigáro každé úterý.Většinou chodili do malé kavárny kousek od Central Parku, ale Gerard nakonec přestal docházet. Přesněji řečeno - začal se nenápadně vymlouvat z každé schůzky, protože neměl peníze.
,,Měl by sis jí přečíst. Je to o dost zvláštním člověku z New Yorku." zasmál se. "Jakobych ho odněkud znal."
"Dobře." souhlasil Gerard "Když mi jí půjčíš." řekl a potom zíral do zdi a vyfukoval kouř.
Ray začal hrabat v tašce a podal mu středně obsáhlou knížku v barevné obálce.
"Řekni mi potom, co si o tom myslíš." řekl "Ten autor měl prostě geniální nápad."
Gerard přikývl, poděkoval, dal knížku do tašky a rozloučil se.

Knížka ležela na stole celý příští týden i týden potom a padal na ní prach. Gerard se nijak do čtení nehrnul, byla to činnost, při které se musel soustředit, tak se raději věnoval koukání na televizi a vytváření geniálních výtvarných děl a svému novému nápadu - vydat vlastní komix.
Ke čtení se dostal až mnoho, mnoho dní později, kdy se staly Rayovy telefonáty "už jsi začal" naprosto nesnesitelnými.
Večer si sedl do křesla, zapálil si a udělal kafe. Natáhl si nohy na židli a konečně knížku otevřel.
Byla to celkem nuda, o lidech a jejich příšerných životech nebo něco podobného. Moc se na to nedokázal soutředit. Autor, jak se zdálo sledoval každý krok nějakého maniaka a zapisoval to na papír.
Gerard zavrtěl hlavou, vždycky si myslel, že Ray čte jenom Stephena Kinga (přesněji řečeno věděl o jedné knize, kterou od něj četl), ale on se najednou rozhodne mu prezentovat svou duševní hloubku výběrem téhle knížky.
Dokud se nedostal dál.
Toho maniaka přeci zná! Pomyslel si po chvíli.
A potom - To já jsem ten maniak!
Bylo tu všechno. Bylo tu všechno, co udělal za poslední půlrok. Byla tu popsaná každá hloupá cesta do obchodu a zpátky, každý zběsilý běh na metro, každá návštěva.
Ten kluk, pomyslel si Gerard. Ten magor.
Četl dál a dostal se až k momentu, kdy pan, podle obálky - F. Iero zazvonil na dveře jeho bytu.
Přibližně na třech řádcích se mu v krátkosti omlouval, a děkoval za spolupráci.
Za jakou spolupráci? Gerard si nevzpomínal, že by mu vůbec bylo řečeno, že nějaká kniha vyjde, natož aby spolupracoval na jejím vydání.
Nechápal, jak si mohl nevšimnout, že ho po celou tu dobu někdo sledoval, ale jednu věc věděl jistě. Byl na toho idiota nasranej.
Zaklapl knihu a rozhodl se, že ho pomusí najít. A dostat z něj peníze.

Nemusel, ale hledat dlouho, za týden mu přišel do schránky balíček se zpětnou adresou pana F. Iera, vlastním výtiskem knížky a miniaturním lístečkem přiloženým uvnitř. Gerard ho s povzdechem otevřel, ale nenašel na něm ani ukaz na několikatisícové odškodné ani vyznání lásky. Byla to jen krátká omluva, ve které se autor o Gerardovi vyjádřil jako o "zajímavém člověku" což Gerarda nechalo chladným, vzhledem k tomu, že se stal zajímavým člověkem pro evidentního cvoka, který dobrovolně zabil část svého života sledováním jeho cest do práce a zpět.
Přesto si ale vytrhl kousek papíru ze skicáku a celý den v práci vymýšlel smysluplnou odpověď, ve které by vhodně vyjádřil své rozhořčení nad tím, že se nyní stal knižní postavou a nebyl na to ani včas upozorněn. Jeho život se na stránkách knížky měnil v jakousi fikci, a když si svůj příběh Gerard pročítal znovu a znovu, začínal si připadat nereálně.
Papír vložil zpět do obálky, nalepil na něj známku za své poslední drobné a potom ho uložil do šuplíku. Nakonec si uvědomil, že nemá co říct. Musí něco udělat.

Ale týdny ubíhaly a žádná příležitost k tomu se nenaskytla. Gerard přestal pravidelně navštěvovat Berta a začal se cítit o něco lépe - což se nedalo říct o Bertovi, který náhle ztratil objekt svého trýznění.
Od Gerarda to sice vyžadovalo řadu přemáhání a odpírání si jistých věcí, ale bylo na čase to udělat, i když ani tento čin ho nedokázal vytrhnout z rutiny.
Protože tam přeci nepřetal chodit úplně, ale ukradl Bertovi sluneční brýle značky Christian Dior a přišel v nich na další schůzku ("Odkud máš ty brýle?""Ty jsou tvoje."), což nechalo Berta s otevřenou pusou.

Procházel se v podvečer po Brooklynu a přemýšlel o tom, co mu vlastně schází. V hloubi duše se cítil nekompletní, jakoby přešlapoval na místě a nevěděl jak dál.
Breakfast Monkey byla průměrně úspěšná show pro děti. Gerard netušil, co si od toho vlastně sliboval, ale věděl, že mu to nestačí.
Obal knihy, ve které vystupoval se na něj díval z výlohy každého druhého knihkupectví, tisíce lidí četly příběh jeho života a přitom nikdo z nich ho doopravdy neznal.
Kdyby chtěl skončit jako z Big Brotheru, tak se tam přeci přihlásí
Gerard si ráno dával kafe ve svojí týdny nemyté kuchyni, obklopen hromadami nádobí a musel připustit, že pravděpodobně prochází krizí věku.

Byl tu zvonek na dveře a Gerard si pomyslel "páni" a "to už jsem dlouho neslyšel". Jako přízrak se ještě se zavřenýma očima došoural ke dveřím a se zívnutím otevřel.
"Ahoj." pozdravil ho F. Iero a Gerard jen zamžoural a řekl "Ahoj F. Iero."
Tenhle moment očekával, a když to teď byl, přál si, aby už ho měl za sebou.
"Jsem Frank." opravil ho kluk.
Gerard si ho prohlížel "Pozval bych tě na kafe, ale nechci, abys o mně napsal druhý díl." řekl a zašklebil se.
Frank otevíral pusu a chystal se ke slovu, ale Gerard se otočil, vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.
"Ne, už žádná další kapitola" zamumlal si pro sebe, než si šel lehnout zpátky do postele.
"Gerard Way?"
Tak brzy ráno si ani neuvědomil, že telefonuje.
"Co se děje?" zeptal se. Ani nevěděl, kdo mu vlastně volá.
"Uhm. Tady Bob, pamatuješ si na mě?" ozvalo se
"Bob Bryar, ten tlustej ošklivej blonďák?"
Gerard se zamyslel "Vzpomínám si."
Na druhém konci se ozval jakýsi zvuk, asi smích "Fajn. Hele, kamarád mi říkal, že děláš v Cartoon Network a sháníš jiný místo."
"Jakej kamarád?"
"Ray Toro."
Gerard v tu ránu ožil "Sháním. O co jde?"
"Pracuju pro jednu společnost a ta hledá mladý, talentovaný lidi. Dostal bys prostor dělat to co chceš a docela slušnej plat. Ale…." Nastalo ticho.
"V čem je problém?" Zeptal se Gerard.
"Je to v Portlandu."

"Já nenechám Iera dělat si ze mě srandu!" Řekl večer Rayovi, když usrkával ze svého hrnku a oklepával popel ze své dvanácté cigarety.
"Silná slova." zasmál se Ray "Co s ním chceš jako udělat?"
Gerard pokrčil rameny "Nevím. To co on mě? Něco horšího, než on mě?" zavrtěl hlavou "Vyfotit ho nahýho ve sprše a prodat to bulváru?" zasmál se.
Ray viděl v jeho očích charakteristický záblesk a vyděsil se.
"Nemyslíš to vážně Gerarde, že ne?" ujišťoval se, ale bez odpovědi. Gerard zíral do stolu a vypadal, jako že o tom uvažuje.
Nakonec zvedl oči ´"Proč ne?" zeptal se "Vlastně je to úžasnej nápad!"
Ray už viděl, že je pozdě. Gerard se pro to nadchnul.
"Neblázni. Jak to máš jako v úmyslu provést? Vloupat se k němu do baráku a čekat za sprchovym závěsem? A co pak?"
"Využiju momentu překvapení, cvaknu a uteču."
"Dělej jak chceš." řekl nakonec Ray "Ale nosit pomeranče do basy ti nebudu."

Gerard objevil ve svém plánu několik trhlin:
1) neměl foťák
2) nevěděl kde F. Iero bydlí (teda, měl adresu, ale kde to sakra je?)
3) netušil jak by se k němu měl vloupat (co když má alarm? určitě má alarm!)
4) co když F. Iero nemá sprchový závěs
5) který bulvární denník by měl zájem o nahou fotku F. Iera

Nakonec se rozhodl, že poslední bod nebude zas takový problém, vždycky tu fotku může dát na internet a tím ostatním se nemůže nechat odradit. Dostane tu fotku a bude Iera vydírat.

To co se rozhodl udělat ho stálo hodně přemáhání. Naposled se kontroloval v zrcadle - černý vlasy - fajn, obličej - spíš do hněda. Mohlo by to vyjít. Rozhodl se zapomenout na všechny ty kecy kolegů v práci o jeho "upířím vzezření" - stejně to byl jen make up. Z toho co věděl měl bílé jenom ruce, a to dost, takže se preventivně rozhodl si vzít svetr. Černý.
Podíval se na svůj odraz - mohl by mít španělské předky.
Naposled si rozmyslel, jestli nemá zavolat Rayovi nebo někomu jinému, že pokud do půlnoci nebude zvedat telefony, je jistě mrtvej nebo má minimálně nasekané prsty v salátu.
Ne, to dělají Italové.
Zabouchl dveře a vydal se do bytu o patro níž.

"Za dveřma je nějakej chlap!" ozvalo se zevnitř. Potom chvíle šramotu "Fabrizio běž otevřít!" a Gerard stál tváří v tvář jakéhosi nepřátelsky se tvářícího hispánce s cigárem v koutku úst.
"Co chceš?" zeptal se otráveně.
Gerard se kousl do rtu. Tohle bude mnohem horší, než si myslel. Měl chuť vycouvat, ale už bylo pozdě.
"No já...bydlím tady nad váma." řekl trochu vystrašeně.
Chlap - Fabrizio neřekl nic, jen si ho nedůvěřivě prohlížel.
Gerard se nadechl a pokračoval "Proto jsem si nemohl nevšimnout, že tu provozujete...no, že..." nevěděl jak dokončit větu. Fabrizio se tvářil čím dál víc nasraně "No?!"
"Potřebujupomoctsjednouvěcízaplatím!" vychrlil ze sebe "Zaplatím." zopakoval.
Fabrizio se ušklíbl "Sí, sí. Tak to je jiná. Pojď dál."

O půl dvanácté večer se Gerard opíral o dveře svého bytu a zhluboka oddechoval. On to přežil a měl všechny prsty a zbývala už jen jediná věc.
Sehnat peníze.
Gerard cítil, že to bude mnohem horší než se domluvit s tuctem portorikánců. Nechtěli po něm zas tolik, kolik si myslel, že budou chtít, ale pořád to bylo víc, než jim mohl nabídnout. Se svým příjmem. A tak mu zbývala jediná cesta a to přes Berta.
Bert byl poslední člověk, kterému by chtěl dlužit, ale měl jinou možnost? Mohl to samozřejmě vzdát a nechat Iera se svojí stupidní knížkou plavat, ale on nechtěl, musel se pomstít a to drasticky.
"Proč ho nemůžeš prostě žalovat..." zívl Ray v telefonu, když se mu Gerard svěřil s tím, co právě udělal a na co se chystá.
Musel si přiznat, že tato možnost ho předtím nenapadla.

A tak seděl na Bertově gauči, přemýšlel, jaké sadistické praktiky po něm Bert vůbec bude chtít - protože mu určitě nepůjčí zadarmo, jestli vůbec. V hloubi duše se modlil, ať Bert vedle svého soukromého kinosálu nemá soukromé sklepení s pouty visícími od stropu a s bičem a se skříní latexových oblečků. Ta představa ho vážně poněkud rozrušovala, protože Berta znal a připadalo mu pravděpodobné, že by si něco takového pořídil.
Bert se za chvíli vrátil z kuchyně s dvěma sklenkami martini, posadil se vedla Gerarda na gauč a položil mu ruku na koleno.
"Tak co potřebuješ?" zeptal se.
Gerard měl velkou chuť jeho ruku odstrčit, ale proto byl přeci tady, a kdyby to udělal, tak jeho šance na jakékoli peníze rapidně klesne.
Zhluboka se nadechl "Potřebuju půjčit." Radši se na Berta ani nedíval, ale stejně si dokázal představit, jak se šklebí.
"Půjčit?" zopakoval po něm "A kolik?"
Gerard se na chvíli odmlčel "Deset tisíc." (pozn.dolarů)
Bert vyprskl smíchy. Gerardovi bylo jasné, že to pro něj není žádná suma a směje se jen proto, aby ho ponížil.
"Můžu se tě zeptat na co, Gerarde?" zeptal se pobaveně.
"Uhm. Ne, spíš ne." zavrtěl hlavou.
Bert si povzdychl "No dobře, když mi to nechceš říct." zatvářil se naoko smutně "U mě by ta informace byla, ale naprosto v bezpečí..."
Gerard tyhle kecy znal "Půjčíš mi nebo ne?"
Bert dělal, že přemýšlí, a potom přikývl "Ale něco za to budu chtít."

Gerard se dovlekl domů ve tři ráno a nemohl se skoro hýbat. Po cestě se zastavil u portorikánců a dal jim pět tisíc "víc zatím nemám" řekl "budu mít zítra".
Fabrizio se na něj podíval "Pokud zítra ty prachy nemáš, můžem si to rozmyslet, sí?"
"Zítra to bude" ujistil ho Gerard. Nedokázal si představit, že bude muset to co byl právě donucen dělat u Berta absolvovat ještě jednou.
Pořád si opakoval, že mu to za to stojí, ale už si tím vůbec nebyl tak jistý.
Ještě si poslechl vzkazy na záznamníku "G. zajdem před prací na kafe? Zavolej jo. Mikey." A Gerard mu zavolal, že jo ať přinese foťák a usnul v křesle.

Až ráno si uvědomil jak strašně vypadá a divil se, že ho v noci nezastavila policie. Kromě toho, že mohl s těží chodit měl natržený a napuchlý ret, monokl a dlouhou krvavou čáru přes celé čelo. Vlastně té krve bylo víc.
"Doprdele!" nadával, když se zkoumal před zrcadlem. Pokoušel se všechno zakrýt make upem, ale stejně pořád vypadal jako po útoku stáda upírů - ještě s těmi otisky zubů na krku. Kdyby chtěli Bertovi dělat zubní protézu, tak by stačilo udělat odlitek podle jeho krku.
Musel se tomu zasmát, ale smích ho přešel okamžitě, jak pomyslel na Mikeyho.

Když ho Mikey uviděl, tak se taky ostatně zrovna nesmál.
"Co se ti stalo?!" zeptal se zděšeně.
Gerard ho odbyl mávnutím ruky "To nechtej vědět."
Mikey znovu otevíral pusu, ale Gerard ho přerušil "Vážně to nechtěj vědět."
A potom utíkal do metra, kde na něj všichni lítostivě zírali a do práce, kde to bylo snad ještě horší.
"Stalo se vám něco Wayi?" přišel se zeptat jeho šéf a Gerardovi se chtělo odpovědět něco jako 'ne nic, trochu jsem šňupal koks z břicha mýho ex a ten si potom na mě vybíjel nějakou svojí frustraci, je mi fakt výborně', ale nakonec se ovládl a řekl jen "Ne."
Věděl, že večer to bude jen horší, a projistotu si vzal na další den dovolenou.
Kolem poledne mu zazvonil telefon "Mikey mi řekl, co děláš." vyhrkl Ray.
"Mikey, ale nic neví." zasyčel na něj Gerard naštvaně.
"On není slepej Gerarde! Ježišmaria, co se s tebou stalo? Od tý doby, co ses rozhodl udělat tomu Ierovi ze života peklo se chováš jako naprostej idiot. Protože on? Asi se má fajn a v klidu si třeba píše další díl o tvym sadistickym vztahu s McCrackenem."
"Neser mě! Netušíš co dělám!" měl chuť Rayovi ten telefon omlátit o hlavu. Škoda, že nebyl poblíž.
"Netuším! Ale pokud po tom vypadáš tak jak vypadáš, asi to nebude nic pěknýho!"
"Jdi do prdele." řekl Gerard a zavěsil.
Potom se složil na stůl a myslel si, že Ray má vlastně pravdu a on musí jít za Bertem nebo bude mít v patách hordu španělů a nevěděl, jestli jedno nebo druhý vůbec přežije.
Chtěl mít tohle všechno už konečně vyřešené a za sebou.

S Bertem to bylo ještě horší, než obvykle. Když mu nakonec dával peníze do rozklepané ruky, nezapoměl mu několikrát připomenout, že je jenom děvka a potom zas - že je vážně jen děvka.
Gerard přikývl a souhlasil a dělal všechno proto, aby už mohl odejít. Což nebylo tak lehké.
Bert mu zavolal taxík a Gerard vražedným pohledem sledoval, jak stojí v županu na schodech a kouří - doutník? Motala se mu z toho hlava.
Ale měl peníze.
Které jim dal okamžitě, jak se taxíkáři povedlo ho dotáhnout alespoň do prvního patra (Gerard nechápal proč to dělá. Asi mu Bert zaplatil).
"Buď v šest večer na rohu Willis st. a 134." řekl mu kluk se silným španělským přízvukem, který se představil jako Nikolai "Budeme tam" dodal.

Gerard nebyl daleko psychického kolapsu a byl si naprosto jistý, že když to nenastane dnes, bude to zítra nebo pozítří. Děsil se toho, že už ani na F.Iera nemá vztek, zato ho má na Berta, za to jaký je to vlastně idiot a hlavně na sebe. Měl chuť udělat něco, co by spravilo to, na co se chystá, třeba zavolat F.Ierovi a říct mu "promiň promiň promiň", cokoli, co by mu trochu ulehčilo situaci. I když si pořád nemyslel, že by si F.Iero zasloužil omluvu.
Strávil dvě hodiny ve sprše, dokud nepřestala téct teplá voda a připadal si dostatečně "odbertován".
Uvažoval o tom, že se v šest na žádném rohu neukáže, ale za ty peníze a zranění...

Takže tam v šest hodin stál, papírek s adresou žmoulal v dlani, mikeyho foťák v tašce a rozhlížel se kolem sebe. V šest patnáct se objevil chlápek, představil se mu jako Julian a řekl, že za chvíli dorazí Nikolai a ještě někdo, později mu byl představen jako Albert.
Julian si vyžádal adresu a potom se na sebe překvapeně podívali.
"On nebydlí v Harlemu?"
A Gerard si pomyslel, samozřejmě, že nebydlí v Harlemu, je to přece spisovatel - možná šílenec, ale pořád spisovatel. V Harlemu bydlí jenom černoši, feťáci, kriminálníci a on.
Po chvíli si přestal být jistý, jestli se nemůžu zařadit do jedné z těchto kategorií. Nebo do obou.
"Kdybych věděl, že nebydlí v Harlemu účtuju si víc." odplivl si Julian a zapálil si.
Gerard polkl. Jen ne další návštěva Berta. S očekáváním se díval z jednoho na druhého.
Ale nikdo neřekl ani slovo a v tichosti se pustili k metru na 125 st. Gerard byl překvapený, když se dva z nich odpojili a zůstal jenom Julian.
"Na to, co po nás chceš jsi zaplatil dost málo." řekl.
"Zaplatil jsem tolik, kolik jste chtěli."
Julian zavrtěl hlavou "To je fuk. Dostanu tě do toho bytu a pak už se zařiď jak chceš."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Đ€&Đ G!RŁ Đ€&Đ G!RŁ | Web | 13. prosince 2008 v 0:12 | Reagovat

awoj ;)

2 Laivine Laivine | 13. prosince 2008 v 11:56 | Reagovat

Jaká nuda?

Já jsem napnutá jak kšandy. Gerard je idiot.

3 Evette Evette | 14. prosince 2008 v 12:35 | Reagovat

to je napínavé !

(proč nemáš ráda Berta?)

4 ?!? ?!? | 14. prosince 2008 v 21:13 | Reagovat

och.

speechless.

jsem totálně vyřízená...a to je teprv druhej díl....

5 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 20. prosince 2008 v 17:31 | Reagovat

:D:D:D:D

nevim proč se u toho směju i když...asi bych měla bejt napnutá, že?:D

ale co, mě už je všeco jedno:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>