When all that you wanted And all that you had Don’t seem so much For you to hold on to 3

13. prosince 2008 v 0:11 | nejma |  All that you wanted
¨III.část

F. Iero bydlel v jednom z těch průměrných bytů v centru Manhattanu, co Gerarda docela překvapilo. Čekal něco jako honosné sídlo nebo bytový dům s recepčním a uklízečkou.
Julianovi se viditelně ulevilo, asi se ve svém úsudku ohledně Frankova bydliště taky mýlil.
"Je to tady" řekl, když vystoupali do sedmého patra (výtah-mimo provoz), Gerard sotva popadal dech a v ruce pevně tiskl svojí krabičku Marlbor red - nenávidím tě! Říkal jí v duchu.
"Co když-" odmlčel se a nadechl se "co když je doma?" napadlo ho.
Julian se na něj nevěřícně podíval "Tak asi budeš muset být potichu."
Gerarda v duchu trápily ještě jiné otázky, jako třeba "JSEM ZLOČINEC POMOC POMOC POMOC" a "co když se F. Iero nesprchuje" nebo "co když se sprchuje v plavkách".
Julian začal hrabat po kapsách a vytáhl kousek drátu.
"Běž hlídat za roh. Kdyby někdo šel tak zakašlej." nařídil mu a Gerard šel. Naposled se skepticky podíval na drátek v Julianově rukou a řekl si - jestli jsem tohle nemohl udělat sám a zadarmo.
Ale nikdo nešel a po chvíli uslyšel cvaknutí zámku a zvuk skřípějících pantů.
"To bylo lehčí, než jsem si myslel." řekl Julian a nakoukl dovnitř. Nic moc tam nebylo. "Tak tady to pro mě nemá cenu." řekl. "Cokoli teď uděláš už je jenom tvoje věc, a jestli tě chytí a ty nás napráskáš..."
Odmlčel se a naznačil rukou, pistoli, kterou si přiložil v hlavě.
"Jasné?"
"Ano." pochopil Gerard. Naprosto jasné.
Rychle vklouzl dovnitř a zavřel za sebou dveře. Foťák - měl. Iero evidentně nebyl doma. Stačilo jen najít koupelnu.

Frank Iero měl koupelnu, sprchu, i závěs - poněkud bizarní (s dorty). Gerard za tímto závěsem stál už tři a půl hodiny s foťákem v ruce a po Ierovi nebylo ani památky.
Gerard si začínal myslet, že byl opravdu idiot, když očekával, že mu všechno přesně vyjde, co když vůbec nepřijde domů? Třeba spí někde jinde? Třeba je na týden v Idaho nebo kdekoli jinde, proboha. Možná ani nechtěl, aby Iero přišel, věděl, že právě dělá hroznou věc a navíc naprostou kravinu a byl nervózní. Smrtelně, až. Už to ani nechtěl udělat, ale když vážně uvažoval o tom, že odejde, uslyšel otevírání vchodových dveří.
Zase pozdě.
Zvuk tašky hozené na podlahu. Kroky.
Gerard roztřesenýma rukama zapnul foťák. Z neznámého důvodu se mu zrovna chtělo spíš brečet, než se pomstít a fotit a utíkat, ale zadržel slzy a mužně připravil fotoaparát do správné polohy.
Zapnutí televize.
Malý plamínek naděje, že Iero do koupelny vůbec nepůjde a on se v noci neslyšně vytratí. Do čeho se to vůbec dostal?
Otevřely se dveře koupelny. Rozsvícení světla.
Gerardovo srdce tlouklo tak rychle, že si myslel, že možná omdlí.
Slyšel, jak si Frank sundavá oblečení a zpívá si.
Smashing pumpkins?! Gerard se právě chystá udělat takovou nechutnost klukovi, co poslouchá smashing pumpkins?
Uprostřed jeho úvah Frank najednou rozhrnul závěs a vytřeštil oči.
Neměl na sobě nic. Beze slova na něj zíral, prsty pořád na okraji závěsu.
Gerard se ani nepohnul. Jeho tělo zamrzlo v podivném stavu šoku, nemohl zmáčknout to tlačítku na foťáku, nechtěl to udělat, nedokázal říct ani slovo. Jen tam tak stál a do očí se mu hrnuly slzy. Opět.
F. Iero se vzpamatoval první, začal křičet a vyběhl z koupelny.
Gerard slyšel, že jí zamyká.
"Jdu volat policii." říkal Frank "Jdu to udělat."
Gerard se pomalu sesunul po zdi koupelny až na zem. Tohle byl ten moment, kdy bylo v háji naprosto všechno. Začal brečet. Nemohl si pomoct, ale právě teď se hroutil.
Uznal, že by si na to mohl vybrat lepší čas, ale seděl ve vaně a vzlykal, foťák položil vedle sebe.
Doprdele, říkal si. Tohle jsi chtěl udělat? A - Ray měl pravdu. Všichni měli pravdu.
Nakonec to on byl ten šílenec.
Seděl tam s hlavou v dlaních několik minut, které mu připadaly nekonečné.
Potom se dveře otevřely.
Zvedl hlavu a podíval se na Franka "Už jsou tady?"
"Ne já...já je ještě nevolal..." přiznal "Je tohle...nějaká další část tvýho plánu?" zeptal se nedůvěřivě.
Gerard si představil, jak asi musí vypadat s tím uslzeným obličejem a monoklem od Berta.
"Ne." řekl. "Tohle jsem rozhodně neměl v plánu." řekl a přišel na něj další nával smutku (a slz). Připadal si jako puberťačka, kterou rodiče nachytali s cigaretou, jako dítě, které udělalo něco špatného.
"Jsi-" Frank se na něj zkoumavě podíval "Jsi v pořádku?"
"Vypadám na to?"
Frank mlčel. "Hm" řekl pak "Ani ne."
Gerard se chtěl zvednout a jít pryč, ale nedokázal ovládnout nápory slz.
"Promi-" vzlyk "-miň" popotáhl. "Já už nemůžu je toho na mě moc ta knížka Bert tohle Ray já španělé" mumlal.
Nakonec - Frank o něm napsal knížku, tak si snad může vyslechnout jeho názor.
Frank přišel blíž a natáhl k němu ruku "Promiň." řekl potichu, jakoby to byl on kdo se vloupal do cizího bytu "Pojď- pojď, udělám kafe nebo něco."
"Dokážeš si-" vzlyk " představit jaký to" vzlyk "bylo, když" vzlyk "jsem se dozvěděl o tý" vzlyk "knížce?!" ruku, kterou mu podával Frank, ignoroval.
Ten si povzdychl, utrhl kousek toaletního papíru a dal ho Gerardovi, který si utřel oči a rozmazal tím ještě víc make up, který měl zakrývat modřiny a hlasitě se vysmrkal.
"Já" vzlyk "od tý doby" vzlyk vzlyk "nemůžu nic nevíš jaký to je když se" vzlyk "ti někdo takhle vloupá do soukromí!"
Frank se cítil vinný a Gerardovi bylo momentálně jedno, že Frank možná nebude ta pravá osoba, které by to měl říkat.
Nebo naopak právě ta, která by to měla slyšet.
Gerard popotahoval dál "Ani nevíš jak" vzlyk "moc tě ńesnáším a tu zaranou knížku taky!"
Frank se cítil ještě víc vinný.
"Pojď, nemůžeš tu sedět ve vaně." řekl mu, chytil ho za ruku a postavil na nohy. Taky zvedl foťák a vrátil mu ho.
"Já... " zamyslel se "Stihl sis mě alepoň vyfotit?" pokusil se odlehčit situaci, ale Gerard zavrtěl hlavou a sklopil oči.
Frank ho rychle táhnul do obýváku, kde ho usadil do křesla a řekl mu ať počká. Za několik minut se vynořil z kuchyně s hrnkem kafe, popelníkem a sklenicí marmelády.
Gerard se na něj tázavě podíval.
"Um. Kdybys. Chtěl něco sladkýho?" Frank se pokusil o úsměv "Nic jinýho nemám, ale když nechceš, tak to můžu od-"
"Lžičku." zadržel ho Gerard. "Přines lžičku."
"Aha, no jasně." došlo mu to.
"Lžička." řekl, když mu ji za chvíli podával.
Gerard se ládoval borůvkovou marmeládou a pokračoval ve svém emocionálním brejkdáunu.
"Řekneš mi alespoň-" vzlyk "proč jsi to ud-" vzlyk "udělal?"
"Uhm." začal Frank zase "No, to bych mohl."
Gerard se na něj tázavě podíval a potom se musel zas otočit a zacpat si pusu marmeládou, aby nezačal vydávat další tragické zvuky smutku.
Frank si zapálil cigaretu a jednu podal Gerardovi "Studuju psychologii." řekl a na chvíli se odmlčel.
"No a chtěl jsem napsat ročníkovou práci o někom. Měli jsme si vybrat studovaný objekt nebo tak něco."
Gerard se na něj ublíženě podíval "Já jsem objekt." řekl, což sputilo další lavinu slz.
"Tak tomu říkají." pokrčil Frank rameny "Každopádně, chtěl jsem si vybrat někoho koho neznám, chvíli ho sledovat a potom z toho vyvodit všechno možné co se vyvodit dá - povahu, a tak dál." pokračoval "A jednou jsem tě potkal ve Virginu a řekl jsem si, že by bylo zajímavý sledovat někoho, kdo je trochu jinej."
(Gerard: "Jinej!!" béhé).
"...ale ta práce nakonec dopadla hrozně dlouhá a jeden kamarád mi řekl - zkus to vydat. A to jsem udělal."
sklopil oči "A to je všechno. Uznávám, že je to trochu šílený, ale já tím nechtěl nic...nic způsobit."
"Ne?" Gerard se schovával za posmrkaným kapeníkem "Chtěl jsem ti dneska udělat něco s-strašnýho víš." vzlyk. "A teď mám v patách asi m-mexickou mafii nebo c-co-" vzlyk "-co to je a mýho e-ex a jsem v háji!"
Potáhl si z cigarety a začal zhluboka dýchat. "Ani nevím proč ti věřim to c-co říkáš." přiznal.
"Promiň" zamumlal Frank. "Můžu se tě jenom na něco zeptat?" zeptal se váhavě.
"N-no?"
"Jak jsi se sem dostal?"
Gerard na něj vrhl překvapený pohled "Mexická mafie? Zaplatil jsem mexický mafii, abych mohl dát tvojí nahou fotku na internet." řekl už trochu klidněji.
Frank se podrbal na hlavě "Aha." nedalo se říct, že by to nechápal.Znělo to trochu zvláštně.
"A-a taky jsem si musel p-půjčit na to p-peníze od B-berta a t-tohle mi udělal." ukázal na svoje oko a jizvu na čele "a h-horší věci."
"Kdo je Bert?" zajímal se Frank.
"M-můj ex." zamumlal Gerard. Vypadalo to, že chce ještě něco říct, ale jen otevíral a zavíral pusu, protože ze sebe nemohl vypravit už ani hlásku. Cítil že ho Frank objal a docela to obětí uvítal, mohl mu pokračovat v brečení na rameni.
"To bude dobrý." uklidňoval ho Frank a Gerard v odpovědi jen vzlykl. Nemohl přestat.
"Já chci jenom normální p-práci a ž-život." říkal potichu "A už n-nikdy nechci vidět B-berta, p-proč mě n-nikdo nemá rád?" ptal se spíš sám sebe než jeho.
Frank nevěděl, co má odpovědět tak ho jen pohladil po zádech.
"Já to n-nechápu." popotáhl.
"Nechceš si jít lehnout?" zeptal se Frank. Venku už byla dlouho tma - on se vrátil domů kolem jedenácté a teď už muselo být před dvanáctou.
"J-jak lehnout?" vyděsil se.
"Jestli se ti nechce spát, to je všechno." ujistil ho Frank "Sice to možná nejlepší nápad, když vezmu v úvahu proč jsme teď tady, ale."
Gerard nevěděl. Nevěděl skoro nic, nevěděl už pořádně ani kde je "Tak jo." pokrčil rameny.
"Fajn, dám ti něco na spaní, jo?"
Gerard odevzdaně přikývl a vyčkával, dokud se Frank nevrátil s jakýmsi tričkem (s Madonnou) a pruhovanými kalhotami.
"Nic lepšího nemám." přiznal.
Gerardovi bylo v tu chvíli jedno kde a před kým se převlíká, chtěl jen spát a zapomenout na všechno.
Frank mu ukázal ložnici "Jen si vezmu věci, a kdyby něco, budu v obýváku, jo?"
Gerard si sedl na kraj postele "Jo. Dobře."
A potom se zahrabal pod deku a Frank už byl na odchodu, když na něj zavolal "Zůstaň tu."
Frank nechápal "Hele, já chápu jak ti je, ale nepřipadá mi to jako nejle-"
"Ne já myslím jenom. Abys tu byl já nechci od tebe- to, prosím z-zůstaň tu."
A tak zůstal. Zhasnul, lehl si vedle něj a popřál mu dobrou noc.
Gerard mu byl mimořádně vděčný, když si ho přitáhl blíž a omotal mu ruce kolem pasu.

Když se probudil, do místnosti už pronikaly první paprsky světla a tak si řekl jen "Díky Bohu, že je sobota", i když si tímm vůbec nebyl jistý.
Taky mu došlo, že na něčem leží a řekl si - Bert? Nepamatoval si, že by trávil noc u Berta. Potom se podíval a vzpoměl si, co se stalo. Radši by snad zapoměl.
Frank už byl vzhůru a pobaveně ho sledoval, Gerard ho blokoval takovým způsobem, že se nemohl ani pohnout.
"Ah. Promiň." řekl mu, opatrně z něj slezl a rychle se otočil, protože proboha, když si vzpoměl co všechno včera říkal a dělal a teď se navíc probudí na něm. Mohlo to být ještě větší klišé? Mohlo to být ještě horší?
Rychle našel svoje kalhoty, vyndal z kapsy cigarety a zapalovač a vydal se na balkon. Frank měl balkon, což Gerard uznal jako velké plus.
Opřel se o zábradlí a potáhl z cigarety - první cigareta je vždycky nejlepší. Na sobě měl pořád tričko s Madonnou, protože se neobtěžoval rovnou převléknout, a protože chtěl mít ještě příležitost se Ierovi omluvit za tu včerejší scénu a neočekávaný útok na jeho byt. I když si to určitě z části taky zasloužil, ale
Gerard se za sebe příšerně, příšerně styděl.
Za chvíli se Frank objevil vedle něj.
"Ahoj." pozdravil ho.
Gerard se radši nepřestával dívat do dálky "Ahoj." odpověděl a nabídl mu cigaretu.
"Díky." Frank si jednu vzal a zapálil si.
Chvíli kouřili v tichosti, kdy si Gerard promýšlel co by měl vlastně říct.
"Hele...promiň za ten včerejšek." řekl nakonec "To bylo- to bylo... já nevim co se mnou bylo" přiznal "asi jsem se zbláznil? Něco takovýho."
Frank se pousmál a vyfoukl kouř "Stává se." řekl "To je v pohodě, neboj se."
Gerard mu úsměv oplatil "Díky. Vážně, že jsi nezavolal ty poldy a promiň, že jem tě ztrapnil a potom jsem hm, brečel." úsměv mu zmrzl na rtech "To zní ještě hůř než jsem si myslel" chytil se rukou za hlavu. "Zní to strašně"
"Gerarde, to se stává." ujitil ho Frank ještě jednou.
"Díky."
"Vážně, je to v po-"
"Ale stejně si pořád myslím, že jsi hajzl. Kvůli tý knížce." zazubil se a Frank ho praštil a Gerard zaúpěl, protože jeho záda musely vypadat ještě hůř než jeho obličej.
"Jé. Promiň, to jsem si neuvědomil." snažil se to rychle napravit Frank.
Gerard kývl.
Potom típl dohasínající cigaretu a cvrnkl jí dolů na ulici "Tak já asi už půjdu." řekl. Na balkóně byla docela zima a trapně se cítil až dost.
Frank ho následoval dovnitř a Gerard věděl, že ho propaluje pohledem, když si sundaval tričko.
"Bože." řekl a Gerard se zeptal "Co?"
"Nic jenom. Tvý záda?"
Gerard se na něj otočil a přejel ho pohledem, tvářil se zhrozeně.
"Já vím, je to hrozný, můžu si za to sám, fajn?"
Frank jakoby se až po chvíli probral z transu "A. No jasně, promiň."
Gerard sesbíral svoje věci ze všech možných koutů bytu a vydal se ke dveřím.
"Můžu ještě jednu, věc?" zeptal se.
Frank pozvedl obočí "No?"
"Nemohl bych si nechat to tričko s Madonnou?" zeptal se.
Frank se začal smát "Jo, jasně, jo." vrátil se pro ně do obýváku a podal mu ho.
"Děkuju." usmál se "´Vždycky jsem chtěl tričko s Madonnou." poznamenal "Ale na střední by mě za to asi zabili a teď nemám zrovna moc. Peněz na takový věci. Trička s Madonnou. Blondie. A tak." Kecáš kraviny, pogratuloval si.
"Tričko s blondie mám taky." zubil se Frank "Ale to ti nedám."
"Jasně." kývl. Už bylo asi na čase odejít.
"Gerarde?" řekl ještě Frank a letmo ho chytil za ruku. Nebo to byla jeho představivost.
"Nechceš se ještě někdy vidět?"

"Neuvěříš, co se mi stalo." říkal do telefonu Rayovi.
"Nevim? Ale podle toho jak nechutně nadšeně zníš, hádám, že tě nakonec nezavřeli."
"Ne, samozřejmě, že ne...teda, ne že bych k tomu měl daleko, ale nakonec se to vyřešilo. On je totiž-"
"Gerarde, hele. Moc mě to zajímá, ale jsem teď tak trochu, zaneprázdněnej."
"Jak? Čteš si komixy nebo co."
Následovala dlouhá chvíle mlčení a série podivných zvuků.
Gerard to zhrozeně položil. Místo toho, aby se zajímal o to, jak dopadl tak si někde užívá.
Haha.

Celý den strávil ležením na gauči, kreslil jako šílenec a pokoušel se zregenerovat svoje síly po tom poněkud hektickém týdnu. Jednom z nejhorších v životě - možná po tom, kdy umřela Elena.
Ale teď měl alespoň naději, že to dobře dopadne. Juliana, Nikolaie ani žádného jiného z nich na chodbě naštěstí nepotkal a doufal, že ten moment ještě nějakou dobu nepřijde.
Jedinou hrozbou mu byl Bert, a to, že bude chtít svoje peníze zpátky. Gerardovi připadalo, že mu rozhodně splatil značnou část, ne-li všechno, hm, tělem.
Pořád mu z toho nebylo zrovna dobře, když si vzpoměl na ty dvě příšerná odpoledne strávená v jeho domě (bylo těžký na ně zapomenout, když mu o sobě dávala vědět s každým pohybem). Naštěstí (nebo naneštěstí?) si svůj citový výlev odbyl už u Franka.
Při životě ho vlastně teď držela jen myšlenka na odjezd, že všechno nechá za sebou a začne znova. Trápilo ho sice, že nemá skoro žádné peníze a tak pár prvních týdnů v Portlandu asi nebude jíst (Ale se svojí nadváhou? Bude to nakonec jenom dobře.), ale potom si třeba něco vydělá. Možná bude mít i šanci na všechno se vykašlat a dělat jen to, co ho baví. Samozřejmě později - ve čtyřiceti? Jestli vůbec.
Měl vypadnout už příští týden a ještě ani nezačal balit.

Čtyři ráno. Zvonek. Gerard se zvedl z postele a s očekáváním se vydal otevřít dveře.
Frank? Frank sliboval, že ho chce ještě vidět.
Nepřipouštěl si, že by to mohl být někdo jiný, a o to víc byl zklamaný, když se na něj začal šklebit Bert.
"Co tu děláš." zeptal se ho otráveně.
"No já nevím." zašklebil se ještě víc "Možná mi dlužíš nějaký peníze? Co myslíš, Gee?"
Gerard nesnášel, když mu tak říkal. V poslední době to nesnášel ještě víc než kdy předtím.
"Běž pryč." zkřížil si ruce na prsou "Už toho mám plný zuby." řekl.
Bert se zasmál "Teď toho máš plný zuby? Když máš moje peníze? Nebo, když už je nemáš?"
"Nepřipadá ti, že jsi ode mně chtěl už dost?" ohradil se Gerard.
"Připadá? Ale nemám důvod tě nevydírat." zasmál se.
"Co chceš."
"Co myslíš?"
"Najdi si někoho jinýho." řekl mu Gerard, vrátil se dovnitř a zamkl za sebou. Bál se. Bert měl způsoby jak se k němu dostat, ale doufal, že jeho moc nesahá na západní pobřeží.
Za dvě vteřiny se zvonek ozval znovu. A znovu. A znovu.
Gerard pochopil, že když neotevře, tak se nevyspí.
"Jdi do háje." uvítal Berta rovnou.
"No tak." zavrtěl hlavou "Ani nevíš, co ti chci říct Gee."
"Co." řekl Gerard rozladěně.
Bert se naklonil až úplně k němu "Přišel jsem ti říct, že se budu ženit." zašeptal mu do ucha.
Gerard pokrčil rameny.
"Pozval bych tě, ale pochybuju, že máš něco jako...oblek" pokračoval, pořád v těsné blízkosti.
Gerard se k němu přisunul ještě blíž "Je mi to jedno." řekl mu pobaveně "Jen je mi líto té, kterou si bereš."
Výraz v Bertově obličeji mu vynahradil všechny chvíle strádání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laivine Laivine | 13. prosince 2008 v 12:16 | Reagovat

Uá.

Páni.

Gerard je idiot.

2 ?!? ?!? | 14. prosince 2008 v 21:22 | Reagovat

A taky hysterka.

3 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 20. prosince 2008 v 17:56 | Reagovat

hehe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>