When all that you wanted And all that you had Don’t seem so much For you to hold on to 4

13. prosince 2008 v 0:14 | nejma |  All that you wanted
Poslední kus. Docela mě štve, že to sem nejde dát celý. Řekněte mi k tomu aspoň něco, i kdyby vás to nebavilo. Celkem 9 508 slov. Ha. Nečetla jsem si to po sobě, takže až to někdy udělám, tak budu asi zděšená. Dobrou noc.



Týden před odjezdem ubíhal rychle.
Dva dny zůstal u rodičů v Bellevile, jeho máti se ho celou dobu neodbytně snažila přesvědčit, že ten odjezd je špatný nápad a Mikey se tvářil trochu smutně, ale tvrdil že mu to nevadí.
Jemu samému to vadilo, nechat je tu samotné, i když pochyboval, že by si bez něj vyloženě neporadili. Prohrabal staré bedny se svými věcmi z dětství a ponechal si několik umělohmotných figurek Batmana a Jabby, rozloučil se a slíbil, že se vrátí na vánoce. Mikey to nakonec nevydržel a objal ho tak pevně, že málem přestal dýchat (navždy) a potom se nabídl, že ho odveze zpátky a celou cestu potichu popotahoval.

Kromě toho taky podal výpověď - trochu pozdě, pravda. Přijal gratulace od svých kolegů ("Johne já věděl, že na to máš!" -poplácání pozádech "Já jsem Gerard. Ale díky"), sebral si z práce svoje věci a musel je odnést v krabici - ani netušil kolik krámů a papírů vlastně má.
Vycházel ven a v měl podivný melancholický pocit, kterému se musel zasmát, protože byl dva kroky od toho domu! A právě se mu po něm začínalo stýskat.
Do tváře mu zafoukal vítr. Asi mu ten odchod chtěl ještě zhoršit. Schválně.
A tak s krabicí přitisknutou na hrudi vyrazil vstříc světlým zítřkům.

Už se blížil ke stanici metra a byl připravený krabici odložit a začít hledat po kapsách svůj ticket, když se za ním ozvalo udýchané "Gerarde!".
A tentokrát to Bert nebyl, naštěstí. Gerard tedy položil krabici na zem tak jak plánoval a začal se nezřízeně usmívat.
"Ahoj." řekl.
Frank pořád popadal dech "Myslel jsem, že tě nestihnu!" přiznal.
"Jé." vypadlo z Gerarda. Nebylo to zrovna to, co si představoval, že odpoví.
"Jdu za tebou celou cestu z práce." pokračoval Frank "Um. Z tvojí. Práce."
"Aha." Gerard se podrbal na hlavě. "Jakto?"
Mitr geniálních odpovědí!
Frank jen pozvedl obočí "No, byl jsem se na tebe zeptat, protože ses mi nějak neozval no a...řekli mi, že už tam neděláš?"
Gerard zavrtěl hlavou "Právě jsem skončil."
Frank přistoupil k několik kroků vzdálené lavičce, Gerardovu krabici přitáhl k sobě a ukázal na volné místo vedle.
Gerard si sedl "Dobrovolně." dodal. "Jedu pryč."
"Kdy?" Frank vytáhl z kapsy cigarety a nabídl mu. "Kam?"
Gerard si vděčně zapálil "Do Portlandu. Pozítří."
Rozmluvil se o svojí práci, o tom, že bude bydlet v bytě s dalšími čtyřmi lidmi, o mizerném platu,který mu tam nabídli a nakonec o tom, že nemá v plánu se vrátit.
Frank se na něj zkoumavě podíval. Nezdál se nadšený. "Proč to všechno?" zeptal se.
"Popravdě?" řekl "Chci utéct." pousmál se "Asi od sebe samýho."
"Hm." Frank si začal hrát se zapalovačem "Můžu mít nějaký důvod pro to, ti to nepřát?"
Gerard to moc nechápal "No já nevím? Proč? Nebo - co myslíš?".
"Fajn." řekl Frank a projistotu se zvedl "Tohle jsem vážně neplánoval říct už dneska." povzdychl si a nervózně si prohrábl vlasy "Ale když už odjíždíš tak. Uhm. Totiž."
"Co?"
"Vadilo by ti hodně třeba. Zajít ke mně?"
Gerard na něj nepřestával zírat, a tak rychle pokračoval.
"Totiž nevykládej si to špatně!" přesvědčoval ho "Chtěl jsem tě nejdřív pozvat na kafe a projít se s tebou po central parku a nevím co ještě, ale za jeden den?" zoufale pokrčil rameny a nastalo ticho.
Dlouhé ticho.
"Dobře." řekl Gerard najednou, když si pečlivě srovnal v hlavě co se po něm vlastně chce. "Tak dobře." zopakoval.
"Dobře?" Frank nevěděl, jestli to myslí vážně.
"Jo." potvrdil "Ale ten central park? Jako první." usmál se.

A tak udělali přesně to, co plánovali. Tedy - řeč je o kafi a central parku a dvou hamburgrech (oba v Gerardově žaludku).
Gerard měl ze sebe konečně po delší době fajn pocit, protože tohle vypadalo skoro jako rande, když nemyslel na to, že to vlastně moc rande není, a když nemyslel na to, že to skončí přibližně - zítra ráno? Momentálně se tím ale nenechával rušit. Bavili se vzájemným vyčítáním si, jestli je horší napsat knížku? Nebo se vloupat k někomu do koupelny.
"Ty jsi začal." vyřešil to Gerard, ale Frank nesouhlasil.
"Ty jsi mě ponížil se svým starobylým foťákem!"
"Ani zdaleka ne." smál se "Ani jsem nestihl zmáčknout spoušť!"
"Nezmáčkl jsi to, protože jsi se nestihl vynadívat."
"Nechápu, co tím chceš naznačit!" Gerard hrál uraženého.
Bylo zvláštní, že si s Frankem vůbec rozuměl. Pořád si přál ho tak trochu nenávidět, ale nedokázal to. Možná už na to ani neměl právo, po tom u něj v bytě, ale pořád se skoro neznali.
Frank ho dloubl do žeber "Tím chci naznačit, že jsi nedokázal stihnout dvě věci najednou." zasmál se.
"Byl jsem v šoku!" bránil se.
Frank se zamyslel "Teď nevim, jak si tohle mám přebrat."
"Ha-ha."
Gerard dopíjel zbytky své kávy a začínala mu být zima.
"Půjdem?" řekl Frank.

Cesta v metru. Sedm pater schodů. Klíče v zámku - tentokrát klíče a ne drát.
Když se začali líbat ani nebyl překvapený.
Frank ho stáhnul s sebou na gauč a začal mu trochu neohrabaně sundavat tričko.
"Počkej, počkej." Gerard ztěžka oddechoval.
"Co." zeptal se Frank netrpělivě.
"Dusíš mě."
Frank mu dal prostor se trochu posunout a potom se vrátil zpět k jeho ústům a zajel mu rukama do vlasů, zatímco Gerard zkoumal oblast kolem. Lemu jeho kalhot a postupoval pořád níž.
Gerard po chvíli ucítil něco tvrdého na svém stehně a uvědomil si, že jeho akce měla správný efekt. A taky, že je na tom podobně.
Mírně se zvedl a potom si zase lehl zpátky, Frank v odpovědi jenom vydechl a omotal nohy kolem jeho.
Gerard mu začal okusovat krk a možná to trochu přeháněl.
"Au." zasyčel Frank
Gerard se na něj zmateně podíval "Co?"
"Nic, jenom."na chvíli se odmlčel a kousl ho do rtu "Mělo mi dojít, že jsi úchyl."
Gerard přestal se vším co v tom momentě dělal "Jak úchyl?"
Frank se na něj tak divně podíval a v jedné vteřině mu zajel rukou do kalhot a prokousl spodní ret.
"Ou." mumlal Gerard "Ou. To bude asi. Rychle." dodal a pro Franka to byl signál se přitáhnout ještě blíž a znavigovat jeho ruce na požadované místo.
Gerardovi to opravdu netrvalo dlouho.
Frank si ještě ani nestihl rozepnout kalhoty.
"Promiň." omlouval se, když si začal uvědomovat situaci "Promiň?"
Frankovi to, ale bylo jedno, hlavní pro něj bylo dostat džíny dolů alespoň na půl cesty a Gerardovu ruku na svůj penis HNED.
Gerard naštěstí pochopil.

"Upíre." řekl mu Frank potom, když ještě pořád setrvávali ve stejné pozici.
"Jo. Ježiš." řekl Gerard a sednul si.
Frank vstal a natáhl si kalhoty "Dáš si něco k pití? A cigáro?"
Gerard se usmál "Radši oboje."
A Frank potom dostal ten geniální nápad vzít to víno rovnou do ložnice.

Probudil se ráno s Frankem vedle sebe a s pootevřenýma očima ho sledoval.
Za chvíli se bude muset zvednout, sebrat se a odejít. Pravděpodobně už se neuvidí.
Radši se zvedl hned, začal hledat kusy svého oblečení po pokoji a opakoval si, že to bylo jen na jednu noc a přeci to nechce brát vážně. A nemůže.
Frank se probral, když už byl skoro na odchodu.
"Ty už jdeš?" zeptal se.
"Jo..." odpověděl, aniž by se na něj podíval. Bál se, že by jeho oči prozradily něco, co prozradit nechtěl.
Rychle na sebe hodil sako a obul si boty.
Frank za ním šel zavřít dveře a ani se neobtěžoval vzít si něco na sebe.
Gerard rozpačitě přešlapoval na místě "Tak...ahoj?" řekl.
Frank mu neodpověděl.
Gerard se otočil a vzal za kliku.
"Gee?" řekl ještě Frank.
Gerard polkl a udělal - podle sebe tu chybu, že se mu podíval do očí.
Potom se líbali zas a Gerard si byl jistý, že neví co má dělat.

Nevěděl, co má dělat ani večer, když seděl na posteli s kufrem u nohou a ani ráno, když čekal v letištní hale.
Letadlo do Portlandu se odlepilo od země přesně v 9:23.
Gerardovo sedadlo bylo nad křídlem.
Týden před odjezdem ubíhal rychle.
Dva dny zůstal u rodičů v Bellevile, jeho máti se ho celou dobu neodbytně snažila přesvědčit, že ten odjezd je špatný nápad a Mikey se tvářil trochu smutně, ale tvrdil že mu to nevadí.
Jemu samému to vadilo, nechat je tu samotné, i když pochyboval, že by si bez něj vyloženě neporadili. Prohrabal staré bedny se svými věcmi z dětství a ponechal si několik umělohmotných figurek Batmana a Jabby, rozloučil se a slíbil, že se vrátí na vánoce. Mikey to nakonec nevydržel a objal ho tak pevně, že málem přestal dýchat (navždy) a potom se nabídl, že ho odveze zpátky a celou cestu potichu popotahoval.

Kromě toho taky podal výpověď - trochu pozdě, pravda. Přijal gratulace od svých kolegů ("Johne já věděl, že na to máš!" -poplácání pozádech "Já jsem Gerard. Ale díky"), sebral si z práce svoje věci a musel je odnést v krabici - ani netušil kolik krámů a papírů vlastně má.
Vycházel ven a v měl podivný melancholický pocit, kterému se musel zasmát, protože byl dva kroky od toho domu! A právě se mu po něm začínalo stýskat.
Do tváře mu zafoukal vítr. Asi mu ten odchod chtěl ještě zhoršit. Schválně.
A tak s krabicí přitisknutou na hrudi vyrazil vstříc světlým zítřkům.

Už se blížil ke stanici metra a byl připravený krabici odložit a začít hledat po kapsách svůj ticket, když se za ním ozvalo udýchané "Gerarde!".
A tentokrát to Bert nebyl, naštěstí. Gerard tedy položil krabici na zem tak jak plánoval a začal se nezřízeně usmívat.
"Ahoj." řekl.
Frank pořád popadal dech "Myslel jsem, že tě nestihnu!" přiznal.
"Jé." vypadlo z Gerarda. Nebylo to zrovna to, co si představoval, že odpoví.
"Jdu za tebou celou cestu z práce." pokračoval Frank "Um. Z tvojí. Práce."
"Aha." Gerard se podrbal na hlavě. "Jakto?"
Mitr geniálních odpovědí!
Frank jen pozvedl obočí "No, byl jsem se na tebe zeptat, protože ses mi nějak neozval no a...řekli mi, že už tam neděláš?"
Gerard zavrtěl hlavou "Právě jsem skončil."
Frank přistoupil k několik kroků vzdálené lavičce, Gerardovu krabici přitáhl k sobě a ukázal na volné místo vedle.
Gerard si sedl "Dobrovolně." dodal. "Jedu pryč."
"Kdy?" Frank vytáhl z kapsy cigarety a nabídl mu. "Kam?"
Gerard si vděčně zapálil "Do Portlandu. Pozítří."
Rozmluvil se o svojí práci, o tom, že bude bydlet v bytě s dalšími čtyřmi lidmi, o mizerném platu,který mu tam nabídli a nakonec o tom, že nemá v plánu se vrátit.
Frank se na něj zkoumavě podíval. Nezdál se nadšený. "Proč to všechno?" zeptal se.
"Popravdě?" řekl "Chci utéct." pousmál se "Asi od sebe samýho."
"Hm." Frank si začal hrát se zapalovačem "Můžu mít nějaký důvod pro to, ti to nepřát?"
Gerard to moc nechápal "No já nevím? Proč? Nebo - co myslíš?".
"Fajn." řekl Frank a projistotu se zvedl "Tohle jsem vážně neplánoval říct už dneska." povzdychl si a nervózně si prohrábl vlasy "Ale když už odjíždíš tak. Uhm. Totiž."
"Co?"
"Vadilo by ti hodně třeba. Zajít ke mně?"
Gerard na něj nepřestával zírat, a tak rychle pokračoval.
"Totiž nevykládej si to špatně!" přesvědčoval ho "Chtěl jsem tě nejdřív pozvat na kafe a projít se s tebou po central parku a nevím co ještě, ale za jeden den?" zoufale pokrčil rameny a nastalo ticho.
Dlouhé ticho.
"Dobře." řekl Gerard najednou, když si pečlivě srovnal v hlavě co se po něm vlastně chce. "Tak dobře." zopakoval.
"Dobře?" Frank nevěděl, jestli to myslí vážně.
"Jo." potvrdil "Ale ten central park? Jako první." usmál se.

A tak udělali přesně to, co plánovali. Tedy - řeč je o kafi a central parku a dvou hamburgrech (oba v Gerardově žaludku).
Gerard měl ze sebe konečně po delší době fajn pocit, protože tohle vypadalo skoro jako rande, když nemyslel na to, že to vlastně moc rande není, a když nemyslel na to, že to skončí přibližně - zítra ráno? Momentálně se tím ale nenechával rušit. Bavili se vzájemným vyčítáním si, jestli je horší napsat knížku? Nebo se vloupat k někomu do koupelny.
"Ty jsi začal." vyřešil to Gerard, ale Frank nesouhlasil.
"Ty jsi mě ponížil se svým starobylým foťákem!"
"Ani zdaleka ne." smál se "Ani jsem nestihl zmáčknout spoušť!"
"Nezmáčkl jsi to, protože jsi se nestihl vynadívat."
"Nechápu, co tím chceš naznačit!" Gerard hrál uraženého.
Bylo zvláštní, že si s Frankem vůbec rozuměl. Pořád si přál ho tak trochu nenávidět, ale nedokázal to. Možná už na to ani neměl právo, po tom u něj v bytě, ale pořád se skoro neznali.
Frank ho dloubl do žeber "Tím chci naznačit, že jsi nedokázal stihnout dvě věci najednou." zasmál se.
"Byl jsem v šoku!" bránil se.
Frank se zamyslel "Teď nevim, jak si tohle mám přebrat."
"Ha-ha."
Gerard dopíjel zbytky své kávy a začínala mu být zima.
"Půjdem?" řekl Frank.

Cesta v metru. Sedm pater schodů. Klíče v zámku - tentokrát klíče a ne drát.
Když se začali líbat ani nebyl překvapený.
Frank ho stáhnul s sebou na gauč a začal mu trochu neohrabaně sundavat tričko.
"Počkej, počkej." Gerard ztěžka oddechoval.
"Co." zeptal se Frank netrpělivě.
"Dusíš mě."
Frank mu dal prostor se trochu posunout a potom se vrátil zpět k jeho ústům a zajel mu rukama do vlasů, zatímco Gerard zkoumal oblast kolem. Lemu jeho kalhot a postupoval pořád níž.
Gerard po chvíli ucítil něco tvrdého na svém stehně a uvědomil si, že jeho akce měla správný efekt. A taky, že je na tom podobně.
Mírně se zvedl a potom si zase lehl zpátky, Frank v odpovědi jenom vydechl a omotal nohy kolem jeho.
Gerard mu začal okusovat krk a možná to trochu přeháněl.
"Au." zasyčel Frank
Gerard se na něj zmateně podíval "Co?"
"Nic, jenom."na chvíli se odmlčel a kousl ho do rtu "Mělo mi dojít, že jsi úchyl."
Gerard přestal se vším co v tom momentě dělal "Jak úchyl?"
Frank se na něj tak divně podíval a v jedné vteřině mu zajel rukou do kalhot a prokousl spodní ret.
"Ou." mumlal Gerard "Ou. To bude asi. Rychle." dodal a pro Franka to byl signál se přitáhnout ještě blíž a znavigovat jeho ruce na požadované místo.
Gerardovi to opravdu netrvalo dlouho.
Frank si ještě ani nestihl rozepnout kalhoty.
"Promiň." omlouval se, když si začal uvědomovat situaci "Promiň?"
Frankovi to, ale bylo jedno, hlavní pro něj bylo dostat džíny dolů alespoň na půl cesty a Gerardovu ruku na svůj penis HNED.
Gerard naštěstí pochopil.

"Upíre." řekl mu Frank potom, když ještě pořád setrvávali ve stejné pozici.
"Jo. Ježiš." řekl Gerard a sednul si.
Frank vstal a natáhl si kalhoty "Dáš si něco k pití? A cigáro?"
Gerard se usmál "Radši oboje."
A Frank potom dostal ten geniální nápad vzít to víno rovnou do ložnice.

Probudil se ráno s Frankem vedle sebe a s pootevřenýma očima ho sledoval.
Za chvíli se bude muset zvednout, sebrat se a odejít. Pravděpodobně už se neuvidí.
Radši se zvedl hned, začal hledat kusy svého oblečení po pokoji a opakoval si, že to bylo jen na jednu noc a přeci to nechce brát vážně. A nemůže.
Frank se probral, když už byl skoro na odchodu.
"Ty už jdeš?" zeptal se.
"Jo..." odpověděl, aniž by se na něj podíval. Bál se, že by jeho oči prozradily něco, co prozradit nechtěl.
Rychle na sebe hodil sako a obul si boty.
Frank za ním šel zavřít dveře a ani se neobtěžoval vzít si něco na sebe.
Gerard rozpačitě přešlapoval na místě "Tak...ahoj?" řekl.
Frank mu neodpověděl.
Gerard se otočil a vzal za kliku.
"Gee?" řekl ještě Frank.
Gerard polkl a udělal - podle sebe tu chybu, že se mu podíval do očí.
Potom se líbali zas a Gerard si byl jistý, že neví co má dělat.

Nevěděl, co má dělat ani večer, když seděl na posteli s kufrem u nohou a ani ráno, když čekal v letištní hale.
Letadlo do Portlandu se odlepilo od země přesně v 9:23.
Gerardovo sedadlo bylo nad křídlem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 13. prosince 2008 v 0:19 | Reagovat

Ty fakt píšeš romány :-)

2 Míša Míša | Web | 13. prosince 2008 v 0:19 | Reagovat

Ahoj, těšíš se na Vánoce? U mě na blogu je 20 soutěží, BLESKOVKA, spoustu pixelek, avatárků, obrázků a spoustu jiných nejen vánočních věcí! Můžeš vyhrát krásné cenky a diplomky...

Určitě přijď budu se na tebe těšit!

www.mazabava.blog.cz

Prosím, neber to jako reklamu, ale pozvánku. Budu se snažit psát do reklam, ale občas přhlédnu, tak se kdyžtak omlouvám...

3 Laivine Laivine | 13. prosince 2008 v 12:39 | Reagovat

Byl záměr, dávat to sem dvakrát?

Kurva, je hezké vědět, že Gerardovo sedadlo bylo na křídlem, ale nevíme, jestli Gerarda opravdu obsahovalo. U mě ne.

Byla to hezká povídka.

Nevím, co mám napsat. Chválím, vážně se mi to moc líbilo?

Jo, asi to napíšu.

Můžeš zkusit psát častěji.

4 F F | 13. prosince 2008 v 13:03 | Reagovat

to s tím sedadlem. byl záměr.

u mě ano. ale ať si to každý přebere jak chce :D asi stejně budeš jediná, kdo to přečetl :D

5 kačka kačka | 14. prosince 2008 v 0:29 | Reagovat

nebude nebude,jak by si člověk mohl nechat ujít něco tak geniálního?,)

a neodradilo mě ani tvoje prohlášení že to bude dlouhý(hurá) a nudný(v tom případě bych se měla zamyslet nad věcma kterejm se směju) XD

Áááááá sem ráda že sem narazila na něco ...tvýho,nevim jak bych to jinak napsala,tvuj styl psaní,humor možná je to tim že se čím dál víc podobám tvejm postavám

ehm dost řečí snad tu prostě jen piš XD

6 Petra Petra | 14. prosince 2008 v 18:54 | Reagovat

no to nééé....já sem to taky četla.....XD a bylo to libový......a nemám víc slov.....sice chápu že takle seklý to bylo záměrně ale nechceš aspon naznačit co dál??

7 F F | 14. prosince 2008 v 19:11 | Reagovat

kačka: tak to jsem ráda, že se to líbilo :D moje postavy jsou vždycky alespoň částečně napsaný podle mě :D

Petra: nechci naznačit...:D nechala jsem to tak, protože nemám ráda hezký konce, a kdybych pokračovala, tak odletěl

8 ?!? ?!? | 14. prosince 2008 v 21:31 | Reagovat

uh. rychlej sex, rychlej konec.

nedá se říct, že bych čekala něco víc, přesto bych za takovýhle konce zabíjela.

9 jinx.x jinx.x | 15. prosince 2008 v 21:24 | Reagovat

fííííhaa... tak to mě dostalo, fakt krásně napsaný:) mně se hrozně líbí tvůj styl psaní a tak celkově šecko, prostě úžasný..:)

10 Makinka Makinka | Web | 17. prosince 2008 v 15:59 | Reagovat

ahojki prosimte hlasuj pro makinku číslo 3 http://bfmv4ever.blog.cz/0812/1-kolo-sonb moc dekuju predem kdyz budes potrebovat ty klidne napis:)rada hlasnu

11 Rafivie... Rafivie... | 18. prosince 2008 v 13:32 | Reagovat

Hej je to úžasný... :)

12 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 20. prosince 2008 v 18:05 | Reagovat

*potlesk*

13 CalmFree CalmFree | 23. prosince 2008 v 18:17 | Reagovat

miluju tě, stačí? píšeš naprosto dokonale, ze všech českých slash autorů tě mám nejradši. Mám ráda povídky Close to me, We only come out at night a dokonce se mi líbí i tohle s otevřeným koncem. Nikdy neodolám a přečtu každou blbost(bez urážky) co napíšeš. <3

14 FraGee FraGee | Web | 27. prosince 2008 v 23:52 | Reagovat

úžasný, ježiši musela jsem se smát :D:D:D faktg je to až nechutně dokonalý :) uhmm pro nás samozřejmě chutný, no víš jak to myslim :D

15 FraGee FraGee | Web | 27. prosince 2008 v 23:53 | Reagovat

Ale myslim, že by se šiklo vol.2 no fakt ........aaa skvělej večerníček

16 Dannie Dannie | Web | 18. ledna 2009 v 17:00 | Reagovat

perfektný koniec.. milujem tvoje poviedky, len škoda, že nepribúdajú častejšie :)

17 Dee Dee | Web | 3. února 2009 v 16:44 | Reagovat

Chcela som povedať, že nebude sama kto to okomentuje, tak ale to bolo po prečítané prvého komentu..blá blá

Je to jedinečné, ako aj tvoj štýl písania, tvoje postavy, má to pre mňa čaro, aj keď ma tá žiadna láska ničí....Ale, potom to asi nebolo o tom! Mne sa to náramne páči, a mám pocit akoby to bolo len pre niektorých ľudí, a keď to pochopia a zbožňujú toľkí zase sa cítim tuctovo...XD

Dochádza mi že tento komentár je trochu psycho, ale čo....;)

18 Psychedelic_Freak Psychedelic_Freak | 21. února 2009 v 12:34 | Reagovat

Dokonalý..většina nejlepších povídek co sem kdy četla je od tebe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>