Tajný deník G.A. Waye - IV. Listopad

1. dubna 2009 v 21:34 | Fdina |  Deník G.A. Waye
Tak tady to je. Zabila jsem tím celý den, tak byste mi k tomu mohli něco napsat? :D Budu radši za kritiku, než za jednoslovný nebo podobně dlouhý komentář. Každopádně, Gerardův život se velmi rozvinul :DDD.

-Mimochodem, taky vás naprosto nezajímá Gerardova koupě nového auta? :DDD Vždycky otevřu oficiálku a jsou tam jenom fotky ošklivých vozů a poměrně nezajímavé poznámky u toho, tudíž mu přeji, aby si koupil nový dodž či ševy či co si to vybírá a psal opět o cereáliích (téma mně bližší). Bob a Ray jsou ovšem džoukeři! :D
Také miluji novou fotku Lyn a G.ho, jenom by mě zajímalo, jestli je ta vlna potom spláchla a ten fotograf měl vlastně jenom jednu šanci je vyfotit. Obdivuhodné.
To je asi všechno. Sbohem,
-F (už nechám těch keců xD)




1.11. (čtvrtek nejsem ve škole)
6:50
cigarety: 3 alkohol: už NIKDY (neříkám tohle nějak často?) trapné momenty: nepamatuji si, ale asi hodně
Když jsem se probudil, klepal jsem se zimou, měl jsem nohy ve vodě a upíří zuby v puse.
Netuším, kde jsme se vzali u bazénu, ale byl jsem oblečen. Nevím, jestli mám mluvit o štěstí, protože mi nohy v teniskách umrzly do půlky lýtek. Když jsem včera usnul, asi jsem seděl na schůdcích.
Frank měl evidentně větší štěstí, protože usnul na lehátku.
Na konci září by měli všichni bazény povinně vypouštět!
Probudil jsem Franka, který byl z naší situace stejně zmatený jako já.
Uprostřed bazénu se na hladině pohybovala prázdná flaška Jacka Danielse.
Frank si vzpoměl, že jsme chtěli poslat vzkaz v lahvi na Nový Zéland.
7:30
Stále u Franka. Je mi nevolno a mám promodralé končetiny (nohy). Frank byl tak laskav a půjčil mi několik kusů svého oblečení,protože to moje bylo nebezpečně nasáklé chlórem (zdá se, že jsem včera i plaval).
Snažíme se přijít na to, co jsme včera vlastně udělali. Zatím jsme sestavili několik bodů:
1) vypili jsme značnou část obsahu baru Frankových rodičů a potom jsme dvě hodiny hráli plácanou (!!!)
2) pomalovali jsme si obličeje zubní pastou a chystali se jít strašit děti jako zombies (přibližně ve 2 ráno)(odtud ty zuby)
3) snědli jsme můj meloun
4) vyšli jsme na ulici, kde jsme hulákali a já se (údajně!!!) pokoušel vylézt na sloup pouličního osvětlení
5) tančili jsme waltz po zahradě a zalomili to u bazénu
Vzkaz v lahvi říká (jak jsme to byli schopní napsat si ani jeden z nás nepamatuje):
"ahoj pane máš se zavolej paní Gerardová"
Moje úchylka se projevuje v opilosti!
13:30
Konečně doma. Nikdo z rodiny pro mě nechtěl přijet, tak jsem si půjčil od Franka deku a hodinu jsem se vlekl přes celý Bellevile jako bezdomovec. Řekl jsem matce, že je krutá a nyní ležím v posteli, piji čaj a jím.
Jídlo!!!
16:21
Právě jsem si vzpoměl na svůj plavecký výkon! Potom, co jsem poslal lahev na Nový Zéland mi začalo být trapně a chtěl jsem jí vylovit (nepovedlo se). Potom jsem usnul únavou (otravou alkoholem) po kolena ve vodě (skvěle hochu!!).
16:25
Tyhle zážitky: alespoň budu mít o čem vyprávět vnoučatům. Haha!
16:28
Ach ne. Já vlastně vnoučata mít nemůžu!
16:32
Tak budu mít o čem vyprávět dvěma africkým sirotkům, které si s Frankem adoptujeme!
17:05
Mám na čele omrzlinu ve tvaru hrany bazénu.
23:45
Cítím se opravdu mizerně. Vůbec mi to nevadí, chci mít chřipku minimálně na tři týdny, abych nemusel absolvovat další ponižující setkání s Bertem (úchyl!!!).

2.11. Pátek
03:16
váha: 91 kg (doprdele!), cigarety: 6, kafe: 4
Právě jsem si vzpoměl, že jsem měl na dnešek odevzdat zátiší! Naskládal jsem komixy na hromadu, navrch jsem položil figurku Batmana a popelník. Něco tak nápaditého určitě nikdo mít nebude! Všichni kreslí hrušky, z toho co vím!!!
Jsem geniální umělec.
3:40
Problém je v tom, že jsem nucen odklepávat popel do hrnku. Nevadí!! Mám jich tu dostatek (16). Je jich příliš mnoho na to, abych je odnesl do kuchyně. Navíc v některých z nich se už vyvíjí život, který bych nerad zničil! (cítil bych se jako vrah, navíc Mikey jednou použil jeden z nich jako projekt na biologii a všichni byli fascinováni tím mikroskopickým městečkem!)
6:03
Hotovo! Je to krása. Teď jsi du dát wafle se syrupem.
9:39
Právě jsem potkal na chodbě Berta. Tvářil se kajícně a zeptal se mě co to táhnu (zátiší). Ukázal jsem mu své mistrovské dílo a ačkoli se z jeho výrazu nedalo vyčíst mnoho, jeho oči říkaly, že v hloubi duše můj mástrpís miluje.
10:04
Jepha mě pozval k nim na pokoj. Zdá se, že se všichni stydí za ten hanebný čin (Bertův) a za to jak nespravedlivě se ke mně zachovali.
Odevzdal jsem zátiší profesorovi a odešel se s nimi opíjet. Člověk přeci musí odpouštět!!! Zvláště, když je v sázce alkohol!

4.11. neděle
14:40
Váha: 90 kg, cigarety: nevím? asi moc ne, vzhledem k tomu, že si posledních 37 hodin nepamatuji (přibližně)
V pátek jsem zůstal s Bertem.
Ten zlosyn! Byli jsme přibližně ve čtvrtině vodky (z 1l), když se rozhodl, že nutně potřebuje studovat (na sobotu?), tudíž jsem byl nucen (!!!) zbytek dopít sám. Hanebně mě v tom nechal!
A já to přeci nemohl jen tak nechat ležet. Je to pořád ještě alkohol.
Takže jsem se právě probudil a jsem svěží a plný sil!
14:56
Jepha mě nesnáší. Prý jsem mu poblil postel a potom upadl do bezvědomí. Jediný, komu by to měli dávat za vinu je Bert!
Každopádně, když jsem upadl do bezvědomí, prý mě několikrát polili studenou vodou, údajně jsem se pohnul, a tak usoudili, že jsem živ a nechali mě spát (na koberci. Ušlechtilí muži).
Říkají, že můj stav se dal nazvat jedině tvrdým spánkem, ale podle mě to bylo chvilkové koma, ze kterého jsem jen o vlásek vyvázl! Byl jsem blízký smrti!
Nemohu se tedy na své přátele spolehnout! Kdybych se svíjel v křečích, hodí přeze mě prostěradlo a rozloží si na mě scrabble!
15:01
Jepha mě donutil uklidit zvratky z jeho deky.
Měl bych být překvapený, že je tam dva dny nechal zaschnout? (fuj?)
16:30
Odnesl jsem deku do prádelny. Cestou jsem potkal asi dvacet lidí, kteří se potutelně pochechtávali a ptali se mě, jestli jsem měl nehodu.
Odmítali přijmout moje vysvětlení!!!
Možná nejsem stvořen pro alkohol?
21:02
Jsem zpět doma. Právě jsem byl nucen utěšovat zdrceného Mikeyho, který dnes obdržel plavky na svůj zítřejší závod (Mikey! Plavecký tým! Říkal jsem to?).
Tvrdí, že jsou tak miniaturní, že je bez brýlí ani nevidí.
21:04
Ba že. Dalo by se říct, že jsou téměř imaginární!

8.11. čtvrtek
1000000000000000000000000000000000000000000000000000 kilo, 1000000000000000000000000000cigaret 1000000000000000000000000000000000000000 kafí, alkohol: z babiččiny placatky (rum)
11:09
Ve škole jsem byl jenom v pondělí. Potom jsem se odpoledne sebral a jel na Mikeyho pověstný plavecký závod (Ne, stále jsem mu neodpustil, že se přidal k té skupině...pochybných svalovců, ale přeci v tom bratra nenechám!).
Mohu to shrnout pouze takto - už od začátku jsem mu říkal, že to byla chyba.
Pochopitelně, plaval dobře (Ne zas TAK pochopitelně, protože já dobře neplavu, takže nevím odkud tu schopnost vzal! Možná bych mohl být o mnoho lepší, kdybych neměl ten zákeřný problém s potápěním hlavy!!![vlasů]), skončil jako druhý, problém nastal až při vítězoslavném výstupu z bazénu.
Plavky dočista zmizely.
Mikey si toho bez brýlí nevšiml, takže příštích pět minut nechápal, proč se začal rozléhat ten hlasitý smích. Potom za ním naštěstí přiběhl trenér a zachránil ho (jestli ho vůbec jště zachránit šlo).
Od úterý ho utěšuji. Odmítá už kdykoli vkročit do školy. Nedivím se mu. Ani matka se mu nediví.
Říká ale, že musí přijmout svou potupu se ctí a čelit pokoření, které ho ve škole čeká.
Mikey tvrdí, že mu žádná čest nezůstala, tudíž nemá co s čím přijímat.
14:24
Přijela babička. Zřela, v jakém je Mikey stavu a nesnažila se mu ani nic namluvit, jenom vytáhla placatku ze svojí kabelky (z norka) a podala mu jí.
"Gerardku, ocenila bych, kdyby jsi tentokrát své alkoholové choutky ovládl."
14:30
Mikey vypil obsah za 30 sekund, potom přibližně dvě minuty něco blábolil a nyní padl na postel v hlubokém bezvědomí. Vážně takhle vypadá opilý člověk?! (I já? Vždycky jsem měl pocit, že jsem okouzlující!).
Babička si protřela ruce, spokojeně se podívala na mého bratra a zvedla se "Doufám, že z něj taky neuděláš alkoholika Gerardku.."
Taky?!!!!
14:33
Pokud se TAKY stane alkoholikem bude to jen její vina!!!

9.11. pátek
váha: 90 kg (divím se, čtyři dny jsem nepřetržitě jedl), cigarety: 1 (bojím se smrti), alkohol: nic (bojím se smrti) kafe: 4 (bojím se smrti, ale nedokážu se ovládnout).
13:11
Na koleji se uvolnilo místo, které jsem si okamžitě zamluvil (doufám, že mi babička finančně přispěje! I přesto, že nejsem ideální vnuk se ve mně jistě stále vidí!). Kluk co tam bydlel dostal srdeční záchvat při sochání Nietzscheho busty. Našli ho se zbytky dláta v zubech. Zdá se, že se rozčílil, když nedokázal správně vystihnout tvar jeho kníru a ve vzteku mu selhaly funkce!
Nyní je v komatu.
Je normální, že se tomu už dvě hodiny směji?
14:56
Bert mi nasadil brouka do hlavy. Svěřil jsem se mu s vtipnou událostí, která se pro mě stala tak výhodnou, cpal jsem se svým hamburgrem s farmářskými hranolkami při obědové pauze a on mi sdělil "G, když budeš takhle žrát, zvýší se ti cholesterol a TAKY dostaneš mrtvici nebo infarkt."
DOSTANU MRTVICI NEBO INFARKT!!!
Potom se zvedl, vyhodil svůj sáček od m&ms (!!!) do koše a šel si ven zapálit, zatímco já zůstal v jídelně se svými chmurnými myšlenkami na smrt.
Pokrytec! Umře na rakovinu plic a na cukrovku!
14:59
Já taky!
18:32
Nejsem v tom sám. Po příjezdu domů jsem našel Franka sedícího na schodech, jak slzí. Snažil se tento fakt zamaskovat, ale já vím, že je to tak. Zdá se, že se s ním rozešla jedna z jeho dívek (ztrácím přehled), ale odmítal mi říci proč. Prý se na to cítí příliš ponížen a zrazen.
Tahle situace má jediné řešení! Mě. On si to ještě není schopen připustit, ale doufám, že té schopnosti brzy nabyde.
Každopádně, řekl jsem mu, že budu bydlet na koleji včetně smutného údělu mého předchůdce a viděl jsem jak potlačuje smích.
Hahaha!
Byl zklamán, že nemám u sebe žádný alkohol (a překvapen) a tak se díváme na sex ve městě. Sexu ve městě není nikdy dost! Bohužel mi to připomíná mou frustraci, a to, že jsem měl pouze jediného (a odporného) sexuálního partnera. Mé libido se opět ozývá!
23:57
Ach bože.
Frank mi řekl, že jsem jeho nejlepší kamarád a nikdy by si nemyslel, že v někom najde takovou oporu! To je krok správným směrem! Potom se rozhodl, že nastal čas jít domů a začal hledat pod postelí boty (ano, dívali jsme se z postele! Ach ach aaach!), ale nenašel ty SPRÁVNÉ boty, nýbrž moje obrovské (dost) lodičky, které jsem kdysi pracně dokopal až daleko ke zdi.
"Gerarde?" podíval se na mě tázavě s botou v ruce.
Došla mi slova. Bylo naprosto jasné, že mu budu muset vysvětlit svou situaci a nebo mlčet a nevyřknutá pravda by mezi námi navždy visela ve vzduchu!
"Tak jo." řekl jsem "Byl to experiment. Chtěl jsem zkusit, jestli by se ke mně lidé chovali lépe jako k ženě!"
Frank na mě chvíli zíral "To chci vidět." řekl.
To byl počátek konce.
"Ne." odmítal jsem, ale Frank zmizel pod postelí a našel i druhou botu, kterou mi i s tou první podal.
"Aspoň ty boty." prosil mě.
"NE." zarytě jsem stále oponoval, ale na konci mě pochopitelně přesvědčil.
"Ocenil bych, kdyby ses mi nesmál." upozornil jsem ho. Potom jsem si (neochotně) boty obul a stoupnul si před něj s rukou v bok. Nutno připomenout, že jsem na sobě měl své druhé nejupnutější džíny (první nedělají dobře mému empé).
Frank otevřel pusu, aby něco řekl, ale nevypadlo z něj ani slovo. Chvíli se nehýbal, potom řekl "AHOJ UŽ MUSÍM" a utekl. Myslím, že jsem na něj rozhodně zapůsobil. Nevím v čem šel domů, protože jeho rozpadající se nájky stále leží na stejném místě.
0:08
No jasně. V MÝCH teniskách. V čem půjdu já? (NE neříkejte to, v těch NE!) Do jeho bot se nevejdu (má menší nohu než moje matka, i když je pravda, že matka má obrovskou tlapu!)
1:30
Dávám si cigáro, ale stejně se pořád bojím smrti (můžu se bát s trochou nikotinu v těle a troškou dehtu v plicích!)

11.11. neděle
váha: 91 kg (včera jsme si s Mikeym jenž je stále v depresi koupili plato donutů a sežrali je u televize), cigarety: 14 (TEĎ se bojím smrti), alkohol: nemám. Bob má volno a ten druhý zmetek mi nechce prodat! kafe: 6 (jsem umělecky činný)
19:32
Hurá. Byla tu babička, které jsem se svěřil se svým plánem odstěhovat se na kolej (matka s otcem tento nápad zavrhli). Chápe mě a je ochotna mi pomoci!
Je to můj nejoblíbenější člověk na světě.
Potom mi volal opilý Bert, a opakoval, že je to vážně super, že budu bydlet tak blízko. Opilí lidé jsou doopravdy odpudiví.
21:10
Absolvoval jsem rodinnou hádku. Mikes stále odmítá jít do školy a matka je z toho zoufalá.
Několik minut jsem jen pasivně seděl v obýváku a pak jsem prohlásil, že se mu ani v nejmenším nedivím, a že podle mě jediným východiskem je přeřadit ho na jinou školu nejlepé v jiném státě a nebo v jiné ZEMI.
Mikes po mně vrhl vražedný pohled, ale nebylo to nic ve srovnání s tím, co začala vyvádět matka.
Vylila si veškerou zlost na mně! Začala nadávat na můj nevázaný život (nevšiml jsem si, že bych nějaký vedl!!), na to, že kouřím, na barvu mých vlasů a na moje odrosty (není zoufalé nadávat něčím ODROSTŮM?), na to do čeho se oblíkám (staré dobré "vypadáš jako teplouš") a nakonec, že jsme se s babičkou spolčili proti ní a chceme jí psychicky zničit.
Mikey se potichu smál a radoval se, že přestala řvát na něj.
Po chvíli mě to přestalo bavit, a tak jsem odešel. Stále ze zhora slyším poměrně hlasitý jekot. Asi si pustím hudbu, než půjdu spát.

14.11 středa
váha: 92 kg (sakra sakra sakra mám srdce obalené tukem a určitě už bije z posledního), cigára: 96(Strašné události. A diskutujeme s Bertem), kafe: 6 (diskutujeme s Bertem), alkohol: 2 piva (diskutujeme s Bertem)
16:32
Rozhodl jsem se nejít do školy a místo toho odstěhovat svoje krámy na místo mého nového bydliště.
Ráno jsem vstal a odtahal všechny své věci do svého nuzného vozidla, což mi zabralo přibližně hodinu, protože jsem je pečlivě složil (já!) a pak jsem vyrazil na cestu.
U odbočky na letiště na mě začalo ze zadu blikat policejní auto, tak jsem zajel do odstavného pruhu a zastavil. Okamžitě se ke mně přiřítila čtyřčlená posádka vozidla a začali řvát, že mám vystoupit.
Mysleli si, že jsem mexický utečenec a chystám se odletět ze země do Kanady!!!
Poukázal jsem na své platinové vlasy, což je jen utvrdilo v tom, že chci maskovat svou identitu za domělou homosexualitu (!!!). Ukázal jsem jim řidičák a občanku a jak se zdálo moje tmavé vlasy na obojím je také jen přesvědčily o správnosti jejich teorie. Snažil jsem se jim vysvětlit, že kdybych opravdu BYL mexický utečenec chystající se do kanady, letadlem by to bylo přinejmenším stupidní, načež jsem byl odvržen čelem na kapotu a prohledán. Nic více ponižujícího jsem v životě nezažil!
Byl jsem rád, že u sebe nemám žádnou nelegální substanci či konopí a jediná věc, kterou jsem vlastnil byla krabička Marlbor Gold.
Poté se jali prohledat můj vůz a vytahali všechno, co jsem tam ráno tak pečlivě naskládal, zatímco já jsem pořád stál s nohama od sebe a čelem na ROKY nemytém předku od auta.
Snažil jsem se jim sdělit, že se stěhuji na kolej, ale byl to špatný nápad protože jsem DOSTAL čímsi přes hlavu, tudíž jsem se rozhodl mlčet a být tímto ušetřen dalšího násilí.
Už nikdy nebudu důvěřovat americké policii!
Vyházeli všechny moje KOMIXY na silnici, hodinu prohrabávali knížky a oblečení, které jim připadalo nesmírně vtipné. Myslím, že v tu chvíli jim bylo jasné, že mexický utečenec nejsem, ale chtěli mě dál mučit, protože rádi diskriminují homosexuály!!!
Poté mě pustili, řekli ať si posbírám svůj odpad ze země a odjeli.
Zůstal jsem stát na silnici a několik minut jsem brečel, potom jsem všechno naházel zpátky do auta a cestou na kolej jsem rozklepanou rukou vykouřil celou krabku. Tohle se stává jenom mně! (jakoby nestačila ta minulá pokuta za veřejné odhalování).
Doufám, že to nebylo jakési znamení, že bych se do toho pokoje po nebohém chlapci v kómatu stěhovat neměl.
Na parkovišti jsem potkal Jephu, který mi pomohl všechno nanosit nahoru a potom jsem ho poslal do prdele (vypadal, že čeká, že mu zaplatím nebo co!). Ptal se mě, co se děje, ale neměl jsem náladu mluvit o tom s takovým...takovým!
19:30
Sedím v pokoji, ze kterého čiší smrt. Bojím se tu.
20:55
Přišel mě navštívit Bert. Svěřil jsem se mu s narůstající hrůzou, kterou jsem začínal mít z této místnosti a řekl mi, že mě chápe. Poté jsme odšroubovali požární hlásič a udělali si popelník z prázdného květináče (když jsem sem přišel tak prázdný nebyl, ale rozhodl jsem se, že se bez té pofidérní rostliny obejdu a vyklepali jsme jí z okna).
Bert si s sebou přitáhl jakousi tlustou bichli a tvrdil, že bude studovat (blázen), ale poté jsem mu vylíčil svůj dnešní střet s muži zákona mě objal (něco takového bych od něj nečekal!) a začal mi vyprávět, jak ho jednou zatkli za močení na veřejnosti (nevím, jak mi to mělo pomoct, ale dobře, snažil se!).
Poté usnul. Hm.
23:59
Telefon od Franka. Řekl jsem mu, že mě jeho nepovedené milostné aféry nezajímají. Zněl smutně! Rozhodl jsem se tedy, že ho utěším, ale Bert (který opět usnul NA mně! Úchylák!) mi vyrval sluchátko, řekl mu, ať neotravuje, že se snaží spát a potom zavěsil.
Co si teď Frank pomyslí?

15.11. čtvrtek
váha: 92 Kg (šit) cigarety: 31 (zlé), kafe: 2 (dobré), alkohol: vodka s džusem (moc dobrá, ale obecně špatné! když to beru z hlediska mé fyzické kondice!)
7:20
Probudil jsem se s poslintaným ramenem (Berte!!!). Bert tvrdí, že jsem si to vymyslel, protože ho chci znemožnit. Poté začal vyšilovat, že se nic nenaučil a šel si umýt vlasy do dřezu (mého. Obávám se, že mi ucpal odtok!).
Nyní tu sedí a opakuje si učivo.
Já si také dobarvil vlasy, neboť mě urazily poznámky mé matky (co se týče odrostů).
Odpoledne jdeme nakupovat!!! Hahaha!!! Babička byla štědrá.
11:23
Profesor nebyl spokojen s mnou zrestaurovaným rámem, tak jsem dostal další. Už toho mám dost! Na palci mám obtisklý pilník.
11:56
Na zarovnávání nehtů se ovšem osvědčil výborně! Udělal jsem si kompletní manikůru (i na nohou).
22:43
Byli jsme nakupovat sluneční brýle. Vzhledem k tomu, že je půlka listopadu, nastal pro to ideální čas! Nikdo nechce vidět můj omrzlý obličej v zimě!
Koupil jsem si:
- čtvery sluneční brýle pochybné značky
- dvě šály
- rukavice
- termoprádlo (Nechi aby mi nastydly intimní partie!!!)
- klapky na uši
- lubrikační gel (Kdyby náhodou! Doufám, že mě u toho Bert neviděl!)
Bert si koupil:
- sluneční brýle (spřízněná duše!)
- čtyři balíčky kondomů (méně spřízněná duše. Cítím se frustrovaný!)
Po cestě zpátky jsem se ho zeptal, jestli se jmenuje Hubert nebo Albert. Celou dobu mi to vrtalo v hlavě, ale kupodivu se urazil a po celou dobu v metru na mě ani nepromluvil.
"Jak teda?" zeptal jsem se ho nakonec ještě jednou.
"Robert. Ty idiote." řekl mi a poté naštvaně odkráčel opačným směrem.
Je pravda, že na tuto možnost jsem ani nepomyslel!

16.11. pátek
váha: 92 kg (stále. člověk by řekl, že alespoň trochu zhubnu, když jsem byl teď dva dny za sebou skoro na všech hodinách!) cigarety: 23 (špatné...ale lepší než minule!!!) kafe: nemám chuť. cítím se hyperaktivní! alkohol: ehhhhhhhhhhhhhm
10:23
Už to nevydržím ani chvíli. Vyrazil jsem si ve svých nových brýlích, s šálou a v mých druhých nejupnutějších (byl jsem šťastnen, že mě nevidí matka!) na hodinu a připadal jsem si velmi sebejistý a okouzlující
Měli jsme kreslit modela. Profesor Ridden mě ovšem již od začátku evidentně nesnáší (od mého proslulého štětco-zlomu) a dnes se rozhodl mi svou nenávist ukázat na plno.
Model se nedostavil. Ridden si promnul ruce a rozhlédl se po třídě. Již v jeho pohledu bylo něco, co zavánělo...nadcházející hrůzou!
Instinkt mi říkal, že bych se měl skrčit více pod lavici, což jsem udělal, ale nepřátelské oko učitelovo mě zachytilo a on potupně prohlásil:
"Ty tam vzadu." řekl.
Dělal jsem, že neslyším a začal jsem se zájmem zírat na holku vedle mě, která mi nevěnovala nejmenší pozornost.
"Ty. Ty! Warholova imitace" odmlčel se a čekal, až se ostatní přestanou smát "Sem."
Zvedl jsem hlavu a naštvaně jsem se na něj podíval.
Warholova imitace!!! Nemám s tím mužem nic společného!!! Nepozoruji lidi při sexu ani svým partnerům neolizuji chodidla! (Možná proto, že nemám partnera! Ta představa mi přesto stejně není blízká).
Odsunul jsem svojí židli a vydal jsem se dopředu hrdě s hlavou vztyčenou (ani jednou jsem nezakopnul, bože díky) a cestou mě provázela myšlenka, jestli jsem to s tou platinovou opravdu tak přehnal?
Profesor mi ukázal na katedru, což jsem nepochopil, tak jsem zůstal stát na místě.
"SEDNOUT!" Vysvětlil mi okamžitě, tak jsem urychleně usedl a nervózně se rozhlížel po třídě.
"Co tak zíráš." Ridden zavrtěl hlavou "Nemáme koho kreslit."
Nevěřícně jsem se na něj podíval, zatímco ke mně přistoupil, narazil mi brýle na temeno hlavy a řekl "Dej si nohu přes nohu a rozepni si přibližně tři knoflíky u košile"
Viděl jsem jak Jepha a Quinn vzadu umírají smíchy a Bert se schovává za nějakou pochybnou knížkou.
"Cože?" zeptal jsem se.
Profesor se zamračil "Nerozumíš?" řekl.
Chvíli jsem dokonce zvažoval, jestli to neudělat, ale poté jsem se se zaťatými pěstmi zvedl a s prásknutím dveří jsem opustil třídu.
Moje renomé se nyní zakládá na dramatických odchodech.
12:32
Právě mi volal Mikes, jestli se za mnou nemůže stavit. Je zdeptán střední školou, která stále ještě nezapoměla na jeho incident (nedivím se. Na takové věci se těžko zapomíná!!! Po mém výstupu jako Petr Pan v páté třídě jsem až do maturity dostával k Vánocům od spolužáků punčocháče). Řekl jsem mu, že ano.
Bojím se, že Mikey se nyní stane mým jediným opravdovým kamarádem, Franka jsem vyděsil svou homosexualitou a už nikdy se mi neozve, protože se bude bát, že ho zneužiji.
Slíbil jsem mu, že na něj budu čekat na nádraží.
17:05
V poslední době trávím příliš mnoho času s Bertem! Zrovna dneska mě ta překvapivá skutečnost udeřila do hlavy!
Opět jsme místo odpoledních hodin proseděli odpoledne v jídelně (zoufalé) a nyní sedíme s Jephou u nich v pokoji a pijeme! Dokud jsem schopný psát je to v pohodě!
Yeeeeeeeeeeeah.
17:45
Ahyeeea bojiám se že Miikei s nás nebide mýt radoust mooc prot ože HAHAHAHAHA no xedeme ne deme demee hahahahhhhhhaaaa za chviiíéli na nádrží IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIkeaaaaaaaa
Ikea
pussssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

17.11. sobota
- můj pokoj New Jersey
10:15
Ach bože, co jsem to jen udělal!
Věc se má takto: včera jsem měl v sedm vyzvednout Mikeyho na nádraží, což jsem sice udělal, ale celá věc měla několik drobných, mezer, řekl bych.
1) V šest hodin jsme s Bertem a Jephou (špatný, špatný, špatný nápad!) opustili kolej. Ani jeden z nás nemohl moc chodit, takže jsme se vzájemně podpírali.
2) Cesta v metru. Jepha ležel rozpláclej přes čtyři sedačky. Velká, VELKÁ mezera č.2 - přibližně DVANÁCT zastávek jsme se s Bertem ocucávali opření dveře, dokud se neotevřely.
3) Velká mezera č. 3 - dveře se opět zavřely, Jepha ujel. Čekáme na Jephu. (Nevím kolik bylo hodin. Zděšeně si srovnávám v hlavě všechny události, fajn!)
4) Jepha se nevrací. Nastoupili jsme do dalšího metra. Jepha seděl o zastávku dál a čuměl do blba. Vystoupili jsme a pokračovali jsme dále s ním. Pokračovali jsme dále i v našich dveřních aktivitách.
5) Dorazili jsme na nádraží. Mikey nikde. Nevím, co mi v tom momentu připadalo tak extrémně přitažlivého na Bertových ústech, každopádně jsem se od nich záhadným způsobem nedokázal odtrhnout (ani po příjezdu autobusu, kterého jsem si mimochodem stejně nevšimnul).
Jepha hrál na gameboyi s cigárem v puse a taktéž si ničeho nevšímal.
6) VELKÁ MEZERA č.3 - Mikey nepřijel sám, nýbrž s matkou. Nebyl jsem s to si to ve svém stavu uvědomit, dokud jsem neuslyšel hlasitý řev. Zíral jsem Bertovi přes rameno na svou matku, která se mi s výčitkou dívala do očí, ale ku vší smůle jsem ji viděl třikrát. V tu chvíli mi to přestalo připadat k smíchu. Nenápadně jsem Bertovi vyndal ruce z kapes a kývnul bradou ve směru mé matky. Bert hlasitě polkl a poodstoupil několik kroků vedle, čímž dal prostor mé matce.
"Gerarde?" řekla. Tuším, že zněla zklamaně, ale nepamatuji se přesně. Mikey stál za ní a sarkasticky dělal, že mi tleská.
Bert s Jephou zmizeli. Začínalo se mi dělat nevolno.
"A-ahooj mami." řekl jsem se škytnutím. Potom jsem odběhl za roh a přibližně patnáct minut jsem zvracel.
Stydím se, stydím se STRAŠNĚ.
Matka mě potom vzala za ruku (téměř brutálně!), tedy po tom co mi několikrát vrazila (netvrdím, že jsem si to nezasloužil) a spolu s Mikeym mě táhla na autobusovou zastávku zpět.
"Zklamal jsi mě. MOC jsi mě zklamal Gerarde Wayi." řekla. Potom jsme jeli domů. Mám pocit, že o včerejšku už nemám sílu říkat nic víc.
11:15
Byl tu Mikey. Přišel se mě zeptat co mě to včera popadlo, tak jsem mu vyčetl, že mě neupozornil na příjezd matky.
"Já nevěděl, že se mnou bude chtít jet! Rozhodla se na poslední chvíli."
Potom mi řekl, že jsem zvracel celou cestu z autobusové zastávky domů (tři kilometry), což jsem už dočista zapoměl a pak jsem tvrdil matce, že Bert je HOLKA.
"Připrav se na to, že s tebou budou mít vážnej rozhovor." upozornil mě.
Přikývl jsem "Moc se těšim."
18:23
Celý den jsem se vyhýbal obýváku, chodil jsem si jen do kuchyně pro jídlo a den jsem trávil u sebe v pyžamu a četl komixy, které jsem si tu nechal.
A potom, šel jsem si jenom pro pití, když jsem uviděl rodiče sedící u kuchyňského stolu.
"Synu." řekl otec.
Polkl jsem. Moment pravdy nastal.
Nastala dlouhá, dlouhá přednáška o škodlivosti pití, o tom, jak jsem byl nechutně odporný a nakonec o tom, co jsem si sakra myslel, když se tahám s tím klukem a vypadám tak jak vypadám.
Snažil jsem se Berta obhájit (!!!), ale otec neoblomně mlel něco o tom, jak je strašné, že chlapci v mém věku jdou s kýmkoli a nezáleží jim už ani na tom, jestli je to žena či muž a nakonec, jestli jsem vážně tak zoufalý.
Potom nastalo klasické "Vypadáš jako buzerant! Žádná holka tě s tímto nebude chtít!", což pro mě bylo překvapením, protože jsem si myslel, že v tomhle momentě by jim už mohlo dojít, že mě ženy nepřitahují!
Odkašlal jsem si tedy a klidným hlasem jsem otci sdělil, že se mi líbí muži. Dal jsem si záležet na patřičné artikulaci, aby mi rozuměl každé slovo, poté jsem se usmál a odešel.
Nechal jsem je sedět mlčky u stolu! Tento moment jsem si velmi užil.

20.11. úterý
Váha: 92 kg (proč? Momentálně mám, ale důležitější problémy než je moje váha!) cigarety: 57 (špatné, velmi, velmi špatné), káva: 9 (špatné), alkohol: 0 (Nechci se už nikdy dostat do takové situace!)
11:12
Matka se mnou nemluví. Otec se mnou nemluví. Bert se mnou nemluví. Quinn se mnou nemluví. Jepha se mnou nemluví. Frank se mnou nemluví. Mikey se mnou mluví, ale je uvězněn v rodinném příbytku.
Potřebuji si najít nové přátele.
11:15
A! Málem bych zapoměl.Ještě Ridden mě šikanuje!
15:53
Zavolal jsem Frankovi (už jsem to nevydržel) a zeptal jsem se rovnou, jestli jsem ho nevyděsil
1) výstupem v lodičkách
2) Bertem ve 23:59
Tvrdí, že ne a prý je mu líto, že už jsme se takovou dobu neviděli. Hurá!
V pátek přijde a budeme mít maraton ve sledování Batmanů!

23.11. pátek
váha: 93kg (Už nemám zájem to řešit) cigarety: 32 (špatné), alkohol: jsem střízliv a má mysl je průzračná jako sklo! kafe: nějaké
11:32
Šel jsem se nasnídat v pyžamu. Moje pověst už je stejně v troskách a navíc si myslím, že mé pyžamo s kostrou je obdivuhodné (i když se v něm dost špatně chodí na záchod, protože má jenom jeden zip a musím ho vždycky sundavat celé jako lyžařskou kombinézu. Nebo dupačky.).
Usedl jsem osaměle ke stolu se svou waflí a zalil jsem jí javorovým syrupem (přísun kalorií hned zrána).
Náhle mi někdo nasadil kapucu a sedl si vedle.
"Co je?" zeptal se.
"Nevim" odpověděl jsem. Potom jsem pokračoval v jídle. Neměl jsem chuť na delší debaty s Bertem.
Bert ovšem na debatu chuť měl "Hele." řekl mi a zakousl se do svého rohlíku nebo co to zrovna v tu chvíli jedl "Chápu to s tvojí matkou." začal přežvykovat "Ale co jsem ti udělal já to mi neni jasný." řekl.
Mlčel jsem.
"No, asi nic." přiznal jsem.
"Aha." kývl.
Náš rozhovor probíhal na vysoce intelektuální úrovni.
"Nebo ty máš holku nebo něco? A teď tě to žere?" snažil se ze mě dostat přiznání.
"JÁ?" pozvedl jsem obočí "Neeee."
Vtipné!
"Tak to je fajn." přikývl.
Potom čekal, až dojím, aby se mě mohl zeptat jestli ho nechci "navštívit".
Sundal jsem si kapucu a chvilku jsem ho zkoumavě sledoval, abych zjistil, co přesně znamená "navštívit", ale potom jsem souhlasil.
Možná jsem se měl předtím alespoň minimálně opít, ale moje (opomíjené!) libido ve mně pochopitelně zvítězilo a bylo mi to jedno, nutno však říci, že to pyžamo s kostrou byl velmi hloupý nápad, protože nešlo sundat.
"Asi to nepude." konstatoval Bert po chvíli, co jsme se oba snažili tu věc rozepnout.
Vidina sexu se mi rozplynula před očima, ale Bert to odmítal vzdát "No, vždyť to říkám". řekl znovu.
Poprosil jsem ho, jestli by laskavě nemohl slézt z oblasti mého rozkroku, ale pravděpodobně byl ještě zoufalejší než já (!!!) a k dovršení mu stačilo jen několik pohybů.
Co si budu nalhávat, mně taky.
Rád bych si to nepamatoval tak střízlivě.
Potom jsem se sebral a odešel, když jsem byl u sebe tak pyžamo pochopitelně povolilo hned na první zatáhnutí. Teď ho budu muset vyprat! (Od doby, co nebydlím s matkou jsem nic takovéhojako praní ještě nedělal). Nakonec jsem rád, že sundat nešlo, protože mám na sobě termoprádlo. Haha.
19:40
Frank se dostavil a přinesl několik filmů. Cítím se v jeho přítomnosti poněkud divně, protože na mě neustále vrhá tázavé pohledy (asi ho překvapilo, že jsem se umyl).
"Slyšel jsem, že tě rodiče vyhodili." řekl po chvíli.
Naprosto mi to vzalo řeč.
"Jak to víš?" zeptal jsem se šokovaně.
Pokrčil rameny a nabral si hrst brambůrek, které také přitáhl s sebou "Řekl mi to tvůj otec. Volal jsem k vám."
"Aha..." přikývl jsem "Řekl ti ještě něco?" zeptal jsem se.
Frank pokrčil rameny "Moc jsem to nechápal. Začal řvát něco o tom jaký s tebou mám prý úmysly."
Výborně.
"Ježiši." řekl jsem. "Můj život je v troskách." stěžoval jsem si s hlavou v dlaních.
"Vždycky mi bylo divný, že neříkáš nic o holkách a vždycky seš takovej chápavej."
Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na něj (nevěřícně. Pořád se na někoho dívám nevěřícně.)
"Super."
Vypadá to, že listopad se stal mým coming-out měsícem!
22:56
Frank stále neutekl, díváme se na batmana na mém přestárlém videu. Udržuje si ode mě přiměřenou vzdálenost, což je oproti dřívějšku novinka, ale doufám, že brzy pochopí, že není nutné (!!!) být ode mě tak daleko! Jsem naprosto neškodný (úchyl).
"Co se vlastně stalo s tím klukem, co tu bydlel." řekl najednou.
Teď o tom musím přemýšlet!!!
23:12
Co když to byl geniální sochař, intelektuál a potenciální světový zachránce, který dočkal tak ohavného konce (resp. ještě asi neskončil, ale otázkou zůstává: jak bude jeho mozek fungovat, pokud se probere? Bude stále tak nadaný a skvělý?).
Má bídná existence teď žije na jeho místě a špiní jeho památku!!! Já se totiž jistě nikdy zachráncem zrazených a poražených nestanu!
23:48
Frank mi prohrabal skříň a vytahal všechny kousky, které mu připadaly humorné. Nyní chodí po pokoji s boa kolem krku.
Ach!

28.11. středa
váha: 91 kg (hurááá), cigarety: 20 (jde to) kafe: 4 (jde to) alkohol: 1 pivo (velmi dobře)
10:01
Právě mi začíná hodina. Jsem šťasten a spokojen! Včera večer jsem dvě hodiny telefonoval s Frankem a poté za mnou přišel Bert a sdíleli jsme lože.
áááááhahahahahahahahahahahahaahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahaha
(Zde přibližně další čtyři řádky ďábelského smíchu, už mě to nebaví psát.)
Konečně nejsem frustrovaný! Bohužel nemohu moc chodit, ale s tím jsem ochotný se smířit. Bert mi navíc sponzoroval snídani, protože se bál, že mě nenapravitelně poznamenal na zdraví a chová se ke mně neobvykle mile.
11:32
Jepha si mě neustále dobírá. Tvrdím, že nemohu chodit v důsledku ukopnutého prostředníčku u nohy, ale vždycky, když tento důvod uvedu, propukají v nezřízený smích. Nevím proč!!!
18:20
Ležím v posteli a trpím. Co jsem si to nalhával! Teď je to ještě mnohem horší než ráno!
Sleduji TCM (filmy z padesátých let), jelikož nic jiného nemůžu naladit a hlavně se mi nechce vstávat a jít to přepnout.
Strašná bolest! Přemýšlím, jestli by bylo velmi trapné, kdybych na tohle umřel či upadl do komatu. Nikdo by mě nelitoval, jako toho nebožáka přede mnou!
A nakonec by mě odpojili od přístrojů po tom, co by usoudili, že po něčem takovém bych stejně už nemohl vést kvalitní život.
Nechali by mi to vytesat na hrob.
18:24
I když, mé vztahy s rodinou jsou teď tak katastrofální, že by mě buď hodili do masového hrobu nebo nechali rozprášit na parkovišti u Wal Martu.
18:38
Zavolal jsem Mikeymu a stěžoval si na svůj osud. Pochopitelně jsem mu nesdělil detaily, protože ho nechci traumatizovat svým tragickým sexuálním životem, ale nadával jsem obecně na všechno. Mikey také nadával obecně na všechno. Občas jsem rád, že jsme bratři!
Rodiče o mně prý nemluví a dělají jakoby nic. Mikey tvrdí, že v domě, ale stále panuje napětí, které už dochází téměř do krizového bodu a ptal se, jestli v případě ohrožení může bydlet u mě. Haha.
18:59
Nyní mi volal Frank. Jsem populární! Chtěl se se mnou sejít zítra, s čímž jsem nesouhlasil, protože nejsem schopen pohybu, takže se sejdeme v pátek. Alespoň tak!
19:05
Zavolal jsem na vrátnici a zeptal se, ve které nemocnici leží geniální sochař. Cítím se zavázán ho jít navštívit!
19:39
Ukázal se tu Bert. Poslal jsem ho koupit mi cigarety, colu a sušenky. Ani ode mně nechtěl peníze. Asi se bojí, že už si nezašuká.
Potom se nabídl, že tu se mnou zůstane, takže tu je a něco se učí. Nevím, čím by mi jeho přítomnost měla pomoci, ale alespoň mi přepnul televizi na kanál pro ženy.

29.11. čtvrtek
11.24
Pořád ležím. Nastal jistý progres v situaci, došel jsem si na záchod. Nyní jsem kreativní. Nehodlám nic dělat.
23:30
Stále nic nedělám.

30.11. pátek
váha: 89 kg (neměl jsem sílu jíst), cigarety: 5, káva: 0! alkohol: nic
14:30
Cítím se poměrně v pořádku a jdu se sejít s Frankem (za hodinu). Chystám se mu odhalit svůj plán na návštěvu nebohého génia v nemocnici. Jsem si jist, že do toho půjde se mnou.
Nyní dobrou noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Awful Awful | Web | 2. dubna 2009 v 0:31 | Reagovat

ou maj gád. áj ftsink ájm gona dáj.xDxDxD. to je tak perfektní !!!xD

2 jinx.x jinx.x | 2. dubna 2009 v 21:53 | Reagovat

to je úžasný, na tom snad ani neni co zdokonalovat;):D..

3 JustDream JustDream | 3. dubna 2009 v 17:20 | Reagovat

jedním slovem: geniánlí 8)

4 Laivine Laivine | 3. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

Fajn, tak jsem ti chtěla napsat nechutný kritický komentář, který tě naprosto znemožní, ale nějak... Hmm, nemám  důvod ho psát. Je to vtipné (z nějakého důvodu se u toho směju méně než u předchozích dílů, ale i když se nesměju, stále je to vtipné. Zřejmě se hlasitě neprojevuju proto, že jsem asi před půlhodinou zkoušela hrdelní zpěv a po usilovném tréninku se mi to podařilo. Chci být zpěvák metalové skupiny! :D)

Hele, víš, že se tomuto Gerardovi podobáš? Já nevím, ale tak nějak si tě představuju jako tady toho Gerarda. Akorát nenosíš červené lodičky.

Snad jsem tě neurazila.

Jo, asi jo, tak promiň. Nebarvi se na platinovo, je mi z toho mdlo už jen, když to čtu.

Z Berta je mi mdlo také.

Heč, já má taky termoprádlo!

5 Fdina Fdina | 3. dubna 2009 v 21:34 | Reagovat

Laivine: Děkuji za normální komentář! :D

Je pravda, že už mi docela dochází humor, bohužel netuším jak to zakončit, aby to nevyznělo moc blbě, a přitom to bylo co nejrychlejší, abych nemusela své vysoce kvalitní vtipy (ha!) opakovat nebo kopírovat odjinud.

Hrdelní zpěv je komická věc! Nevím, proč je u toho třeba poskakovat v černém, asi to má podtrhnout tragičnost projevu xD. Hehe!

Jinak, nepodobám se mu, on JE já (to vyznělo velmi, velmi zvláštně, no ale. Nemám žádný problém s identitou ani nic podobného! :D) S tímhle mám v povídkách fakt problém, je já skoro ve všem co stvořím xD.

Platinovou nemám v úmyslu.

Začíná mi být mdlo z Franka.

Ty se má, že má termoprádlo! *pláč*

6 Jannica Jannica | Web | 4. dubna 2009 v 14:13 | Reagovat

Je to stále super a vtipný. Jasný, že první díly jsou nejlepší, ale to vždycky u každý povídky..

Chceš kritiku, ale mě taky opravdu žádná nenapadá, líbí se mi to. Tuhle povídku čtu vážně ráda, skvěle se u toho pobavim a odreaguju:) Občas u toho chytám výbuchy smíchu, to se mi jen tak u povídek nestává :D

Laivine: Včerejší hrdelní zpěv mi nepřipomínej, bolí mě z toho v krku ještě teď :D

7 noufred noufred | 4. dubna 2009 v 20:20 | Reagovat

chicht

8 noufred noufred | 4. dubna 2009 v 20:24 | Reagovat

nojo,chtěla jsem napsat konstruktivní kritiku,ale to je vždycky nuda.

štveš mě,protože kromě toho,že ty seš dží tak jsem taky já dží-teda apon podle tohohle.naše životy jsou ubohý parodie.tohle je dobrá parodie.

být tebou,tak nechám gerarda zabít frankem,protože je to homofobik a poslední zápis by taky mohl udělat on-v džího červenejch lodičkách s krví na hlavě a ďábelským smíchem by nám mohl přiblížit gerardovu poslední hodinku.to by bylo fajn.a taky by se z něj mohl stát teplouš a nekrofil a ojel by ho za stavu mrtvého.to by byl fajn humus.

líbí se mi posílání láhve.asi to jdu udělat :D

9 black cia black cia | Web | 6. dubna 2009 v 15:05 | Reagovat

Milujem tvoj zmysle pre humor je úplne geniálny.Vždy sa pri tomto nasmejem jak debil a mama sa pýta že čo mi je také smiešne.

Toto sa jednoducho skritizovať nedá aj keby som akokolvek chcela.

10 Anett Anett | 6. dubna 2009 v 20:46 | Reagovat

No konečně jsem si to přečetla!!! Hodně mi to připomíná život skoutečného Waye (nevím jestli to je tím, že prostě je to idiot a vždycky mu to všechno vyjde tak divně, nebo tím, že jeho poprvé určitě bylo s Bertem :D ) Dost mě tenhle příběh baví, vážně, je to moc pěkné.

A pak ke skutečnému panu Wayi... .Když jsem na webu četla o tom autu tak jsem se musela tlemit, o to víc, když tam psal, že chce automat protože neumí řadit. Ano, všichni víme Pane Umělče, že jste naprosto neschopný, ale že to i přiznáte??? Překvapuje chlapec....

11 Laivine Laivine | 7. dubna 2009 v 21:17 | Reagovat

Jé, Gerard neumí řadit?

Doufám, že je to jediná páka, se kterou to neumí.

Fuj, teď jsem si představila něco hodně, hodně nechutného...

Uhm, z Franka mi není mdlo, tomu se jen směju. Gerardovi se taky směju. Já ty mcr sleduju jen proto, že jsou to takoví idioti a mě to baví, posmívat se jim. Vždyť oni jsou vlastně docela oškliví, kdybych si představila opravdovýho Gerarda a opravdovýho Franka (nedej bože Berta) jak dělají to, co v povídkách dělají... uhh, ne, nebudu si to představovat, nemám tu nikde kýbl a do koše se mi zvracet nechce.

12 Fdina Fdina | 7. dubna 2009 v 21:38 | Reagovat

Anett: neumí řadit...pff američani!

(jsem pokrytec, ano ano :D). Nesmíš zapomenout, že jeho poprvé bylo s ošklivým synem Abrahamem...to se, ale (asi?) nedostal až k samotnému eh, jak to nazvat? (děsí mě, že tomu začínám skoro věřit).

Jak říkám, je to silně inspirováno mnou! Žádný idiot! Génius je to :D

Laivine: Nevím proč, ale v poslední době mi představa Gerarda/berta přijde lepší než Gerarda/Franka. Jsou oškliví! Ale Dží se mi líbí . Již od počátku, kdy jsem ho poprvé zahlédla! (na fotografii, žel bohu) si získal mé srdce...... :DD Proboha. Radši budu mlčet. Nevadí mi si to představovat! Mám v hlavě jejich hezčí verze. Ale napsat to nedokážu! Hlavně teď je moc moc těžké si představovat, že Frank je hezký, když má tukové zásoby hodné hrocha.

Ani nevim jestli hroch má tukové zásoby. :D

13 Anett Anett | 7. dubna 2009 v 22:04 | Reagovat

F: Jo, celej američan, aspoň že se už nevydává za evropana, to bychom se musely za něj stydět!!!

14 Fdina Fdina | 12. dubna 2009 v 9:50 | Reagovat

on se někdy vydával za evropana? D: :D

15 Mirasha Mirasha | Web | 3. května 2009 v 15:20 | Reagovat

Uáá fakt love this :) Skvělej příběh :) vždycky když mám worst feeling tak si to přečtu a sem zas oukej :) Fakt supééér :D

16 Yuuki Yuuki | 19. května 2009 v 17:46 | Reagovat

prosím prosím, strašně prosím dááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>