Seaside I.

22. července 2009 v 4:34 | eF |  Seaside
NAPSALA JSEM POVÍDKU!




Gerard vůbec neočekával, že by ho to mělo někdy potkat. Kdyby zůstával se svojí rodinou, možná by si toho všimnul, všimnul by si otcových vrásek přibývajících den za dnem, toho jak byl s každým uběhlým týdnem sešlejší, a určitě by pochopil, že situace je nevyhnutelná, ale neměl šanci.
Byl obeznámen s rodinnou tradicí - otcova i matčina větev byla spjata s mořem, otec proslulý kapitán vznešené a proslulé bárky "Mrtvá treska", matka, kormidelnice neméně známé "velryby Katie", dokonce i jeho babička ex-mořská panna (na tuto část své historie byl Gerard patřičně hrdý, hned tak někomu se nepoštěstí mít v rodině mořskou pannu). Všichni strávili život na lodi rabující nákladní plachetnice, případně v přístavních městech, kde pili a dostávali se do hospodských rvaček.
Netušil, že bylo třeba v tom pokračovat.
Gerard nebyl typ na vedení dobrodružných výprav, byl to na pohled celkem způsobný muž - nebo by tak alespoň sám sebe popsal. Ti co ho znali věděli své, ale měl vždy pečlivě vyžehlený oblek, kolem krku nosil omotanou dlouhou šálu, která za ním vlála při rychlejší chůzi a menších poryvech větru a na hlavě nosil ležérní čepici, charakteristickou pro místní vrstvu intelektuálů.
Na rozdíl od zbytku svého příbuzenstva se plavit odmítl a jakmile byl dost starý, nastoupil s malým kufříkem, dvanácti krabicemi knih a sbírkou voskových soch (jedna z jeho vášní) na dopravní loď, opustil rodné New Jersey a usídlil se v Londýně, kde se mohl pokojně věnovat četbě, diskusím na úrovni a kouření opia.
Odmítal agresi, kterou mu skýtalo Jersey a odtud přejaté návyky jeho rodiny.
Přesně to totiž v té době Jersey bylo - kriminalita, alkohol a násilí.
Chtěl se od toho distancovat, a tak dával přednost barvitým obrazům, které mu skýtalo opium a absinth, což ho vyzdvihovalo do vyšších sfér, pochopitelně.
Až jednou, při svém třetím dopoledním šálku kávy, kdy seděl v salonku a zasmušile sledoval oknem zešedlou krajinu Londýnských ulic se ozvalo zaklepání na dveře.
Rychle odložil svůj hrnek a vydal se ke dveřím, kde ho čekal pošťák s listem v ruce.
"Zpráva od vaší matky." řekl.
Gerard překvapeně zavrtěl hlavou, nebylo obvyklé, aby mu psala a když nervózně - ovšem, nedal na sobě nic znát - rozlepoval pečeť, neočekával, že těch několik řádků, které se chystá přečíst, mu může zmařit plány na klidnou budoucnost ve společnosti havanských doutníků a krásných mužů. Bohužel v této chvíli nebyl majitelem ani jedné z těchto věcí.
"Děkuji." řekl mu a kývl na něj na znamení sbohem, ale pošťák zavrtěl hlavou.
"Vaše matka očekává okamžitou odpověď." vysvětlil.
Gerard se kousl do rtu, ale rychle se ovládl, vyndal jediný papír z obálky a rychle přejel těch pár slov pohledem.
Otec je mrtvý.
Šokovaně zíral na papír, z toho, co to pro něj mělo znamenaz zděšený více, než ze samotné smrti.
"Nuže?" zeptal se pošťák.
Gerard rychle odběhl do obýváku, kde měl skleničku s inkoustem a pero, na rychlo naškrábal odpověď a podal ji zpět pošťákovi.
"Co nejrychleji." řekl mu "Je to důležité."
Pošťák přikývl "Pochopitelně pane. Nashle."
Okamžitě za ním zavřel dveře a opřel se o ně, těžce oddychuje. Hrozil se toho, co mělo nastat, nyní všechno záviselo na jeho matce. Doufal, že jí nebude připadat dostatečně způsobilý a za nového kapitána vybere Michaela, jeho mladšího bratra. Michael byl narozdíl od něj nebojácný a energický, na moři strávil už několik let a dokonce se oženil se členkou posádky jedné z lodí. Byl téměř kopií jejich rodičů a naprosto ideálním synem. S Gerardem si byli velmi blízcí, ovšem on sám tytéž předpoklady pro úspěšné vedení lodi nesplňoval.
Uvědomoval si, jak egoistické jsou jeho myšlenky, a že místo úvah o budoucnosti by měl truchlit za zesnulého, a tak v kuchyni zapálil svíčku a sledoval její plamen kmitající ze strany na stranu.
Nemohl se stát pirátem. Nebylo to reálné. Usnul s hlavou opřenou o lokty.
-
Další den se rozhodl o tom neuvažovat a vydal se do svého oblíbeného opiového doupěte. Potom se vracel přes celé město pěšky, teklo mu do bot, protože bylo po dešti a počasí zůstávalo stále pod mrakem. Seděl ve společnosti dýmky až do pozdních večerních hodin, bylo kolem půlnoci a teplota se pohybovala mírně nad nulou.
Přemýšlel o tom, že si nechá zavolat odvoz, ale nakonec se s tím nápadem rozloučil. Nebyl sice úplně bez peněz, ale dělání soch z vosku zrovna moc nevynášelo a občasné portrétování, kterému se věnoval bylo jeho hlavním zdrojem příjmu. Mikey mu občas něco poslal, většinou to nebyly peníze, ale hmotné statky uloupené na některé z lodí. Gerard samozřejmě měl radost, že se o něj bratr stará, ale neměl to srdce mu říct, že se zlatou figurkou amorka těžko zaplatí nájem a narůstající dluhy v četných barech. Občas se pokoušel věci prodat na černém trhu, ale byl cokoli jen ne obchodník, takže se mu většinou moc nevedlo a teď se táhnul domů a z rohů chodníků na něj mávaly prostitutky.
Kolem druhé se dostal domů. Ubalil si cigaretu a ještě chvíli přecházel po bytě a kouřil, přemýšleje o tom, jak se asi rozhodnout, i když si dříve slíbil, že tyto myšlenky pro dnešek vyžene z hlavy. Jeho život měl zůstat při starém a nebo se změnit od základů, a to napořád.
Věděl, že se na to nehodí, ale rodina na něj spoléhala a zatím všechny roky - všech 26 - strávil straněním se jich. Možná byl čas to změnit, ale rozhodně o tom měl pochybnosti. Velké pochybnosti.
Další ráno se sešel s matkou, unavený z předešlé noci, kdy se nakonec vydal do postele až kolem páté. Ještě si třel ospalé oči nad šálkem kávy, který mu byl naservírován a snažil se vnímat co mu matka říká, s jistými obtížemi.
Viděl, že otcova smrt pro ní byla rána, ostatně to byla rána i pro něj, ale matka to nesla mnohem hůř. Nijak jí to nezabránilo v tom mít uštěpačné a jízlivé poznámky, bezustání se do něj navážet a komentovat jeho život.
"Vyplouváme příští týden." řekla mu aniž by se zeptala, jestli vůbec souhlasí "Respektive ty vyplouváš. Musíme počkat, až se Michael vrátí a řekne ti co a jak."
Gerard přikývl a rozhodl se neodporovat. Nevyjádřil ani souhlas ani nesouhlas, jenom potichu seděl a naslouchal, co se mu chystá sdělit.
"Jistě víš, že po otci přebíráš pozici kapitána." na chvíli smutně uhnula pohledem "I když si samozřejmě taky myslím, že Michael by se na to hodil mnohem víc. Ale tradice je tradice."
Gerard se na ní podíval "Ještě jsem neřekl ano."
"Taky se tě nikdo neptal. A nikdo už se tě ptát nebude. Ať chceš nebo ne, nemám zájem všem vysvětlovat proč můj nejstarší syn -"
V tu chvíli měl Gerard jasno.
"- proč můj nejstarší syn tráví život v téhle zapadlé díře a dělá špatnou pověst celé rodině."
"Dej mi čas na rozmyšlenou." řekl jí a odmlčel se. Pozoroval ptáky za oknem, kteří netušili nic o jeho zpropadené situaci. Až do včerejška - nebo předvčerejška - o ní také nic netušil a zabýval se jenom svými obvyklými starostmi - penězi.
"Máš na rozmyšlenou přesně týden. Potom vyplouváš." oznámila mu.
"To není moje představa rozmýšlení. Člověk má většinou výběr, možnosti nad kterým se rozmýšlí." zasyčel na ní šeptem.
"Ano. Ale ty je nemáš." odpověděla. "Takže si promysli co chceš, ale osudu neunikneš."
Gerard si hlasitě povzdychl a zavrtěl hlavou "Když nebudu chtít, stejně to neudělám."
Matka se zasmála "Ale uděláš. O to se postarám."
Gerard jí věřil. Znala lidi, měla kontakty, byla bohatá - rodina na cestách získávala majetek.
"Co se chystáš udělat." zeptal se.
"To uvidíš, pokud se tu pozítří neukážeš. Začneme připravovat loď, potřebujeme pomoct s nošením zásob."
Gerard jen přikývl, potom zašmátral ve vnitřní kapse kabátu a vytáhl již dříve ubalenou cigaretu.
"Nesnáším když kouříš. K tomu jsem tě nevychovávala." vytkla mu.
"Ne, to máš pravdu." souhlasil Gerard a pomalu se zvedl ze židle a oblékl si kabát "Tys mě totiž nevychovávala vůbec." řekl a s těmito slovy opustil místnost, bez placení. Nebyl to od něj zrovna čin valné úrovně, ale pomyslel si, že když si může dovolit organizovat plavby přes Atlantik, může také zaplatit pití za vlastního syna.
S odbitím páté hodiny odpoledne byl sbalený v malém kufříku a čekal jen na setmění, aby se jeho odchod mohl odehrát pod rouškou noci. Byl rozhodnutý opustit město a vydat se na kontinent. Několikrát se napil ze své placatky na uklidnění - irská whiskey, potom jí schoval zpět do kapsy saka a podíval se na hodinky. Už se stmívalo a za chvíli by jeho odchod měl proběhnout bez jakýchkoli problémů. Očekával, že matka bude předpokládat, že se pokusí uniknout v noci a tak měl plán utéct dříve, nezpozorován.
Zamkl a před domem zamával na kočár, který zde stál. Věděl, že cesta ho bude stát veškeré peníze, v poslední době moc nevydělával, ale potřeba úniku byla zoufalá a neodvratná.
Chystal se odejít z Londýna a později odplout.
Kočí se na něj otočil a ušklíbl se "Takže do přístavu, pane Wayi?"
Gerard se na něj vyděšeně podíval a potom se začal dusit vlastní slinou. Do přístavu.
Jistě, že se o to postarala. Tak jak řekla.
-
Stál na přídi a studený vítr mu odhazoval vlasy do obličeje, pevninu spolu s postavou mávající matky nechali dávno za sebou a na stejném místě zůstal i jeho předešlý život. Už nebylo návratu, ocitl se zde z donucení a napořád.
"Nechtěl jsem, aby tohle udělala." řekl Mikey a opřel se o zábradlí vedle něj s rukama založenýma na prsou. Díval se do dálky, ale Gerard si všimnul, že se usmívá.
"Ale stejně jsem rád, že jsi tady." dodal potom.
Gerard přikývl "Jsi jediné plus, které tohle všechno má." souhlasil.
Mikey se na něj zašklebil "Chyběl jsi mi." řekl.
Gerard se zasmál "Ty mě taky."
Potom se oba odmlčeli, ale nakonec Mikey dodal "Nakonec si zvykneš na všechno."
Gerard byl ale pořád přesvědčený o opaku.
Loď se řítila směrem na západ a kormidelník je z povzdálí pozoroval. Gerard si byl vědom toho, že se od něj očekává nějaký druh povelů, rozkazů, ale sám nevěděl ani jaká je poloha, a to, zda-li zrovna plují na severozápad mu také neříkalo mnoho.
"Kapitáne." ozvalo se mu za zády "Jsme kousek od pevniny, ostrovů. Měli bychom se jim vyhnout."
Gerard se tázavě podíval na Mikeyho, s očekáváním jakéhokoli vysvětlení co má on společného s touto situací.
Mikey na něj kývl, Gerard pokrčil rameny "Tak se jim vyhněte." řekl.
Muž, který volal zavrtěl hlavou "Potřebujeme změnit kurz. Vítr nás žene na sever, nemůžeme pokračovat podle plánu."
Gerard na něj zíral a přemýšlel co se od něj očekává, že řekne. Muž vypadal poněkud ustaraně a na čele se mu rýsovala vráska pochybnosti.
"Mikey." Gerard pokynul na svého bratra.
Ten jen zvedl obočí a pokrčil rameny "Dělej co myslíš."
Gerard zavrtěl hlavou "Jak mám vědět co je vhodný, jsem na lodi prakticky poprvé."

Mikey ho jen poklepal po zádech "Věřím ti, bratře." zasmál se a s mávnutím ruky se odebral dovnitř lodi.
"Tváříte se poněkud nešťastně." podotknul jakýsi muž po jeho levici.
"Mohu vám poradit s čímkoli budete chtít." nabídl se " momentálně si myslím, že by bylo správné se vydat mírně jižněji a potom do míst, kde se vyskytují obchodní lodě. Máme s sebou dostatek munice, tudíž by se nám mělo povést jednu dvě vyloupit a potopit."
Gerard na něj překvapeně koukal. V tom momentu mu došlo, co práce piráta obnáší a začínal si dávat dvě a dvě dohromady.
"Potopit." zopakoval po něm a zíral do prázdna.
"Ano pane." přikývl "Chápu, že jste v oboru nováček, a proto vám rád vysvětlím naši taktiku a jakým způsobem vše provedeme." zazubil se.
"Potopit." Zopakoval Gerard znovu a stál s pootevřenými ústy "To znamená, že s tou lodí někoho potopíme." začal.
"Pochopitelně. Většinou je necháváme být, ale kapitán Donald Wayčestjehopamátce" zamumlal rychle "se rád pobavil." dokončil.
Gerard zavrtěl hlavou a rozhodil rukama "Jak pobavil." zeptal se trochu chladněji.
Muž se kousl do rtu a chvilku se díval na vlny narážející do trupu lodi, aby oddálil odpověď "Jak to říct." začal "Nebyl zrovna mírumilovný, tak nějak."
Gerard se začínal čím dál víc mračit "Pokračujte." pobídl ho.
"Občas někoho zastřelil. Nebo. Podřezal." Dočkal se odpovědi.
Gerard na to neodpověděl. Mohl to čekat, je z rodiny pirátů a tohle je normální, proboha.
"Dobře. Asi budu muset zavést nějaké změny." řekl a vyrazil směrem do lodi.
"Počkejte." muž ho chytil za rukáv a snažil se ho zadržet "Možná to není úplně dobrý nápad."
Gerard nereagoval, vlastně ani nezaregistroval jeho slova.
-
To co se stalo o několik dní později možná nebylo jenom výsledkem Gerardovy zuřivé gestikulace na stupínku pod plachtou, která se odehrála potom, co dokončil konverzaci o svém otci. Valná většina posádky jenom posměšně zírala, zatímco on řval, skákal dokola jako šílenec a nadával na svojí rodinu.
Gerard sdílel kajutu s Mikeym. Večer si většinou dlouho povídali za světla petrolejky a snažili se dohnat všechno co zameškali kvůli dlouhodobému odloučení. Gerard mu vyprávěl o svém životě v Londýně, zatímco Mikey o plavbách, které podnikl a o své manželce, kterou potkal při svém pobytu v Monterrey, Kalifornii.
Gerard byl rád, že Mikey není jen surovec jako jeho otec a někoho si našel. Sice se od doby, kdy se Gerard rozhodl opustit rodinu oba změnili, ale rozuměli si pořád stejně, stále sdíleli podobný pohled na život a smysl pro humor.
Mikey seděl na posteli se zkříženýma nohama a Gerard ležel na zemi a vyprávěl mu o své umělecké "kariéře", když se ozval křik z paluby.
Gerard popadl lampu, rychle rozrazil dveře kajuty a vyběhl z podpalubí po polorozpadlých schodech nahoru.
Většina mužů stála u zábradlí a hlasitě rozmlouvali, zatímco ostatní se pokoušeli otočit celé plavidlo u kormidla.
"Co se děje." zeptal se Gerard a začal se rozkoukávat. Na palubě začala opravdová vřava, muži začali probíhat do podpalubí a zpět a brali si zbraně.
"Loď! Loď na obzoru!" křičeli.
Gerard začal ječet, aby přestali, ale nikdo ho nevnímal, dále pokračovali ve zbrojení a Gerard sledoval, jak se loď otáčí směrem k tmavému bodu v dálce.
"Jak vůbec víte, že je to obchodní loď?" řval z plných plic , ale pořád si ho nikdo nevšímal, tak se snažil sehnat Mikeyho, ale když ho uviděl, měl už nůž za pasem a pokoušel se ho uklidnit.
"Takhle se to dělá brácho." řval mu do ucha "Věř mi."
Gerard zavrtěl hlavou a vyběhl po schodech na vyšší část lodi "Dohodl jsem se s vámi na mírovém jednání! Dobrovolné vydání zásob, pamatujete?" zoufale mával rukama, ale nikoho to nezajímalo.
"Řekněte někdo tomu volovi ať už konečně drží hubu." ozvalo se zezdola a někdo se zasmál.
Gerard si uraženě založil ruce na prsou, ale poté si uvědomil, že to mu patrně klid a pořádek nezjedná a tak popadl dlouhou kovovou tyč a začal s ní mlátit o palubu.
"Ticho! Ticho! Ticho!" křičel "Ticho sakra!"
Jeden z mladších kluků z lodi začal lézt s dalekohledem na stěžeň.
"Slez z toho!" snažil se ho donutit, ale neměl šanci. V tu chvíli mu bylo jasné, že jako kapitán selhal, nemá žádnou autoritu a respekt a tak mu zbývala poslední možnost. Vrhnul se zpátky dolů k sobě do kajuty a rychle vytáhl z pod postele lodní kufr a začal se v něm přehrabovat. Bambitka ležela na dně uložená u spodků a očekávaný účinek se potvrdil. Jakmile vrazil mezi piráty a začal střílet do vzduchu loď ztichla.
Možná to nebyla ani minuta, ale Gerardovi to připadalo jako zatraceně dlouho. Stál tam nehybně s rukou ve vzduchu a kouřící zbraní, zatímco ostatní na něj zírali. Nikdo se ani nepohnul a Gerard si uvědomil, že to byla osudová chyba.
"A já už toho mám dost." ozvalo se ze zadu davu.
"Já taky." přidal se další. A po něm další. A další. Gerard se ani nestíhal koukat.
Opravdu nechápal jak se to stalo. Jak se to stalo, že potom se na něj vrhlo asi deset chlapů, do pusy mu vrazili hadr a pevně ho svázali lanem. Zoufale se díval na Mikeyho, ale ten jenom zavrtěl hlavou.
"Je to pro tvoje dobrou G. Věř mi." uklidnil ho, trochu smutně se usmál a potom se spolu s ostatními pustil do příprav. Gerard zíral do nebe a přemýšlel, jestli může být i hůře, ale pochopitelně, že mohlo, vždycky může přece být hůř a tahle teorie se potvrdila, když se ho o deset minut později chopili dva muži a přehodili ho přes zábradlí do kolem proplouvající lodi.
Ta rána do zad a do hlavy byla bolestivá a donutila ho se potopit do absolutní tmy. Poslední co slyšel byl křik a zaskřípění dřevěné podlahy po dopadu.
-
Když otevřel oči, pořád kolem něj byla tma, a tak si nebyl jistý, jestli spí nebo bdí. Snažil se pohnout, ale jakmile sebou zacukal, ucítil že mu zápěstí a kotníky pevně škrtí provazy, připevňují ho ke stolu a v ústech má kus hadru, který mu zabraňuje v řeči.
"Tak jak je na tom?" ozvalo se nad ním. Pořád mžoural a snažil se přizpůsobit tmě, když se k němu přiblížila postava v ruce s ostře svítící petrolejkou.
Chtěl si zakrýt oči, ale provazy ho pevně držely u povrchu stolu.
"Jo, už se probral." oznámil člověk s lampou "Co s ním uděláme?" pokračoval.
"Podle mě bychom ho měli hodit odkud přišel." zasmál se někdo v pozadí "Zbytečnou přítěž, co nás bude vyžírat fakt nepotřebujeme."
Gerard ztuhl hrůzou, a potom začal horlivě vrtět hlavou, mezi medúzy do vody o deseti stupních, kde by mu jedinou možnou záchranu mohli poskytnout domorodci, kteří by si ho stejně ugrilovali na rožni se mu zrovna dvakrát nechtělo.
"No tak." řekl někdo další a položil mu ruku na čelo, což ho zmátlo. "Nejdřív si poslechneme, co nám řekne."
Gerard si uvědomil, že gesto mu pouze mělo zabránit v dalším pohybování hlavou a začal se cítit trapně, ještě víc než předtím, i když to bylo takřka nemožné.
Trhnutím mu někdo vyndal hadr z úst a posvítil mu do obličeje.
"Tak mluv." bylo řečeno.
Gerard se rozhlédl pohledem volajícím o pomoc, ale když nenalezl ve svém okolí nikoho, kdo by se tvářil smlouvavě, začal si připadat ještě víc zoufale, tragicky a bez kousku důstojnosti. A tak ze sebe začal chrlit podivný proud slov, který jakoby vycházel z úst někoho jiného, protože později by přísahal, že je nikdy neřekl.
"Vyhodili mě z lodi! Chtěl jsem nastolit mírový režim, ale jsem kapitán z donucení a došlo ke vzpouře a svázali mě a nechali mě tam ležet a já se snažil, fakt jsem se snažil, ale i- i můj vlastní bratr!" vyhrkl najednou "Vyhodili mě z lodi!" opakoval "Vyhodili mě z vlastní lodi!"
Někdo se začal smát a Gerard si začal uvědomovat jak hloupě musí působit, když tu tak leží a lituje se a oni se mu smějí z povzdálí. Připadal si jako chudák. Byl chudák.
"Z vlastní lodi." zopakoval někdo posměšně.
Gerard zavřel oči a začal zhluboka dýchat a modlit se o svůj život.
"Briane, co kdybysme tě taky vyhodili." ozvalo se šeptem a potom několik lidí vyprsklo smíchy a Gerard se snažil zacukat provazy a dostat se z uvěznění.
"Já vím." řekl potichu "Já vím." myslel si. Bylo to neskutečně vtipné. "Ale musíte vědět, že mě k tomu donutila moje vlastní matka!" snažil se obhájit svou čest, ale ubíral se spíše opačným směrem, protože opět vyvolal posměšnou reakci.
"Donutila ho k tomu jeho matka." zamumlal někdo pobaveně.
"Ano!" kývl Gerard "Otec umřel a tohle byla moje první plavba!" vysvětloval zoufale.
"Rozvažte ho, tohle je smutný." uslyšel po chvíli a ačkoli cítil, že urazili jeho city, s touto reakcí mohl žít. Rozhodně s ní byl smířen více, než s hozením mezi chladnokrevné chobotnice a krvelačné kapustňáky.
Tlak na jeho kotnících a zápěstích se uvolnil, a když byly provazy pryč, konečně si mohl oddychnout.
Jeden z mužů mu podal ruku a postavil ho na nohy, Gerard zavrávoral a jak byl stále omráčený z předchozí rány do hlavy, musel se přidržet stolu.
Ten člověk ho rychle zachytil za ramena a usmál se na něj. Gerard byl rád.
Z druhé strany se k němu otočil vysoký blonďák "Nemysli si, že když se budeš s náma plavit, nic tu nebudeš dělat."
Gerard přikývl a prosebně se na něj podíval, v tu chvíli by mu byl schopný i líbat nohy "Cokoli. Jenom mě neházejte ven." řekl se strachem v hlase.
Blonďák zavrtěl hlavou "Dokud budeš dělat, můžeš zůstat."
Gerard jenom mlčky kýval, až ho z toho začala bolet hlava.
" Bob." představil se blonďák.
"Uhm." začal Gerard "Gerard." řekl.
"Výborně." řekl Bob "Budeš tu uklízet, Gerarde." zašklebil se.
Muž, který se na něj před chvílí usmíval se začal usmívat ještě víc a Gerard začal přemýšlet, jestli se mu taky nevysmívá, ale potom mu ukázal palec nahoru.
Gerard byl opět rád, dokud ho Bob nezavedl do míst, která měl uklízet.



Jako první mu ukázali palubu, která byla celá propálené nedopalky od cigaret a pokrytá několikaletou vrstvou špíny. Gerard nechápal, jak je to možné, protože i paluba jejich lodi působila obvykle čistším dojmem, možná proto, že jeho otec byl uklízecí maniak, kromě toho, že to byl vrah.
Po celé ploše byly rozsypané krabice s nákladem, které se otevřely asi při houpání lodi na vlnách a jejich obsah se rozkutálel všude kolem, a tak se Gerardův pohled setkával s hromadami nahnilé kukuřice a další shnilé zeleniny. Zvedal se mu z toho žaludek, protože u zábradlí zpozoroval i rozkládající se ryby, které se sem dostaly bůh ví jak.
"Frank se rozhodl rybařit." Vysvětloval mu Brian, když mu ukazoval hlavní zóny, ve kterých se měl vyskytovat "Ale nemá rád maso. A tak je tu nechal."
Gerard jen polkl a rozhodl se nezamýšlet nad logikou toho, co mu právě bylo řečeno.
Podpalubí bylo ještě horší, všude to bylo cítit po kyselém zelí a rybině, v jednom pokoji visely houpací sítě a v některých z nich leželi spící členové posádky.
"Chce to tu vytřít." Řekl mu Brian "Hlavně trochu oškrábat tu špínu kartáčem. A taky vyprat všechny hadry, ale to stačí až když doplujem někam na pevninu."
"Vyprat." Zopakoval Gerard se zatnutnými zuby "Jo, vyprat."
V poslední polovině dně si připadal jako rádio opakující každé slovo, které mu bylo řečeno. Když už uslyšel všechny instrukce, byl večer a Brian mu ukázal místo na spaní. Gerard byl natěšen, ale ukázalo se, že zbytečně, protože ho čekal pytel za bedýnkami s kořením.
"Uhm. Děkuju." Řekl a snažil se, aby jeho slova vyzněla upřímně, ale Brian se na něj jen kouknul se zdviženým obočím.
"Něco ti nesedí." Řekl.
Gerard zavrtěl hlavou a rukama si začal rovnat lem košile "Ne, já jenom. Mám alergii na koření."
Brian se zasmál "To určitě."

Když začal kolem třetí ráno kýchat na celou místnost, Brian už ohledně jeho slov tak skeptický nebyl. Gerard se snažil držet si nos i ústa, otočený obličejem směrem dolů na drsnou látku pytloviny zadržoval dech, ale nic nepomáhalo. Pokoušel se hlavu co nejvíc oddálit, ale v malém prostoru to bylo nemožné, tak se jen krčil a s hrůzou očekával co nastane, kýchaje každých deset vteřin.
"Vypadni." Ozval se za chvíli rozespalý hlas z jedné ze sítí. Gerard se rozhlédl, ale netušil komu patří "Vypadni ven nebo kurva poletíš."
Gerard poslechl velmi, velmi rychle. Vzal si svůj spací pytel a usadil se na jedné ze zavřených krabic na palubě. Omotal se pytlem, ale byla noc a vzduch stoupající od oceánu byl chladný a tak se klepal zimou. Na druhé straně lodi stálo několik lidí, kteří se rozehřívali lahví alkoholu a ledabyle postávali u kormidla, ale Gerard neměl odvahu se k nim přidat, a tak se jen opřel hlavou o jednu z beden a zavřel oči. Nevěděl co si počne.
Po několika minutách uslyšel blížící se kroky a následně tělo usedající vedle něj. Otočil hlavou, aniž by jí zvednul a prohlížel si nově příchozího.
"Ahoj." Řekl mu a usmál se. Gerard se musel ve tmě hodně soustředit, ale poznal, že to byl onen člověk, který se na něj usmíval předtím.
"Ahoj." Odpověděl mu Gerard s povzdechem.
Chvilku seděli mlčky a Gerard měl čas si ho pozorněji prohlédnout, i když tma je obklopující mu v tom částečně bránila. Dal by se zaškatulkovat spíš do kategorie kluk než muž, i když Gerard by ho rozhodně nepopsal jako dítě, měl v obličeji něco, co ho prozrazovalo.
"Jsem Frank." Představil se.
"Gerard." Odpověděl a přemýšlel o tom, jestli je to ten Frank, co nechal na palubě tlející ryby.
"Ano, to jsem já." Dočkal se odpovědi.
"Já to řekl nahlas?" zeptal se zhrozeně.
Frank přikývl.
"Ou." Okomentoval to Gerard.
Frank jenom mávl rukou "To je jedno." Řekl "týrání zvířat je moje oblíbená zábava."
Gerard chvíli nevěděl, jestli to myslí vážně, dokud ho Frank neujistil, že opravdu žertuje "Prosil jsem Boba, aby je odklidil, protože jsem na ně nemohl sáhnout, jak tam ležely." Vysvětloval a viditelně se oklepal hnusem "Ale on to neudělal. Tak tam ty chudinky pořád jsou." Dokončil s úšklebkem.
Gerard nevěděl co na to říct, a tak se jenom koukal do dálky, dokud ho Frank znovu neoslovil "Mimochodem, jak to zvládáš?" zeptal se už vážně a Gerard pokrčil rameny.
"Snažím se." Řekl s povzdechem a založil si ruce na prsou, jaká mu byla zima.
Frank se zatvářil chápavě a sledoval ho, dokud se znovu neozval. Gerard z toho byl nervózní.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Insa Insa | Web | 26. července 2009 v 21:26 | Reagovat

Mě to velice pobavilo, takovej námět by mě nenapad :) Zejtra si přečtu druhej díl ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>