Seaside II - konec

22. července 2009 v 4:36 | ef |  Seaside
Dobré ráno,
Sice mi to připadá dost nudné a nejisté, ale komentáře rozhodně ocením. Když jsem zase po delší době něco napsala! :D
Nyní jdu konečně spát.
-eF
(začínám si říkat, jestli bych ty komentáře neměla zakázat, aby to nevypadalo tak tragicky :D ale ne, nepřestanu věřit ve...dva komentáře!)

A ještě tohle ! ahhh :D "I'll leave you with the image of me sitting in my house watching Mad Monster Party, moaning, sweating, boxer-clad" miluju tu stránku ohh. boxer-clad! sakra :D




"Nechali mě spát na pytli. U koření. Na které mám alergii." Stěžoval si.
Slyšel jak se Frank potichu zasmál "Proto sedíš tady?" zeptal se.
Gerard poukázal na pytel do kterého byl zabalen a popotáhl. Nechtěně.
Frank ho objal kolem ramen, v reakci na co Gerard překvapeně vyjekl, málem na bedně ztratil rovnováhu.
"Dáš si cigaretu?" zeptal se Frank a vyndal z kapsy pytlíček s tabákem, načež Gerard vděčně přikývl. Frank zručně ubalil dvě cigarety, vyndal z kapsy sirky a Gerardovi připálil.
Tomu bylo lépe hned s prvním potahem do plic a musel se zeširoka usmát.
"Díky." Řekl. Po tak dlouhé době bez cigaret si skoro přestal uvědomovat jak moc mu to chybělo.
"Zvykneš si na to tady." Uklidňoval ho Frank "Vím, že ti na začátek dali tu nejhorší práci, ale až uvidí, že na to nekašleš, nechají tě dělat něco jiného." Ujistil ho.
Gerard v to doufal "Mám co jsem chtěl." Řekl a vyfoukl kouř "A vy všichni mě máte za idiota, a to naprosto právem."
Frank zavrtěl hlavou "Tak dokaž, že nejsi. Idiot." Poradil mu.
Gerard se zasmál, ale hned se zase oklepal zimou "To se ti řekne. Nejsi já."
Frank se jenom usmál a ještě jednou si ho pevně přitáhl k sobě "Uvidíme se." Řekl a zašlápl cigaretu na podlaze "Musím jít." Rozloučil se a zamířil směrem k druhé straně lodi. Gerard se za ním díval a potom zas zaklonil hlavu, přikryl se pytlem a zavřel oči. Mohl jen doufat, že se neprobudí s chřipkou.

Gerard oceňoval to, jak se k němu Frank choval v příštích dnech.
On sám teď mohl spát na chodbě v podpalubí, co nejdál od exotických beden, což byla rozhodně změna k lepšímu, ale v noci ho překračovali lidé chodící po schodech nahoru a dolů, ale to byl jen nepatrný nedostatek.
Brian se probouzel jako první a obvykle ho budil, potom mu dával kýbl, mop a musel čistit. To mu zabralo obvykle většinu dne. Přímé slunce mu pražilo přímo na temeno do tmavých vlasů a několikrát si říkal, že to vzdá, ale vždycky za ním přišel Frank, na chvíli si k němu sedl a dal mu napít ze své lahve. Gerard nevěděl co ho nutí k tomu mu dělat společnost, ale nic nenamítal, byl za to rád. Po několikahodinovém mytí měl většinou sedřené ruce a Frank mu dával kousnout z čehokoli co zrovna jedl a tvářil se jakože mu to nevadí. Pokud mu to vadilo, uměl rozhodně dobře zahrát pravý opak, vypadal téměř potěšen.
Trávil většinu dne nahoře na stěžni, kde sledoval okolí a blížící se lodě. Měl být prvním, kdo oznamuje příchozí nebezpečí, ale v některých částech oceánu si byl tak jistý, že není možné, aby potkali jinou loď, že proseděl celé dny s Gerardem, zatímco ten čistil trámy v podpalubí, kde bylo téměř nedýchatelno a slunce tam pražilo skoro víc než nahoře, protože pronikalo skrz mezery v trámech a osvětlovalo částečky prachu.
"Už to nevydržím." říkal mu Gerard pořád dokola, ale po čase utěšování, kdy se ho Frank snažil přesvědčit, že to přejde si na to zvyknul. Nakonec, loď jednou musela dosáhnout stupně absolutní čistoty, kdy už nebude co uklízet.
Po večerech nebo spíš ve volných chvílích začali vést dlouhé diskuze u zábradlí, hlavně po tom, co Gerard zjistil, že Frank je taky z Jersey a dokonce ze stejné části. Ani jeden z nich si toho odtamtud, ale zas tak moc nepamatoval, a tak mu Gerard vyprávěl o svém životě v Anglii a Frank o několika letech, které strávil v Itálii.
"Všimnul jsem si, že vůbec nemáš americkej přízvuk." řekl mu Frank, když stáli vedle sebe a foukali kouř přes příď.
Gerard pokrčil rameny "Nic mě k tomu místu nepoutá. Mám radši Londýn." řekl "Možná jenom nechci mít žádnou vazbu ke svojí rodině." přiznal a potom se živě rozpovídal, s gestikulací a vším, o své zálibě tvorby voskových soch a o Mikeym a o alkoholu a o tom, jak píše básně a Frank na to přikyvoval, jako by ho to opravdu zajímalo s čímž se Gerard ještě nesetkal.
"Díky." řekl mu nakonec.
"Za co." usmál se Frank.
"Za to, že mě posloucháš." řekl vděčně.
Frank se zadíval na svoje špičky u nohou a přešlápl na místě, potom otevřel pusu a chystal se něco říct, ale Brian si ho k sobě začal hlasitě volat, tak Gerardovi jenom zamával a běžel pryč. Gerard ho chvíli sledoval, potom jakoby se oklepal ze sna a šel si sednout k Rayovi, který něco vyškraboval do kusu dřeva.
"S tebou je něco-" škráb škráb "-špatně." oznámil mu, aniž by vzhlédl.
"Proč." zeptal se Gerard podiveně.
Ray ukázal bradou směrem, kterým odešel Frank a Gerard se jenom podrbal na hlavě a nechápavě odešel.

Další den si ho k sobě zavolal Brian.
"Umíš vařit?" zeptal se.
Gerard pozvedl obočí "Uhm. Proč?" tázavě se na něj zadíval.
"Proč asi." Brian zavrtěl hlavou a otráveně obrátil oči v sloup "Abys vařil."
"Takže já už nebudu čistit?" zeptal se a snažil se neznít předčasně nadšeně, když nic nebylo jisté.
"Ne. Pokud umíš vařit." řekl.
Gerard si to rozmýšlel a nakonec řekl "Něco bych snad zvládl."

Jak se nakonec ukázalo, vaření nebyla vůbec tak těžká věc, vzhledem k omezenosti ingrediencí. Gerard všechno nakrájel, naházel do hrnce a nechal vařit, zatímco mu Frank vybíral z vlasů kousky mrkve.
Výsledek nebyl tak špatný a ani při podávání si nikdo z námořníků netroufl nic namítat. Gerard měl radost, že se jako kuchař osvědčil a Brian ho poplácal po zádech. Konečně měl nějaký cíl. Jiný než vydrhnout všechno do leskla, a to u dřeva ani nebylo možné. Vaření mu taky dávalo mnohem víc volna, protože se od něj očekávala vlastně jen večeře, tak se celé dny jenom flákal, buď sám a nebo s Frankem po boku, případně s Rayem, který se ukázal jako docela normální člověk. Kromě toho, že občas vysílal po Frankovi zamračené pohledy.
A Gerard si nemohl dát do hromady co by to mohlo znamenat, dokud jednou nepřistihl Franka, jak sedí s jehlou v ruce, inkoustem vedle sebe a vpichuje si ho pod kůži.
"Co to děláš." zeptal se Gerard zděšeně a snažil se ho zadržet, ale Frank argumentoval svou druhou rukou, na které měl několik tetování "Všechny takhle." řekl.
Gerard se na ně pozorně podíval a musel říct, že ty obrázky rozhodně nebyly zrovna mistrovská díla. Byly trochu rozpité, ale Frankův nejnovější pokus ho uchvátil nejvíc, byla to jakási parodie na žraloka.
Gerard po tom přejel prstem a Frank jenom zasyčel bolestí.
"Udělám ti lepší." rozhodl se Gerard "Chceš?" tázavě se podíval. Byl si jist, že by mu to dalo nový náboj do života.
Frank se na něj pochybovačně podíval "Tys to někdy dělal?" zeptal se skepticky.
"Ne." přiznal Gerard "Ale rozhodně to bude lepší než tohle." poukázal na jeho ruce.
Frank se zatvářil ublíženě "Zpochybňuješ moje umělecké schopnosti?" ale nakonec souhlasil a Gerard si běžel sehnat něco, na co by se dalo kreslit, což vyžadovalo úsilí. Byli přece na lodi.
Nakonec přišel s kusem papíru a něčím, co vypadalo jako uhlí a zeptal se Franka co by chtěl.
Frank pokrčil rameny "Dýni? Na záda?".
A tak Gerard nakonec neskončil jenom u toho, protože Frank byl jeho díly ohromen.
Gerard mu pořád opakoval, že z toho může umřít, ale Franka to nezajímalo. Gerardovi se s ním pracovalo dost těžce, protože jednou rukou mu musel opatrně vpichovat inkoust pod kůži, ne moc hluboko ani ne moc málo a za druhou ruku ho musel držet, zatímco trpěl. To jeho umění značně komplikovalo.
Brzy po něm chtěli tetování další, ale Frank zůstal jeho nejstálejším zákazníkem, i když mu samozřejmě neplatil.
Brian si tetování ale také oblíbil a jednou když s ním Gerard seděl u kormidla, Brian v jedné ruce dýmku a po druhé si nechával trvale kreslit řekl "Myslím, že se něco stane."
Gerard se na něj tázavě podíval, ale Brian se díval do dálky na moře a tvářil se zasmušile. Pokoušel se vyfukovat kolečka, ale loď měl natažené plachty a řítila se na západ, tudíž všechny foukal do ztracena.
"Jak to myslíš." zeptal se Gerard se sklopenou hlavou, zase soustředěný na svůj úkol.
"To moře" vysvětlil se zavrtěním hlavy "Je klidné." rozhlížel se po vodní hladině "Nikde ani ryba. Ani pták."
Gerard ta slova zvažoval a potom se zeptal znovu "A co myslíš, že se stane?" zajímal se.
Brian mlčel a po chvíli tiše řekl "Bojím se nejhoršího."
Gerard se raději dál nevyptával.

Po několika dnech na ten rozhovor oba zapoměli, tedy alespoň Gerard na něj zapoměl. Vracel se od večeře, ruce od omáčky si utíral do kalhot, když ho na chodbě odchytil Frank.
"G." řekl vážně.
Gerard se podivil tomu, že ho oslovuje G., byla to přezdívka, kterou předtím používal jenom Mikey a několik jeho blízkých "přátel".
"Co." zeptal se podezřívavě a zastavil se v chůzi.
Frank ho chytil za předloktí "Napadlo mě tetování. Které bych chtěl." řekl potichu. Gerard nechápal co se děje, že s tím tolik nadělá a tak jen rozhodil rukama "Jaké?" podrbal se na hlavě a dal si vlasy za uši.
"Holuby." vysvětloval Frank rychle a rozhlížel se kolem. "Předběžně jsem je nakreslil." říkal.
"Tak ukaž." pobídl ho Gerard. Frank vytáhl z kapsy zmuchlaný papírek a ukázal mu ho. Gerard usoudil, že vypadají docela dobře, potřeboval jen vyrovnat tvar, jinak s nimi nemusel téměř nic dělat.
"A kam je chceš?" zeptal se. Frank u něj pořád nervózně postával, tak se na něj pokusil povzbudivě usmát, ale Frank si jen olízl rty a zavrtěl hlavou "Tady ne." podíval se kolem "Nechci, aby to ostatní viděli."
Teď začal být nervózní i Gerard. Frank ho začal táhnout do místnosti, kde se spalo, rychle ji zkontroloval, jestli tu nikdo nebyl a potom za nimi zavřel dveře na závoru.
"Kam je chceš." zeptal se Gerard nervózně a zkoumavě si ho prohlížel.
"Sem." řekl Frank, zvedl si lem košile a ukázal na místo úplně dole na svém břiše, které zasahovalo trochu i pod okraj jeho kalhot.
"...Tam?" zeptal se Gerard hloupě nepřirozeně rozklepaným hlasem.
Frank se zhluboka nadechl a kývl. Potom se na něj v očekávání podíval, ale Gerard uhnul pohledem.

"Fajn." souhlasil Gerard nakonec a díval se do prázdna, což by mohlo působit jako přemýšlení, ovšem on potřeboval několik vteřin na uklidnění "Tak jo." řekl s výdechem.
Frank vypadal, že z něj opadla trocha napětí "Kam si mám sednout?" zeptal se.
Gerard se rozhlédl kolem a zrak mu padl na bedny s kořením, ale od té myšlenky okamžitě rezolutně upustil, protože nechtěl, aby to pro Franka dopadlo...špatně.
"Na zem." řekl nakonec a ukázal na druhý konec místnosti s omluvným kývnutím hlavou k bednám.
Frank se zasmál a poslechl, sedl s rukama zkříženýma na prsou zatímco Gerard běhal po místnosti a hledal jehlu a vše co potřeboval.
Potom si sednul vedle Franka a přemýšlel jak to udělat, jestli si sednou z boku nebo Frankovi mezi kolena nebo na ně - okamžitě se pokoušel zapomenout, že ho to napadlo, ale nakonec se musel přiklonit k druhé možnosti. Nejdřív se pokoušel sednout si po straně, ale jasně viděl, že by nedokázal vystihnout tvar a pravděpodobně by to zkazil.
S nádechem si dodal odvahy "Asi si budeš muset víc lehnout." řekl.
Frank přikývl a sesunul se dolů, zatímco Gerard se před ním usadil a poněkud roztřesenou rukou mu zvedl košili o několik centimetrů nahoru. Snažil se si namluvit, že vůbec fascinovaně nezírá na linii chloupků vedoucí mu od pupíku a vůbec není nervózní z toho, že se třeba omylem dotkne Frankových intimních partií a nebude vědět kam se má dívat. Frank mu křečovitě svíral zápěstí a zíral do stropu a Gerard si připadal jako úchyl, kterým ostatně určitě byl a kdyby se to Frank dozvěděl tak mu řekne, že je nemocný a pošle ho do ústavu nebo ho vysadí někde na ostrově s jednou palmou.
Při té myšlence se oklepal a Frank ho musel zatáhnout za vlasy, aby ho vrátil zpátky do reality.
Gerard začal. Frank mu občas zarýval nehty do ruky, což ho trochu znervózňovalo, spolu s neobvyklými pohyby lodi ze strany na stranu, které se jim až doposud vyhýbaly.
Frank mu začal něco vyprávět, ale nakonec znovu umlkl a Gerard mu neodpovídal, ale všechno bylo v pořádku, dokud se nepotřeboval natáhnout vedle pro hadr a při tom pohybu se Franka samozřejmě omylem dotknul v rozkroku a Frank strnul a zíral na něj a Gerard zrudnul a zíral zpátky s rukou pořád nataženou ve vzduchu.
Otevřel pusu, že něco řekne, ale nechtěl být první, kdo přeruší moment zděšeného civění nějakou trapnou větou.
Frank se kousl do rtu a Gerard se radši začal dívat jinam. Chystal se vstát, ale Frank ho najednou chytil za ramena a držel na místě.
"Počkej." řekl.
Gerard čekal. Frank se na něj ještě chvíli díval a vypadal , že přemýšlí. Zamračil se a několikrát si olízl rty, potom Gerarda chytil za ruku, položil si jí do klína a hlasitě vydechl. Hned na to se začal tvářit jakoby se styděl a nejradši to vzal zase zpátky.
Gerard začal uvažovat, jestli se mu to nezdá, ale Frank asi uviděl jeho ohromený výraz a patrně našel jakési ujištění v tom, že Gerardovi to nevadí, protože se probral k životu a začal pohybovat dlaní - proboha a Gerard už to nemohl vydržet a snažil se dostat trochu víc nahoru, totiž na něj, v čemž mu byl Frank více než nápomocen tím, že si ho přitáhl k sobě za límec.
Někdo nad nimi na lodi začal křičet a ozývalo se dupání, ale Gerardovi to nemohlo být víc jedno, cítil na tváři Frankův dech a následně v puse a potom někdo vyrazil dveře.
Gerard se setkal tváří v tvář s Rayem a věděl, že teď není úniku, ale rychle se odplazil ke zdi naproti a snažil se nedívat ani na jednoho.
"Neříkej to nikomu." řekl Frank prosebně směrem k Rayovi, ale ten jakoby se vzpamatoval z šoku a zavrtěl hlavou "To je jedno, musíte rychle nahoru."
Najednou se ozvala rána a všichni tři se po sobě podívali, Frank se vyškrábal na nohy jako první a trhnutím na ně postavil i Gerarda, jako tehdy když se poprvé viděli.
Ray už byl na cestě nahoru a Gerard ho následoval po schodech nahoru, snažil se rychle vyhnout ostatním lidem, kteří probíhali tam a zpátky a brali si zbraně.
Gerard začal mít strach, loď se najednou naklonila strmě do leva a všichni s nárazem spadli na stěnu, ale když se konečně dostali na palubu, Gerard si nedokázal srovnat v hlavě to, co zrovna vidí.
Přes celou délku paluby ležela natažená obrovská červenohnědá věc, která vzdáleně připomínala želé. Gerard se pokoušel rozlišit na co to kouká a tak se pokusil o několik kroků přiblížit, ale Frank ho chytil kolem pasu a rychle odtáhl dozadu zrovna, když se obrovská věc nadzvedla o několik metrů a zamáčkla dva zoufalé námořníky přesně namístě, kde před chvílí stál.
"Co to je?" zakřičel na Franka zděšeně, protože kvůli povyku nebyl skoro slyšet, ale Frank už se nehybně díval směrem k moři.
Gerard se otočil a pak to teprve uviděl, obrovskou věc, která jak se zdálo měla být hlavou a dvě obrovské oči, které se upínaly směrem k lodi.
Vypadalo to hůř než veškeré jeho představy té věci, žlutá bělma a obrovská chapadla vlnící se všude kolem. Jedno z nich se okázale zvedlo a s duněním dopadlo na trup lodi.
Všichni se snažili trefovat té obludě do očí, čímkoli, ale nezdálo se, že by to mělo efekt.
"Franku." řekl Gerard. Frank nepromluvil, jenom ho držel a ani se nehnul.
"Franku." zopakoval "Co to je?"
Frank se najednou nečekaně otočil "Všichni umřeme." řekl.
Gerard na něj vytřeštil oči "Co to JE?" zeptal se už po třetí.
"Kraken." vysvětlil nakonec.
Z toho co Gerard slyšel o krakenech to nevěstilo nic dobrého.
"Teď omotá loď chapadly, potom jí zlomí a nakonec zlikviduje." vysvětloval dál Frank.
"Jak zlikviduje?" zeptal se Gerard ještě roztřeseným hlasem, ale Frank mu nemusel odpovídat, protože kraken se částečně přisál na loď a na spodní straně jeho těla se objevil obrovský otvor.
"Aha, tak." kývl Gerard.
Potom se vedle něj ozvala rána, zastavil se mu dech při přívalu ledové vody a říkal si "aha, tak taková je smrt". Frank ho po čase pustil, asi se už nemohl udržet, ačkoli Gerard kopal nohama za oba a chtěl se dostat na povrch. Nakonec ho smetla další vlna a všechno mu zmizelo v temnotě.
-
Měl štěstí, měl tak nehorázné štěstí, že tomu sám nevěřil. Ležel na studeném písku pláže, oceán mu omýval kotníky a mokré oblečení se mu lepilo k tělu.
Nedokázal si vysvětlit jak se to stalo, ale za zády se mu rozkládaly lesy, které nepochybně patřily New Jersey.
Ležel takhle dlouho, ale jak, to nedokázal určit. Po několika hodinách, možná dnech, nabral sílu se zvednout a šel, chtěl najít někoho, kohokoli, ale setkával se jen s mílemi prázdné pláže. Až tehdy na něj začala doléhat tíha toho, co se mu právě stalo a přemýšlel, jestli byl víc zdrcený z útoku krakena nebo z toho co se stalo předtím a už se nikdy nestane.
V tom mu to došlo. Frank.
Začalo mu být špatně od žaludku a pocítil v sobě zvláštní prázdno, rychle se otočil a rozběhl se směrem k nejbližší vesnici.
-
Trhnul sebou a probral se. Postel. Nad hlavou strop.
Měl zrychlený tep a ztěžka oddychoval, rychle se natáhl k nočnímu stolku a nahmatal vypínač od lampičky. Při té příležitosti shodil na zem hromadu papírů a prázdný hrnek.
Několikrát zamrkal než si zvyknul na světlo a potom se rozhlédl kolem. Prázdná postel.
Rychle se posadil, vklouzl do pantoflí, natáhl si svetr, který ležel na zemi a potichu se plížil do obýváku.
Když uviděl modrou zář televize osvěcující místnost a jeho choulícího se pod dekou na gauči s hrnkem čaje na kolenou, oddychl si.
Beze slova si sedl vedle něj "Zdálo se mi, že tě sežral kraken." řekl.
Frank se rozespale usmál "Ty a tvoje komixy." zamumlal.
Gerard zavrtěl hlavou "Ne, vážně. Ne můj kraken kraken, ale normální kraken." vysvětloval.
"Normální kraken." zopakoval Frank pobaveně "A to tě dohnalo sem ke mně?"
Gerard přikývl a položil mu hlavu na rameno.
"Ve čtyři ráno?"
Gerard znovu přikývl.
"Bál jsem se, že tě vážně sežral, budu se muset přestěhovat zpátky domů a nezbude mi než se upít k smrti." zasmál se.
Frank ho objal "Neboj se. Příště se postarám o to, aby nás sežral oba a nemusel ses trápit." řekl.
Gerard se zašklebil "Velkorysé." poznamenal.
"Jak jinak." odvětil Frank.
Gerard se na chvíli odmlčel "Vážně z toho mám šok, víš." pokračoval dál.
Frank vypnul televizi "Pojď spát." pobídl ho.
Gerard nesouhlasil "Poslouchal jsi mě vůbec?" řekl rozhořčeně "Kraken!"
Frank se pousmál, začal mu prohrabávat dlouhé vlasy vzadu na krku a potom ho k sobě přitáhl, aby ho políbil. Gerard ho podezříval z toho, že to udělal, aby ho umlčel, ale byl chytřejší než aby si stěžoval.
Frank ho potom i přes protesty odvedl zpátky do postele, stáhl mu kalhoty a uklidnil ho tím nejúčinnějším způsobem.
Gerard už usínal, když uslyšel jak si pro sebe pobaveně mumlá "kraken".
"Sklapni." poučil ho. "Sklapni nebo zase začnu." varoval.
"Promiň." odpověděl a Gerard mu jen popřál dobrou noc a otočil se směrem od něj.
Ve snu se, ale vrátil doprostřed oceánu a umlátil krakena figurkou mistra Yody.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 22. července 2009 v 9:17 | Reagovat

tohle bylo geniální:D:D

2 Dee Dee | 27. července 2009 v 13:12 | Reagovat

To je naozaj mňam... Celý čas som si myslela, že to je fakt realita :D :D A potom..:D Jááááj, svine nekomentujú...blbé...
Tá časť kde mu šiel tetovať holuby bola pekne...príjemná na čítanie...no dobre..
Páčilo sa mi to veľmi ;)

3 pájina pájina | 28. července 2009 v 10:27 | Reagovat

konečně něco co se dá číst.
jinak pokud by se chtěla někdy zase psát frerard tak by si mohla dopsat ten deník. asi jediný čtivo u kterýho se sá zasmát

4 eF eF | 28. července 2009 v 18:21 | Reagovat

pájina: chtěla jsem, ale v deníku je prosinec a ten se v tom horku píše špatně :D jedině, že bych nechala gerarda upadnout do komatu a probrat až v červenci...:D

5 pájina pájina | 28. července 2009 v 20:48 | Reagovat

tak z toho horka třeba omdlel:D

6 eF eF | 28. července 2009 v 22:19 | Reagovat

omdlel z toho, že mně je vedro? :D

7 pájina pájina | 29. července 2009 v 11:40 | Reagovat

tak je třeba s tebou propojen:D

8 Laivine Laivine | 31. července 2009 v 3:53 | Reagovat

No, první díl mě nudil.
Druhej už byl lepší. :)
A u poslední věty jsem se mohla posmát. :D
A část s holubama byla moc pěkná. Taky mě ty jeho chloupky fascinují.

9 Dannie Dannie | Web | 2. srpna 2009 v 14:31 | Reagovat

zbožňujem tvoje poviedky :)

10 eF eF | 2. srpna 2009 v 23:03 | Reagovat

Laivine: myslela jsem si, že to tak bude, v prvním kuse z větší části není frank. vlastně mě to ani nebavilo psát, asi je to vidět, moje chuť do psaní nějak mizí. jeho chlupy mě nijak zvlášť nefascinují, ale já neumim psát tyhlety scény :D
Dannie: díky :)

11 Petra Petra | 3. srpna 2009 v 15:57 | Reagovat

áááááá....ty zase píšeš!! hustýýýýý ani nevíš jak mi to chybělo....nejlepší sou sice ty deníky ale chápu že prosinec se v srpnu psát nedá... xDDD ale stejně sem tak ráda! du si to přečíst

12 Kikiii Kikiii | 20. srpna 2009 v 4:10 | Reagovat

Skvele, ako kazda tvoja!:)Dej, postavy,humor, nemam co vytknut:) Rozhodne pis dalej dievca a napis aj dalsiu cast Denniku, ta story mi vzdy zdvihne naladu:)

13 FraGee FraGee | 12. září 2009 v 23:21 | Reagovat

:D:D:D:Dposlední věta fakt nemá chybu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
//<![CDATA[ http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"> //]]>
>