http://flelaldina.blog.cz/ cs <div style="color:#000;background-color:#fff"><div><em>Odmlka byla dlouhá, ale zase se mi nasbíralo dost zážitků a něco málo jsem sesmolila. Už to asi nebude ono, nicméně to snad oceníte.</em></div><div><em>-F</em></div><div><br /></div><div>1.1.</div><div>celková bilance: čtyři kávy, 1 cigareta (nemám peníze), váha: 4 tuny</div><div>15:30</div><div>Probudil jsem se po bouřlivém včerejšku. Už jsem dvakrát zvracel a postel je zvláštně mokrá. Budu muset zapátrat po tom, co konkrétně se mi dnes zdálo.</div><div>15:32</div><div>Taky si nejsem jist, zdali jsem nezkonzumoval psychotropní látku, která jako vedlejší účinek uvolňuje svalstvo močového měchýře. To snad ne.</div><div>16:02</div><div>Nic jsem neriskoval a vše nenápadně odnesl do sklepa k pračce. Cítím se zostuzen. Když jsem vkládal povlečení do pračky, trošičku jsem na ně ublinkl. Oops.</div><hr /><div><br /></div><div>17:21</div><div>Ležím v posteli s kyblíkem na klíně a sleduji maraton Ženatého Se Závazky.</div><div>HAHA!</div><div>Neskutečná sranda.</div><div>Taky přemýšlím o tom, jestli jsem se o včerejším silvestru nijak nepotupil? Nemohu si vzpomenout na nic kompromitujícího, celou noc jsem jen poklidně chlastal. Nad ránem jsem šel s Frankem na tetování.</div><div>18:00</div><div>Co si to vlastně nechával vytetovat? Nemůžu si vůbec vzpomenout. Možná jsme tam šli jen na piercing?</div><div>18:12</div><div>Vlastně tam asi byl i Bert? Tuším, že si nechával propíchnout varlata. To by mu bylo dost podobný.</div><div>19:32</div><div>ZKONTROLOVAL JSEM SVOU STRÁNKU NA FACEBOOKU.</div><div>Nikdy jsem neměl tolik upozornění! Podíval jsem se na nejnovější fotku, na které jsem označen a zjistil jsem, že</div><div>TO NEBYL BERT KDO SI NECHAL PROPÍCHNOUT VARLATA.</div><div>Bože, musím to urychleně vyndat.</div><div>20:15</div><div>Zkoumal jsem se v zrcadle a musím říct, že to vůbec nevypadá špatně! Mých dvěstěčtyřicet přátel na facebooku se z neznámého důvodu smrsklo na 160?</div><div>20:21</div><div>Ah, zapoměl jsem fotografii odstranit. Už můžete zpět, děťátka. Už jste v bezpečí.</div><div>21:30</div><div>Dávám si svou jedinou a poslední cigaretu před budovou kolejí. Jsem zahalen ve všechny své svršky, protože fouká, a také se bojím, že potkám někoho, kdo měl to štěstí vidět můj nový šperk. Zítra jedu domů.</div><div><br /></div><div>2.1</div><div>6:10</div><div>Bert mne probudil tím, že mi stáhnul kalhoty a začal se smát.</div><div>Smáli se i všech dalších patnáct lidí, které spolu přivedl. Nevím, proč jsem se nezamknul, přísahal bych, že jsem to udělal. Pravděpodobně mi odcizil klíče.</div><div>6:12</div><div>Bůhví, jestli se vůbec smáli tomu piercingu. Možná je víc rozesmály mé monstrózní genitálie? Jsem v rozpacích.</div><div>6:16</div><div>Gerarde, můžeš si gratulovat! Už dlouho sis nezoufal nad velikostí svého mužství.</div><div>16:20</div><div>Odvezou mě do Zoo a můj popisek bude znít</div><div>"Muž křížený s koněm"</div><div>Ach bože!</div><div>7:00</div><div>Jsem rozhodnut tu ohavnost vyndat. Nechci poutat další pozornost k místům, která. Jsou pozoruhodná už tak.</div><div>7:50</div><div>NEJDE TO. Svíjím se bolestí na podlaze koupelny.</div><div><br /></div><div>5.1</div><div>Cigarety: 26 (toliko k novoročnímu předsevzetí. Aha! Ani jsem si ho nedával.) Váha: SERU NA VÁHU. (obrazně) káva: 1 litr alkohol: čtyři panáky z otcovy tajné výrobny.</div><div>12:00</div><div>Měl bych se učit ke zkouškám, ale rozhodl jsem se je sabotovat. Nemám zapotřebí se učit! Nechci se učit! Jsem svobodná mysl a nebudu se zatěžovat nepotřebnými informacemi, které bych pozdějí musel vypláchnout alkoholem.</div><div>13:45</div><div>Nadopoval jsem se xanaxem a teď ležím a koukám na strop. Je mi tak krásně. Koukal bych se na televizi, ale nechci, protože odvádí pozornost od toho, jak moc je mi krásně.</div><div>14:30</div><div>Bože, mě je tak krásně. Moje bytí je tak bezvýznamný! Důležitej je jen ten pocit nekonečnýho blaha.</div><div>16:10</div><div>Asi bych se měl usmířit s Bertem. Už k němu necítím žádnou zášť, jen klid, mír v duši a teplo v kalhotách.</div><div>17:02</div><div>Zavolal jsem Bertíkovi. Brzy se tu ukáže. Chci mu vyprávět všechno, všechno o tom, co jsem poslední čtyři hodiny dělal. Chci se s ním podělit o to blaho! Dám si teď cigaretu a budu se koukat jak z ní pomalu stoupá šedá stužka dýmu.</div><div>23:43</div><div>Byl tu Bert. Zdá se, že jsem byl tak na sračky, že jsem chtěl naše setkání vést v duchu míru, tedy i mírového jednání.</div><div>Dal jsem mu také několik pilulek, on poté se zeptal, jestli mě může ošukat. Řekl jsem ano.</div><div>Nevím jak bych to řekl, ale rozhodně to v mírovém duchu neproběhlo. Využil mě. Využil situace, toho, že jsem nebyl při smyslech a nedopřál mi ani komfort jakékoli lubrikace! Jsem opět ponížen a můj konečník je v plamenech (obrazně).</div><div>23:56</div><div>Důležitá poznámka: Když ještě někdy nastane podobná situace, použij Mikeyho mast na hemeroidy. Ach.</div><div><br /></div><div>10:1.</div><div>11:49</div><div>Zkoušky se blíží. Jsem pevně rozhodnut se nepřipravovat a přidat se k šedé mase pracujícího lidu. Velcí umělci si také museli projít cestou chudoby! Mému talentu to jen prospěje.</div><div>13:00</div><div>Mikey si všiml, že mu zmizela mast na hemeroidy a pokouší se všech nenápadně ptát, zda-li jí neviděli. Dělám, že nechápu o čem mluví, což mu dělá radost. Asi se bojí, že odhalím jeho tajemství. Dokážete si představit ten trapas?</div><div>:")</div><div>14:21</div><div>"Jerry, vím že tu mastičku na hemeroidy máš, tak naval." sdělil mi. Copak prohlédl můj poker face?</div><div>Pokoušel jsem se zapírat, ale byl neúprosný.</div><div>Poté jsem se mu pokoušel vysmívat, ale pouze zvedl obočí a řekl</div><div>"Já nevím kdo z nás dvou tu má propíchlý koule." otočil se a práskl za sebou dveřmi</div><div>Na tom něco bude!</div><div><br /></div><div>12.1.</div><div>za dnešek zkonzumované potraviny: 4 balení extra kyselých twizzlers, otcův oběd (nevěděl jsem, že to jídlo v lednici není pro mě. Má si na ně dávat popisky!), dvě balení čipsů se salsou, okurka, čtyři cheesburgery, kuřecí stehno a dvanáct donutů.</div><div>NEJSEM na sebe hrdý. Opakuju, nejsem.</div><div><br /></div><div>8:15</div><div>Frank mi napsal podivnou smsku. Už jsem mu obratem poslal dvacet čtyři dalších, ale neodpověděl. Zpráva zněla</div><div><br /></div><div>"lol brendon gery omg brendon"</div><div><br /></div><div>Nechápu.</div><div><br /></div><div>11:00</div><div>Ozval se mi Ray, večer jdeme na privát. Jeho kamarád z Bellevile dělá večer haus párty. Konečně dám alespoň na chvíli pauzu své bídné existenci (odeberu se do říše alkoholu). Zeptal jsem se, jestli pozval i Franka.</div><div><br /></div><div>Pozval.</div><div><br /></div><div>Dnes se mi ho třeba povede obrátit na druhou stranu?</div><div>Druhý břeh?</div><div>Ahaha, Gerarde ty bláhový.</div><div><br /></div><div>11:32</div><div>Začínám popíjet, abych byl na večer připraven. Jak se znám, tak když nebudu do sedmi na sráč, nikam nepůjdu. A to se nesmí stát.</div><div>11:40</div><div>Hodila by se mi sada na míchání cocktailů. Už mě ten Jameson a kokain začínají trochu nudit, mohl bych si mixovat sex on the beach, poté ho popíjet a koukat se na Hellraisera.</div><div>13:10</div><div>Woo hoo! When I feel heavy metal.</div><div>14:01</div><div>něco bych spapal. Když jsem ležell vedlie hromadyd spodního prádlad, přišlacef mi chuť</div><div>16:05</div><div>Ijhefnku! Venhdu! Venku lejhe</div><div>Něcojjn si apíšun a dfacebook</div><div>17:12</div><div>Bolá mě tvářirčka. Mámad uvěiděla jaks em sev ožral a vrazuila mi kráááááva</div><div>a fur chčíje</div><div>18:30</div><div>Bolí mě hlava. Asi bych si měl dát sprchu, už trochu zapáchám. Moc rád bych si dnes večer zašukal, takže pro to obětuji svou přirozenou ochrannou vrstvu špíny a ošplouchnu se.</div><div>18:32</div><div>Kéž by to tak bylo s Frankem!</div><div>18:40</div><div>Ačkoli s Frankem chci mít něžný a romantický vztah plný květin a serenádování pod okny!</div><div>18:49</div><div>Adoptujeme si korejskou holčičku a budeme-</div><div>Co to kecám, nechci mít korejskou holčičku. Koupíme si křečka.</div><div>20:38</div><div>Ray se pro mě pořád nezastavil. Mám příšernou kocovinu, asi jsem úplně nevychytal načasování svýho alkoholismu. Mikey se za mnou přišel podívat, kouknul se na ten binec a řekl mi, že se potřebuju léčit. Pak jsme si pustili Queeny a zpívali. Ještě tu je.</div><div>20:55</div><div>Mám Mikeyho fakt rád :').</div><div>21:15</div><div><em>Tady Mikey. Gerard chtěl abych sem něco napsal. Něco.</em></div><div>21:15</div><div>Můj bratr je vtipálek! Jde na ten privát se mnou. Rozešla se s ním další holka a tak se potřebuje opít. Moralizoval bych, ale Mikey ví o tom kokainu a vůbec o všem, takže nemůžu.</div><div>21:45</div><div>Konečně je tu Raymond. Abych řekl pravdu, netuším jestli se tak jmenuje nebo je to vážně jenom Ray. Asi je to jenom Ray. Má auto pokálené od holubů a vypadá, že už něco vyhulil. Večer nakonec začíná slibně.</div><div>22:10</div><div>Sedím před bezínkou a kouřím, obsluha se na mě nasraně dívá. Asi bych tu neměl kouřit. Ray je totálně na sračku a skupuje vevnitř všechny druhy koblih. Trochu mě nervuje, že než dorazíme na místo, párty skončí.</div><div>22:11</div><div>Ačkoli bych měl možná být víc na nervy z toho, že Ray je úplně mimo a řídí.</div><div>22:30</div><div>Konečně jsme tu. Ještě to tu žije, ale já jsem bohužel střízliv. Mikey už zmizel v domě a dělá bůh ví co. Rozhodl jsem se dát si cigaretu na terase a sledovat opilý pár souložící pod oknem.</div><div>Hm.</div><div>22:40</div><div>Ray mě představil klukovi, co to tu pořádá. Jmenuje se Billie Něco Něco nebo tak nějak a má prý sbírku lesních rohů.</div><div>Tuším, že si ze mě dělal legraci.</div><div>22:45</div><div>Billie mi vysvětlil kde najdu alkohol (v lednici) a potom mě opustil. Ještě jsem se ho stihl zeptat, zda-li je tu Frank, ale on se na mě jen velmi pobaveně zašklebil.</div><div>"Někde tu je, ale nehledal bych ho." vyprskl smíchy "Frank objevuje svojí novou identitu."</div><div>Nechápu, co tím myslí? A proč o tom nic nevím.</div><div>23:00</div><div>BOŽE MŮJ BOŽE. CHCI UMŘÍT.</div><div>Šel jsem si do kuchyně pro pivo, minul jsem další ocucávající se pár (a v duchu zaplakal, protože jsem osamocený a nadržený), otevřel plechovku a otočil se zpátky.</div><div>Myslim, že normální člověk by kdyby uviděl to co já tu plechovku pustil, ale já jí exnul a dal jsem si další.</div><div>I tu jsem exnul.</div><div>Potom si mě všimli.</div><div>"Á, ahoj Jerry." řekl mi Frank a ani se neobtěžoval vyndat ruku z kalhot,</div><div>Brendona, génia co byl v kómatu. Najednou to všechno dávalo smysl.</div><div>"Cože?" řekl jsem.</div><div>Brendon se na mě zazubil "Ahoj."</div><div>Nenacházel jsem slov.</div><div>"Ber to positivně." řekl Frank "Aspoň ti odpustil tu chcíplou kytku."</div><div>Byli tam opření o kuchyňskou linku a a propletení a Brendon měl ruku ve Frankových vlasech. Vypadali tak zhýrale a dokonale. Rozhlédl jsem se kolem, vzal jsem nejbližší lahev a odešel ven. Teď pláču.</div><div>23:30</div><div>Sedim na verandě, souložící pár už odešel. Je tu zima a sníh, ale mě už zima není, protože piju nějakou mexickou pálenku. Je odporná. A pořád pláču.</div><div>23:45</div><div>Objevil mě tu Billy. Je na sračky. Já taky začínám být na sračky, ale obraz Franka s tamtím mě z toho vždycky probere. Vypil jsem půlku lahve. Můj pravopis mě fakt udivuje. Positivně.</div><div>Billie se mě zeptal co se stalo tak jsem se trochu ztrapnil hysterickým štkaním a potom ho obejmul. Billie si prý říká BJ a má taky spoustu tetování. Vypadá docela dobře. Myslím, že se zasnažím, aby byl mým dnešním šukem útěchy.</div><div>0:10</div><div>Jsem nnancn záhcodě. Vort Nic, už ani psánt teda nemůůůůůžu. Chalstám tak rrrrčau ránooooooooo. - Žery</div><div><br /></div><div>13.1</div><div>4:40, U Iera doma.</div><div>Stydím se jako jsem se- no, nebudu to přehánět, stydim se přiměřeně, alespoň jsem se veřejně neobnažoval.</div><div>Když jsme odešli z verandy, začal jsem se po Bjovi nemístně plazit, což mu nevadilo a zatáhl mě někam kde byla postel. Potom zamknul. Chvíli jsme si povídali a dali si brko. Byla to nějaká hrozně silná tráva, která mi neudělala moc dobře (žádná mi nedělá moc dobře, přiznejme si to), a k tomu jsme popíjeli tu mexickou věc.</div><div>Leželi jsme vedle sebe na zádech a pak mě začal hladit.</div><div>Chápete.</div><div>A mně se prostě nepostavil.</div><div>I přesto, že mi řekl "Kurva, ty máš velký péro!" (božínku)</div><div>Po několika minutách se na mě podíval a řekl "Seš impotentní nebo co?"</div><div>Byl jsem z toho zděšen! Tak jsem mu vylezl na klín a pokoušel se ho líbat, ale pořád to se mnou nic nedělalo. Ještě ke všemu se mi začal zvedat žaludek, ale poslušně jsem se nechal svlíknout do trenek.</div><div>"Musím na záchod." řekl jsem omluvně a prchl jsem na toaletu , kde jsem se pokoušel vzkřísit studenou vodou. Potom se mi zamotala hlava a pozvracel jsem se do sprchového koutu, ale hodil jsem na to ručník! Snad to nikdo nepozná.</div><div>Zalekl jsem se svého dechu a vypláchl si ústa pořádnou dávkou listerinu, který jsem omylem spolkl načež jsem se opět poblil.</div><div>Po půl hodině jsem se vrátil, ale bylo zamčeno a zevnitř se ozýval pravidelný zvuk. Došlo mi, že jsem ztracen, tak jsem v boxerkách přešel celý dům (zvláštní bylo, že se na mě nikdo ani divně nekoukal, všichni už byli mimo), ukradl jsem další lahev, vyžebral si cigaretu a potom si sedl před dům.</div><div>Nemusím snad dodávat, že byla vážně zima. Měl jsem v plánu se tam opít a umrznout, už jsem se do toho vážně dostával, když se objevil Iero. Při pohledu na něj se mi chtělo opět plakat, tak jsem se rozhodl ho ignorovat.</div><div>"Gerarde! Co tu doprdele vyvádíš?" řekl zděšeně "Poď proboha dovnitř se oblíknout."</div><div>Potom se mě pokoušel odtáhnout, ale já zatvrzele seděl na místě, tak odešel. Myslel jsem, že mám klid na smrt, a tak dále, ale za minutu se vrátil i s Brendonem, popadli mě a společně odtáhli do auta.</div><div>Tam už jsem asi usnul, takže jsem teď tady.</div><div>Ještě jsem ani jednoho z nich neviděl. Má duše je příliš prázdná a srdce zlomené. Ach Franku, Franku!</div><div><br /></div><div>8:00</div><div>Někdo zaklepal na dveře pokoje. Doufal jsem, že Frank, ale byl to Brendon.</div><div>"Přinesl jsem ti hrnek čaje." řekl mi omluvně a postavil obrovskou nádobu, ze které se kouřilo na noční stolek "Doufám, že už je ti líp."</div><div>Posadil jsem se a pokrčil rameny. Měl jsem na sobě jeden z Frankových svetrů. Možná byl Brendonův, uvědomil jsem si, Frank byl přece o dost menší než já.</div><div>"Dík." zamumlal jsem. Nechtěl jsem působit přehnaně vděčně, ale ten čaj mi vážně bodnul. Cítil jsem, že se mi nos začíná ucpávat rýmou a nebylo mi úplně dobře, ale netoužil jsem po ničem jiném než po cigaretě.</div><div>"Frank ještě spí?" zeptal jsem se "Dal bych si cígo." vysvětlil jsem.</div><div>"Jo. Někde tam jsou." ukázal rukou směrem k obýváku.</div><div>Neohrabaně jsem se zvedl a postavil na nohy, šíleně se mi motala hlava. Vzal jsem si s sebou čaj a potom, co jsem shrábl cigára jsem zamířil na balkón. Naštěstí mě oblíkli i do něčích kalhot od pyžama, tak tu sedim na vykachličkovaný studený podlaze a zdrceně kouřím.</div><div><br /></div><div>8:30</div><div>Přišel za mnou Frank, beze slova si sedl vedle mě a zapálil si taky.</div><div>"Je tu zima." řekl po chvíli a začal si třít ruce.</div><div>Neodpověděl jsem. Natáhl jsem si nohy před sebe, abych demonstroval, že je mi po včerejšku nějaká zima u prdele.</div><div>"Nechceš pučit ponožky?" zkusil to znova.</div><div>"Chci půjčit telefon." řekl jsem. Všechno co jsem měl jsem si nechal v kapsách džínů, které se válely na podlaze Billieho ložnice.</div><div>Frank zašátral po mobilu a podal mi ho.</div><div>Doufám, že mě Majký vyzvedne! A že mi vyzvedne taky věci.</div><div><br /></div><div>11:11</div><div>(Něco si přej Gerry)</div><div>Přeju si, aby se Brendon býval nikdy neprobral z komatu.</div><div>Už dvacet minut u mě v pokoji stojí otec a křičí, že jestli se neseberu a nezačnu učit na zkoušky, vyhodí mě z domova.</div><div>Myslím, že by to jenom přidalo na mojí tragičnosti mládí a potom by o mě v budoucnosti psali knihy jako o bardovi dvacátého prvního století.</div><div>Netuším co je bard. Každopádně jsem trubadůrem stesku.</div><div>11:55</div><div>Řekl jsem otci, že jsem trubadůrem stesku. Nevěřícně se na mě podíval, a potom prásknul dveřma.</div><div>13:00</div><div>Nedokážu uvěřit, že Frank chodí s klukem nebo co. Bral bych to jen jako jeho chvilkovou slabost, jenomže Brendon u něj byl! Ráno! U něj! V posteli!</div><div><br /></div><div>22.1</div><div>Váha: Pět slonů naskládanejch na sebe Cigarety: nevim, nevim vlastně ani datum ale je ráno a piju kafe protože chlast došel.</div><div>9:10</div><div>Zítra mám mít zkoušku, kterou jsem se rozhodl sabotovat. Necítím se dostatečně silný na to tam jít, teď když má Frank kluka (volal mi), celý týden jsem propil (typuju, protože si pamatuju sobotu a pak nic), jsem zdrcen a nemám peníze ani kamarády a ještě ke všemu jsem pravděpodobně impotentní a mám obří péro a Mikey má zase holku, Bert je prasák, jsem teplej, nemůžu ani jít legálně do baru a možná jsem závislý na koksu.</div><div>9:15</div><div>To asi nejde, být závislej na koksu.</div><div>9:20</div><div>A nebo jde? Božíčku!</div><div>9:30</div><div>Rozhodl jsem se, že až se ze mě stane podobný typ postavy, jakou má Kate Moss, začneme se o tom teprve bavit.</div><div>9:31</div><div>S kým se o tom vůbec začneme bavit? HAHAHA Gerarde, zapoměls, že nemáš kamarády!</div><div><br /></div><div>28.1</div><div>11:35</div><div>Stojím na rohu Canal a Washington street. Mám pocit, že mě někdo okradne, jelikž kolem mě neustále čmuchá velký bezdomovec patrně trpící na lepru a jeho přibližně stejně velká vychrtlá doga. Vypadá to, jako kdyby jí kus už ujedl.</div><div><br /></div><div>Uch. Tedy:</div><div><br /></div><div>Když jsem se nad ránem vrátil z kalby, našel jsem před domem sbalenou tašku a lísteček oznamující, že dokud se nevrátím na školu nebo si nenajdu slušnou práci, odmítají mě živit a trpět pod vlastní střechou.</div><div><br /></div><div>Nemám teď automobil, takže jsem se hodinu a půl vlekl k nejbližšímu obchodu, abych se tam mohl usadit a hořce plakat. Naštěstí za pár minut otevřeli, takže jsem si mohl koupit kafe a hořce plakat.</div><div>Přemýšlel jsem komu bych mohl zavolat, když vlastně nemám kamarády. Zkusil jsem Raye, ale jeho matka mi sdělila, že je na lyžích s nějakou holkou (měl bych se o něj začít víc zajímat, je to přece můj kamarád. Jediný!) a vrátí se za dva týdny.</div><div><br /></div><div>Potom jsem spolknul pýchu a zavolal jsem Bertovi, ale okamžitě mě poslal do prdele, tak mi nezbyl nikdo jiný, než Frank.</div><div><br /></div><div>"Coje Žery je sedum rráno.." zamumlal nevrle do telefonu. Sdělil jsem mu, že jsem v prekérní situaci a snažil se, aby v telefonu nebylo slyšet, že srdceryvně roním slzy.</div><div>"Nemohl bych bejt na chvíli u tebe?" zeptal jsem se.</div><div><br /></div><div>Takže teď čekám až si mě přijde vyzvednout Frankův kluk Brendon co bydlí v Tribece, protože Frank se se mnou nemohl obtěžovat. Cítím se podivným způsobem pokořen a zároveň živ!</div><div><br /></div><div>15:30</div><div>Frank tu vůbec není! Tuším, že mne již prostě nikdy nechce vidět, a proto mě hodil na krk svému dočasnému přítelo. Zeptal jsem se ho na to, ale on jen pokrčil rameny "Nojo, Frank." řekl. Cítím, že k němu nechová takovou náklonnost jakou by měl!</div><div><br /></div><div>Brendon a jeho kamarád Dallon a jeho kamarádka Brody bydlí v devátém patře domu bez výtahu. Překonal jsem svůj počáteční strach a nyní uznávám,</div><div><br /></div><div>že se mi tu vážně líbí!</div><div><br /></div><div>Brendonova kamarádka Brody je tajně bohatá, a tak zatahuje většinu nájmu. Ptal jsem se, okdud bohatství bere, ale nikdo mi neodpověděl, takže jsem usoudil, že je prostitutka. Je, ale velice milá ale ve všech v nich nacházím spřízněné duše.</div><div>Dallon mi řekl, že tu mohu zůstat jak dlouho budu potřebovat. Jsem šťasten! :")</div><div><br /></div><div>22:30</div><div>Sedíme v kuchyni a popíjíme víno! Nikdo mne neodsuzuje za můj deníček! Kouříme uvnitř! Pořární hlásiič je vyrvaný ze zdi! Ach.</div><div>22:50</div><div>Brendon se ke mně chová podivně. Nevím, jestli to má co do činění s tím, že jsem Frankův kamarád, ale bojím se toto téma načnout!</div><div>00:50</div><div>Ej je pijeym moc bren je fakt suoper jako feseru na franka SERUUUUUUUUU na ěnj já sis budun děělat co chci s kym chcim a copa,k tu je a na m ně by, l hn usnej vždycky. Budun ntu bydlet a tedDď simě si něcom šňupli e mi fak t dobře jsm e v posteli dva teď.</div><div><br /></div></div> http://flelaldina.blog.cz/1109/tajny-denik-g-a-waye-leden http://flelaldina.blog.cz/1109/tajny-denik-g-a-waye-leden Deník G.A. Waye Wed, 28 Sep 2011 19:06:28 +0200 <div>Asi mám depku. Kraťoučký Frank/Gerard klišé.</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Frank nasedl do mého auta.</div><div>Potichu zacvakl dveře "Pojedeme?"</div><div>Nebyl jsem si jistý, jestli bude souhlasit s místem, ale tvářil se, že ho vůbec netrápí co se bude dít. Otevřel si okénko a koukal ven, zatímco jsem zabočoval na dálnici vedoucí na sever.</div><div>"Mám dům ve Willowbrooku." řekl jsem.</div><div>Frank pokrčil rameny.</div><div>"Jestli chceš." dodal jsem rychle.</div><div>"Proč ne." řekl nezaujatě "Zastavíš mi u nejbližší benzínky?" zeptal se.</div><div>Nevyzvídal jsem co potřebuje, všechno co jsme chtěli by tím mohlo zkolabovat jako domeček z karet. Chtěl jsem se na ty střípky upnout alespoň na pár hodin.</div><div>Odpočívadlo se objevilo po patnácti dlouhých mílích mlčení, na které jsem byl zvyklý. Byla to jedna z těch menších stanic, jenom benzín a malá samoobsluha. Zajel jsem k čerpadlům a podal obsluze deset dolarů, aby mi natankovala.</div><div>Nechtěl jsem vycházet z auta.</div><div>Frank už byl venku, ruce zkřížené na prsou. Vítr tu byl silnější než na místě kde jsme se setkali.</div><div>Skleněné dveře se před ním otevřely, a potom zmizel mezi regály. Díval jsem se za ním, bylo mi jasné, že nechce abych ho následoval. S Frankem to nikdy nebyla žádná banalita, Frank měl plán. Ať už to bylo cokoli, neměl jsem to vědět.</div><div>Musel jsem zajet na parkoviště. Nakonec jsem vystoupil, protáhl se a zapálil si cigaretu. Došlo mi, že jsem se měl lépe obléknout, na obloze se hromadily černé mraky a ve vzduchu byla cítit vůně deště.</div><div>V tu chvíli jsem si uvědomil, že naplno začal podzim. Bylo tu několik týdnů, kdy jsem si nechtěl všímat ničeho co se dělo kolem, včetně počasí, ale jak jsem tam stál v chladném poryvu říjnového větru prostupujícího celým mým bytím, nemohl jsem se od toho odpoutat.</div><div>Frank se konečně vracel. V rukou nic neměl, ale tušil jsem, že cokoli potřeboval má pravděpodobně v kapse nebo v těle.</div><div>Přišel až ke mně a zadíval se mi do tváře, bez žádného výrazu, úplně prázdný.</div><div>Zavřel jsem oči. Nedokázal jsem s ním udržet zrakový kontakt, byla to pro mě moc velká tíha.</div><div>"Promiň." řekl jsem mu a rychle sáhl po klice dveří, abych se vyhnul další konfrontaci.</div><div>Nedostalo se mi odpovědi, ale žádnou jsem neočekával.</div><div>Další dvě hodiny jízdy proběhly v melancholickém tichu rušeném kapkami lijáku dopadajícími na přední sklo. Bylo to ideální počasí pro to, co jsme měli v plánu. Vlastně ani lepší být nemohlo.</div><div>"Co uděláš s domem?" zeptal se potichu.</div><div>Zavrtěl jsem hlavou "Dostane ho sestřenice." zamumlal jsem. Nechtěl jsem o tom mluvit.</div><div>Frank to pochopil a dál se nevyptával.</div><div>"Kdy myslíš, že bychom měli...?" nedokončil větu, ale chápal jsem co myslí.</div><div>Už jsem to plánoval sám.</div><div>"V úterý?" navrhl jsem "Přemýšlel jsem o tom, budeme mít přesně tři dny, tři dny jsou symbolický." vysvětloval jsem.</div><div>"Proč?" nechápal "Vydržíš to ještě tři dny?"</div><div>"Vydržel jsem tři měsíce." povzdychl jsem si a vytáhl jsem další cigaretu z krabičky. Dálnice byla prázdná. "A jedenáct dní."</div><div>Frank se skrčil na sedadle a položil si čelo na kolena. Tmavé vlasy mu rámovaly vyhublý obličej "Já už, ale nemůžu."</div><div>"Beru hodně léků." řekl jsem a odvrátil pohled zpět na vozovku "Spoustu, spoustu prášků na otupení a nic mi nepomáhá."</div><div>Jako bych mu to připoměl, vyndal si z tašky krabičku valia a několik najednou jich spolknul.</div><div>"Koupil jsem si ještě analgetika." řekl "Tohle nestačí. Nic nestačí"</div><div>Už jsme o tom mluvili snad tisíckrát, ale jakoby jiná témata neexistovala. Vyhýbali jsme se tomu hlavnímu, ale oba jsme ho měli před očima. Je oba.</div><div>Frank potom usnul nebo to alespoň předstíral. Byl jsem mu vděčný, ale příští hodinu jízdy jsem byl uzavřený ve svém těle se svými myšlenkami.</div><div>Když jsme dojeli k mému domu, zaparkoval jsem v garáži a zamknul ji zvenčí. Měl jsem průchod dovnitř sklepem a navíc by nemělo cenu nechávat vůz venku, když jsme tu měli brzy zůstat.</div><div><br /></div><div>Políbili jsme se hned za vchodovými dveřmi obýváku, zoufale, ale bez vášně. Bylo to z nutnosti, ze zbytků citu, který jsme kdysi měli. Pro mě teď byl vším, čeho jsem se mohl držet, stejně jako Frankovo sametové sako a jeho tělo.</div><div>Držel mě pevně za ramena a kdyby mohl, byl jsem si jistý, že by plakal.</div><div>"Chceš?" zeptal jsem se.</div><div>Přikývl.</div><div>Ani jeden z nás neměl moc síly, ale alespoň na chvíli cítit jeho kůži na své se nám zdálo jako vysvobození.</div><div>Chtěl jsem, ale nedokázal jsem se zbavit té otupující bolesti, prázdnoty, samoty. Frank se po chvíli posadil a podíval se na mě.</div><div>"Nebudu čekat do úterka."</div><div>Tiše jsem souhlasil, přikývnul.</div><div>V kuchyni jsem nám oběma nalil pár panáků whiskey, které jsme vypili v tichosti. Potom jsem sebral klíče z kuchyňské linky, chytil Franka za ruku a vedl ho dolů po schodech.</div><div>"Počkej tu chvíli." řekl jsem mu přede dveřmi garáže.</div><div>"Nenecháš mě tu?" zeptal se se strachem v očích.</div><div>"Jenom chci něco...udělat, počkej."</div><div>Nechal jsem ho tam s úmyslem se vrátit, a to jsem po několika minutách taky udělal.</div><div>"Bál jsem se." přiznal se mi.</div><div>Objal jsem ho a pohladil ho ve vlasech. Políbil mě na tvář.</div><div><br /></div><div>Oba jsme se vrátili do mojí staré audiny a já nastartoval.</div><div>Vzduch začal těžknout.</div><div>"Už si nic nebudu vyčítat"<br />"Byla to nehoda." šeptal mi Frank do ucha "Nehoda se kterou tu prostě nemůžeme zůstat." odhrnul mi vlasy z čela.</div><div>Rourou vedoucí do okna proudil šedý kouř.</div> http://flelaldina.blog.cz/1108/why-you http://flelaldina.blog.cz/1108/why-you Mon, 29 Aug 2011 23:24:05 +0200 <div>Já to asi nedopíšu.</div> http://flelaldina.blog.cz/1104/debilni-frerard http://flelaldina.blog.cz/1104/debilni-frerard Sun, 03 Apr 2011 19:41:31 +0200 <div>Aneb jak Gerard čistě teoreticky mohl vypadat když byl <em>in drag</em></div><div><br /></div><div><img title="." class="center" src="http://nd04.jxs.cz/364/424/4b2d596f7c_72071331_o2.jpg" alt="." /></div><div><img title="." class="center" src="http://nd04.jxs.cz/093/390/53a139110e_72071498_o2.jpg" alt="." /></div><div><img title="." class="center" src="http://nd04.jxs.cz/412/043/c4eae2d08c_72071885_o2.jpg" alt="." /></div><div><br /></div><div><img title="." class="center" src="http://nd04.jxs.cz/708/089/a3df740628_72071900_o2.jpg" alt="." /></div><div>Lol.<br /></div> http://flelaldina.blog.cz/1012/gerardina http://flelaldina.blog.cz/1012/gerardina Fri, 24 Dec 2010 11:59:18 +0100 <div>Moje <a href="http://member.mibba.com/171213/">mibba.</a></div><div>Kdyby se vám chtělo, zkouším to tam. Čekala jsem, že to nikdo číst nebude a hele. Někdo si to čte! Pravděpodobně nějaké negramotné angličanky, ale je to někdo, ne? :D<br /></div> http://flelaldina.blog.cz/1007/clickie http://flelaldina.blog.cz/1007/clickie Wed, 21 Jul 2010 11:45:20 +0200 <div>Napsáno podle filmu-knížky Trainspotting, s menšími změnami. Za prznění se omlouvám XD.</div><div>(Gerard je Renton, Frank je Sick boy, Brendon je Spud, LynZ je Begbie :D, a Patrick je Tommy)</div><div><img title="..." class="center" src="http://nd03.jxs.cz/959/579/d475cbed04_65102224_o2.jpg" alt="..." /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Pairing</em>: <strong>Frank Iero/Gerard Way</strong> (Gerard Way/Will Beckett, Frank Iero/Greta Salpeter, Greta Salpeter/Brendon Urie)</div><div><em>Upozornění</em>: Je to prasárna. Heroin. Gay sex. Gerard má rád sprostá slova a je jich tam tolik, že se to blbě čte. Už se mi nechce si to po sobě číst a betu nemám, takže tady prosím:</div><div><br /></div><div><a href="http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone-i">První část</a></div><div><br /></div><div><a href="http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone-ii">Druhá část</a></div><div><br /></div><div>Komentáře prosím sem. Tím chci taky říct, prosím o komentáře :).<br /></div> http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone Dance with mr. Brownstone Thu, 06 May 2010 23:27:06 +0200 <div>II.</div><hr /><div>Seděl jsem na zadním sedadle, v pyžamu a pod dekou. Matka mi nabídla cigáro, který jsem si vzal. Otec řídil. Ani jeden z nás nic neřikal, byla to vesměs trapná situace, tak sem se jenom choulil v jedný z mejch dětskejch peřinek.</div><div><br /></div><div>"Mikey se na tebe těší." řekla mi matka po chvíli, ale nic jsem neodpověděl, protože jsem se na to fakt necejtil. Po tom, co mě v nemocnici dva dny křísili mě rodiče navlíkli do mýho žlutýho pyžámka a naložili do auta. Cejtil jsem se poníženej.</div><div><br /></div><div>"My z tebe to svinstvo dostanem Gerarde." řekl otec rázně za volantem "Ať chceš nebo ne. Budeš hezky u nás. Doma."</div><div><br /></div><div>Dělalo se mi z toho ještě víc blbě, tak jsem zavřel oči a pokoušel se ty kecy neposlouchat. Ale neměl jsem na vybranou. Jakmile jsme zastavili před barákem, otec mě odnes do mýho starýho pokoje, kde to pro mě museli zvlášť připravovat. Byla tam postel a hned před ní telka - moc z mejch starejch krámů už ne, máti nebyla z těch šílenců, co nechávali pokoje svejch dětí v původnim stavu.</div><div><br /></div><div>Otec mě do tý postele položil, bylo to příšerně potupný a pak mi donesli nějakou vodu.</div><div>"Byl tu tvůj kamarád Frank." řekla mi ještě matka "Je to pořád skvělej kluk, moh by ses od něj učit." řekla mi, ale já už pomalu, ale jistě začínal odplouvat do tý nejhorší části odvykání.</div><div>Taky mi udělala jídlo, nějakou omáčku, a když jsem viděl jak to leží na tom stole, maso a brambory, tak se mi chtělo zvracet, sledoval jsem jak se z toho kouří a ten smrad zaplavuje celej pokoj a pomalu mě tráví a dusí.</div><div><br /></div><div>Příštích pár dnů se mi prostě slilo do jedný příšerný noční můry, fakt jsem chtěl, aby mě někdo zastřelil. Viděl jsem úplný hovadiny, Brendon stál u postele v pruhovanym pyžamu a chrastil řetězem a věděl jsem, že tam není, protože se mi zdál, ale byl tam a pak tu najednou byla Jenny, mrtvá a modrá tak jako v tý kolíbce, chtěla mě uškrtit těma malejma ručičkama za to, že ani já jsem nic neudělal a nechal jsem jí umřít tak jako všichni.</div><div><br /></div><div>Když mě to přešlo, byla tu deprese. Apatie.</div><div>Pořád za mnou lezl Mikey a opakoval mi, jak je děsně hrdej, že to takhle zvládám, tak jsem jenom seděl a mrkal únavou a přikyvoval. Ani nevim co mi řikal, bylo mi to srdečně fuk.</div><div><br /></div><div>Pořád jsem ležel zakopanej pod peřinou, z dálky hrála telka, ale matka se mě snažila zapojovat do svýho společenskýho života. Viděl jsem na nich, na rodičích, že maj zase pocit viny, bylo to jasný. Otec mě tahal v autě po okolí a na vobědy, i když jsem s nim byl sám naposledy na obědě někdy v sedmý třídě, matka mi vzala klíče od bytu a jela to tam celý překopat a taky prej tu 'špinavou díru vymalovat', brala mě i do kostela a na schůzky s kamarádkama a Mikey mě vzal na výlet do NYC, na celej den, kdy jsme chodili po central parku, váleli se po lavičkách víc než chodili po těch místech co by člověk měl vidět a kecali o hovadinách.</div><div><br /></div><div>Byl jsem ochotnej si přiznat, že v tomhle jsem udělal chybu. Úplně jsem zapoměl, že mám bráchu a v posledních letech jsem ho bral jenom jako nějakej otravnej appendix co moralizuje a nabádá, a přitom ví hovno. Nějak mi nedošlo, že to byl pořád Mikey, a že jsem ho měl dřív strašně rád, tak jsem z toho byl dost sentimentální. Mikey byl nějaká moje lepší verze, tak jsem byl docela i rád za rodiče, že aspoň jeden z nás se jim poved, když já už se z všech těch sraček neměl šanci dostat.</div><div><br /></div><div>Pořád jsem byl mimo a všechno kolem se hejbalo hrozně rychle, zatimco moje existence stagnovala, ale Mikeyho jsem teda začal vnímat positivněji.</div><div><br /></div><div>Frank za mnou taky chodil. Rodiče ho vždycky vítali s otevřenou náručí, i kdyby se do toho baráku měl vpotácet. I když to většinou nedělal, protože ať byl jakkoli sjetej, uměl to hodně dobře maskovat.</div><div><br /></div><div>Jedinej jeho problém byl, že se mi vždycky v botách napakoval do postele a přepínal mi telku na baseball nebo něco podobnýho, když sem chtěl tiše trpět a sledovat Oprah. Potom mi rozkopal peřiny svejma zadělanejma kanadama, a když měl lepší den, tak si ze mě dělal prdel a vyprávěl mi o svejch bohatejch sexuálních zážitcích. Trochu mě sral, jako vždycky, ale zase mě informoval o tom, co se děje.</div><div><br /></div><div>Po pár tejdnech mi máti ještě sehnala menší brigádu v archivu, kde dělala ona, tak jsem tam chodil třídit papíry a její kolegové mi pořád opakovali, že sem okouzlující a proč se takhle zbytečně dřu, když jsem ten děsně talentovanej umělec.</div><div><br /></div><div>Tak jsem se usmíval a chodil jim dělat kafe. Všichni matce tvrdili, že jsem prostě perfektní syn, tak jsem se trochu smál a trochu brečel, vevnitř samozřejmě.</div><div><br /></div><div>-</div><div><br /></div><div>"Byla tu za tebou nějaká tvoje kamarádka." řekla mi máti jednou, tak jsem si pomyslel, kurva a zkoumal jsem, jestli náhodou nemá nějaký řezný rány, ale vypadala nějak moc usměvavě.</div><div><br /></div><div>"Taková tmavovlasá, hezká. Moc milá." pokračovala, až mi bylo divný kdo to za mnou byl, ale samozřejmě to byla Linds "Velký tetování na ruce?" dodala, už trochu míň nadšeně. Došlo mi, co se v ní děje, zahltila jí naděje, že její nadrogovaná napodobenina syna s někym chodí.</div><div><br /></div><div>"Nepustilas jí dál doufám." řekl jsem s obavou "Neni tu, že ne?" ujistil jsem se.</div><div><br /></div><div>"Ne, byl jsi pryč tak jsem jí řekla, ať přijde jindy." řekla s nadějí "Ona je tvoje...?"</div><div><br /></div><div>"Ne mami. V žádnym případě."</div><div><br /></div><div>Matka se zamračila "Vážně? Vypadala, že o tebe má starost." sedla si vedle mě a začala mě hladit ve vlasech, takovym tim způsobem, jak to matky dělaj a všechny to neskutečně sere.</div><div>Představil jsem si, jak o mě má Linds starost, ale co se mi vybavilo byl její kapesní nožík a můj krk, až jsem se z toho otřás hrůzou. Starost. Určitě se o mě tak bála, že by mi samou láskou rozpárala břicho. Bejt s ní sám byla noční můra každýho, kdo kdy měl tu čest jí potkat.</div><div><br /></div><div>Máti chtěla pokračovat, ale naštěstí pro mě se ozval zvonek a musela povolit svoje láskyplný sevření a pustit mě ze spárů. Chtělo se mi spát, tak jsem sebou zase plácnul na postel a přepínal kanály, ale za chvíli se otevřely dveře a stál v nich Frank. Vypadal docela zdrceně, skoro tak, jako když jsme našli Jenny, ale teď nebrečel, jenom se opíral o rám dveří, koukal na mě a kousal si spodní ret, kterej se mu mimochodem chvěl.</div><div><br /></div><div>Taky mě to vyděsilo. "Co se stalo?" zeptal jsem se. Frank zavrtěl hlavou, udělal pár kroků směrem ke mně a plácnul sebou na postel vedle mě.</div><div><br /></div><div>Zíral nepřítomně do stropu, když řek "Patrick je mrtvej."</div><div><br /></div><div>Úplně jsem nadskočil a nevěřícně jsem se na něj koukal "Cože? Jak? Proč?"</div><div><br /></div><div>Frank kývnul a polkl "Rozešla se s nim jeho holka." začal nejistě</div><div><br /></div><div>Nic jsem neříkal.<br /></div><div><br /></div><div>"No a tak přišel za náma." odmlčel se.</div><div><br /></div><div>"...a?"</div><div><br /></div><div>"No teda nejdřív za Gretou, ale já tam pak byl taky a byl tam i Ray. No a chtěl po nás, abychom ho taky nechali si šlehnout." zase si kous ret a vypadal, že se musí přemáhat "Tak řikám: doprdele chlape, to ti teda nedovolim. A Greta taky přikyvovala, tak sme nechtěli víš, když von je z nás jedinej takovej čistej, teda až na Lyn, ale to je chladnokrevná kráva, ale-" zase se na chvíli zasek, a já se z toho taky svez radši na polštář, protože sem věděl, jak todle asi dopadne.</div><div><br /></div><div>"Jenomže von vytáh peníze a tak úpěnlivě nás prosil, a já jenom řek, kurva Pate, ale ty prachy, my prostě potřebujem prachy, tak mu nakonec Ray píchnul taky." popotáhl "A vypadalo, že v pohodě, ale pak se chvíli neukázal, tak sem za nim za dva tejdny zašel a von ležel úplně polomrtvej na gauči a vypadalo to, že rozprodává svoje krámy, ale to, rychlejc než my ostatní..." řekl "Třeba já, mě ještě zbyla telka a pár věcí, a ty máš pořád auto" obdivně se na mě kouknul "jenomže on už tam měl jenom nábytek a nějaký knížky, a v tu chvíli mi došlo, že je to v prdeli a kvůli nám, že sme ho poslali do pekla. Pak tam za nim párkrát byla Greta, ale vždycky se vracela úplně mimo a brečela a nadávala." zase se odmlčel. "No a jednou přišla s tim, že má AIDS. Jako Patrick."</div><div><br /></div><div>Pořád sem nepobíral co mi to jako říká. Bylo to neuvěřitelný. neuvěřitelně příšerný.</div><div><br /></div><div>"Tak jsem tam ještě byl taky a prostě, kurva..." řek jenom "Kurva Garry, to je moje vina." kopnul do hromady časáků, kterou jsem měl položenou na posteli "Měl tam jenom matraci, a tak smutně se na mě díval, že sem musel odejít. A v pátek jsem tam byl naposled, víš a nehejbal se a nedejchal, tak sem volal záchranku a ti mi řekli že je mrtvej a pak to tam vobsadili poldové, tak jsem se radši klidil. Ale volala mi jeho matka, jak měl ten aids a ty kočky v bytě, tak od ní chytil nějakou debilní nemoc a na tu umřel..." vyplivnul ze sebe "Já to zase celý zjebal kurva."</div><div><br /></div><div>Nevěděl jsem co na to říct, úplně mi vyschlo v krku. Pata jsme znali už pár let a nikdy by mě nenapadlo, že do toho taky spadne, ale to my ho stáhli.</div><div><br /></div><div>Frank si sednul, ale já si ho přitáh zpátky a fakt pevně jsem ho objal a utřel sem si nějaký ty slzy, který jsem potlačoval, do jeho trička.</div><div><br /></div><div>"Celej víkend jsem nic neměl." řikal mi potichu do ucha "Tys toho nechal já toho nechám jo, kvůli němu já tohle nechci kurva, takhle dopadnout, to je v píči." zamumlal, tak jsem se ho pokoušel nějak utěšit, ale nějaký pohlazení po zádech ode mě bylo vždycky divný, tak jsem radši přestal.</div><div><br /></div><div>"Nejdřív Jenny a teď tohle, sakra proč."</div><div><br /></div><div>Tak jsme tak chvíli leželi, v takový smutný polodřímotě, Frank dělal, že pořád nepopotahuje, ale co, mě to bylo fuk, stejně měl úplně červený voči.</div><div><br /></div><div>Pak do pokoje vešla matka, s tim, jestli něco nepotřebujem a Frank se ode mě tak pomalu odtáh a provinile se na ní těma opuchlejma očima koukal. Já taky nevypadal nejlíp a matka vypadala zmateně z toho, že sme tak divně propletený, a že se něco stalo.</div><div><br /></div><div>"Co se děje." zeptala se potichu.</div><div><br /></div><div>Frank se zhluboka nadechnul "Náš...náš kamarád umřel. Patrick Stump." řekl a máma si zakryla pusu rukou a taky se chytila futer.</div><div><br /></div><div>"Tys ho znala?" zeptal jsem se udiveně a máma přikývla "Znám jeho rodiče, vůbec jsem nevěděla, že se znáte vy." Potom se na nás tak koukla "No tak... já vás radši nechám."</div><div><br /></div><div>-</div><div><br /></div><div>Po pohřbu jsme se sešli my, co sme zbyli, takže já, Frank, Greta, Lyn a Bren, kterýho pustili dřív za dobrý chování. Všichni jsme zírali do svejch půllitrů, kromě Linds, která furt mlela o škodlivosti drog a o tom, jak včera někoho skopala do bezvědomí, a proto má ty modřiny. Brendon mi, ale pak řek, že sice začala do někoho kopat, ale pak dostala tak na hubu, že musela sbírat zuby z asfaltu.</div><div><br /></div><div>Teď, ale zase vypadala nasraně, nikoho z nás už to tam nebavilo, tak jsme tak nějak mlčky vzájemně odsouhlasili, že pudem. No, ale Lindsey, pod záminkou, že jde na hajzl začala řvát na nějakýho týpka co seděl u baru, že co na ní čumí. Vypadal spíš pobaveně, ale pak se už taky nasral a vstal ze židle, že Lyn odstrčí. To už na něj, ale vytahovala kudlu. Jeho kámoš se jí pokoušel chytit zápěstí, ale to vedlo jenom k tomu, že se do něj pustila, ale stihla ho jenom škrábnout, než jí ten druhej kudlu vyrazil z ruky.</div><div>V ten moment už se do toho přimíchal i barman, ale Lyn si ho přitáhla přes bar a praštila ho nějakou flaškou co tam stála, potom jí vzala a flákla s ní toho, co na ní prvotně 'čuměl'.</div><div><br /></div><div>Bylo u toho hodně krve a pár kapek už doletělo i na Brendona, kterej vykročil, že se pokusí jí zpacifikovat, ale rychle si to rozmyslel.</div><div><br /></div><div>"Kurva, kdo mi bude překážet to taky schytá!" ječela.</div><div><br /></div><div>"Lyn!" začal jsem, ale Frank mě chytil za loket a táhl mě ven "Jdeme pryč, poď."</div><div><br /></div><div>Naposled jsem se na ten binec podíval, zvednul se mi žaludek a rozhodl jsem se, že vypadnout bude nejlepší.</div><div><br /></div><div>Nebyli jsme v naší hospodě, protože Patův pohřeb byl v nějakym městě, kde bydlel jako malej. Hned po skončení obřadu jsme zapadli do první putyky, kterou jsme tam našli a teď jsme se kvůli Linds zase museli co nejrychlejc vypařit. Sousedství bylo docela hezký a udržovaný, parkovali jsme o kus dál, a když jsem se dostal konečně na vzduch, Frank už byl pomalu a o ulici dál a šel rychlym krokem kolem nějakýho školního hřiště.</div><div><br /></div><div>"Počkej!" volal jsem na něj a rozeběh jsem se, ale neotočil se a se založenejma rukama šel dál. Koukal jsem mu na záda, ale věděl jsem, že je to on, protože měl šedý džíny a černý ošuntělý sametový sako. Jako my všichni taky sklidil neúspěch, že není na pohřeb dobře oblečenej.</div><div>Trvalo mi než jsem ho doběhnul, protože jsem měl v prdeli plíce a spoustu dalších věcí, včetně svalů, tak jsem ho chytil za rameno a popadal jsem dech. Kouknul se na mě, zase měl oči podlitý krví.</div><div><br /></div><div>"Proč-" nádech "Proč si nezastavil sakra." řek jsem.</div><div><br /></div><div>"Musel jsem rychle pryč ." vysvětlil "Jedu se někam zchlastat, jdeš taky?" zeptal se, tak jsem o tom přemejšlel a pak sem zavrtěl hlavou "Asi si koupim flašku a pudu domů."</div><div><br /></div><div>"Aha." řekl trochu zklamaně "Poď někam ven, potřebuju se ožrat a zašukat si, Garry..." přesvědčoval mě "Sám seš taky určitě v prdeli."</div><div><br /></div><div>"Já a moje flaška se jdeme opít u televize." řekl jsem mu. Šli jsme dál a tak pár kroků přemýšlel, vypadal, že váhá.</div><div><br /></div><div>"Tak jo, vadilo by, kdybych dělal společnost tobě a tvý...flašce?" zeptal se, ale ani nečekal na odpověď , vzal mě kolem ramen a pokračovali jsme směrem k autu "Řídíš?" zeptal se.</div><div><br /></div><div>Byl jsem už trochu opilej, ale Frank asi ještě víc . Moc se mi nechtělo, nakonec jsem teda souhlasil. Stavili jsme se ještě v krámě, nakoupit kvanta chlastu a cigár. Frank kouřil, i když sme zastavili před mym barákem a procházeli jsme přes dědkovu část, ještě odklepal trochu popela na zem, když dědek začal nadávat, že děláme kravál.</div><div><br /></div><div>"Nech toho, chci tu ještě chvíli bydlet." řekl jsem mu na to naštvaně, tak pokrčil rameny a zamáčkl ten popel do koberce. Jenom jsem si povzdychl a pokračovali jsme po schodech nahoru, kde jsem odemknul dveře od svýho kumbálu a konečně moh pustit tašku s lahvema na postel. Jo, měl jsem jenom jeden pokoj s kuchyní a malou koupelnu. Gauč se mi sem nevešel, tak jsem to prostě vyřešil postelí, stejně ke mně skoro nikdo nechodil, akorát matka mi koupila novej potah, kterej se válel špinavej někde v rohu. Nevim, kdy jí napadlo,že bych se s něčim takovym každej den sral.</div><div><br /></div><div>Frank si sundal sako a hodil ho na zem, každej sme si vytáhli flašku něčeho jinýho a sedli si vedle sebe na postel. Zase se na nás nalepil ten tíživej vzduch, před kterym sme utekli z pohřbu, ale s tim se nic nedalo dělat, Patrick byl mrtvej. Zírali jsme do blba, tak jsem se aspoň natáh pro ovladač a pustil telku, ale stejně jsme zírali do blba.</div><div><br /></div><div>"Až to dopijem tak pudem pryč." rozhodl Frank, tak jsem mlčky souhlasil, protože atmosféra mýho prázdnýho pokoje byla ponurá a s každym dalšim lokem jsme se propíjeli do ještě většího zoufalství. Nakonec jsem tu poloprázdnou flašku odložil, Frank najednou dostal záchvat aktivity a začal přecházet sem a tam po pokoji a něco mlít. U toho popíjel a popíjel.</div><div><br /></div><div>Tak jsem taky vstal a řek sem "Tak jdem.", fakt rozhodně, dokonce jsem si myslel, že hned pudem, ale Iero se opřel o zeď a přeměřil si mě pohledem.</div><div><br /></div><div>"No co." Jak se Frank přestal pohybovat, vypadal zase úplně strhaně. "Nejdem?" zeptal jsem se udiveně "Co tvý libido?"</div><div><br /></div><div>"Mý libido." zopakoval po mně "Se moc dobře necejtí."</div><div><br /></div><div>Tak jsem stál uprostřed pokoje, zmatenej z toho, co si zase ten blbec vymyslel. Pořád držel v ruce vodku, měl krátkej rukáv, tak bylo vidět, jak má tetování na levý ruce rozjebaný od jehly.</div><div><br /></div><div>"Tak jo." řekl jsem resignovaně a sedl jsem si zpátky.</div><div><br /></div><div>"Je ti ze sebe taky někdy blbě?" zeptal se mě najednou, což mě docela zaskočilo, tak jsem nevěděl co mu mám na to říct.</div><div><br /></div><div>"Uhhm. Jo? Jako třeba, teď. Nebo, včera. Nebo minulejch 24 let myslíš?"</div><div><br /></div><div>Natáhli jsme se zpátky na postel a zase koukali do stropu a poslouchali tichý šeptání televize.</div><div><br /></div><div>Frank mi po chvíli položil ruku na břicho "Jsi živej Garry?" otočil jsem se na něj, teda otočil jsem na něj hlavu, protože to bylo tak všechno na co jsem se zmohl a jenom jsem párkrát zamrkal.</div><div>"Jo, já...jsem." ujistil jsem ho "Řek bych, že tomuhle stavu se ještě říká živej, jo."</div><div><br /></div><div>"Všechno jde do prdele." řekl potom, ale s tou rukou nehnul a asi podvědomě si začal hrát s lemem mýho trika, dokud jsem ho nevzal za zápěstí a nedal ho pryč.</div><div><br /></div><div>"Ty seš taková netykavka." řek mi "Nikdo s tebou nechce spát, protože jakmile na tebe někdo sáhne, uskauješ na druhou stranu místnosti."</div><div><br /></div><div>Nechtělo se mi to poslouchat, protože měl pravdu "Jdi do prdele."</div><div><br /></div><div>"No nemám snad pravdu?" zeptal se ještě a z ničeho nic mě chytnul za ruku. Cuknul jsem sebou.</div><div><br /></div><div>"Vidíš?" řekl a pustil mě.</div><div><br /></div><div>"No tak si mě překvapil." odsunul jsem se.</div><div><br /></div><div>"Jediná oblast, která tě nenervuje je tvý péro." řek mi potom.</div><div><br /></div><div>Sednul jsem si a znechuceně se na něj podíval, vzal jsem mu z kapsy cigára a jedno si vzal</div><div><br /></div><div>"Protože mi na ně furt saháš." zapálil jsem si "Člověk si zvykne."</div><div><br /></div><div>Frank si nabral do pusy trochu vodky a pak jí po mě plivnul. Začala mi pomalu okapávat z ksichtu a už jsem se vážně nasral a utřel si ho do jeho trika, když měl ty kecy. Dal sem si záležet, aby na něm zůstaly i stopy očních linek, který jsem měl rozmázlý kolem očí ještě někdy od minulýho tejdne. Triko ničím turínský plátno.</div><div><br /></div><div>Chtěl jsem se zvednout, ale Iero mi držel hlavu dole, tak jsem se chtěl zeptat co sakra zas má a pak mi to začalo docvakávat. Šokovaně jsem se na něj podíval, dokonce i s držkou dokořán údivem.</div><div><br /></div><div>"Ty mě chceš. Ty seš tak zoufalej, že chceš dokonce i mě." řekl jsem a vejral jsem na něj. Vzal mi cigáro z ruky, olíznul si rty a trochu potupeně se na mě taky kouknul, tak jsem si řek, do háje s tím, rozdělal jsem mu poklopec a - teda s chvilkou váhání - jsem ho vzal do pusy. Slyšel jsem, jak popadl dech a chytil mě za ramena. Připadal jsem si bizarně, teda při nejmenšim, hlavně když jsem si uvědomil, že to je Frank. Musel sem ho nakonec chytit za boky, protože mi furt přirážel do pusy a pokud jde o dávivej reflex, zrovna ten ze všech možnejch mám.</div><div><br /></div><div>Nevydával skoro žádný zvuky, jenom přerývaně dejchal a tlačil mi na hlavu a tahal mě za vlasy. Úplně mi připomněl všechny ty důvody, kvůli kterejm jsem tohle dělal co nejmíň, ještě navíc mě jeho zip škrábal do brady, tak jsem se musel odsunout a stáhnout mu džíny ještě o kus níž, ale nakonec mě zastavil a udělal to sám. Při tý příležitosti si musel sundat glády, tak vydal naštvanej zvuk a začal rozvazovat. Pak se na mě otočil a sundal si i tričko.</div><div><br /></div><div>Měl jsem pocit, že bych asi měl něco říst, když jsem byl ještě úplně oblečenej a v teniskách, tak jsem si teda taky sundal triko a boty a ponožky a chtěl jsem si sundat i džíny, ale Frank mě políbil, a shodil mě zpátky dolů, takže jsem ležel pod nim. Potom mi ty džíny stáhnul a koukal, připadal jsem si moc odhalenej, tak jsem mu řekl "Nezírej."</div><div><br /></div><div>Frank si odfrknul a blbě se usmál "Na co jako." řekl mi, a pak mě zase políbil, olíznul mi rty a úplně se na mě nalepil. Chytil jsem ho za zadek a přitáh ho ještě blíž k sobě. Bylo mi až blbý jak dlouho sem s nikym nespal v normální posteli</div><div><br /></div><div>Frank se opřel o lokty a přirazil ke mně, hlasitě jsem jsem se nadechnul a Iero řekl "Tohle je vtip nebo co." Pak začal pohybovat bokama, cejtil jsem jak je tvrdej na mym stehně, zavřel jsem oči, protože Iero mi strkal prsty do pusy, tak jsem je olíznul, co nejvíc, protože nikde v dosahu jsem žádnej lubrikant neměl.</div><div><br /></div><div>Zajel jsem mu rukama do vlasů, jak mě líbal na hrudníku a na břiše a sunul se furt dolů, párkrát mi olízl péro, ale moc pozornosti mi teda nevěnoval. Roztáhl jsem nohy, aby se tam vůbec dostal a pak jsem se kousal do rtu, protože od toho kluka Willa už uběhla docela pěkná chvíle, a tři Frankovy prsty byly docela dost.</div><div><br /></div><div>"G.?" zeptal se.</div><div><br /></div><div>"Dobrý dělej."</div><div><br /></div><div>Pak si plivnul do dlaně, párkrát po sobě přejel a nijak zvlášť opatrně do mě zajel, ale já si nestěžoval, jenom jsem si řikal ježiši tohohle budem asi ráno hodně litovat. Omotal jsem mu nohy kolem pasu, jak do mě začal přirážet a snažil se střídat různý úhly, dokud se konečně netrefil.</div><div>Utek mi fakt hlasitej vzdech, tak jsem si radši zacpal hubu, protože to poslední, co jsem ještě potřeboval byl dědek za dveřma. Frank mi odhrnul zpocený vlasy z čela, to bylo milý, ale pořád to nebylo ono, tak jsem začal mlít něco jako rychlejc a víc a tak dál. Frank se udělal jako první, ale i přes to jak příšerně jsme byli nalitý hned neusnul a dodělal mě rukou.</div><div><br /></div><div>Pak se natáh pro flašku a divně se na mě kouknul, cejtil sem jak mi tečou mrdky po stehnech a připadal jsem si nechutně, tak jsem se taky rychle napil. Hrozně jsem si přál, abych si v tu chvíli moh šlehnout a už nevstát.</div><div>-</div><div>Když jsem se hnul, první co sem cejtil byla děsná bolest hlavy a druhý, ta nepříjemná bolest v jisý části těla. Rozhlíd jsem se kolem, a když jsem si vzpoměl co se stalo, padl jsem zhrozeně zase zpátky a fláknul se hlavou o zeď.</div><div><br /></div><div>"KURVA." řekl jsem si pro sebe nahlas a otevřel oči.</div><div><br /></div><div>Frank tu pořád byl, což mě překvapilo snad ze všeho nejvíc, ale byl kompletně oblečenej, seděl na okně a hulil, teda z toho co dolehlo k mýmu nosu.</div><div><br /></div><div>"Jo, kurva." zopakoval souhlasně.</div><div><br /></div><div>Vypotácel jsem se z postele a posbíral ze země nějaký hadry, táhnul jsem za sebou tu umolousanou peřinu, protože mě včera asi oblíknout se nenapadlo. Nakonec jsem našel džíny a svetr, šťastně to na sebe hodil a napil jsem se whiskey nebo co to bylo, nutnej vysvobozovák.</div><div>Vzal jsem Frankovi brko z ruky a pořádně si potáhl. Ani nenadával jako vždycky, ale nechal mě, než jsem mu ho sám od sebe vrátil.</div><div><br /></div><div>"Já se s tebou vyspal." konstatoval jsem suše a prohrábl jsem si nervózně vlasy, který mi všechny stály na jednu stranu. Nebylo to zrovna prohlášení naplněný nadšením. Bylo to spíš jedno z těch typu 'moje matka je mrtvá'.</div><div><br /></div><div>Frank vypadal, že ho to taky docela sebralo. Přitom bych přísahal, že šukal s půlkou státu a to by musel mít každodenní depku, jestli ho to takhle bralo pokaždý.</div><div><br /></div><div>"No jo." polknul "Ale šlo to, ne?" ujišťoval se radši. Zapálil jsem si a kývnul jsem "Ale jo."</div><div>-</div><div>Nevěděl jsem jak mě Lindsey našla v Baltimoru, ale jednoho dne se objevila před mejma dveřma s velkou taškou a řekla, že tu na chvíli zůstane. Byl jsem zděšenej, ale odmítnout jí by byla sebevražda.</div><div>Měl jsem novou práci a proto jsem vypadl do Baltimoru, kreslil jsem takový ty satirický komiksy do jednoho časáku a kromě toho jsem teda ještě dělal na recepci společnosti na mražený výrobky. Mělo to tu výhodu, že tam nikdo nechodil, takže jsem ty komiksy většinou stíhal dodělat v pracovní době. Měl jsem se fajn, připadal jsem si normálně a najednou se mi nastěhovala do postele, že nemá kde spát a vyžírala mi ledničku.</div><div>"No a na jak dlouho to vidíš?" zeptal jsem se jednou opatrně "Jak dlouho tu budeš?"</div><div>"Nevim." odpověděla mi a pak už mi nevěnovala pozornost.</div><div>Strašně jsem trpěl, a tak jsem radši trávil většinu času trávil venku, jenomže Linds mi mezi tim měnila můj vesměs celkem čistej byt ve špinavou díru pliváním kuřecích křidýlek do koše z postele a rabováním mý kuchyňský linky.</div><div>Jaký bylo mý překvapení, když jsem se vrátil domů, a tam seděla Linds, Frank a Brendon, telka byla pryč a všichni žrali obrovskou pizzu.</div><div>"Kde je moje telka." řekl jsem zděšeně.</div><div>Frank pokrčil rameny a s plnou držkou pizzy mi řek "Měli sme hlad."</div><div>Stál jsem tam jako opařenej "To si kurva děláte srandu."</div><div>Brendon zavrtěl hlavou "Promiň, fakt dlouho jsi nešel."</div><div>Všichni tři mi leželi na posteli ve svejch zašpiněnejch converskách, zatimco já jsem měl na sobě oblek a vůbec jsem byl hrozně reprezentativní, že mi bylo skoro blbý jim něco řikat.</div><div>"Potřebujem od tebe prachy G." řekla Lyn "Koupili sme velkej balík heráku a jdeme ho prodat, ale všem nám dlužíš." vysvětlila.</div><div>Asi jsem se začal tvářit nasraně, protože Lyn po mně mrštila kůrkou od pizzy "Máš přece prachy ne?!" řekla, tak jsem si radši protřel oči, jestli se mi třeba všichni nezdaj. To by bylo krásný.</div><div>"Prodali jste mojí televizi!" řekl jsem naštvaně "Za tu máte nějaký peníze."</div><div>"Hele." řekla mi Linds "Pracuješ, takže musíš mít nějaký peníze. Takže teď všichni pudem do banky a vyberem to, jasný?"</div><div>Když mi řekla kolik to je, málem jsem sebou fláknul. "To chcete jako jenom ode mě?"</div><div>Samozřejmě, že mě donutili, a tak sme teď seděli kolem mýho stolu a zírali na ten balíček. Svědily mě z toho ruce, a pak Lyn pronesla.</div><div>"Někdo to musí vyzkoušet."</div><div>Tak jsem se toho dobrýho skutku teda zhostil. Bylo to pro nás pro všechny samozřejmě, jinak by mě to ani nenapadlo.</div><div>-</div><div>S těma lidma jsme se měli sejít v nějakym motelu u dálnice. Byl jsem zase úplně na sračky, protože sem si z toho balíku fakt nenápadně vzal trochu víc než na vyzkoušení, ale zasloužil jsem si to. Lyn si řekla o ten nejlevnější pokoj, tak jsem zase skončil spát ve vaně, ale s tim, jak vysoko jsem lítal mi byl nějakej kouhoutek kapající na břicho srdečně u prdele.</div><div>Viděl jsem, jak se otevřely dveře do koupelny, protože se na podlaze vytvořil pruh matnýho světla, kterej se zaklapnutím zase zmizel.</div><div>"Kdokoli seš, jestli chceš jít na hajzl běž ven." zamumlal sem a otočil si svůj zmoklej polštář.</div><div>"Nechci jít na hajzl." ozvalo se hned vedle, asi někde od kraje vany, tak jsem zas otevřel oči, abych si zvykl na tu tmu a viděl, kde vlastně je.</div><div>"Iero?" zeptal jsem se nervózně, protože jsem neviděl pořád vůbec nic.</div><div>Z ničeho nic se ruka dotkla mýho čela "Aha, tady seš." řekl a dal jí zase pryč. "Hele, já se ti chtěl omluvit za ten dnešek, já vim, že sem to zase celý zmrdal."</div><div>"Jako vždycky." řekl jsem nevrle. Fakt jsem neměl náladu se vybavovat s Frankem po tom všem. To, že sme spolu spali mi bylo celkem fuk, sralo mě všechno ostatní co dělal. Jako třeba napakovat se mi do bytu s Lindsey. Nebo to, že jsem ho potom od toho pohřbu neviděl. A taky, že mi nebral žádný telefony.</div><div>"Promiň." řekl mi, tak jsem ho poslal do prdele, ale jak jsem čekal, pořád jsem ho neslyšel odcházet.</div><div>Sednul jsem si a potichu jsem zívnul a mžoural kolem sebe "Co chceš proboha." zeptal jsem se</div><div>"Můžu k tobě?" zeptal se, ale nezněl skroušeně, jak by normální člověk čekal, že znít bude. Prostě se normálně zeptal, jakoby nic.</div><div>"Ne." odseknul jsem.</div><div>"Proč?" pokračoval "Jsem byl tak hroznej?"</div><div>"To taky, ale hlavně si bastard a vedle spí Linds a Brendon."</div><div>Chvíli mlčel, tak jsem skoro začal mít radost, že jsem zasáh jeho slabý místo, ale pak se najednou napakoval vedle mě, uklouzl na slizkym okraji vany a praštil mě do žeber.</div><div>"Au." řekl jsem ublíženě a začal jsem si třít postiženou oblast.</div><div>"Prostě mě tu máš a s tim se sakra smiř."</div><div>Kouknul jsem se na něj, jestli se zbláznil nebo co "No to vidim. A mý žebra to i cejtěj."</div><div>Tak jsme si šlehli. Bylo čeho, tak proč to nevyužít, když mý skvělý obdobý, kdy jsem byl čistej už bylo stejně v háji. Frank jenom pad na kraj a já jsem měl soudnost tak akorát na to, abych někam rychle zastrčil všechny důkazy. Potom sme se trochu líbali a jak jsme byli tak nějak probuzený tim fetem, tak jsme i trochu. Dělali jiný věci, jako šukali, i když jsem tomu ze začátku nebyl nakoněnej no. Probral jsem se až ráno, když na nás Lyn chrstla kýbl plnej studený vody. "Vy ste tak nechutný." řekla s cigárem v koutku úst. "Iero ty taky." odplivla si "Myslela sem, že teplej a zženštilej je jenom Gerard."</div><div>"Já nejsem zženštilej." zamumlal jsem, vylez jsem z vany a hledal nějakej ručník, protože jsem byl od tý vody úplně promočenej.</div><div>Do koupelny vešel už i Bren a zmateně se koukal kolem sebe. Frank pořád pospával ve vaně a já si voblíkal kalhoty.</div><div>"Vy ste se koupali?" zeptal se, tak jsem po něm hodil významnej pohled, aby se hlavně sakra neptal dál nebo Linds vytáhne ze zálohy nějakej další kýbl.</div><div>"Ty lidi sou za dveřma. Jenom řikám." upozornil nás Brendon, Frank vyletěl z vany a za nějaký tři minuty sme jim všichni šli otevřít. Stál tam nějakej mafiánsky vypadající týpek v obleku a dva jeho kámoši nebo bodyguardi. Pustili jsme je dovnitř a tvářili se, že nic. Brendon to večer ještě ředil, protože jsme museli nějak zamaskovat, že značnou část z toho už jsme vyjeli. Lindsey samozřejmě neměla tušení, protože by nás všechny rozmlátila na kaši.</div><div>Byl jsem celkem v háji z toho, že sem se zase vyspal s Ierem a zase jsem u toho nebyl duchapřítomnej, ale pravda je, že to jsem byl fakt málokdy.</div><div>Držel jsem se vzadu, když si to ty chlápci vážili, protože všechno stejně zařizovala Lyn a Frank. Lyn vypadala nervózně, protože její mizerná kudla se s bůh ví čim co měli ti chlápci rozhodně nemohla rovnat. Když jí jeden z nich šáh na prdel ani ho neflákla, i když jsem viděl, že na to měla velkou chuť.</div><div>"Vážení, tohle vypadá v pořádku." řekl ten chlápek v obleku a všem se nám viditelně ulevilo. Potom vytáhli tašku s prachama. Napadlo mě, že by možná bylo dobrý si nějak ověřit, jestli jsou pravý, ale Frank už měl naprosto unešenej výraz a Linds držela jeden perfektně svázanej balíček a s láskou ho hladila. Asi nebyla vhodná chvíle.</div><div>"Berem." odpověděla Lindsey jako v transu "To teda kurva jo." řekla už trochu víc nahlas.</div><div>"Výborně."</div><div>Ku mý radosti se hned potom klidili a Frank se vrhl na prachy a začal je rozdělávat.</div><div>"Počkejte, co si to nějak teda rozdělit?" navrhl jsem, než to rozbordelil, ale jakoby mě vůbec nevnímal, začal házet hrsti do vzduchu a nechal je na sebe padat. Lindsey se na něj vrhla a začala mu vytrhávat prachy z rukou a házela do vzduchu další, překvapivě to byl docela nenásilnej akt. Lásku v ní teda asi probouzely jenom prachy.</div><div>"Na to ser, na čtvrtiny." řekl nepřítomně, když se zvedal ze země.</div><div>Brendon pořád stal u stolku a zíral do tý tašky. Viděl jsem, jak si vytahuje z krabičky cigáro a z kapsy sirky, pak si vzal do ruky jednu stodolarovku, ale Lyn ho zastavila.</div><div>"Pořád to jsou peníze, jo?" vytrhla mu jí, než jí stačil zapálit.</div><div>Pokud šlo o mě, chtěl jsem co nejrychlejc vzít svejch dvacet pět procent a vypadnout někam daleko od nich. Přemejšlel jsem, jak by mi bylo krásně, kdybych nikoho z nich už neviděl a hlavně ne Iera. Začalo mi bejt hrozně líto, jakej je to idiot, protože jsem se fakt snažil ho mít rád. Vlastně jsem ho měl rád, ale taky jsem ho nesnášel. Sralo mě hlavně to, že jsem se dobrovolně přihlásil bejt dalšim zářezem na jeho pelesti. Teda jestli si je dělal. A zatimco já z toho měl trochu výčitky svědomí, jemu to bylo úplně jedno.</div><div>-</div><div>Můj plán nakonec nebyl tak jednoduchej, jak jsem si nejdřív myslel. Lindsey si k těm prachům vybudovala osobní vztah a každej večer usínala s taškou přitisklou na hrudi.</div><div><br /></div><div>Rozhodlo se, že ještě chvíli zůstanem v tom motelu. Pár dnů sme propili, a Linds roztřískala pár flašek o zeď.</div><div><br /></div><div>Když v tom, ale chtěla pokračovat i druhej tejden, začal jsem bejt trochu nervózní. Frank dělal, že nic, protože jedinej způsob jak na ní, byl lízt jí do prdele a Brendon jenom seděl v křesle a chlastal, stejně resignovaně jako já. Chtěl jsem svý peníze a párkrát jsem to zase navrhnul, ale Lyn se toho prostě nechtěla vzdát.</div><div><br /></div><div>Když mě chytla za krk a praštila se mnou o zeď, bylo mi to jasný.</div><div><br /></div><div>"Tak měla trošičku horší náladu." hájil jí Frank, když jsem ho vytáhl na parkoviště, abych si s nim promluvil.</div><div><br /></div><div>"Nic nám nedá." řekl jsem na to. Byl jsem si naprosto jistej. "Mě už to nebaví Iero."</div><div><br /></div><div>Frank pokrčil rameny "Můžeš jít. Nikdo ti nebrání Garry." úplně lhostejně se na mě podíval, a potom se koukal zas jinam a pomalu vyfukoval kouř. Měl jsem chuť mu za to to cígo vyrazit z pusy a típnout mu ho o čelo.</div><div><br /></div><div>"To seš fakt tak slepej? Lyn na těch penězích i spí, nedovolí ti si k nim ani čuchnout!" řekl jsem rozhořčeně.</div><div><br /></div><div>Frank zas jenom pokrčil rameny "Tobě možná ne. Kdyby ses k ní choval trochu líp, s respektem tak ti brzo dá tvůj podíl." vítězoslavně se usmál a já už to nevydržel a praštil sem ho tak, že spadl na nejbližší auto.</div><div><br /></div><div>"Seš sráč. Totální." řekl jsem mu a skoro už jsem se otáčel k odchodu, když se rychle sebral, rozeběh a vší silou do mě strčil. Taky jsem se málem natáh na zem, ale nakonec jsem tak nějak dobalancoval pár kroků a otočenej čelem k Ierovi jsem se co nejrychlejc pokoušel vzdálit. Už se nějak nepokoušel mě dohnat, spíš si utíral krev, co mu tekla z nosu.</div><div><br /></div><div>"Stejně si ty prachy kurva nezasloužíš, všude jenom zbytečně zabíráš prostor!" řval na mě, tak jsem se na něj radši už ani nedíval a běžel jsem zpátky dovnitř "AŽ MĚ BUDEŠ ZASE PROSIT, ABYCH TĚ VOŠUKAL TAK TI NA TU TVOJÍ TLUSTOU PRDEL TAK AKORÁT NAFLUŠU." volal na mě.</div><div><br /></div><div>"TO UŽ JSI UDĚLAL, PAMATUJEŠ?!" zařval jsem na něj zpátky. Všechno bylo v háji. Rozhodl jsem se zmizet co nejdřív.</div><div><br /></div><div>-</div><div><br /></div><div>Potichu jsem se vyplížil z koupelny a ujistil se, že všichni spí. Už bylo hodně nad ránem a v pokoji bylo spíš šero než tma, aspoň bylo vidět na to, co jsem chtěl udělat.</div><div><br /></div><div>V ruce jsem držel svůj polštář, už jsem byl sbalenej a zbývala jediná věc.</div><div><br /></div><div>Připlížil jsem se k Linds a zamával jí dlaní před ksichtem, abych si vážně ověřil, že není vzhůru, a pak jsem opatrně zatáhl za ucho tašky. Vydala nespokojenej zvuk, ale bylo to jenom ze spaní, tak jsem jí centimetr po centimetru celou tašku opatrně vytáh a rychle jsem nastrčil polštář.</div><div><br /></div><div>Vděčně ho objala a spala dál.</div><div><br /></div><div>Myslel jsem si, že už jsem v suchu, když jsem uviděl, že Brendon je vzhůru a kouká na mě. Nic jsem neřekl a rychle jsem přešel ke dveřím, kousal si ret a prosebně vrtěl hlavou, ale ignoroval jsem ho. Bylo mi ho trochu líto, protože jedinej z nás za to nemoh.</div><div><br /></div><div>Frankův zubní kartáček jsem vykoupal v hajzlu. Starý, ale osvědčený.</div><div>-</div><div>V devět večer jsem seděl na New Yorský LaGuardii a čekal na svý letadlo do Kalifornie. Už jsem si odbavil kufr, označili mi ho bílym štítkem s nápisem LAX. Bylo to jen pár krámů, který jsem měl u sebe už v tom motelu, protože jsem si dokázal představit, jak asi Linds zuřila, když si všimla, že nemá peníze, a tak jsem utíkal co nejrychlejc. Většinu jsem uložil do banky, přece jenom by bylo divný lítat s takovym balíkem.</div><div><br /></div><div>Doma jsem se radši ani nestavoval, věděl jsem, že mě tam budou hledat, a tak jsem jim ani nezavolal ani nic neřekl. Bylo to krutý, ale když nic nevěděli, nemohli nic říct.</div><div><br /></div><div>Ani jsem nevěděl co budu dělat. Ale rozhodl jsem se, že první co si pořídim bude dvoupokojovej byt, fén a mixér.</div> http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone-ii http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone-ii Dance with mr. Brownstone Thu, 06 May 2010 23:18:15 +0200 <div><br /></div><div>I.<br /></div><hr /><div>Začalo to porodem a od tý doby to bylo na hovno.</div><div>Matka tomu ráda říkala "ty krásné roky tvého dětství" a "období sladké nevědomosti". Nikdy jsem nedokázal pochopit co přesně na nich bylo krásné a žádnej argument mě nepřesvědčil; co se jí tak mohlo líbit na tom, že jí nějakej harant rok okusoval bradavky, dělal do plen, pak strkal ruce do zásuvek a nakonec se jí pokoušel zruinovat nějakym sbíránim komiksů. Tvrdila mi, že mám potenciál.</div><div>Jo, nebyl to žádnej horor. Nikdo se se mnou moc nebavil, protože si už v&nbsp;tý době všechny děti všimly, že jsem divnej a nakonec jsme si docela vystačili s&nbsp;Mikem. Za barákem jsme měli zahradu, otec tomu teda řikal backyard, ale mně to vždycky přišlo směšný, když to ani ten blbej yard snad nemělo. Byl to malinkej plac s&nbsp;nezdravě zelenou a neposekanou trávou. V&nbsp;létě se tam občas i dalo bejt. Mikey vždycky dělal, že je Superman, lezl na náš jedinej mizernej strom a pravidelně z něj padal.</div><div>Já byl střídavě Lara Croft a Barbie. Už od svejch čtyř let jsem dokázal dělat rozkošný děvče, ale nikoho to tehdy nějak nezajímalo. Otec jednou prohlásil "Nemyslíš, že je to pro toho kluka nezdravý Donno?"</div><div>Matce to bylo taky šumák, takže jsem se mohl promenádovat po baráku v&nbsp;čem jsem chtěl a vypadat jak z dětskýho porna. Tehdy jsem tomu taky občas říkal princezna.</div><div>Belleville, město ve kterym jsme bydleli byla totální, špinavá díra uprostřed Jersey. Matka měla děsně vznešenou práci v&nbsp;Newarku, dělala v&nbsp;nějakym archivu a otec dělal všechno možný, protože si vždycky připadal na práci moc dobrej. Tak se většinu času flákal někde kolem Passaic river, copak já vim co tam dělal, vždycky tam byli jenom bezďáci. Tvrdil, že rybaří.</div><div>Já si pak představoval, jak asi musej vypadat ryby z&nbsp;takový řeky. Kolik maj hlav. A jestli zářej. Jestli je v&nbsp;tý řece jedna živá mikroba, byl bych opravdu překvapenej.</div><div>Takhle to trvalo pár let, trochu chlastal, ale my jsme byli v&nbsp;pohodě. Nemlátil nás ani na nás neřval, byl vlastně docela skvělej. Peníze byly. Měli jsme se úplně normálně, ale mě se to pod tou šedou oblohou, kterou nad tim obdobim neustále vidim, pořád slejvá. Nicméně, otcova kamaráda pak u tý řeky pobodali a on už tam pak nikdy nešel, místo toho dělal v&nbsp;nějaký velký chemičce. Nebo to možná byla rafinerie.</div><div>Každopádně, vždycky nás s&nbsp;Mikeym naložil do auta a vezl nás přes Newark a Jersey city, přes most Pulaski Skyway, všechny ty kouřící se fabriky přímo pod náma a na míle kolem a řikal "Koukejte. Sme komín ameriky, totální odpadkovej koš."</div><div>Potom nás vždycky bral pro jídlo do 7-11 a všichni jsme byly spokojený. Mikeymu se to celý občas trošku zajídalo. Otec tvrdil, že jemu taky, ale věděl jsem, že na to tak rád zíral, protože to bylo takovym morbidním způsobem krásný.</div><div>Bylo, než jsem začal chodit do školy.</div><div>Lidi maj představu, že sem hrozně trpěl, ale to není pravda. Netrpěl jsem. Všichni mě ignorovali, protože jsem byl tlustej, divnej a docela chytrej. Bejt chytrej je utrpení, to mi došlo celkem brzo. Když mi potom všichni předhazovali inteligenci, jako velkej bonus, kterej mám na sebe nalepenej jako velkou ozdobnou mašli, nedělalo mi to moc radost.</div><div>I když jsem se první roky školy snažil, pak jsem se na to z&nbsp;vysoka vysral. Rodiče najednou přestali bejt tak ideální a pak jsem si uvědomil za jakym zkurvenym životem se to všichni ženou, jaká budoucnost byla pro mě naplánovaná.</div><div>Dopadnout ostatní. Jako rodiče, v&nbsp;zaplivanym baráku v&nbsp;New Jersey, kde člověk nemůže ani vyjít večer ven a nebát se, že na něj někdo vytáhne kvér. Možná nějaká lepší práce, možná vejška a ani jedno z&nbsp;toho mě za boha nelákalo. Všichni si v tý rutině připadaj vyjímečný, ale já do toho viděl.</div><div>Mikey se s tim plánem smířil, jenomže mně to bylo odporný. Párkrát jsme o tom mluvili, ale on byl v&nbsp;tý době ještě malej a nedokázal úplně pochopit, jaký hovadiny se mi honěj hlavou.</div><div>Tak jsem byl furt na sračky. Asi tak od sedmý třídy. Všichni mi pořád rvali do hlavy jak jsem zasraně inteligentní a kam to nedotáhnu, ale já jim na to kašlal. Střední jsem teda nějak doklepal, ale moc sem tam nechodil. Byl jsem úplně v&nbsp;prdeli, v&nbsp;depresi, na práškách, nasranej na svět, řval sem na všechny za to, že se mnou nechtěli nic mít, hlavně na lidi ve škole. A jim to bylo u zadku, chtěl jsem jenom, aby viděli co pro ně je připravený.</div><div>Jaký blaho. Blaho televizních obrazovek, mimin, dvoupokojovejch bytů a malejch domků, sušiček na hadry, fénů, mixérů a dětskejch kočárků, práce od devíti do pěti a možná dýl, čumění na baseball a nakonec stejně všichni chcípnem a ani pes po nás neštěkne a stejně tak naše děti, do kterejch máme vkládat svojí naději. Ony dopadnou stejně jak my a naši rodiče, zakopaný ve stejný zemi, pod tim rádoby věčnym náhrobkem, co každej den víc a víc drolí čas.</div><div>Četl jsem. Jo, je to divný, ale já fakt hodně čet - klasiky i totální debility, cokoli co jsem doma našel se válet. Neměl sem co dělat takhle přes den, když jsem nebyl ve škole. Tak jsem chlastal, kouřil a čet a měl jsem knížku na klíně v&nbsp;prázdný vaně, otevřený okno nad hlavou a umyvadlo jako popelník. Bejval jsem i nadopovanej všema možnejma práškama, co sem našel doma. Byl sem jinde. Bylo to krásný.</div><div>Šel jsem si pro cigára - fakt nic jinýho, rodiče odjeli někam do kostela. Matka ještě vyzvedávala otce z&nbsp;nový práce, vim to, protože měl noční a každý ráno řval, že už se do tý špinavý díry sakra nevrátí. A já si šel jenom pro ty cigára, svítilo slunce, tak jsem si řek, že se na to vykašlu a pudu pěšky. Bylo fakt krásně a tak nějak jsem skoro v&nbsp;tom kroku letěl, když jsem dostal něčim do hlavy a najednou sem ležel na tom krásnym prosluněnym trávníku s&nbsp;hlavní pistole před očima. Párkrát si kopli, okradli mě, ale jinak nic. Šel sem domů s&nbsp;krvavym nosem a řikal si, jak je to všechno křehký a jak tenký jsou hranice.</div><div>Tehdy jsem došel k&nbsp;závěru, že hranice nejsou. Je to buď jedno nebo druhý, ale svět se rozhodl mi ukázat, že sem se zase mílil. Ale to až později.</div><div>Když jsem nastoupil na vejšku, matka byla u vytržení a mlela něco o jiskrách a impulsech a plameni vzdělání.</div><div>Moje studentská kariéra každopádně vzplála a bylo po ní. Dva měsíce jsem tam chodil. Dva měsíce sem chodil na hodiny bez jediný knížky, dělal bordel, spal na přednáškách a chlastal jak ryba. Koupil jsem si pár rozkošnejch šatů v&nbsp;jednom New Yorskym sekáči a ty sem nosil.</div><div>Všem jsem připadal jako génius. I sobě. Asi jsem byl.</div><div>Trpělivost jim ovšem došla, když sem vyrazil všechny skla ve vchodovejch dveřích.</div><div>Ale to mi nemůžete vyčítat, nepamatuju si to. Frank mi tvrdil, že tak mimo mě v životě neviděl a příšerně se u toho vždycky smál. Kdo ví co jsem ještě dělal.</div><div>Dal jsem si všechno možný, zapitý chlastem, stejně jsem na tu zkurvenou vysokou ani chodit nechtěl tak mi bylo jedno, že mě donutili se vypakovat.</div><div>Sral jsem na všechny ty dědky co se mi pokoušeli vykládat co je opravdovou myšlenkou Petrarcy, Huga nebo Byrona. Bylo mi to u prdele. Četl jsem je a jejich názor mě nezajímal. Pořád nevim, proč se důležitost měří věkem, ale společnost, ve který jsem měl studovat uznávala tyhle lidi za autoritu, vševědoucí, moudrý.</div><div>Já na nich viděl jediný. Že brzo umřou a neviděl sem jedinej důvod, proč jenom lvůli tomu považovat jejich úhel pohledu na něčí dílo správnější, než můj vlastní. Frank se mnou souhlasil. Jedinej.</div><div>No, ale to nic neměnilo na tom, že mě vyrazili a já teď ležel na špinavý podlaze prázdnýho bytu s gumovou&nbsp;páskou omotanou kolem ruky. Asi už mi modralo předloktí, a bylo mi fuk, jestli upadne nebo co, protože to bylo krásný.</div><div>První tejden jsem měl hroznej problém si píchnout. Naklepat žílu, nabrat trochu krve zpátky do stříkačky, abych si nepích vzduch a ani kapka nepřišla nazmar&nbsp;a pak už si jenom&nbsp;šlehnout. Nejdřív já, a až pak ostatní.</div><div>Jenomže já byl už od dětství posranej z&nbsp;jehel. Vždycky, když jsem viděl jehlu, chtělo se mi hrůzou močit. Měl jsem pocit, že jí do mě někdo vrazi, hluboko do tkáně a píchne do mě tu bublinu vzduchu, která mě za chvilku zabije.</div><div>Strach byl během pár dnů, kdy sme nepřetržitě leželi na zemi sjetý, úspěšně zažehnanej. Já, Frank, Brendon a Greta. V jednom okouzlujícím bytě v&nbsp;Jersey city. Bylo to třetí patro, velký okno skýtalo výhled přímo na velkej semafor, co visel nad křižovatkou, blikal od rána do noci a my na ty světla čuměli a připadali si, že jsme ještě vejš.</div><div>Frank už samozřejmě&nbsp;ležel na zemi a čuměl do stropu, vždycky měl takový&nbsp;štěstí, bastard. Jo, měl jsem ho rád - stejně jako všechny ostatní, ale on na&nbsp;každýho zapůsobil tim svym debilnim šarmem a všichni mu padali k nohám a div mu neoblizovali paty. Ten zmetek se prostě dobře narodil.</div><div>Bren si sedl vedle mě a čekal až Opat připraví další dávku. Opat byl náš dealer. Nevim, proč se mu tak řikalo, normálně se jmenoval snad Ray, ale vždycky na nás tak nějak dohlížel, jestli po tom, co si šlehnem žijem. Možná proto.&nbsp; Frank mě ze začátku nutil, abych mu místo toho řekl Abatyše, ale evidentně mě chtěl jenom vystavit Rayově velký pěsti. Můj nos se mi celkem líbil.</div><div>Okamžitě po tom, co mi podal jehlu jsem vytuhnul. Krásnej den. Perfektní život.</div><div>Greta seděla u zdi a něco blábolila, zatimco její fakan se batolil po špinavym koberci a smál se. Vlastně to byla ona, Jenny, a mě jí bylo příšerně líto, tak jsem dělal, že neexistuje. Tušil jsem, že byla asi Frankova, ale ten by se za boha nepřiznal, hlavně k tomu, že šukal s Gretou. Frank byl trochu vůl.</div><div>Tak jsem jenom ležel a cejtil se skvěle, ale&nbsp;za těch pár hodin se mi to celý rozleželo v hlavě. Náhlej pocit viny a potřeba nějaký morální a fyzický očisty. Rozhodl jsem se, že si připadám jak kontejner ve tvaru člověka, čuměl jsem na Franka, jak leží a kouří a řek sem si, seru na to. Seru na tuhle špínu.</div><div>"Seru na to" prohlásil jsem. Frank se začal smát a mávl na mě rukou ve&nbsp;&nbsp;který nonchalantně držel cigáro . Nejdřív si zívnul , odklepal popel a až pak se znuděnym úšklebkem prohlásil "Už zase jo."<br />"Jo." vyskočil sem na nohy a&nbsp;oklepal ze sebe prach. Dopad mejch conversek na podlahu zvedl další pořádnou vlnu a taky způsobil hlasitý zavrzání prken "Musim se sebou kurva něco udělat."<br />Frank se posadil a vypadal, jako by vůbec ještě furt nebyl v prdeli a řek něco jako&nbsp;"Jo, já taky."&nbsp;<br />Pěkně mě tim nasral. Jako by nestačilo, že celou dobu dělal dojem,&nbsp;jak nějakej zasranej&nbsp;úředník a ne jako smažka, moh mít každou holku a&nbsp;i mý rodiče ho měli za vzor čistoty a pokaždý ho zvali dál a dávali mi ho za&nbsp;příklad. Přitom Frank fetoval jak já, jestli ne víc, to nevim.</div><div>Zatvářil se jak nejvíc nevinně uměl, a ten zmetek to uměl fakt dobře. Vždycky vyboulil ven svoje psí oči, že jsem měl občas chuť mu je normálně zatlačit zpátky.<br />"Jdi do prdele." řekl jsem místo toho.&nbsp;</div><div>Ray se na mě pobaveně podíval "Co, jedna&nbsp;dávka na večer? Nechceš?" ptal se mě podbízivě, a dělal, že mu vůbec nejde o prachy nebo co. Já si byl jistej, že večer to vydržim a žádnej další herák sebou domů prostě už nepotáhnu a očistim se před zákonem. Teda hned jak tam dojedu, protože mý auto stálo vedle toho baráku a jít pěšky se mi nechtělo, teda nehledě na to, že to nejde, a že bych se musel projít těma nejhezčíma částma kde by mě přizabili a hodili do škarpy.</div><div>Dramaticky jsem zavrtěl hlavou "Ne, už z&nbsp;těma sračkama končim na furt." pak sem vypadl.<br />Chtěl jsem si nakoupit všechno nezbytný, tak jsem vyrazil lehkym krokem dolů po schodech a najednou vidim, Frank jde za mnou. Brendon ho ještě chytil ve dveřích, vlepil mu francouzáka a příšerně se chechtal. Frank vypadal, že se pobleje, ale s rukama v kapsách mě beze slova následoval do auta, kde si sednul na sedadlo spolujezdce a v očekávání na mě zíral.</div><div>"Jedu do Wal Martu." upozornil jsem ho a on zase jenom zamrkal a řekl "Já vim, já taky. Končim přece. Neslyšels?"</div><div>Dělal tohle vždycky. Když jsem řek, že přestanu, hned se přidal, aby mi to dal sežrat. Protože já to nikdy nevydržel a zatimco jsem se svíjel v posteli, Frank mi telefonoval, že byl zrovna venčit psy, protože když si nešlehne, dokáže ocenit krásu všedního života a je hrozně vitální. Frank vždycky dostal zápal plic jakmile zafoukal větřík, ale bez heráku v pohodě vydržel a hrozně ho bavilo mi to připomínat, když jsem trpěl.</div><div>Celou cestu neřek ani slovo a házel po mě důležitý pohledy v zrcátku. Děsně mě nervoval, jako vždycky, a to mlít začal až v obchodě.</div><div>Snažil jsem se jenom dodržet svůj anti feťáckej seznam, nakoupil jsem si konzervy, polívky z pytlíku, vyraboval jsem půlku oddělení s práškama, hlavně ty na spaní a k tomu jsem přidal basu piv. Frank mlel něco&nbsp;vo tom, že on todle vůbec&nbsp;nebude potřebovat, zatimco sem házel plechovky s fazolema do&nbsp;košíku.</div><div><br />&nbsp;"Tak si to nekupuj" odpověděl jsem, jak zahořklej stařík, ale Franka neodradilo nic.<br />"To taky nebudu." ujistil mě.</div><div>Pokladní se na mě tvářila jak na nejhoršího feťáka, ale nehádal jsem se, jenom jsem ukázal svojí občanku a s Frankem v patách jsem zašel ještě do liquor store, kde jsem si koupil litrovku vodky.<br />Frank mi nakonec připoměl, že sem zapoměl na porno a cigára, tak sem se&nbsp;teda vracel. Když jsem si koupil porno, ve kterym byly ženský byl děsně udivenej, tak jsem mu ještě musel vysvětlovat proč nemám rád časáky, ve kterejch maj všichni půlmetrový klacky a radši se kouknu na nějakou holku. Byl děsně nechápavej a zase se mnou sedl do auta, ale tentokrát mluvil furt a tvrdil, že když teda nemám rád velký klacky, že by se mi asi nelíbil.</div><div>Nesklapnul, dokud jsem ho nechytil za jízdy za rozkrok a po tom, co sem mu ochmatal celý stehno jsem zamumlal "Ne, ty se teda bát nemusíš."</div><div>Trucoval, dokud jsem ho nevyhodil před barákem jeho babičky. Řvala tam hudba, asi další večeře di Iero, no co nejrychlejc jsem vypadnul. Jednou jsem se do toho italskýho reje připlet a pak jsem dva dny nemoh chodit. Tancoval jsem.</div><div>Ve svým mizernym bytě sem si všechno připravil. Zas mě čekala ta nejnechutnější část, takže sem potáh postel igelitem, připravil sem si vedle dva kýbly - na zvratky a na ten zbytek, všechny ty konzervy, polívky a otvíráky na stůl vedle telky a prášky s vodkou na noční stolek. Nakonec sem vzal kladivo a přibil sem pár prken přes dveře, kdybych se náhodou přestal ovládat. Byl sem připravenej. Teď už jenom čekal.</div><div>Než jsem ty zkurvený prkna vypáčil mi trvalo dvě a půl hodiny a konečně sem byl venku s jedinym cílem, šlehnout si. Jo, silná vůle nebyla zrovna moje silná stránka. Akorát, že Opata sem nesehnal a mojí jedinou nadějí byl ten jinej místní blb. Prodával hrozný svinstvo a užíval si, když k němu chodili zoufalci jako třeba já.</div><div>Vzal sem si kabát a vyrazil, s nadějí, že nikde nedostanu přes hubu, protože ten šílenec samozřejmě bydlel v Greenville, no teda ne, že by to bylo nějak extrémně daleko od toho, kde sem bydlel já, ale každou chvíli tam někdo natáh bačkory. Války gangů znamenaly hodně, hodně střílení a já byl prej jasnej teplouš už od pohledu, teda Brandon to tvrdil, ale Brandon vypadal taky jako magor.</div><div>Naštěstí sem věděl, kterej to je barák a potřeboval sem si tak nutně dát, že by mě v tu chvíli nějaký pošahaný střílení asi ani nevyšokovalo, ale svět mi dal pokoj. Dokud sem neuviděl toho chlápka na prahu.</div><div>"Gerard Way! Dlouhos tu nebyl, co potřebuješ?" všechny ty momenty, kdy sem si sliboval, že za tim čůrákem už nevkročim se mi najednou vybavily, ale musel jsem spolknout svojí pýchu a vejít. Klepaly se mi ruce jak moc sem chtěl, ale ten smrad plesnivejch zdí mě hned uhodil do nosu a dělalo se mi blbě. Aspoň jsem si byl jistej, že sem vůbec ve správnym domě.</div><div>Posadil se do křesla a zapálil si doutník. Vždycky kouřil tlustý doutníky a nosil červenej župan. Mělo to bejt gangsterský, protože celý dny čuměl na kmotra, ale ten župan byl flekatej a doutník koupenej za babku v trafice. Dělal jsem, že jsem ohromenej, protože jsem z něj potřeboval vytřískat nějakej fet.</div><div>Vybalil sem na něj, co chci a on se jenom zašklebil a vyfouknul divně žlutej obláček kouře. Podezíral sem ten papír.</div><div>"No, asi tě zklamu Gee." oznámil mi. Vždycky mi řikal Gee, protože věděl, že mě to sere. Chvíli sledoval co mu řeknu, ale já neřek nic a s očekáváním sem na něj zíral dál.</div><div>"Jdeš pozdě, už skoro nic nemám. Ale že seš to ty." řekl mi s potutelnym úsměvem, vstal a začal hrabat v nějakym šuplíku, dokud nevytáh dvě malý pilulky. Pořád sem čekal, že i dá ještě něco, ale podal mi je, a řek, že to je všechno.</div><div>"Co já s tim sakra." řekl jsem mu nasraně. Těšil jsem se, že si šlehnu a on mi cpal nějaký prášky, kterejch sem si nakoupil v drogerii asi dvě kila.</div><div>Pokrčil rameny "Nechceš, neber." řekl, a už se natahoval, že si to vezme zpátky, ale rychle sem sevřel ruku v pěst a připravil se na to, že to spolknu. Zavrtěl hlavou.</div><div>"Takhle ne broučku." řekl mi a chytil mě za zápěstí. Byl jsem upřímně znechucenej a pro jistotu ještě zkoumal jeho výraz, jestli to myslí vážně.</div><div>"To si to mám jako strčit do prdele jo?"</div><div>Uchechtl se a přikývl "Jinak to nebude působit." sdělil mi pobaveně. Otočil sem se a šel jsem pryč, zatimco se mi chechtal "Očekávám, že to do konce měsíce zaplatíš Gee." zařval na mě z okna, když sem utíkal pryč přes jeho trávník.</div><div>Potřeboval jsem si to dát nutně a hned no a - nikdo se nedíval. Teda stejně jsem měl sluneční brejle přes půl ksichtu a kapucu a nevíc těm co tu bydleli to stejně mohlo bejt fuk.</div><div>Zapálil jsem si a plahočil se zpátky domů, trochu jsem litoval, že sem si nevzal auto, ale stejně bych s tim tak akorát někde naboural. No, ale problém nastal asi o blok dál, kdy mě začalo bolet břicho. Na poslední chvíli sem skočil do vysoký trávy na totálně rozjebanym fotbalovym hřišti.</div><div>Až pak jsem si uvědomil, že sem tam ty prášky asi nechal. Tak jsem se pro ně vrátil.</div><div>Jsou věci, na který nejsem pyšnej.</div><div>-</div><div>Frank prohlásil, že sme už dlouho nebyli v žádnym klubu, tak jsme šli. Asi už na něj dolíhala frustrace z toho, že si dobrý dva tejdny nezašukal, a vzal sebou i nás, teda my chodili většinou všichni skoro vždycky. Patrick se nabíd, že nás odveze, abychom se všichni mohli ztřískat jako prasata, no bylo to od něj hezký. Brendon šel se svojí holkou, která se neustále tvářila, že je příšerně nasraná, Greta okamžitě zmizela někam s ní a já tam zase zůstal stát, zatimco Frank balil nějakou blondýnu a její kamarádku na baru. Pokoušel jsem se tancovat, ale Bren mi s radostí řek, že dělám pohyby jak kdybych měl tetanus. Za chvíli se vrátil, a řekl ještě, že lepší by možná byl tourettův syndrom, že se to k tomu co vyvádim hodí víc, tak sem se na něj vykašlal a šel si dát panáka.</div><div>Skoro sem si řikal, že pudu zpátky domu, když se na mě nalepil nějakej kluk. Měl asi dva metry, vlnitý vlasy a čtyřicet kilo. Usoudil jsem že je celkem pěknej, teda ne že by mi to nebylo fuk s kym se vyspim a po krátký konverzaci a lehkym osahávání u zdi sme se zavřeli v kabince na hajzlech a tam se spolu vyspali. Teda nic extra to nebylo, protože sem zase skončil čelem na zdi, ostatně jako vždycky a ten blbec se udělal asi po půl minutě. Nakonec jsme se rozhodli, že to vezmem k němu domů, ale jakmile jsme vylezli ven na vzduch, vyřítila se na nás nějaká šílená ženská.</div><div>"Wille!" začala řvát a vrhla se na něj "Slíbils, že budeš doma před desátou!" křičela naštvaně. Ostatní lidi, co postávali venku s cigárem na nás začali blbě čumět, tak jsem nevěděl, jestli mám zmizet nebo co. Zůstal jsem tam stát a tázavě se na něj díval, dokud nepronesl</div><div>"Mami, tohle je můj kamarád Gerard."</div><div>V ten moment mi bylo, jak kdyby mě polili studenou vodou, tak jsem jí řek nashle a šel jsem domů, co nejrychlejc jsem uměl. Ani jsem se neobtěžoval čekat na ostatní, hlavně protože Frank už asi někde šukal s těma dvěma a ostatní se bavili něčim jinym, než bylo zneužívání dětí.</div><div>Hodil sem si na hlavu kapucu a velmi rychlym krokem mířil směrem k sobě. Will na mě ještě řval "Uvidíme se Gerarde! Můžeš někdy přijít na večeři." Tak jsem si pomyslel, jo to teda určitě, kdo ví, kolik mu bylo.</div><div>Můj dům byl ale odsud pěkně daleko, tak jsem se nasraně táhnul a skákal do kaluží prostě protože jsem měl chuť si vrazit. To mám do háje kontrolovat občanku každýmu, s kym se vyspim?</div><div>Stavil jsem se ještě na benzínce koupit si pivo, tak jsem ho popíjel a šel. Bydlel jsem v prvnim patře jednoho domu a platil jsem nájem dědkovi, co bydlel dole. Bylo mu úplně jedno co tam dělám, navíc jsem toho patra měl jenom půlku, druhou měla nějaká čtyřicátnice, takže to bylo levný a všechno, co sem potřeboval.</div><div>-</div><div>Frank, Bren a Patrick stáli dole přede dveřma. Dědek totiž začal nadávat, že na mě dole čekaj nějaký hipíci a mám je poslat do prdele nebo mě prohodí voknem. Tak jsem šel.</div><div>"Co je." zeptal jsem se. Stáli tam v řadě jak děti ve školním sboru, i když v tom co měli na sobě k nim měli obravdu daleko. Frank se tvářil děsně znuděně, v jedný ruce držel cigáro a druhou měl v kapse svejch fialovejch kostkovanejch kalhot. V martenskách k tomu vypadal jak punkáč a dokonce celkem vysokej. Optický iluze. Brendon byl zas jak vyvoraná myš a popíjel z flašky v papírovym sáčku a Patrick tam jenom tak stál a zíral, čepice až ve vočích.</div><div>"Jedem na výlet." řek mi Frank.</div><div>"Na výlet." zopakoval jsem pochybovačně. Frank kývnul "Kam na výlet."</div><div>"Na výlet. Projít se na Sunrise mountain."</div><div>Koukal jsem po nich, jestli si dělaj srandu, ale Bren začal něco hrabat v kapse a vytáh pár zmuchlanejch kusů papíru "Už máme lístky na vlak. Z Hobokenu. Jede se tam jenom dvě hodiny, takže to úžasně stíháme, když hned vyjdem. Jo a za ten lístek mi dlužíš třicet babek." řekl.</div><div>"Co?" řekl jsem zděšeně "A hlavně PROČ tam vůbec jedem." řekl jsem naštvaně. Pořád mi to nikdo nechtěl vysvětlit</div><div>"Prostě." vysvětlil Frank "Když teďka odvykáme a všechno, víš." řek mi s úšklebkem, tak jsem se na něj tak kouknul, a bylo mi jasný, že jeho pevná vůle už byla taky v troskách.</div><div>"Fajn." souhlasil jsem nakonec. Brendon podal flašku Frankovi, ten jí podal mě, já se napil, hodně zhluboka a šlo se.</div><div>Cesta nám netrvala dvě hodiny, ale minimálně čtyři, protože když jsme sedli do vlaku, byli sme už všichni úplně na sračky, včetně Patricka. Patrick jako jedinej z nás nebyl smažka, protože se snažil si udržet dlouhodobej vztah, ale chlastal stejně.</div><div>Frank nějak nedomyslel jak se dostanem od vlaku na tu horu, protože zastávka ani nebyla v Jersey, ale v New Yorku a k tý pitomý hoře se šlo a šlo. Nakonec sme skončili někde mezi lesama, hora nad náma a s Frankem sme byli opřený o ceduli nekempovat/nedělat oheň, oba s cigárem v ruce.</div><div>"Co vás to napadlo debilové." řekl jsem udejchaně "Co budem dělat teď." konstatoval jsem trochu zoufale, ale Patrick se na mě tak kouknul a řekl "Teď. Půjdem nahoru!" ukázal na vrcholek. Ono to zas tak vysoko nebylo, ale mý šedý tenisky byly celý od bahna a Frank vypadal, že umírá, teda s grácií, jako vždycky, ale umírá.</div><div>"Já na to seru." řekl a vzal mě kolem ramen. Tvářil se děsně kamarádsky, ale asi spíš, aby nespad.</div><div>"Garry." řekl mi "Kámo."</div><div>Patrick, ale už vyrazil dál docela ráznym krokem a Bren běžel za nim a řval ať se vrátí.</div><div>"Já kurva dojdu do tý boudy co je nahoře!" křičel na něj Patrick přes rameno "Jasný? Když už sem tady!"</div><div>Vyrval jsem Frankovi už skoro prázdnou flašku whiskey z ruky a dopil jí, když v tom mi přestal dejchat na krk a strnul "Sakra." řekl a běžel za nima.</div><div>"Co JE?!" volal jsem na něj. Měl pořád cigáro v hubě, tak se mu asi muselo běžet celkem blbě.</div><div>"Patrick utíká i s chlastem!" vysvětlil. Tak jsem teda běžel taky.</div><div>-</div><div>Brendon blil celou cestu zpátky a Frank vypadal, že k tomu taky nemá daleko. Měl jsem toho dost. Šli jsme kus po kolejích, Patrick klel, že se nedostal do tý podělaný boudy a že to bylo tim pádem celý na hovno a zbytečně sem jezdil, když se místo toho moh válet se svým broučkem u televize, tak jsem balancoval na jedný kolejnici a vyřvával hymnu, kterou jsem uměl jenom do půlky, tak jsem tu půlku furt opakoval.</div><div>"Drž hubu." řekl mi Frank nasraně a tahal Brendona víc ke kraji, aby blil tam. "Myslim, že slyšim vlak."</div><div>"Hovno." odpověděl jsem a pokračoval "Bych si tu moh klidně lehnout a řvát a další hodinu nic nepojede." odsekl jsem. Procházeli sme pod nějakou silnicí, na který šuměly auta, tak jsem se rozhlídnul, jestli třeba Frank náhodou nemá pravdu a neměl.</div><div>Tak jsem si lehnul, zapálil si a čuměl.</div><div>"Gerry." řek mi varovně Frank zase. "Garry vstávej ty debile." upozorňoval mě. Pak mě z ničeho nic chytil za tričko a odtáhl pryč.</div><div>"Co děláš! Měl jsem v ruce cigáro!" řekl jsem nasraně a natahoval se zpátky, ale Frank mě držel, že jsem ani nemoh hejbat rukama a jenom jsem zíral, jak na kolejích dohořívá ten vajgl.</div><div>No a pak ho přejel vlak. Teda ten vajgl. Frank mě pořád držel a já se cejtil fakt blbě, jak kolem nás z hukotem projel nějakej osobák až mi všechny vlasy vletěly do držky otevřený údivem.</div><div>-</div><div>Hned jak sme dorazili, zapadli sme do hospody. Museli jsme vystoupit o stanici dřív, protože Bren poblil celej vlak a teďka seděl v rohu a rozklepaně popíjel svý pivo.</div><div>Byla tu Lindsey. S Lyn se všichni horzně kamarádili, protože z ní byli posraný strachy. Já taky. Byla velká umělkyně, chlastala jako duha a pořád měla u sebe kudlu, takže proto sme se jí tak báli. Jednou ožrala nějakýho kluka tak, že o sobě nevěděl a vyřezala mu tim kapesním nožíkem na zádech Hello Kitty.</div><div>"Všechno bylo sterilní." řikala nám potom "Ráno jsem ho posadila do taxíku, chudák si nic nepamatoval." tvrdila. Měla, ale fotku, kterou si vyvěsila ne webovku. Bylo to působivý. Lyn měla hodně ráda Hello kitty a nikdo z nás jí nechtěl mít vyřezanou na čele, tak jsme předstírali obdiv a všichni sme se třásli.</div><div>"Sakra, to se tu člověk musí svlíknout, aby dostal další pivo nebo co?" řvala a koukala se dolů. Seděli sme totiž na malym balkónku v hospodě přímo u kraje a dole na baru mezi tim stálo asi pět holek, který svůdně cpaly svý kozy barmanovi přímo do ksichtu.</div><div>Lyn vypadala vážně nasraně, přeměřila si nás pohledem "Kluci vy ste dneska nějaký divný. Nejste sjetý?" zeptala se zamračeně.</div><div>Všichni jsme unisono zavrtěli hlavou, hlavně Bren, kterej se s hrůzou díval na kapsu jejích šortek, ve kterejch měla obvykle schovanej nůž.</div><div>"To je dobře." řekla "Víte jak to svinstvo nesnášim, huh?" zašmátrala v kapse a s vytřeštěnejma očima nůž vytáhla "HM?"</div><div>S hrůzou jsme zírali na lesknoucí se čepel. Co to na tom bylo, asi zaschlá krev a horlivě jsme přikyvovali.</div><div>"Svinstvo je to." řekl Frank.</div><div>Lyn to asi trochu uklidnilo, tak ho zase zaklapla a dala zpátky. Potom se rozhlídla kolem, pivo nikde. Obsluha taky nikde.</div><div>"UŽ MĚ TO SERE SAKRA!" řekla a přehodila svůj prázdnej půl litr přes rameno, dozadu, dolů, kde se ozvala velká rána a křik. Potom se postavila na nohy a propletla se mezi lidma dolů po schodech. Brendon se na mě podíval a rychle se naklonil nad zábradlí, aby zhodnotil škody, tak jsem se podíval taky.</div><div>Na židli seděla holka a z hlavy jí crčela krev jak vodopád, zetimco Lyn tam stála a řvala "Ježišmaria! Ježišmaria, kde je ten zmetek co jí to chudince udělal? Zavolejte sanitku!"</div><div>Zdála se mi trochu moc dramatická, ale všichni jí to asi věřili. Pak se otočila a rozhlížela se kolem, dokud neukázala na chlápka, co stál na schodech a nezařvala "TYS TO BYL." a pak se na něj vrhla a srazila ho k zemi.</div><div>Nikoho nějak neupoutalo to, že má v ruce poloprázdnej půllitr, kterej mu z ní samozřejmě vyrvala, držela ho u země a mlátila ho pěstí do ksichtu hlava nehlava. Někdo se jí ze zadu pokoušel odtáhnout, tak mu vrazila taky a nějaká jiná holka zase dala jí. Všichni se najednou začali mydlit, s Lindsey uprostřed, která hlasitě řvala "Vy čůráci zkurvený!"</div><div>Patrick vstal jako první, když si všiml, že zase vytahuje kudlu "Měli bysme jí vodtáhnout." konstatoval, tak jsme se všichni rozeběhli do tý vřavy, kde jsem okamžitě dostal přes hubu a chytali sme Lyn, akorát, že všude vlály její dlouhý černý vlasy. Od konečků asi tak do třetiny je měla celý od krve, Frank se jí pokoušel vyrvat ten nůž, ale už se jí povedlo prošpikovat něčí dlaň.</div><div>"Musíme domů Linds." opakoval Frank a nakonec se nám podařilo vytáhnout jí z davu a ven na parkoviště.</div><div>"Pryč." křičel Frank "PRYČ PRYČ PRYČ." řekl a zdrhal a my za nim. Ze zatáčky se vyřítila sanitka a policajti, sotva sme stihli zapadnout za nějakej barák.</div><div>Nikdo se neodvážil Lyn nic říct, ona si mezi tim prohrábla prstama ty vlasy od krve a řekla "No, to byla sranda." a zašklebila se "Ale bylo mi trochu líto tý holky, to jo. Doufám, že to přežila."</div><div>Patrick jenom zavrtěl hlavou "Na tohle nemám, jdu domů."</div><div>Lyn na něj mávla, pak se otočila na nás "No, už je sakra pozdě." rozloučila se "Dneska sme si to kurva užili, co?" zasmála se "Du taky a nezapomeňte, jestli si pořád budete píchat ty sračky." pohrozila nám a zase si sahala na kapsu, tak sme všichni uskočili, ale nakonec prostě odešla.</div><div>-</div><div>Seděli sme na koberci, mimo jako vždycky, Bren se ocumlával s Gretou, tak jsem si tak akorát povzdychl, když mi něco fakt drasticky zmáčklo koule. Kdybych nebyl tak sjetej, tak bych asi udělal něco jinýho než kouknout se co to je, ale v tý chvíli by to vyžadovalo asi moc velký úsilí.</div><div>Iero samozřejmě.</div><div>"Co děláš." řekl jsem a vší silou ho přes tu ruku přetáh, což asi nebylo moc, ale pustil.</div><div>"Za to v tom autě." řekl unaveně a fouknul mi cigaretovej kouř do ksichtu. Frank taky kouřil furt, možná ještě víc než já. Chvíli mi trvalo, než mi vůbec došlo co a v jakym autě, ale pak sem kývnul.</div><div>"Jo tak."</div><div>"Taky na tom nejseš nějak extra dobře ." sdělil mi pobaveně a vypadal, že z toho má fakt radost. Kouknul se kolem a jeho zlomyslnej výraz dost opadl, když zjistil, že se o tu skvělou zprávu nemá s kym podělit.</div><div>"Líp než ty." zamračil jsem se na něj.</div><div>Chvíli mlčel a pak mi řek "Zmlkni." i když jsem přece vůbec nic neřikal a položil si mojí hlavu do klína. "Zase začínáš překračovat svojí dvoutejdenní hranici?" zeptal jsem se. Samozřejmě jsem narážel na to, že je zase úplně bezdůvodně nadrženej. Lidi jako já měli důvod bejt nadržený. Lidi, co naposledy šukali s nějakym nevybouřenym pubescentem.</div><div>"No jo." řekl upřímně, tak jsem přikývl, a to možná nebyl nejlepší nápad, když jsem měl hlavu na jeho klíně, ale pak jsem stejně usnul.</div><div>Probudil jsem se, když se Greta vyřítila z vedlejšího pokoje a řvala tak příšerně, jak jsem nikdy nikoho řvát neslyšel. Pokoušeli sme se jí uklidnit, protože jsem si musel zacpávat uši jak to bylo šílený. Nevěděli sme co se děje a Frank to z ní dostal až po pár minutách tim, že do toho pokoje jednoduše vešel.</div><div>Sice přestala řvát, ale to ticho bylo divný, tak jsem se zvedl a šel se kouknout co se děje. Brendon seděl taky vedle a byl první, čeho jsem si všimnul, ve dřepu u zdi a s vytřeštěnejma očima se kejval dopředu a dozadu. Frank stál u dětský postýlky a brečel, tekly mu prostě obrovský slzy, tak jsem se podíval dovnitř.</div><div>Jenny se nehejbala. Nejen, že se nehejbala, ale byla úplně modrošedá, že jsem z toho šoku na chvíli přestal dejchat.</div><div>Při pohledu na Franka mi bylo celkem jasný čí nakonec byla.</div><div>"Řekni něco." řekl mi se zalknutím, ale mě zrovna k týhle situaci nenapadalo nic, tak jsem tam stál a čuměl.</div><div>"ŘEKNI NĚCO SAKRA." zařval na mě.</div><div>Ustoupil jsem o pár kroků zpátky, zatimco on se pořád držel zábradlí postýlky.</div><div>"Připravim další dávku." řekl jsem potichu a co nejrychlejc jsem vyklidil prostor. Kdo by mi za ten proslov nezatleskal, byl jsem prostě skvělej kámoš. Utěšování. Jo, hrozně mi šlo.</div><div>-</div><div>Krást ty knížky byl blbej nápad, to mi došlo, jak jsem seděl v obleku na soudní lavici. Brendon byl kus ode mě, se sklopenou hlavou. Z nohavic mi trčely kostkovaný ponožky a tenisky, takovej detail, na kterej jsem prostě neměl čas. Oblek zapůjčil otec, řval jako blázen, a když mě vezl k soudu přes oblíbenou Pulaski skyway, nadával "Mohl jsi jezdit přes všechny ty tvoje vysněný mosty! Tak nadanej, umělec, a ty to takhle posereš!" řval "Golden gate! Nebo...Nebo přes Avignonskej!"</div><div>"Přes ten se nedá jezdit." podotkl jsem a otec pěnil ještě víc.</div><div>Teď jsem se snažil vypadat hrozně provinile a tak jsem tam byl se sklopenejma očima a kecal jsem jak sem mohl, že jsem závislej, že přestávám, že se budu léčit, a že jsem ty knížky ukrad, protože lačnim po vzdělání, a protože se prostě chci změnit k lepšímu.</div><div>Asi mi pomohlo to, že jsem dva měsíce chodil na vysokou a srdceryvnej projev matky, ve kterym všem vysvětlila, jak jsem byl vždycky hodnej, tichej a umělecky nadanej, a že tohle nedělám já, ale to svinstvo ve mně, tak sem přikyvoval.</div><div>Asi to bylo k dobru, protože jsem nakonec vyváznul s podmínkou a chudák Bren dostal osum měsíců na tvrdo. Bylo mi ho líto, že to vždycky schytal, ale nakonec jsme to šli s matkou, Frankem, Patrickem a Lyn oslavit. Byl tam i Mikey a vedl ke mně dlouhej proslov v soukromí, že bych toho měl nechat a něco se sebou dělat, tak jsem kývl, jasně brácho, ty si dodělej svojí stáž v právnický kanceláři nebo kde to a neser mě, teda to jsem neřekl, ale myslel jsem si to. Tak jsem ho objal a myslel jsem to vážně. Jenom to objetí, nic jinýho.</div><div>Vychlastal jsem šest piv na oslavu střízlivosti. Lindsey už zase začínala bejt v ráži a docela si notovaly s mojí matkou, Frank měl pod stolem ruku na mym stehně a pořád jí posouval. Přitom vedl seriózní konverzaci s ostatníma a já se cejtil hodně nepohodlně. Evidentně to byl účel. Tak jsem odešel na záchod a prolez jsem oknem ven.</div><div>-</div><div>Opat byl samozřejmě k disposici, ale jakmile jsem si šlehnul, jenom tma,jakobych zajel do toho koberce a jenom jsem koukal a nemohl se hnout.</div><div>Cejtil jsem, že mě něco někam táhne a poslední myšlenka byla, jo, asi jsem umřel.</div> http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone-i http://flelaldina.blog.cz/1005/dance-with-mistr-brownstone-i Dance with mr. Brownstone Thu, 06 May 2010 23:16:46 +0200 <div>16:01<br /></div><div>Cigarety: 13 (nešťastné to číslo!), alkohol: vánoční brandy mé matky, kofein: nač kofein, když mám vánoční brandy. váha: rozbila se (obávám se, že to způsobila moje nadměrná hmotnost a rozhodl jsem se dnes držet hladovku! Hned potom co jsem poobědval).</div><div><br /></div><div>Jsem zaneprázdněn velkým projektem (je to abstrakce). Poprosil jsem Franka, aby mi poskytl několik ze svých vlasů. Netvářil se vůbec přívětivě!</div><div>Nakonec mi věnoval pramen, který jsem z UMĚLECKÝCH DŮVODŮ musel zažehnout a on znechuceně odešel. Alespoň mám ten pramen!</div><div><br /></div><div>16:10<br /></div><div>Ale příšerně smrdí.</div><div><br /></div><div>18:07</div><div>Pokusil jsem se dát si pramen pod polštář a sladce na něm usnout, ale ten puch se nedal vydržet. S těžkým srdcem jsem ho spláchnul do hajzlu.</div><div>S abstraktními projekty jsem prozatím skončil.</div><div><br /></div><div>22:34</div><div>Venku velice sněží. Zabarikádoval jsem se pod peřinou a usnul, ale právě mě probudila dunivá rána na okno. Sousedův nafukovací Santa se utrhl z provazu a přimrzl mi k oknu. Je to děsivý pohled.</div><div><br /></div><div>23:51</div><div>Oddávám se zimnímu spánku. Do odvolání.<br /></div> http://flelaldina.blog.cz/1002/garry-kratce-promlouva-protoze-ho-mam-fakt-rada-teda-tohohle http://flelaldina.blog.cz/1002/garry-kratce-promlouva-protoze-ho-mam-fakt-rada-teda-tohohle Deník G.A. Waye Mon, 15 Feb 2010 22:06:46 +0100 <div><em><br /></em></div><div><em>Dávám to sem, protože co s tím, ale myslim, že na tom je už HODNĚ vidět, že mě to přestává bavit. Přestalo bavit. Ohledně druhé části prosince totiž...nevim.Stejně už je to nudné, tak co.</em><br /></div><div><br /></div><hr /><div>2.12 neděle<br />9:30<br />"DOUFÁM, ŽE BUDEŠ JEDNOU TAKY TAKHLE TRPĚT KURVA!" řekl jsem Bertovi, a pak jsem ho vyhodil z pokoje a teď čekám, až mi přinese snídani. Tvrdim mu, že mě skličuje neustálá bolest ještě ze středy, což je lež, ale podle mě si zasloužím trochu péče a lásky! (i když láska je emoce, které Bert neni schopný). I kdyby to mělo znamenat, že se budu ponižovat a předstírat bolest v oblasti konečníku.<br />10:05<br />Bert tvrdí, že bych si měl zajít k doktorovi. Mohl bych mít vážnej problém. Mám obavy, že mě donutí, zjistí se, že jsem zdravý a jediný důsledek bude dopis mé máti s doporučením na psychiatrii. Ale nemůžu hned tak vstát, jelikož by okamžitě věděl, že nejsem tak těžce nemocen jak se zdá a potom by mě do konce života nutil nosit mu tác s obědem a leštit mu boty.<br />10:08<br />K Jakému doktorovi se s tim vlastně chodí? Ta myšlenka mě začíná děsit. Do prdele!<br />10:34<br />Bert se vrátil s oschlym croissantem a krabičkou cigaret. Zdá se, že už si začíná vybírat svou daň. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdybych zázračně vstal z mrtvých. Bert by mě zlynčoval. A odepřel by mi tělesná potěšení atd atd.<br />14:48<br />Nemám co jíst. Nemám co pít. Volal jsem Mikeymu, ale řekl mi, ať mu dám pokoj. Zklamal mě, jako bratr. Bert odešel bavit se k někomu jinému (i když pochybuju, že by se bavil líp než se mnou), ale slíbil mi, že se vrátí. Ani mi nechybí. Bere mi zapalovače a využívá mého chvilkového ochrnutí. Navíc mi mizí spodní prádlo a myslim, že mi ho bere.<br />14:50<br />Špatný vtip. Haha. Pořád se tomu směju. A potom ho jí. Haha!<br />14:51<br />Už nikdy se nebudu divit, když lidi nebudou chápat můj humor.<br />18:32<br />Ach bože. Ach můj bože. Už nikdy nemůžu opustit tenhle pokoj. Zavolal jsem Bertovi, abych si ověřil, že se ještě aspoň hodinu nevrátí, potom jsem si vzal kabát (pyžamo jsem si nechal, A CO!) a vyběhl jsem ven zakoupit nutný potraviny a tekutiny a kuřivo. Potom jsem se vrátil zpět, ulehl do původní pozice, ale bohatší o kyblík zmrzliny (Všichni ve filmech žerou zmrzlinu z kýble, chtěl sem taky! Je to, ale přeceňovaný, zmrzlina rychle taje, chtělo by to na dno toho kelímku namontovat miniaturní mrazáček.) a dal jsem se do jídla. V poklidu jsem se díval na nějakej western kde byla spousta chlapů v sombrérech NEBO kovbojskejch kloboucích (stále si nejsem jistej, jestli měli symbolizovat kovboje nebo mexičany. Měl bych se vzdělat v cizích kulturách.)<br />Ale pak do pokoje vletěl Bert a tak jsem zahodil jídlo pod postel (pořád mě bolí u srdce, když na to pomyslim...) a dělal jsem, že umírám bolestí.<br />"Vedu ti doktora G." řekl.<br />V tu chvíli jsem málem vyzvrátil veškerý obsah žaludku na zem, ale ovládl jsem se, protože na zemi se válely má nedoceněná umělecká díla, která jsem nechtěl poskvrnit.<br />"Oh!" řekl jsem.<br />To co následovalo potom byly nejhorší vteřiny mého života!<br />Byl jsem donucen otočit se na břicho a potom podroben důkladné revizi. Bylo to možná ještě horší, než když jsem si ve třetí třídě sedl na nůžky a měl jsem z toho dva stehy.<br />Totální degradace!<br />Jakmile doktor odešel, Bert se začal smát jako idiot, začal na mě ukazovat prstem (přitom jsme oba věděli, že tam sedim, nevim co to bylo za scénu!) a nemohl popadnout dech.<br />Bláhově jsem si myslel, že ho oklamu.<br />Řekl jsem si, že už může bejt jedno, jestli si dojim svýho půl litru čokoládové směsi, ale balení nově obsahovalo tři vajgly a dvoje trenky. Tak sem mizely!<br />21:38<br />Vždycky to může bejt horší.<br />Doktor byl Bertův kamarád.<br />Bert mi ani nechtěl říct jeho opravdovou profesi, takže to byl buď pasák nebo dealer.<br />Moje pošpiněná a pošlapaná reputace, ooh. Otevřu si okno a budu doufat, že se odpařím. Je strašné, co mu BERT dovolil! Je strašné, kde měl ten nekvalifikovaný muž ruce!<br />22:13<br />Volal jsem Frankovi a stěžoval si mu na svou situaci. Pochopitelně bez detailů, ale svolil, že se mnou zítra nakonec půjde navštívit nebohého génia v komatu. Jistě si zaslouží trochu úcty, jak jsem řekl.<br /><br />3.12 pondělí<br />váha: 91 kg (hm. hm), počet vykouřených cigaret: 220, no dobře, ne ale rozhodně TAK NĚJAK, alkohol vypitý: zatím nic, ale na klíně mám Jamesona! To je muž mého života.<br />Hezky mě hřeje.<br />18:40<br />Stala se strašná, strašlivá věc. Udělal jsem strašnou, hrozivě strašlivou věc a budu za ní pykat v pekle a nebo dříve i zde na zemi!<br />Také se stala dobrá věc, ale ta strašlivě strašná ji naprosto zastínila.<br />Ráno jsem asi hodinu sháněl Franka, neboť jsme se měli sejít v devět třicet. Dorazil v jedenáct a tvářil se zavile, tudíž jsem se raději nevyptával na příčínu jeho spoždění.<br />Poté jsme se vydali do oné nemocnice, kde na nás čekalo krásné překvapení! Génius se procházel po pokoji a vypadal šťasten, že nás vidí.<br />"To jste mi udělali radost!" pronesl "Moc rád bych dostal zpět svou vzácnou orchidej, kterou jsem si bohužel v pokoji zapoměl."<br />Frank začínal vypadat pobaveně, což mě znervózňovalo, ale to nebyl konec.<br />Potom si lehl na postel a řekl "Byla jediné, pro co jsem žil."<br />Jistě ho potěší, až uvidí, že jsem si z květináče udělal popelník.<br />18:59<br />Už čtvrt hodiny tu sedím a sleduji květináč. Je plný vajglů. Nabídl bych ho géniovi jako náhradu rostlinu, ale nechci mu přivodit další koma.<br />19:34<br />Povolal jsem Berta. Konec konců se mnou byl ve chvíli, kdy jsem rostlinu necitlivě vyklepal z okna. Přísahal jsem, že s ním už nikdy nepromluvim, ale situace si ho žádá. Debila.<br />20:12<br />Byli jsme se podívat pod oknem na chodník, s nadějí, že sníh možná orchidej dva měsíce uchoval v mraženém stavu, ale jak mi bylo připomenuto, sníh napadl před týdnem.<br />Bert se mi omluvil za svůj čin a nyní jdeme pít. Toliko k dobré věci.<br /><br />5.12. Středa<br />váha: 91 kg (proč? proč?), cigarety: zmizely! všechny zmizely! (mimochodem taky nevim kam zmizelo úterý) alkohol: zdá se, že mnoho; ostatní (nevím přesně co, ale hodně)<br />03:54<br />Je mi nevolno. Nemám tušení kde je včerejšek, ale právě jsem byl vzkříšen a odtažen Bertem a ještě někým z rohu školního skladu na kola. Nemohu se ani udržet na nohou, jsou jako ze želé.<br />Musím vypátrat co se stalo! Mám zmrzlé ruce, mimochodem.<br />Bert mumlal něco, co znělo jako "báli jsme se" "kde jsi byl" "mrtvý" "v bezvědomí" a "kokain".<br />Hm!<br />7:32<br />Odplazil jsem se do koupelny a poté se podíval do zrcadla a utekl zpět do tepla a bezpečí pod přikrývkou. Kdo je ta zrůda?!<br />Teď už bych se měl jenom začít potácet po nákupním centru s rukama nataženýma před sebou a vydávat mrtvolné zvuky!<br />9:21<br />Bert se tu ukázal a přitáhl s sebou Mikeyho. Mikey se na mě díval podezřívavě a potom vytáhl můj kufr a řekl "Pojedem domů".<br />Nikdo mi pořád nechce říct co se vlastně stalo!<br />Teď tu klečí na zemi a hází mi oblečení do zavazadla. Nevím, jestli je dobrý nápad, aby se v něm hrabal.<br />Jsem totiž pořád umělec, že.<br />10:01<br />"Co jsem dělal." zeptal jsem se nenápadně, ale Mikey zavrtěl hlavou a několikrát otevřel a zavřel pusu.<br />"Nic." vypadlo z něj nakonec, ale ani se na mě nepodíval.<br />Podezřelé. Velmi podezřelé.<br />11:13<br />Odešel jsem si do kantýny koupit kávu a hamburger. Teď ležím natežený na lavičce před studovnou a nemohu se pohnout!<br />Celý svět se houpe! Mám strašlivé závratě!<br />Spadl jsem na schodech a nějaká ubohá šlechetná dívka mi nabídla své rámě, které jsem poblil.<br />11:14<br />Dvakrát.<br />12:15<br />Nevím co mám dělat, stále ležím natažený na lavičce, kolem chodí lidé a smějí se mi. Zdá se mi, jakoby všichni věděli co jsem provedl a jen já tápal v temnotách!<br />Chci zpátky k Mikeymu, ale nevzal jsem si s sebou mobilní telefon a tak mu nemohu zavolat!<br />13:01<br />Vzchopil jsem se a začal se pomalu plazit pryč. Připadal jsem si trochu jako ninja a začal jsem se tak smát, až jsem se poblil.<br />13:56<br />Nyní sedím na rohu u záchodů. Zvracel jsem do květináče u vchodu. Chudák fíkus.<br />14:32<br />Je mi strašně blbě. Všechno se houpe a točí a všichni se nějak roz...rozčtveřili. Až uvidim Berta tak ho uškrtim. Nebo aspoň jednoho z nich.<br />15:42<br />Hurá, byl jsem nalezen!<br />Řekl jsem Mikeymu, že je dobrý bratr, načež mi odvětil, že jsem idiot. Nehodlal jsem se s tim smířit a poděkoval mu slovy<br />"Proč ti to kurva trvalo tak dlouho?"<br />16:57<br />Sedím na zadním sedadle zabalen ve své dece se supermanem a svém pyžamu s kostrou. Pyžamo smrdí. Deka také.<br />Obojí jsem poblil.<br />Mikey řídí. Pokouším se z něj dostat informace, ale pevně odolává!<br />22:29<br />Jsem doma. Stále jsem se nic nedozvěděl. Matka mi přinesla do postele celou pizzu, kterou jsem snědl a potom se poblil.<br />Začíná to být trochu stereotypní.<br />23:14<br />"Řeknu ti to zítra." slíbil mi Mikey. Beru ho za slovo! Potom mě přikryl, odešel z pokoje a zhasnul. Neodporoval jsem jen z toho důvodu, že na to nemám sílu (a hlavně žaludek).<br /><br />6.12. čtvrtek<br />cigarety: 9; Alkohol: dal bych si, ale jsem si naprosto jist jak by mé tělo reagovalo!; Jídlo: nebudu to pokoušet, zatím.<br />5:33<br />Nemohu spát, a tak sedím v kuchyni. Vypil jsem přibližně tři litry čisté vody z kohoutku (i když čistá je velice relativní pojem) a dva hrnky kafe. Třesou se mi ruce! Pořád je to se mnou špatné. Stále si nic nevybavuji.<br />7:15<br />Objevil se tu Mikey a naprosto mě šokoval.<br />Moje tričko s Doom Patrol! MOJE!<br />"Myslel jsem, že když si pryč tak už ho nebudeš potřebovat." řekl mi s pokrčením ramen. Potom si šel nalít kafe a začal jíst barevné cheerios s jogurtem.<br />Byl jsem zhnusen! Vyndal jsem ze skříňky odpadkový pytel a pokoušel jsem se mu ho uvázat kolem krku jako bryndák, ale praštil mě lžící.<br />"Myslim, že po tom, co jsem pro tebe včera udělal si ho zasloužim." řekl mi naštvaně.<br />To jsem samozřejmě nemohl posoudit.<br />"JÁ NEVIM CO SI PRO MĚ UDĚLAL NECHCEŠ MI TO ŘÍCT!!!!" řekl jsem výhružně zvýšeným hlasem, který ho měl podle mého naprosto odzbrojit.<br />A tak mi to řekl.<br />7:25<br />Ach bože. Ach bože. Ach můj bože.<br />Proč jen jsem nezůstal ve sladké nevědomosti!<br />Poprosil jsem otce, aby mě odvezl do nákupního centra (pořád si nejsem jistý svou schopností řídit, třesou se mi chodidla).<br />Jedu si koupit lano.<br />ZAS.<br />9:21<br />Koupil jsem si krásné, černé lano. Jistě budu vypadat velmi tragicky, až mě z něj budou odstřihávat, hodí se mi k pleti a tvoří s ní nádherný kontrast.<br />Kromě toho jsem si koupil svou poslední snídani v burger kingu a svoje poslední kafe ve starbucks (budete mi chybět). Až dojím, rozloučím se s tímto světem.<br />9:50<br />Měl jsem počítat s možností "Až dojím, půjdu zvracet." Sebevražda se odkládá na večer.<br />Mám pocit, že bych měl sepsat to, co se mi údajně stalo (podle Mikeyho slov, která vychází z toho co mu řekl Bert).<br />Ztřískali jsme se. Poté jsme šňupali kokain dolarovkou (jistě chápete, že stodolarovky prostě nevedeme. Netuším ani za co ho sehnali, jeden z nich asi bude skrytý boháč a nebo zloděj. Typoval bych to na Berta.). Nechci ani tu hrůzu co jsem udělal popisovat! Chci to navždy vymazat ze života a zapomenout.<br />Každopádně jako zakončení jsem se prý rozhodl vydat na výlet a usnul jsem ve skladu na kola.<br />Nevím proč mě ještě nevyhodili, ale nedivil bych se. Vůbec.<br />10:32<br />Stále myslím na to ponížení! Zavolal jsem Frankovi a řekl mu to. Slíbil se tu co nejdříve ukázat.<br />18:43<br />Frank je tu. Ukázal jsem mu své lano a on se mi ho pokoušel zabavit, marně. Naštval se a řekl, že pokud mu ho dobrovolně nevydám, zůstane tu přes noc.<br />Nevím proč ho vůbec napadlo, že by mi to mělo vadit.<br />21:17<br />Sedím v posteli a Frank sedí naproti mě na židli s rukama skříženýma na prsou a zírá na mě. Udržujeme oční kontakt plný agrese!<br />Kdybych nevěděl jak na tom jsem, řekl bych plný vášně!<br />21:54<br />Frank samozřejmě usnul. Píši dopis na rozloučenou. Konečně mu mohu vyznat lásku! Přece bych si toto tajemství nevzal s sebou do hrobu!<br />Zkrášlil jsem dopis kresbami netopýrů a svinul do ruličky. Je to velmi estetické.<br />Kurt Cobain se za ten svůj nakřivo jdoucí blábol může stydět! Samozřejmě čistě teoreticky, jsem si vědom toho, že je momentálně rozprášen na několika místech.<br />22:12<br />Stojím přede dveřmi s provazem zatím v ruce. Pokoušel jsem se upravit tak, abych vypadal jako intelektuální spisovatel z Anglie 19. století, ale nejsem si jist, jestli tehdy nosili martensky.<br />22:13<br />A šály se Hello Kitty. Asi ji oželím, kolem krku budu mít přece jinou věc.<br />22:23<br />Vylezl jsem po žebříku na strom na zahradě a lano uvázal. Nejsem si jist, jestli bude lepší žebřík odkopnout nebo ho nechat opřený o kmen, je to dostatečně efektní?<br />22:21<br />Sbohem světe. Odhazuji deník do sněhu a zde stojím se smyčkou kolem krku, na poslední příčce žebříku. Je těžké všechno opouštět! Odejdu pod rouškou tmy. Všichni budou litovat jak se ke mně zachovali!<br />23:15<br />Co se to právě stalo?<br />Odkopnul jsem žebřík a smyčka se mi utáhla kolem krku. V tu chvíli jsem pochopil, že to nebyl dobrý nápad, ale byl jsem připraven nést svůj těžký úděl, když tu větev křupla.<br />Neulomila se! Frank to ovšem slyšel a vrhnul se ke mně se zbytečným křikem.<br />"Ty idiote!" řval "Co to děláš ty vole debilní!"<br />Potom se mě pokoušel chytit za nohy a držet nahoře, ale nepřinášelo to žádný výsledek, tak zmizel v domě a potom mě odstřihl.¨<br />Dopadl jsem poněkud tvrdě a lano mi bylo okamžitě sundáno.<br />"Jsi v pohodě?" ptal se Frank s hrůzou a držel mě za ramena "Gerry, Gerarde, ty KRETÉNE." opakoval mi.<br />Přikývl jsem "Je mi fajn" zachrčel jsem a držel jsem se za krk.<br />Potom se na mě vrhnul a přibližně dvacet minut mě objímal ve sněhu a opakoval mi, že jsem debil. Nemůžu souhlasit! Chtěl jsem jen ukončit trápení tohoto světa. Trápení světa se mnou.<br />"Mám tě rád Gerarde." řekl mi. Nikdy jsem nebyl šťastnější!<br />Potom jsme šli dovnitř a kouříme u mě na posteli a pijeme kakao. Frank mě stále neche pustit.<br />Je to hezké.<br />23:30<br />Viděl jsem se v zrcadle.Mám na krku černo-zeleno-modro-šedou čáru. Jak to budu vysvětlovat?<br />23:50<br />Zeptal jsem se Franka, jestli se někomu chystá sdělit o co jsem se pokoušel.<br />"G. Potřebuješ psychiatra."<br />Souhlasil jsem.<br /><br /><br />10.12. pondělí<br />váha: 89 kg (štíhlý jako proutek!) cigarety: karton? dva? nemám tušení! kafe: asi 100 litrů alkohol: nemám přístup<br />12:10<br />Už třetí den jsem na pozorování v jakési instituci. Uvrhla mě sem má vlastní rodina! Pokouším se chovat normálně, ale je to těžké, vzhledem k tomu, že sedím v jídelně u stolu a naproti mě sedí jakýsi šílenec, který se pořád naklání přes stůl a pokouší se mi sahat na vlasy.<br />Nemám starost o svoje vlasy, dva týdny jsem je nemyl, ale poněkud mě to znervózňuje.<br />15:30<br />Šílenec byl odvezen s kožní vyrážkou na rukách! Ha! Zajímalo by mě, kde jí chytil.<br />17:12<br />Sedím na skupinové terapii. Kreslíme si. Nevím co si o tom mám myslet, ale jsem přeci dostatečně inteligentní a vyvaruji se veškeré krve, smrti, zombies a tak dále. Přelstím je všechny! Chci odtud vypadnout.<br />17:35<br />Kreslím prosluněnou louku s pobíhající zvěří. K tomu nemůžou mít žádné poznámky!<br />18:21<br />Přidal jsem i poletující čmeláčky!<br />19:23<br />Na základě mého výtvoru bylo posouzeno, že nedokáži ovládat své sexuální choutky, což je příčinou mé deprese.<br />Proč vždycky já?<br />20:12<br />Za výsledek to mělo to, že jedu domů! Vždycky se najde světlá stránka.<br />23:42 (doma! doma doma doma!)<br />Volal jsem Frankovi a podělil se s ním o své trápení. Zněl poněkud zaneprázdněně, obávám se, že navázal nový vztah (kterého opět nejsem součástí).<br />"To je super." řekl mi "Musim končit." potom se ozval podivný zvuk a položil to. Naštvalo mě to! Měl by na mě brát ohledy, pokusil jsem se přece o sebevraždu! Doufal jsem, že se o mě teď budou všichni zajímat, ale opak je pravdou - ANI JEDEN VZKAZ NA ZÁZNAMNÍKU. ANI JEDEN.<br />23:51<br />Odešel jsem do obýváku a nahrál si vzkaz do pokoje. Teď si ho jdu poslechnout. Aspoň někdo na tebe myslí Gerarde! Ha!<br />23:59<br />Přemýšlím v čem jít tenhle rok na comic con. Mikey mě upozornil, že bych mohl konečně jednou jít jako normální člověk, ale můj kostým lorda Sitha je neodolatelný!<br /><br />14.12. pátek<br />váha: 89 kg (stále jsem štíhlý! je to neuvěřitelné) cigarety: 53 (nemůžu se omezovat, když teď nepiji. Nevim jak dlouho to vydržím) sportovní aktivita: obrovská; ponížení: přiměřené sportovní aktivitě<br />18:20<br />Jsem nyní s Bertem. Mám pocit, že jsme vstoupili do jakéhosi druhu vztahu, ovšem jistý si nejsem, nikdy jsem v žádném nebyl.<br />Ráno se tu stavil a řekl mi, že jedeme ven. Ve škole už máme stejně volno. Předpokládal jsem, že se jdeme ožrat, ovšem hluboce jsem se mýlil. Bert mě zatáhl do BAZÉNU. Pokoušel se mě zatáhnout do bazénu v BELLEVILE, ale i přeze všechny protesty, že je strašlivá zima a neumím plavat (to je lež, ale je třeba zkusit vše) se mi povedlo docílit jenom toho, že mě zatáhl mě do bazénu ve městě Garfield. Nepovažuji to za dostatečnou vzdálenost, ale existovala menší pravděpodobnost, že se zde budou vyskytovat mí bývalí spolužáci ze střední a smát se mi, že jsem otylý.<br />Problém nastal, když jsem se měl převléknout do plavek. Všude kolem byli lidé! Chytře jsem odešel na záchod a převlékl se zde, ovšem všichni momentálně vykonávající potřebu se na mě dívali jako na úchyla. Pokrčil jsem rameny a dělal že mi to nevadí. Vadilo mi to!<br />Nechal jsem si tričko.<br />Bert měl k tomu samozřejmě poznámky, ale odmítám obnažovat svůj hrudník a svůj pivní pupek ve veřejném bazénu! Bert se ho ze mě snažil servat, ale mám v těchto věcech praxi. Kolikrát se na mě vrhala rodina na pláži!<br />Na pláži to ovšem můžu maskovat tím, že jsem se spálil (což se mi taky nestává, většinou okamžitě zhnědnu, proklaté italské geny!), ale u bazénu je to horší.<br />"Gerarde, nechceš si rovnou vzít i džíny?"<br />Musím uznat, že jsem tu možnost zvážil!<br />Pokračovali jsme dále. Bert evidentně s převlékáním problém nemá a trochu mě potěšilo, že má postavu uschlého stromu (z blízka jsem si ho nikdy neměl šanci pořádně prohlédnout! navíc mám vždycky obličej v matraci.), jenomže hned jsem si uvědomil, že oproti němu musím vypadat jako stokilový tank a veškerá má radost opadla.<br />Sprchy jsem samozřejmě přešel bez povšimnutí, navíc zde hrála jakási podivná vánoční píseň, což mi připomělo, že se to zase blíží, ačkoli jsem to až doposud úspěšně ignoroval.<br />Odhodil jsem ručník a ladně seskočil do bazénu, ovšem po několika tempech se ke mně přiřítil pracovník bazénu.<br />"TO TRIČKO OKAMŽITĚ SUNDAT." Nechápal jsem proč. Zeptal jsem se.<br />Bert se začal smát.<br />"PROTOŽE PŘENÁŠÍ DO VODY BAKTERIE."<br />Sklesle jsem si sundal tričko. Potom jsem se pokusil dát na útěk, ale Bert mě chytil za kotníky a stáhl po kraji bazénu zpátky do vody.<br />"Ty si holíš kotníky?" zeptal se.<br />Rychle jsem odplaval.<br />Teď jsme u Berta a budeme souložit.<br />HAHAHAHAHAHAAHAHA.<br />20:04<br />Řekl jsem Bertovi, že si myslím, že má postavu seschlého stromu. Začal na mě ječet a pak mi řekl svůj názor na mě. Vypadám prý jako ožralý vorvaň. Urazil jsem se a opustil jsem jeho dům, čehož lituji, protože teď mrznu na chodníku a čekám, kdy mě někdo okrade. Pokoušel jsem se stopovat, ale zastavilo mi jenom jedno auto, ve kterém sedělo pár kluků a řekli mi:<br />"Kam by holka jako ty takhle večer chtěla jet."<br />Urazil jsem se. Zdá se mi, že jsem v poslední době velmi zmužněl. Nechal jsem si narůst kotlety!<br />20:12<br />Je mi zima. Frank pro mě jede. I přesto, že mě nemiluje ho mám nejradši!<br />20:36<br />Jsme v autě. Frank se mě ptal co se stalo, tak jsem mu se smutkem vylíčil vývoj svého vztahu s Bertem. Teď jedeme na koblihy do Dunkin donuts. Možná jsem si měl vzít k srdci Bertovo prohlášení o mojí vorvaňovitosti, ale udělám mu to natruc!<br />20:57<br />Všude rozvěšené girlandy se soby. Všude santové. Nevím, jestli mě to hřeje na duši nebo se mi z toho dělá nevolno?<br />21:07<br />Vyšli jsme ven z DD. Frank řekl něco jako "Je fajn, že jsou zase vánoce!". Potom mě vzal kolem ramen a položil mi na rameno hlavu. Hřeje na duši, rozhodně hřeje na duši!<br />21:23<br />Frank se mě snaží zpovídat a ptá se proč si prostě nenašetřím na svoje auto. Našetřit! Blázen. Jsem nepracující a veškerý rodinný majetek budu muset odevzdat na koupi vzácné orchideje identické s tou předtím (netušim jak vypadala).<br />Myslím, že by mi rodina měla obstarat nový vůz!<br />22:01<br />Řekl jsem matce, že si přeji nový automobil. Zastihl jsem ji v obýváku s podivnou knihou na klíně a lahví vína na stole. Podezřívám jí z toho, že se mě snaží zaklít a nechat zmizet.<br />Nicméně se mně zeptala "A jaký bys chtěl?"<br />Cítil jsem naději "Trans am" řekl jsem.<br />"Dostaneš to po dědovi." odpověděla mi. Nevím proč ve mě ta žena vzbuzuje plané naděje! Doufám, že mě zakleje do alternativní reality, ve které se budu svým trans am projíždět po Beverly Hills a na každý ruce mi budou viset dvě děvky! (čistě pro image. na co by mi byly děvky.)<br />Zatím se spokojím s autem po dědovi.<br /><br />12.12. středa<br />váha, cigarety, alkohol, kafe: NIC, ale okamžite jdu navýšit!<br />04:32<br />DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD:<br />Právě jsem viděl dědovo auto.<br /><br />13.12. čtvrtek<br />váha: 88 kg (Oh! Nevěřím!), kafe: asi tak 871589809987868686 cigarety: MILION, jinak to říct sakra prostě nejde!<br />10:38<br />Stavil se tu Ray. Úplně jsem zapoměl, že existuje! Teď jedeme mým autem nakupovat kytku.Ray mi otevřeně sdělil, že ohavnější auto v životě neviděl.<br />Já taky ne.<br />10:51<br />Na druhou stranu, jeho ohavnost z něj činí cosi krásného a jedinečného!<br />10:52<br />Ne, je prostě ohavný.<br />17:32<br />Objeli jsme asi dvacet květinářství a obchodů se zahradnickými potřebami (co kdyby jí tu měli? Ale neměli.)<br />Květina nikde. Zabil bych se, ale už jednou to nevyšlo, co kdyby to tentokrát VYŠLO? To bych nepřežil.<br /><br />15.12. Sobota<br />váha: 89 kg (Za to může jedině a pouze plný močový měchýř!) cigarety: 20 (byla to moje poslední krabička, takže teď zkouším kouřit koření z kuchyně. Bobkový list zatím jednoznačně vítězí, ale skořice mu šlape na paty!)<br />12:11<br />Stál jsem u okna a vyfukoval ven skořicové kroužky, když ke mně do pokoje vstoupila matka. Tvářila se podezřele vlídně, z čehož jsem neměl dobrý pocit.<br />"Synu." začala. V tu chvíli jsem pojal opravdové podezření! "Cítím, že mezi námi od jisté chvíle" významně si odkašlala "Vládne napětí."<br />Potom se zhluboka nadechla "Také zde cítím zvláštní vánoční vůni!"<br />Mlčel jsem.<br />"Proto bych ráda, abys svého přítele pozval na večeři."<br />Nevěděl jsem koho myslí "Přítele." zopakoval jsem.<br />Zamračila se "No toho. Toho. Toho ze. Ze zastávky." dostala ze sebe.<br />"Aha!" řekl jsem "Tak to není můj přítel." vysvětlil jsem.<br />Zavrtěla hlavou "Jak, není?"<br />"To je jenom Bert. My jenom. Totiž. Vztah mezi námi." pokoušel jsem se jí naznačit co mám na mysli, aniž bych zasáhl její představivost "Je čistě fyzický." dokončil jsem.<br />Zatvářila se rozzuřeně "A napětí pokračuje!" zařvala, potom se otočila a práskla dveřmi. Netuším nač ten povyk! Jsem ovšem rád, že odešla, vypadala dnes opravdu rozladěně. Měla ve vlasech sponu s pavoukem.<br />12:12<br />Nebo pavouka.<br /></div> http://flelaldina.blog.cz/0910/denicek-g-a-waye-prosinec-cast-i http://flelaldina.blog.cz/0910/denicek-g-a-waye-prosinec-cast-i Deník G.A. Waye Sun, 25 Oct 2009 19:21:26 +0100 <div><em>Dobré ráno,</em></div><div><em>Sice mi to připadá dost nudné a nejisté, ale komentáře rozhodně ocením. Když jsem zase po delší době něco napsala! :D</em></div><div><em>Nyní jdu konečně spát.</em></div><div><em>-eF</em></div><div><em>(začínám si říkat, jestli bych ty komentáře neměla zakázat, aby to nevypadalo tak tragicky :D ale ne, nepřestanu věřit ve...dva komentáře!</em>)</div><div><br /></div><div><em>A ještě</em> <a href="http://mcr.ahistoryof.net/2002/Blog/08142002.php"><em>tohle</em></a> <em>! ahhh :D "I'll leave you with the image of me sitting in my house watching Mad Monster Party, moaning, sweating, boxer-clad" miluju tu stránku ohh. boxer-clad! sakra :D</em></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>"Nechali mě spát na pytli. U koření. Na které mám alergii." Stěžoval si.</div><div>Slyšel jak se Frank potichu zasmál "Proto sedíš tady?" zeptal se.</div><div>Gerard poukázal na pytel do kterého byl zabalen a popotáhl. Nechtěně.</div><div>Frank ho objal kolem ramen, v reakci na co Gerard překvapeně vyjekl, málem na bedně ztratil rovnováhu.</div><div>"Dáš si cigaretu?" zeptal se Frank a vyndal z kapsy pytlíček s tabákem, načež Gerard vděčně přikývl. Frank zručně ubalil dvě cigarety, vyndal z kapsy sirky a Gerardovi připálil.</div><div>Tomu bylo lépe hned s prvním potahem do plic a musel se zeširoka usmát.</div><div>"Díky." Řekl. Po tak dlouhé době bez cigaret si skoro přestal uvědomovat jak moc mu to chybělo.</div><div>"Zvykneš si na to tady." Uklidňoval ho Frank "Vím, že ti na začátek dali tu nejhorší práci, ale až uvidí, že na to nekašleš, nechají tě dělat něco jiného." Ujistil ho.</div><div>Gerard v to doufal "Mám co jsem chtěl." Řekl a vyfoukl kouř "A vy všichni mě máte za idiota, a to naprosto právem."</div><div>Frank zavrtěl hlavou "Tak dokaž, že nejsi. Idiot." Poradil mu.</div><div>Gerard se zasmál, ale hned se zase oklepal zimou "To se ti řekne. Nejsi já."</div><div>Frank se jenom usmál a ještě jednou si ho pevně přitáhl k sobě "Uvidíme se." Řekl a zašlápl cigaretu na podlaze "Musím jít." Rozloučil se a zamířil směrem k druhé straně lodi. Gerard se za ním díval a potom zas zaklonil hlavu, přikryl se pytlem a zavřel oči. Mohl jen doufat, že se neprobudí s chřipkou.</div><div><br /></div><div>Gerard oceňoval to, jak se k němu Frank choval v příštích dnech.</div><div>On sám teď mohl spát na chodbě v podpalubí, co nejdál od exotických beden, což byla rozhodně změna k lepšímu, ale v noci ho překračovali lidé chodící po schodech nahoru a dolů, ale to byl jen nepatrný nedostatek.</div><div>Brian se probouzel jako první a obvykle ho budil, potom mu dával kýbl, mop a musel čistit. To mu zabralo obvykle většinu dne. Přímé slunce mu pražilo přímo na temeno do tmavých vlasů a několikrát si říkal, že to vzdá, ale vždycky za ním přišel Frank, na chvíli si k němu sedl a dal mu napít ze své lahve. Gerard nevěděl co ho nutí k tomu mu dělat společnost, ale nic nenamítal, byl za to rád. Po několikahodinovém mytí měl většinou sedřené ruce a Frank mu dával kousnout z čehokoli co zrovna jedl a tvářil se jakože mu to nevadí. Pokud mu to vadilo, uměl rozhodně dobře zahrát pravý opak, vypadal téměř potěšen.</div><div>Trávil většinu dne nahoře na stěžni, kde sledoval okolí a blížící se lodě. Měl být prvním, kdo oznamuje příchozí nebezpečí, ale v některých částech oceánu si byl tak jistý, že není možné, aby potkali jinou loď, že proseděl celé dny s Gerardem, zatímco ten čistil trámy v podpalubí, kde bylo téměř nedýchatelno a slunce tam pražilo skoro víc než nahoře, protože pronikalo skrz mezery v trámech a osvětlovalo částečky prachu.<br />"Už to nevydržím." říkal mu Gerard pořád dokola, ale po čase utěšování, kdy se ho Frank snažil přesvědčit, že to přejde si na to zvyknul. Nakonec, loď jednou musela dosáhnout stupně absolutní čistoty, kdy už nebude co uklízet.<br />Po večerech nebo spíš ve volných chvílích začali vést dlouhé diskuze u zábradlí, hlavně po tom, co Gerard zjistil, že Frank je taky z Jersey a dokonce ze stejné části. Ani jeden z nich si toho odtamtud, ale zas tak moc nepamatoval, a tak mu Gerard vyprávěl o svém životě v Anglii a Frank o několika letech, které strávil v Itálii.<br />"Všimnul jsem si, že vůbec nemáš americkej přízvuk." řekl mu Frank, když stáli vedle sebe a foukali kouř přes příď.<br />Gerard pokrčil rameny "Nic mě k tomu místu nepoutá. Mám radši Londýn." řekl "Možná jenom nechci mít žádnou vazbu ke svojí rodině." přiznal a potom se živě rozpovídal, s gestikulací a vším, o své zálibě tvorby voskových soch a o Mikeym a o alkoholu a o tom, jak píše básně a Frank na to přikyvoval, jako by ho to opravdu zajímalo s čímž se Gerard ještě nesetkal.<br />"Díky." řekl mu nakonec.<br />"Za co." usmál se Frank.<br />"Za to, že mě posloucháš." řekl vděčně.<br />Frank se zadíval na svoje špičky u nohou a přešlápl na místě, potom otevřel pusu a chystal se něco říct, ale Brian si ho k sobě začal hlasitě volat, tak Gerardovi jenom zamával a běžel pryč. Gerard ho chvíli sledoval, potom jakoby se oklepal ze sna a šel si sednout k Rayovi, který něco vyškraboval do kusu dřeva.<br />"S tebou je něco-" škráb škráb "-špatně." oznámil mu, aniž by vzhlédl.<br />"Proč." zeptal se Gerard podiveně.<br />Ray ukázal bradou směrem, kterým odešel Frank a Gerard se jenom podrbal na hlavě a nechápavě odešel.<br /><br />Další den si ho k sobě zavolal Brian.<br />"Umíš vařit?" zeptal se.<br />Gerard pozvedl obočí "Uhm. Proč?" tázavě se na něj zadíval.<br />"Proč asi." Brian zavrtěl hlavou a otráveně obrátil oči v sloup "Abys vařil."<br />"Takže já už nebudu čistit?" zeptal se a snažil se neznít předčasně nadšeně, když nic nebylo jisté.<br />"Ne. Pokud umíš vařit." řekl.<br />Gerard si to rozmýšlel a nakonec řekl "Něco bych snad zvládl."<br /><br />Jak se nakonec ukázalo, vaření nebyla vůbec tak těžká věc, vzhledem k omezenosti ingrediencí. Gerard všechno nakrájel, naházel do hrnce a nechal vařit, zatímco mu Frank vybíral z vlasů kousky mrkve.<br />Výsledek nebyl tak špatný a ani při podávání si nikdo z námořníků netroufl nic namítat. Gerard měl radost, že se jako kuchař osvědčil a Brian ho poplácal po zádech. Konečně měl nějaký cíl. Jiný než vydrhnout všechno do leskla, a to u dřeva ani nebylo možné. Vaření mu taky dávalo mnohem víc volna, protože se od něj očekávala vlastně jen večeře, tak se celé dny jenom flákal, buď sám a nebo s Frankem po boku, případně s Rayem, který se ukázal jako docela normální člověk. Kromě toho, že občas vysílal po Frankovi zamračené pohledy.<br />A Gerard si nemohl dát do hromady co by to mohlo znamenat, dokud jednou nepřistihl Franka, jak sedí s jehlou v ruce, inkoustem vedle sebe a vpichuje si ho pod kůži.<br />"Co to děláš." zeptal se Gerard zděšeně a snažil se ho zadržet, ale Frank argumentoval svou druhou rukou, na které měl několik tetování "Všechny takhle." řekl.<br />Gerard se na ně pozorně podíval a musel říct, že ty obrázky rozhodně nebyly zrovna mistrovská díla. Byly trochu rozpité, ale Frankův nejnovější pokus ho uchvátil nejvíc, byla to jakási parodie na žraloka.<br />Gerard po tom přejel prstem a Frank jenom zasyčel bolestí.<br />"Udělám ti lepší." rozhodl se Gerard "Chceš?" tázavě se podíval. Byl si jist, že by mu to dalo nový náboj do života.<br />Frank se na něj pochybovačně podíval "Tys to někdy dělal?" zeptal se skepticky.<br />"Ne." přiznal Gerard "Ale rozhodně to bude lepší než tohle." poukázal na jeho ruce.<br />Frank se zatvářil ublíženě "Zpochybňuješ moje umělecké schopnosti?" ale nakonec souhlasil a Gerard si běžel sehnat něco, na co by se dalo kreslit, což vyžadovalo úsilí. Byli přece na lodi.<br />Nakonec přišel s kusem papíru a něčím, co vypadalo jako uhlí a zeptal se Franka co by chtěl.<br />Frank pokrčil rameny "Dýni? Na záda?".<br />A tak Gerard nakonec neskončil jenom u toho, protože Frank byl jeho díly ohromen.<br />Gerard mu pořád opakoval, že z toho může umřít, ale Franka to nezajímalo. Gerardovi se s ním pracovalo dost těžce, protože jednou rukou mu musel opatrně vpichovat inkoust pod kůži, ne moc hluboko ani ne moc málo a za druhou ruku ho musel držet, zatímco trpěl. To jeho umění značně komplikovalo.<br />Brzy po něm chtěli tetování další, ale Frank zůstal jeho nejstálejším zákazníkem, i když mu samozřejmě neplatil.<br />Brian si tetování ale také oblíbil a jednou když s ním Gerard seděl u kormidla, Brian v jedné ruce dýmku a po druhé si nechával trvale kreslit řekl "Myslím, že se něco stane."<br />Gerard se na něj tázavě podíval, ale Brian se díval do dálky na moře a tvářil se zasmušile. Pokoušel se vyfukovat kolečka, ale loď měl natažené plachty a řítila se na západ, tudíž všechny foukal do ztracena.<br />"Jak to myslíš." zeptal se Gerard se sklopenou hlavou, zase soustředěný na svůj úkol.<br />"To moře" vysvětlil se zavrtěním hlavy "Je klidné." rozhlížel se po vodní hladině "Nikde ani ryba. Ani pták."<br />Gerard ta slova zvažoval a potom se zeptal znovu "A co myslíš, že se stane?" zajímal se.<br />Brian mlčel a po chvíli tiše řekl "Bojím se nejhoršího."<br />Gerard se raději dál nevyptával.<br /><br />Po několika dnech na ten rozhovor oba zapoměli, tedy alespoň Gerard na něj zapoměl. Vracel se od večeře, ruce od omáčky si utíral do kalhot, když ho na chodbě odchytil Frank.<br />"G." řekl vážně.<br />Gerard se podivil tomu, že ho oslovuje G., byla to přezdívka, kterou předtím používal jenom Mikey a několik jeho blízkých "přátel".<br />"Co." zeptal se podezřívavě a zastavil se v chůzi.<br />Frank ho chytil za předloktí "Napadlo mě tetování. Které bych chtěl." řekl potichu. Gerard nechápal co se děje, že s tím tolik nadělá a tak jen rozhodil rukama "Jaké?" podrbal se na hlavě a dal si vlasy za uši.<br />"Holuby." vysvětloval Frank rychle a rozhlížel se kolem. "Předběžně jsem je nakreslil." říkal.<br />"Tak ukaž." pobídl ho Gerard. Frank vytáhl z kapsy zmuchlaný papírek a ukázal mu ho. Gerard usoudil, že vypadají docela dobře, potřeboval jen vyrovnat tvar, jinak s nimi nemusel téměř nic dělat.<br />"A kam je chceš?" zeptal se. Frank u něj pořád nervózně postával, tak se na něj pokusil povzbudivě usmát, ale Frank si jen olízl rty a zavrtěl hlavou "Tady ne." podíval se kolem "Nechci, aby to ostatní viděli."<br />Teď začal být nervózní i Gerard. Frank ho začal táhnout do místnosti, kde se spalo, rychle ji zkontroloval, jestli tu nikdo nebyl a potom za nimi zavřel dveře na závoru.<br />"Kam je chceš." zeptal se Gerard nervózně a zkoumavě si ho prohlížel.<br />"Sem." řekl Frank, zvedl si lem košile a ukázal na místo úplně dole na svém břiše, které zasahovalo trochu i pod okraj jeho kalhot.<br />"...Tam?" zeptal se Gerard hloupě nepřirozeně rozklepaným hlasem.<br />Frank se zhluboka nadechl a kývl. Potom se na něj v očekávání podíval, ale Gerard uhnul pohledem.</div><div><br /></div><div>"Fajn." souhlasil Gerard nakonec a díval se do prázdna, což by mohlo působit jako přemýšlení, ovšem on potřeboval několik vteřin na uklidnění "Tak jo." řekl s výdechem.<br />Frank vypadal, že z něj opadla trocha napětí "Kam si mám sednout?" zeptal se.<br />Gerard se rozhlédl kolem a zrak mu padl na bedny s kořením, ale od té myšlenky okamžitě rezolutně upustil, protože nechtěl, aby to pro Franka dopadlo...špatně.<br />"Na zem." řekl nakonec a ukázal na druhý konec místnosti s omluvným kývnutím hlavou k bednám.<br />Frank se zasmál a poslechl, sedl s rukama zkříženýma na prsou zatímco Gerard běhal po místnosti a hledal jehlu a vše co potřeboval.<br />Potom si sednul vedle Franka a přemýšlel jak to udělat, jestli si sednou z boku nebo Frankovi mezi kolena nebo na ně - okamžitě se pokoušel zapomenout, že ho to napadlo, ale nakonec se musel přiklonit k druhé možnosti. Nejdřív se pokoušel sednout si po straně, ale jasně viděl, že by nedokázal vystihnout tvar a pravděpodobně by to zkazil.<br />S nádechem si dodal odvahy "Asi si budeš muset víc lehnout." řekl.<br />Frank přikývl a sesunul se dolů, zatímco Gerard se před ním usadil a poněkud roztřesenou rukou mu zvedl košili o několik centimetrů nahoru. Snažil se si namluvit, že vůbec fascinovaně nezírá na linii chloupků vedoucí mu od pupíku a vůbec není nervózní z toho, že se třeba omylem dotkne Frankových intimních partií a nebude vědět kam se má dívat. Frank mu křečovitě svíral zápěstí a zíral do stropu a Gerard si připadal jako úchyl, kterým ostatně určitě byl a kdyby se to Frank dozvěděl tak mu řekne, že je nemocný a pošle ho do ústavu nebo ho vysadí někde na ostrově s jednou palmou.<br />Při té myšlence se oklepal a Frank ho musel zatáhnout za vlasy, aby ho vrátil zpátky do reality.<br />Gerard začal. Frank mu občas zarýval nehty do ruky, což ho trochu znervózňovalo, spolu s neobvyklými pohyby lodi ze strany na stranu, které se jim až doposud vyhýbaly.<br />Frank mu začal něco vyprávět, ale nakonec znovu umlkl a Gerard mu neodpovídal, ale všechno bylo v pořádku, dokud se nepotřeboval natáhnout vedle pro hadr a při tom pohybu se Franka samozřejmě omylem dotknul v rozkroku a Frank strnul a zíral na něj a Gerard zrudnul a zíral zpátky s rukou pořád nataženou ve vzduchu.<br />Otevřel pusu, že něco řekne, ale nechtěl být první, kdo přeruší moment zděšeného civění nějakou trapnou větou.<br />Frank se kousl do rtu a Gerard se radši začal dívat jinam. Chystal se vstát, ale Frank ho najednou chytil za ramena a držel na místě.<br />"Počkej." řekl.<br />Gerard čekal. Frank se na něj ještě chvíli díval a vypadal , že přemýšlí. Zamračil se a několikrát si olízl rty, potom Gerarda chytil za ruku, položil si jí do klína a hlasitě vydechl. Hned na to se začal tvářit jakoby se styděl a nejradši to vzal zase zpátky.<br />Gerard začal uvažovat, jestli se mu to nezdá, ale Frank asi uviděl jeho ohromený výraz a patrně našel jakési ujištění v tom, že Gerardovi to nevadí, protože se probral k životu a začal pohybovat dlaní - proboha a Gerard už to nemohl vydržet a snažil se dostat trochu víc nahoru, totiž na něj, v čemž mu byl Frank více než nápomocen tím, že si ho přitáhl k sobě za límec.<br />Někdo nad nimi na lodi začal křičet a ozývalo se dupání, ale Gerardovi to nemohlo být víc jedno, cítil na tváři Frankův dech a následně v puse a potom někdo vyrazil dveře.<br />Gerard se setkal tváří v tvář s Rayem a věděl, že teď není úniku, ale rychle se odplazil ke zdi naproti a snažil se nedívat ani na jednoho.<br />"Neříkej to nikomu." řekl Frank prosebně směrem k Rayovi, ale ten jakoby se vzpamatoval z šoku a zavrtěl hlavou "To je jedno, musíte rychle nahoru."<br />Najednou se ozvala rána a všichni tři se po sobě podívali, Frank se vyškrábal na nohy jako první a trhnutím na ně postavil i Gerarda, jako tehdy když se poprvé viděli.<br />Ray už byl na cestě nahoru a Gerard ho následoval po schodech nahoru, snažil se rychle vyhnout ostatním lidem, kteří probíhali tam a zpátky a brali si zbraně.<br />Gerard začal mít strach, loď se najednou naklonila strmě do leva a všichni s nárazem spadli na stěnu, ale když se konečně dostali na palubu, Gerard si nedokázal srovnat v hlavě to, co zrovna vidí.<br />Přes celou délku paluby ležela natažená obrovská červenohnědá věc, která vzdáleně připomínala želé. Gerard se pokoušel rozlišit na co to kouká a tak se pokusil o několik kroků přiblížit, ale Frank ho chytil kolem pasu a rychle odtáhl dozadu zrovna, když se obrovská věc nadzvedla o několik metrů a zamáčkla dva zoufalé námořníky přesně namístě, kde před chvílí stál.<br />"Co to je?" zakřičel na Franka zděšeně, protože kvůli povyku nebyl skoro slyšet, ale Frank už se nehybně díval směrem k moři.<br />Gerard se otočil a pak to teprve uviděl, obrovskou věc, která jak se zdálo měla být hlavou a dvě obrovské oči, které se upínaly směrem k lodi.<br />Vypadalo to hůř než veškeré jeho představy té věci, žlutá bělma a obrovská chapadla vlnící se všude kolem. Jedno z nich se okázale zvedlo a s duněním dopadlo na trup lodi.<br />Všichni se snažili trefovat té obludě do očí, čímkoli, ale nezdálo se, že by to mělo efekt.<br />"Franku." řekl Gerard. Frank nepromluvil, jenom ho držel a ani se nehnul.<br />"Franku." zopakoval "Co to je?"<br />Frank se najednou nečekaně otočil "Všichni umřeme." řekl.<br />Gerard na něj vytřeštil oči "Co to JE?" zeptal se už po třetí.<br />"Kraken." vysvětlil nakonec.<br />Z toho co Gerard slyšel o krakenech to nevěstilo nic dobrého.<br />"Teď omotá loď chapadly, potom jí zlomí a nakonec zlikviduje." vysvětloval dál Frank.<br />"Jak zlikviduje?" zeptal se Gerard ještě roztřeseným hlasem, ale Frank mu nemusel odpovídat, protože kraken se částečně přisál na loď a na spodní straně jeho těla se objevil obrovský otvor.<br />"Aha, tak." kývl Gerard.<br />Potom se vedle něj ozvala rána, zastavil se mu dech při přívalu ledové vody a říkal si "aha, tak taková je smrt". Frank ho po čase pustil, asi se už nemohl udržet, ačkoli Gerard kopal nohama za oba a chtěl se dostat na povrch. Nakonec ho smetla další vlna a všechno mu zmizelo v temnotě.<br />-<br />Měl štěstí, měl tak nehorázné štěstí, že tomu sám nevěřil. Ležel na studeném písku pláže, oceán mu omýval kotníky a mokré oblečení se mu lepilo k tělu.<br />Nedokázal si vysvětlit jak se to stalo, ale za zády se mu rozkládaly lesy, které nepochybně patřily New Jersey.<br />Ležel takhle dlouho, ale jak, to nedokázal určit. Po několika hodinách, možná dnech, nabral sílu se zvednout a šel, chtěl najít někoho, kohokoli, ale setkával se jen s mílemi prázdné pláže. Až tehdy na něj začala doléhat tíha toho, co se mu právě stalo a přemýšlel, jestli byl víc zdrcený z útoku krakena nebo z toho co se stalo předtím a už se nikdy nestane.<br />V tom mu to došlo. Frank.<br />Začalo mu být špatně od žaludku a pocítil v sobě zvláštní prázdno, rychle se otočil a rozběhl se směrem k nejbližší vesnici.<br />-<br />Trhnul sebou a probral se. Postel. Nad hlavou strop.<br />Měl zrychlený tep a ztěžka oddychoval, rychle se natáhl k nočnímu stolku a nahmatal vypínač od lampičky. Při té příležitosti shodil na zem hromadu papírů a prázdný hrnek.<br />Několikrát zamrkal než si zvyknul na světlo a potom se rozhlédl kolem. Prázdná postel.<br />Rychle se posadil, vklouzl do pantoflí, natáhl si svetr, který ležel na zemi a potichu se plížil do obýváku.<br />Když uviděl modrou zář televize osvěcující místnost a jeho choulícího se pod dekou na gauči s hrnkem čaje na kolenou, oddychl si.<br />Beze slova si sedl vedle něj "Zdálo se mi, že tě sežral kraken." řekl.<br />Frank se rozespale usmál "Ty a tvoje komixy." zamumlal.<br />Gerard zavrtěl hlavou "Ne, vážně. Ne můj kraken kraken, ale normální kraken." vysvětloval.<br />"Normální kraken." zopakoval Frank pobaveně "A to tě dohnalo sem ke mně?"<br />Gerard přikývl a položil mu hlavu na rameno.<br />"Ve čtyři ráno?"<br />Gerard znovu přikývl.<br />"Bál jsem se, že tě vážně sežral, budu se muset přestěhovat zpátky domů a nezbude mi než se upít k smrti." zasmál se.<br />Frank ho objal "Neboj se. Příště se postarám o to, aby nás sežral oba a nemusel ses trápit." řekl.<br />Gerard se zašklebil "Velkorysé." poznamenal.<br />"Jak jinak." odvětil Frank.<br />Gerard se na chvíli odmlčel "Vážně z toho mám šok, víš." pokračoval dál.<br />Frank vypnul televizi "Pojď spát." pobídl ho.<br />Gerard nesouhlasil "Poslouchal jsi mě vůbec?" řekl rozhořčeně "Kraken!"<br />Frank se pousmál, začal mu prohrabávat dlouhé vlasy vzadu na krku a potom ho k sobě přitáhl, aby ho políbil. Gerard ho podezříval z toho, že to udělal, aby ho umlčel, ale byl chytřejší než aby si stěžoval.<br />Frank ho potom i přes protesty odvedl zpátky do postele, stáhl mu kalhoty a uklidnil ho tím nejúčinnějším způsobem.<br />Gerard už usínal, když uslyšel jak si pro sebe pobaveně mumlá "kraken".<br />"Sklapni." poučil ho. "Sklapni nebo zase začnu." varoval.<br />"Promiň." odpověděl a Gerard mu jen popřál dobrou noc a otočil se směrem od něj.<br />Ve snu se, ale vrátil doprostřed oceánu a umlátil krakena figurkou mistra Yody.</div> http://flelaldina.blog.cz/0907/seaside-ii-konec http://flelaldina.blog.cz/0907/seaside-ii-konec Seaside Wed, 22 Jul 2009 04:36:36 +0200 <div>NAPSALA JSEM POVÍDKU!</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Gerard vůbec neočekával, že by ho to mělo někdy potkat. Kdyby zůstával se svojí rodinou, možná by si toho všimnul, všimnul by si otcových vrásek přibývajících den za dnem, toho jak byl s každým uběhlým týdnem sešlejší, a určitě by pochopil, že situace je nevyhnutelná, ale neměl šanci.<br />Byl obeznámen s rodinnou tradicí - otcova i matčina větev byla spjata s mořem, otec proslulý kapitán vznešené a proslulé bárky "Mrtvá treska", matka, kormidelnice neméně známé "velryby Katie", dokonce i jeho babička ex-mořská panna (na tuto část své historie byl Gerard patřičně hrdý, hned tak někomu se nepoštěstí mít v rodině mořskou pannu). Všichni strávili život na lodi rabující nákladní plachetnice, případně v přístavních městech, kde pili a dostávali se do hospodských rvaček.<br />Netušil, že bylo třeba v tom pokračovat.<br />Gerard nebyl typ na vedení dobrodružných výprav, byl to na pohled celkem způsobný muž - nebo by tak alespoň sám sebe popsal. Ti co ho znali věděli své, ale měl vždy pečlivě vyžehlený oblek, kolem krku nosil omotanou dlouhou šálu, která za ním vlála při rychlejší chůzi a menších poryvech větru a na hlavě nosil ležérní čepici, charakteristickou pro místní vrstvu intelektuálů.<br />Na rozdíl od zbytku svého příbuzenstva se plavit odmítl a jakmile byl dost starý, nastoupil s malým kufříkem, dvanácti krabicemi knih a sbírkou voskových soch (jedna z jeho vášní) na dopravní loď, opustil rodné New Jersey a usídlil se v Londýně, kde se mohl pokojně věnovat četbě, diskusím na úrovni a kouření opia.<br />Odmítal agresi, kterou mu skýtalo Jersey a odtud přejaté návyky jeho rodiny.</div><div>Přesně to totiž v té době Jersey bylo - kriminalita, alkohol a násilí.<br />Chtěl se od toho distancovat, a tak dával přednost barvitým obrazům, které mu skýtalo opium a absinth, což ho vyzdvihovalo do vyšších sfér, pochopitelně.<br />Až jednou, při svém třetím dopoledním šálku kávy, kdy seděl v salonku a zasmušile sledoval oknem zešedlou krajinu Londýnských ulic se ozvalo zaklepání na dveře.<br />Rychle odložil svůj hrnek a vydal se ke dveřím, kde ho čekal pošťák s listem v ruce.<br />"Zpráva od vaší matky." řekl.<br />Gerard překvapeně zavrtěl hlavou, nebylo obvyklé, aby mu psala a když nervózně - ovšem, nedal na sobě nic znát - rozlepoval pečeť, neočekával, že těch několik řádků, které se chystá přečíst, mu může zmařit plány na klidnou budoucnost ve společnosti havanských doutníků a krásných mužů. Bohužel v této chvíli nebyl majitelem ani jedné z těchto věcí.</div><div>"Děkuji." řekl mu a kývl na něj na znamení sbohem, ale pošťák zavrtěl hlavou.<br />"Vaše matka očekává okamžitou odpověď." vysvětlil.<br />Gerard se kousl do rtu, ale rychle se ovládl, vyndal jediný papír z obálky a rychle přejel těch pár slov pohledem.<br />Otec je mrtvý.<br />Šokovaně zíral na papír, z toho, co to pro něj mělo znamenaz zděšený více, než ze samotné smrti.<br />"Nuže?" zeptal se pošťák.<br />Gerard rychle odběhl do obýváku, kde měl skleničku s inkoustem a pero, na rychlo naškrábal odpověď a podal ji zpět pošťákovi.<br />"Co nejrychleji." řekl mu "Je to důležité."<br />Pošťák přikývl "Pochopitelně pane. Nashle."<br />Okamžitě za ním zavřel dveře a opřel se o ně, těžce oddychuje. Hrozil se toho, co mělo nastat, nyní všechno záviselo na jeho matce. Doufal, že jí nebude připadat dostatečně způsobilý a za nového kapitána vybere Michaela, jeho mladšího bratra. Michael byl narozdíl od něj nebojácný a energický, na moři strávil už několik let a dokonce se oženil se členkou posádky jedné z lodí. Byl téměř kopií jejich rodičů a naprosto ideálním synem. S Gerardem si byli velmi blízcí, ovšem on sám tytéž předpoklady pro úspěšné vedení lodi nesplňoval.<br />Uvědomoval si, jak egoistické jsou jeho myšlenky, a že místo úvah o budoucnosti by měl truchlit za zesnulého, a tak v kuchyni zapálil svíčku a sledoval její plamen kmitající ze strany na stranu.<br />Nemohl se stát pirátem. Nebylo to reálné. Usnul s hlavou opřenou o lokty.<br />-<br />Další den se rozhodl o tom neuvažovat a vydal se do svého oblíbeného opiového doupěte. Potom se vracel přes celé město pěšky, teklo mu do bot, protože bylo po dešti a počasí zůstávalo stále pod mrakem. Seděl ve společnosti dýmky až do pozdních večerních hodin, bylo kolem půlnoci a teplota se pohybovala mírně nad nulou.<br />Přemýšlel o tom, že si nechá zavolat odvoz, ale nakonec se s tím nápadem rozloučil. Nebyl sice úplně bez peněz, ale dělání soch z vosku zrovna moc nevynášelo a občasné portrétování, kterému se věnoval bylo jeho hlavním zdrojem příjmu. Mikey mu občas něco poslal, většinou to nebyly peníze, ale hmotné statky uloupené na některé z lodí. Gerard samozřejmě měl radost, že se o něj bratr stará, ale neměl to srdce mu říct, že se zlatou figurkou amorka těžko zaplatí nájem a narůstající dluhy v četných barech. Občas se pokoušel věci prodat na černém trhu, ale byl cokoli jen ne obchodník, takže se mu většinou moc nevedlo a teď se táhnul domů a z rohů chodníků na něj mávaly prostitutky.</div><div>Kolem druhé se dostal domů. Ubalil si cigaretu a ještě chvíli přecházel po bytě a kouřil, přemýšleje o tom, jak se asi rozhodnout, i když si dříve slíbil, že tyto myšlenky pro dnešek vyžene z hlavy. Jeho život měl zůstat při starém a nebo se změnit od základů, a to napořád.<br />Věděl, že se na to nehodí, ale rodina na něj spoléhala a zatím všechny roky - všech 26 - strávil straněním se jich. Možná byl čas to změnit, ale rozhodně o tom měl pochybnosti. Velké pochybnosti.</div><div>Další ráno se sešel s matkou, unavený z předešlé noci, kdy se nakonec vydal do postele až kolem páté. Ještě si třel ospalé oči nad šálkem kávy, který mu byl naservírován a snažil se vnímat co mu matka říká, s jistými obtížemi.<br />Viděl, že otcova smrt pro ní byla rána, ostatně to byla rána i pro něj, ale matka to nesla mnohem hůř. Nijak jí to nezabránilo v tom mít uštěpačné a jízlivé poznámky, bezustání se do něj navážet a komentovat jeho život.<br />"Vyplouváme příští týden." řekla mu aniž by se zeptala, jestli vůbec souhlasí "Respektive ty vyplouváš. Musíme počkat, až se Michael vrátí a řekne ti co a jak."<br />Gerard přikývl a rozhodl se neodporovat. Nevyjádřil ani souhlas ani nesouhlas, jenom potichu seděl a naslouchal, co se mu chystá sdělit.<br />"Jistě víš, že po otci přebíráš pozici kapitána." na chvíli smutně uhnula pohledem "I když si samozřejmě taky myslím, že Michael by se na to hodil mnohem víc. Ale tradice je tradice."<br />Gerard se na ní podíval "Ještě jsem neřekl ano."<br />"Taky se tě nikdo neptal. A nikdo už se tě ptát nebude. Ať chceš nebo ne, nemám zájem všem vysvětlovat proč můj nejstarší syn -"<br />V tu chvíli měl Gerard jasno.<br />"- proč můj nejstarší syn tráví život v téhle zapadlé díře a dělá špatnou pověst celé rodině."<br />"Dej mi čas na rozmyšlenou." řekl jí a odmlčel se. Pozoroval ptáky za oknem, kteří netušili nic o jeho zpropadené situaci. Až do včerejška - nebo předvčerejška - o ní také nic netušil a zabýval se jenom svými obvyklými starostmi - penězi.<br />"Máš na rozmyšlenou přesně týden. Potom vyplouváš." oznámila mu.<br />"To není moje představa rozmýšlení. Člověk má většinou výběr, možnosti nad kterým se rozmýšlí." zasyčel na ní šeptem.<br />"Ano. Ale ty je nemáš." odpověděla. "Takže si promysli co chceš, ale osudu neunikneš."<br />Gerard si hlasitě povzdychl a zavrtěl hlavou "Když nebudu chtít, stejně to neudělám."<br />Matka se zasmála "Ale uděláš. O to se postarám."<br />Gerard jí věřil. Znala lidi, měla kontakty, byla bohatá - rodina na cestách získávala majetek.</div><div>"Co se chystáš udělat." zeptal se.<br />"To uvidíš, pokud se tu pozítří neukážeš. Začneme připravovat loď, potřebujeme pomoct s nošením zásob."<br />Gerard jen přikývl, potom zašmátral ve vnitřní kapse kabátu a vytáhl již dříve ubalenou cigaretu.<br />"Nesnáším když kouříš. K tomu jsem tě nevychovávala." vytkla mu.<br />"Ne, to máš pravdu." souhlasil Gerard a pomalu se zvedl ze židle a oblékl si kabát "Tys mě totiž nevychovávala vůbec." řekl a s těmito slovy opustil místnost, bez placení. Nebyl to od něj zrovna čin valné úrovně, ale pomyslel si, že když si může dovolit organizovat plavby přes Atlantik, může také zaplatit pití za vlastního syna.</div><div>S odbitím páté hodiny odpoledne byl sbalený v malém kufříku a čekal jen na setmění, aby se jeho odchod mohl odehrát pod rouškou noci. Byl rozhodnutý opustit město a vydat se na kontinent. Několikrát se napil ze své placatky na uklidnění - irská whiskey, potom jí schoval zpět do kapsy saka a podíval se na hodinky. Už se stmívalo a za chvíli by jeho odchod měl proběhnout bez jakýchkoli problémů. Očekával, že matka bude předpokládat, že se pokusí uniknout v noci a tak měl plán utéct dříve, nezpozorován.<br />Zamkl a před domem zamával na kočár, který zde stál. Věděl, že cesta ho bude stát veškeré peníze, v poslední době moc nevydělával, ale potřeba úniku byla zoufalá a neodvratná.<br />Chystal se odejít z Londýna a později odplout.<br />Kočí se na něj otočil a ušklíbl se "Takže do přístavu, pane Wayi?"<br />Gerard se na něj vyděšeně podíval a potom se začal dusit vlastní slinou. Do přístavu.<br />Jistě, že se o to postarala. Tak jak řekla.</div><div>-</div><div>Stál na přídi a studený vítr mu odhazoval vlasy do obličeje, pevninu spolu s postavou mávající matky nechali dávno za sebou a na stejném místě zůstal i jeho předešlý život. Už nebylo návratu, ocitl se zde z donucení a napořád.<br />"Nechtěl jsem, aby tohle udělala." řekl Mikey a opřel se o zábradlí vedle něj s rukama založenýma na prsou. Díval se do dálky, ale Gerard si všimnul, že se usmívá.<br />"Ale stejně jsem rád, že jsi tady." dodal potom.<br />Gerard přikývl "Jsi jediné plus, které tohle všechno má." souhlasil.<br />Mikey se na něj zašklebil "Chyběl jsi mi." řekl.<br />Gerard se zasmál "Ty mě taky."<br />Potom se oba odmlčeli, ale nakonec Mikey dodal "Nakonec si zvykneš na všechno."<br />Gerard byl ale pořád přesvědčený o opaku.<br />Loď se řítila směrem na západ a kormidelník je z povzdálí pozoroval. Gerard si byl vědom toho, že se od něj očekává nějaký druh povelů, rozkazů, ale sám nevěděl ani jaká je poloha, a to, zda-li zrovna plují na severozápad mu také neříkalo mnoho.<br />"Kapitáne." ozvalo se mu za zády "Jsme kousek od pevniny, ostrovů. Měli bychom se jim vyhnout."<br />Gerard se tázavě podíval na Mikeyho, s očekáváním jakéhokoli vysvětlení co má on společného s touto situací.<br />Mikey na něj kývl, Gerard pokrčil rameny "Tak se jim vyhněte." řekl.<br />Muž, který volal zavrtěl hlavou "Potřebujeme změnit kurz. Vítr nás žene na sever, nemůžeme pokračovat podle plánu."<br />Gerard na něj zíral a přemýšlel co se od něj očekává, že řekne. Muž vypadal poněkud ustaraně a na čele se mu rýsovala vráska pochybnosti.<br />"Mikey." Gerard pokynul na svého bratra.<br />Ten jen zvedl obočí a pokrčil rameny "Dělej co myslíš."<br />Gerard zavrtěl hlavou "Jak mám vědět co je vhodný, jsem na lodi prakticky poprvé."<br /><br />Mikey ho jen poklepal po zádech "Věřím ti, bratře." zasmál se a s mávnutím ruky se odebral dovnitř lodi.<br />"Tváříte se poněkud nešťastně." podotknul jakýsi muž po jeho levici.<br />"Mohu vám poradit s čímkoli budete chtít." nabídl se " momentálně si myslím, že by bylo správné se vydat mírně jižněji a potom do míst, kde se vyskytují obchodní lodě. Máme s sebou dostatek munice, tudíž by se nám mělo povést jednu dvě vyloupit a potopit."<br />Gerard na něj překvapeně koukal. V tom momentu mu došlo, co práce piráta obnáší a začínal si dávat dvě a dvě dohromady.<br />"Potopit." zopakoval po něm a zíral do prázdna.<br />"Ano pane." přikývl "Chápu, že jste v oboru nováček, a proto vám rád vysvětlím naši taktiku a jakým způsobem vše provedeme." zazubil se.<br />"Potopit." Zopakoval Gerard znovu a stál s pootevřenými ústy "To znamená, že s tou lodí někoho potopíme." začal.<br />"Pochopitelně. Většinou je necháváme být, ale kapitán Donald Wayčestjehopamátce" zamumlal rychle "se rád pobavil." dokončil.<br />Gerard zavrtěl hlavou a rozhodil rukama "Jak pobavil." zeptal se trochu chladněji.<br />Muž se kousl do rtu a chvilku se díval na vlny narážející do trupu lodi, aby oddálil odpověď "Jak to říct." začal "Nebyl zrovna mírumilovný, tak nějak."<br />Gerard se začínal čím dál víc mračit "Pokračujte." pobídl ho.<br />"Občas někoho zastřelil. Nebo. Podřezal." Dočkal se odpovědi.<br />Gerard na to neodpověděl. Mohl to čekat, je z rodiny pirátů a tohle je normální, proboha.<br />"Dobře. Asi budu muset zavést nějaké změny." řekl a vyrazil směrem do lodi.<br />"Počkejte." muž ho chytil za rukáv a snažil se ho zadržet "Možná to není úplně dobrý nápad."<br />Gerard nereagoval, vlastně ani nezaregistroval jeho slova.</div><div>-</div><div>To co se stalo o několik dní později možná nebylo jenom výsledkem Gerardovy zuřivé gestikulace na stupínku pod plachtou, která se odehrála potom, co dokončil konverzaci o svém otci. Valná většina posádky jenom posměšně zírala, zatímco on řval, skákal dokola jako šílenec a nadával na svojí rodinu.<br />Gerard sdílel kajutu s Mikeym. Večer si většinou dlouho povídali za světla petrolejky a snažili se dohnat všechno co zameškali kvůli dlouhodobému odloučení. Gerard mu vyprávěl o svém životě v Londýně, zatímco Mikey o plavbách, které podnikl a o své manželce, kterou potkal při svém pobytu v Monterrey, Kalifornii.<br />Gerard byl rád, že Mikey není jen surovec jako jeho otec a někoho si našel. Sice se od doby, kdy se Gerard rozhodl opustit rodinu oba změnili, ale rozuměli si pořád stejně, stále sdíleli podobný pohled na život a smysl pro humor.<br />Mikey seděl na posteli se zkříženýma nohama a Gerard ležel na zemi a vyprávěl mu o své umělecké "kariéře", když se ozval křik z paluby.<br />Gerard popadl lampu, rychle rozrazil dveře kajuty a vyběhl z podpalubí po polorozpadlých schodech nahoru.<br />Většina mužů stála u zábradlí a hlasitě rozmlouvali, zatímco ostatní se pokoušeli otočit celé plavidlo u kormidla.<br />"Co se děje." zeptal se Gerard a začal se rozkoukávat. Na palubě začala opravdová vřava, muži začali probíhat do podpalubí a zpět a brali si zbraně.<br />"Loď! Loď na obzoru!" křičeli.<br />Gerard začal ječet, aby přestali, ale nikdo ho nevnímal, dále pokračovali ve zbrojení a Gerard sledoval, jak se loď otáčí směrem k tmavému bodu v dálce.<br />"Jak vůbec víte, že je to obchodní loď?" řval z plných plic , ale pořád si ho nikdo nevšímal, tak se snažil sehnat Mikeyho, ale když ho uviděl, měl už nůž za pasem a pokoušel se ho uklidnit.<br />"Takhle se to dělá brácho." řval mu do ucha "Věř mi."<br />Gerard zavrtěl hlavou a vyběhl po schodech na vyšší část lodi "Dohodl jsem se s vámi na mírovém jednání! Dobrovolné vydání zásob, pamatujete?" zoufale mával rukama, ale nikoho to nezajímalo.<br />"Řekněte někdo tomu volovi ať už konečně drží hubu." ozvalo se zezdola a někdo se zasmál.<br />Gerard si uraženě založil ruce na prsou, ale poté si uvědomil, že to mu patrně klid a pořádek nezjedná a tak popadl dlouhou kovovou tyč a začal s ní mlátit o palubu.<br />"Ticho! Ticho! Ticho!" křičel "Ticho sakra!"<br />Jeden z mladších kluků z lodi začal lézt s dalekohledem na stěžeň.<br />"Slez z toho!" snažil se ho donutit, ale neměl šanci. V tu chvíli mu bylo jasné, že jako kapitán selhal, nemá žádnou autoritu a respekt a tak mu zbývala poslední možnost. Vrhnul se zpátky dolů k sobě do kajuty a rychle vytáhl z pod postele lodní kufr a začal se v něm přehrabovat. Bambitka ležela na dně uložená u spodků a očekávaný účinek se potvrdil. Jakmile vrazil mezi piráty a začal střílet do vzduchu loď ztichla.<br />Možná to nebyla ani minuta, ale Gerardovi to připadalo jako zatraceně dlouho. Stál tam nehybně s rukou ve vzduchu a kouřící zbraní, zatímco ostatní na něj zírali. Nikdo se ani nepohnul a Gerard si uvědomil, že to byla osudová chyba.<br />"A já už toho mám dost." ozvalo se ze zadu davu.<br />"Já taky." přidal se další. A po něm další. A další. Gerard se ani nestíhal koukat.</div><div>Opravdu nechápal jak se to stalo. Jak se to stalo, že potom se na něj vrhlo asi deset chlapů, do pusy mu vrazili hadr a pevně ho svázali lanem. Zoufale se díval na Mikeyho, ale ten jenom zavrtěl hlavou.<br />"Je to pro tvoje dobrou G. Věř mi." uklidnil ho, trochu smutně se usmál a potom se spolu s ostatními pustil do příprav. Gerard zíral do nebe a přemýšlel, jestli může být i hůře, ale pochopitelně, že mohlo, vždycky může přece být hůř a tahle teorie se potvrdila, když se ho o deset minut později chopili dva muži a přehodili ho přes zábradlí do kolem proplouvající lodi.<br />Ta rána do zad a do hlavy byla bolestivá a donutila ho se potopit do absolutní tmy. Poslední co slyšel byl křik a zaskřípění dřevěné podlahy po dopadu.</div><div>-</div><div>Když otevřel oči, pořád kolem něj byla tma, a tak si nebyl jistý, jestli spí nebo bdí. Snažil se pohnout, ale jakmile sebou zacukal, ucítil že mu zápěstí a kotníky pevně škrtí provazy, připevňují ho ke stolu a v ústech má kus hadru, který mu zabraňuje v řeči.<br />"Tak jak je na tom?" ozvalo se nad ním. Pořád mžoural a snažil se přizpůsobit tmě, když se k němu přiblížila postava v ruce s ostře svítící petrolejkou.<br />Chtěl si zakrýt oči, ale provazy ho pevně držely u povrchu stolu.<br />"Jo, už se probral." oznámil člověk s lampou "Co s ním uděláme?" pokračoval.<br />"Podle mě bychom ho měli hodit odkud přišel." zasmál se někdo v pozadí "Zbytečnou přítěž, co nás bude vyžírat fakt nepotřebujeme."<br />Gerard ztuhl hrůzou, a potom začal horlivě vrtět hlavou, mezi medúzy do vody o deseti stupních, kde by mu jedinou možnou záchranu mohli poskytnout domorodci, kteří by si ho stejně ugrilovali na rožni se mu zrovna dvakrát nechtělo.<br />"No tak." řekl někdo další a položil mu ruku na čelo, což ho zmátlo. "Nejdřív si poslechneme, co nám řekne."<br />Gerard si uvědomil, že gesto mu pouze mělo zabránit v dalším pohybování hlavou a začal se cítit trapně, ještě víc než předtím, i když to bylo takřka nemožné.<br />Trhnutím mu někdo vyndal hadr z úst a posvítil mu do obličeje.<br />"Tak mluv." bylo řečeno.<br />Gerard se rozhlédl pohledem volajícím o pomoc, ale když nenalezl ve svém okolí nikoho, kdo by se tvářil smlouvavě, začal si připadat ještě víc zoufale, tragicky a bez kousku důstojnosti. A tak ze sebe začal chrlit podivný proud slov, který jakoby vycházel z úst někoho jiného, protože později by přísahal, že je nikdy neřekl.<br />"Vyhodili mě z lodi! Chtěl jsem nastolit mírový režim, ale jsem kapitán z donucení a došlo ke vzpouře a svázali mě a nechali mě tam ležet a já se snažil, fakt jsem se snažil, ale i- i můj vlastní bratr!" vyhrkl najednou "Vyhodili mě z lodi!" opakoval "Vyhodili mě z vlastní lodi!"<br />Někdo se začal smát a Gerard si začal uvědomovat jak hloupě musí působit, když tu tak leží a lituje se a oni se mu smějí z povzdálí. Připadal si jako chudák. Byl chudák.<br />"Z vlastní lodi." zopakoval někdo posměšně.<br />Gerard zavřel oči a začal zhluboka dýchat a modlit se o svůj život.<br />"Briane, co kdybysme tě taky vyhodili." ozvalo se šeptem a potom několik lidí vyprsklo smíchy a Gerard se snažil zacukat provazy a dostat se z uvěznění.<br />"Já vím." řekl potichu "Já vím." myslel si. Bylo to neskutečně vtipné. "Ale musíte vědět, že mě k tomu donutila moje vlastní matka!" snažil se obhájit svou čest, ale ubíral se spíše opačným směrem, protože opět vyvolal posměšnou reakci.<br />"Donutila ho k tomu jeho matka." zamumlal někdo pobaveně.<br />"Ano!" kývl Gerard "Otec umřel a tohle byla moje první plavba!" vysvětloval zoufale.<br />"Rozvažte ho, tohle je smutný." uslyšel po chvíli a ačkoli cítil, že urazili jeho city, s touto reakcí mohl žít. Rozhodně s ní byl smířen více, než s hozením mezi chladnokrevné chobotnice a krvelačné kapustňáky.<br />Tlak na jeho kotnících a zápěstích se uvolnil, a když byly provazy pryč, konečně si mohl oddychnout.<br />Jeden z mužů mu podal ruku a postavil ho na nohy, Gerard zavrávoral a jak byl stále omráčený z předchozí rány do hlavy, musel se přidržet stolu.<br />Ten člověk ho rychle zachytil za ramena a usmál se na něj. Gerard byl rád.<br />Z druhé strany se k němu otočil vysoký blonďák "Nemysli si, že když se budeš s náma plavit, nic tu nebudeš dělat."<br />Gerard přikývl a prosebně se na něj podíval, v tu chvíli by mu byl schopný i líbat nohy "Cokoli. Jenom mě neházejte ven." řekl se strachem v hlase.<br />Blonďák zavrtěl hlavou "Dokud budeš dělat, můžeš zůstat."<br />Gerard jenom mlčky kýval, až ho z toho začala bolet hlava.<br />" Bob." představil se blonďák.<br />"Uhm." začal Gerard "Gerard." řekl.<br />"Výborně." řekl Bob "Budeš tu uklízet, Gerarde." zašklebil se.<br />Muž, který se na něj před chvílí usmíval se začal usmívat ještě víc a Gerard začal přemýšlet, jestli se mu taky nevysmívá, ale potom mu ukázal palec nahoru.<br />Gerard byl opět rád, dokud ho Bob nezavedl do míst, která měl uklízet.<br /><br /><br /></div><div><br /></div><div>Jako první mu ukázali palubu, která byla celá propálené nedopalky od cigaret a pokrytá několikaletou vrstvou špíny. Gerard nechápal, jak je to možné, protože i paluba jejich lodi působila obvykle čistším dojmem, možná proto, že jeho otec byl uklízecí maniak, kromě toho, že to byl vrah.</div><div>Po celé ploše byly rozsypané krabice s nákladem, které se otevřely asi při houpání lodi na vlnách a jejich obsah se rozkutálel všude kolem, a tak se Gerardův pohled setkával s hromadami nahnilé kukuřice a další shnilé zeleniny. Zvedal se mu z toho žaludek, protože u zábradlí zpozoroval i rozkládající se ryby, které se sem dostaly bůh ví jak.</div><div>"Frank se rozhodl rybařit." Vysvětloval mu Brian, když mu ukazoval hlavní zóny, ve kterých se měl vyskytovat "Ale nemá rád maso. A tak je tu nechal."</div><div>Gerard jen polkl a rozhodl se nezamýšlet nad logikou toho, co mu právě bylo řečeno.</div><div>Podpalubí bylo ještě horší, všude to bylo cítit po kyselém zelí a rybině, v jednom pokoji visely houpací sítě a v některých z nich leželi spící členové posádky.</div><div>"Chce to tu vytřít." Řekl mu Brian "Hlavně trochu oškrábat tu špínu kartáčem. A taky vyprat všechny hadry, ale to stačí až když doplujem někam na pevninu."</div><div>"Vyprat." Zopakoval Gerard se zatnutnými zuby "Jo, vyprat."</div><div>V poslední polovině dně si připadal jako rádio opakující každé slovo, které mu bylo řečeno. Když už uslyšel všechny instrukce, byl večer a Brian mu ukázal místo na spaní. Gerard byl natěšen, ale ukázalo se, že zbytečně, protože ho čekal pytel za bedýnkami s kořením.</div><div>"Uhm. Děkuju." Řekl a snažil se, aby jeho slova vyzněla upřímně, ale Brian se na něj jen kouknul se zdviženým obočím.</div><div>"Něco ti nesedí." Řekl.</div><div>Gerard zavrtěl hlavou a rukama si začal rovnat lem košile "Ne, já jenom. Mám alergii na koření."</div><div>Brian se zasmál "To určitě."</div><div><br /></div><div>Když začal kolem třetí ráno kýchat na celou místnost, Brian už ohledně jeho slov tak skeptický nebyl. Gerard se snažil držet si nos i ústa, otočený obličejem směrem dolů na drsnou látku pytloviny zadržoval dech, ale nic nepomáhalo. Pokoušel se hlavu co nejvíc oddálit, ale v malém prostoru to bylo nemožné, tak se jen krčil a s hrůzou očekával co nastane, kýchaje každých deset vteřin.</div><div>"Vypadni." Ozval se za chvíli rozespalý hlas z jedné ze sítí. Gerard se rozhlédl, ale netušil komu patří "Vypadni ven nebo kurva poletíš."</div><div>Gerard poslechl velmi, velmi rychle. Vzal si svůj spací pytel a usadil se na jedné ze zavřených krabic na palubě. Omotal se pytlem, ale byla noc a vzduch stoupající od oceánu byl chladný a tak se klepal zimou. Na druhé straně lodi stálo několik lidí, kteří se rozehřívali lahví alkoholu a ledabyle postávali u kormidla, ale Gerard neměl odvahu se k nim přidat, a tak se jen opřel hlavou o jednu z beden a zavřel oči. Nevěděl co si počne.</div><div>Po několika minutách uslyšel blížící se kroky a následně tělo usedající vedle něj. Otočil hlavou, aniž by jí zvednul a prohlížel si nově příchozího.</div><div>"Ahoj." Řekl mu a usmál se. Gerard se musel ve tmě hodně soustředit, ale poznal, že to byl onen člověk, který se na něj usmíval předtím.</div><div>"Ahoj." Odpověděl mu Gerard s povzdechem.</div><div>Chvilku seděli mlčky a Gerard měl čas si ho pozorněji prohlédnout, i když tma je obklopující mu v tom částečně bránila. Dal by se zaškatulkovat spíš do kategorie kluk než muž, i když Gerard by ho rozhodně nepopsal jako dítě, měl v obličeji něco, co ho prozrazovalo.</div><div>"Jsem Frank." Představil se.</div><div>"Gerard." Odpověděl a přemýšlel o tom, jestli je to ten Frank, co nechal na palubě tlející ryby.</div><div>"Ano, to jsem já." Dočkal se odpovědi.</div><div>"Já to řekl nahlas?" zeptal se zhrozeně.</div><div>Frank přikývl.</div><div>"Ou." Okomentoval to Gerard.</div><div>Frank jenom mávl rukou "To je jedno." Řekl "týrání zvířat je moje oblíbená zábava."</div><div>Gerard chvíli nevěděl, jestli to myslí vážně, dokud ho Frank neujistil, že opravdu žertuje "Prosil jsem Boba, aby je odklidil, protože jsem na ně nemohl sáhnout, jak tam ležely." Vysvětloval a viditelně se oklepal hnusem "Ale on to neudělal. Tak tam ty chudinky pořád jsou." Dokončil s úšklebkem.</div><div>Gerard nevěděl co na to říct, a tak se jenom koukal do dálky, dokud ho Frank znovu neoslovil "Mimochodem, jak to zvládáš?" zeptal se už vážně a Gerard pokrčil rameny.</div><div>"Snažím se." Řekl s povzdechem a založil si ruce na prsou, jaká mu byla zima.</div><div>Frank se zatvářil chápavě a sledoval ho, dokud se znovu neozval. Gerard z toho byl nervózní.</div> http://flelaldina.blog.cz/0907/seaside-i http://flelaldina.blog.cz/0907/seaside-i Seaside Wed, 22 Jul 2009 04:34:15 +0200 <div>Slyšela jsem ve vlaku nějakou holku ráčkovat FRERARD, přiznejte se kdo to byl! :D</div><div>Jinak, jak jste si jistě všimli, docela to tu chcíplo. Nechce se mi nic psát, fakt nechce, sice mám napsaný asi dvě stránky deníku, ale nějak se k tomu nemůžu donutit. Stejně už všichni odpadli. No a Gerard má mimino, komu by se chtělo psát slash o chlapovi s miminem? A číst Gerard/Lyn je sice hezké, ale deptá mě to, myslete si co chcete. Je to trapné a nedospělé, ale deptá mě to! A to dokážu ocenit její krásu etc.:D</div><div>Vlastně bych řekla, že to vůbec neni tim, ale po dvou letech toho má člověk prostě dost. Neřikám, že sem už nikdy nic nepřidám, ale nepíšu vůbec nic. Můj intelekt nějak zakrněl a tak dále.</div><div>Mějte se krásně. Přeji Frankovi, aby zhubnul a přestal psát na oficiálky o tom, že se jde nacpat zmrzlinou nebo čim.</div><div>Mimochodem byste si měli přečíst všechny <a href="http://www.waxjism.org/bex/bandslash.html">tyhle povídky.</a> Ano, nezměnim se, budu s timhle srát pořád, ale ta holka je prostě úžasná.</div><div>Přeji vám ehh, hezký život! Sbohem nebo Bezboha.</div><div>Mimochodem THE SMITHS a jejich homoerotické texty! Ooooooooh! :D</div> http://flelaldina.blog.cz/0906/to-se-ma-tak http://flelaldina.blog.cz/0906/to-se-ma-tak Thu, 18 Jun 2009 20:10:41 +0200 <div><em>Tak tady to je. Zabila jsem tím celý den, tak byste mi k tomu mohli něco napsat? :D Budu radši za kritiku, než za jednoslovný nebo podobně dlouhý komentář. Každopádně, Gerardův život se velmi rozvinul :DDD.</em></div><div><br /></div><div><em>-Mimochodem, taky vás naprosto nezajímá Gerardova koupě nového auta? :DDD Vždycky otevřu oficiálku a jsou tam jenom fotky ošklivých vozů a poměrně nezajímavé poznámky u toho, tudíž mu přeji, aby si koupil nový dodž či ševy či co si to vybírá a psal opět o cereáliích (téma mně bližší). Bob a Ray jsou ovšem džoukeři! :D</em></div><div><em>Také miluji novou fotku Lyn a G.ho, jenom by mě zajímalo, jestli je ta vlna potom spláchla a ten fotograf měl vlastně jenom jednu šanci je vyfotit. Obdivuhodné.</em></div><div><em>To je asi všechno. Sbohem,</em></div><div><em>-F (už nechám těch keců xD)</em></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>1.11. (čtvrtek nejsem ve škole)<br />6:50<br />cigarety: 3 alkohol: už NIKDY (neříkám tohle nějak často?) trapné momenty: nepamatuji si, ale asi hodně<br />Když jsem se probudil, klepal jsem se zimou, měl jsem nohy ve vodě a upíří zuby v puse.<br />Netuším, kde jsme se vzali u bazénu, ale byl jsem oblečen. Nevím, jestli mám mluvit o štěstí, protože mi nohy v teniskách umrzly do půlky lýtek. Když jsem včera usnul, asi jsem seděl na schůdcích.<br />Frank měl evidentně větší štěstí, protože usnul na lehátku.<br />Na konci září by měli všichni bazény povinně vypouštět!<br />Probudil jsem Franka, který byl z naší situace stejně zmatený jako já.<br />Uprostřed bazénu se na hladině pohybovala prázdná flaška Jacka Danielse.<br />Frank si vzpoměl, že jsme chtěli poslat vzkaz v lahvi na Nový Zéland.<br />7:30<br />Stále u Franka. Je mi nevolno a mám promodralé končetiny (nohy). Frank byl tak laskav a půjčil mi několik kusů svého oblečení,protože to moje bylo nebezpečně nasáklé chlórem (zdá se, že jsem včera i plaval).<br />Snažíme se přijít na to, co jsme včera vlastně udělali. Zatím jsme sestavili několik bodů:<br />1) vypili jsme značnou část obsahu baru Frankových rodičů a potom jsme dvě hodiny hráli plácanou (!!!)<br />2) pomalovali jsme si obličeje zubní pastou a chystali se jít strašit děti jako zombies (přibližně ve 2 ráno)(odtud ty zuby)<br />3) snědli jsme můj meloun<br />4) vyšli jsme na ulici, kde jsme hulákali a já se (údajně!!!) pokoušel vylézt na sloup pouličního osvětlení<br />5) tančili jsme waltz po zahradě a zalomili to u bazénu<br />Vzkaz v lahvi říká (jak jsme to byli schopní napsat si ani jeden z nás nepamatuje):<br />"<em>ahoj pane máš se zavolej paní Gerardová</em>"<br />Moje úchylka se projevuje v opilosti!<br />13:30<br />Konečně doma. Nikdo z rodiny pro mě nechtěl přijet, tak jsem si půjčil od Franka deku a hodinu jsem se vlekl přes celý Bellevile jako bezdomovec. Řekl jsem matce, že je krutá a nyní ležím v posteli, piji čaj a jím.<br />Jídlo!!!<br />16:21<br />Právě jsem si vzpoměl na svůj plavecký výkon! Potom, co jsem poslal lahev na Nový Zéland mi začalo být trapně a chtěl jsem jí vylovit (nepovedlo se). Potom jsem usnul únavou (otravou alkoholem) po kolena ve vodě (skvěle hochu!!).<br />16:25<br />Tyhle zážitky: alespoň budu mít o čem vyprávět vnoučatům. Haha!<br />16:28<br />Ach ne. Já vlastně vnoučata mít nemůžu!<br />16:32<br />Tak budu mít o čem vyprávět dvěma africkým sirotkům, které si s Frankem adoptujeme!<br />17:05<br />Mám na čele omrzlinu ve tvaru hrany bazénu.<br />23:45<br />Cítím se opravdu mizerně. Vůbec mi to nevadí, chci mít chřipku minimálně na tři týdny, abych nemusel absolvovat další ponižující setkání s Bertem (úchyl!!!).<br /><br />2.11. Pátek<br />03:16<br />váha: 91 kg (doprdele!), cigarety: 6, kafe: 4<br />Právě jsem si vzpoměl, že jsem měl na dnešek odevzdat zátiší! Naskládal jsem komixy na hromadu, navrch jsem položil figurku Batmana a popelník. Něco tak nápaditého určitě nikdo mít nebude! Všichni kreslí hrušky, z toho co vím!!!<br />Jsem geniální umělec.<br />3:40<br />Problém je v tom, že jsem nucen odklepávat popel do hrnku. Nevadí!! Mám jich tu dostatek (16). Je jich příliš mnoho na to, abych je odnesl do kuchyně. Navíc v některých z nich se už vyvíjí život, který bych nerad zničil! (cítil bych se jako vrah, navíc Mikey jednou použil jeden z nich jako projekt na biologii a všichni byli fascinováni tím mikroskopickým městečkem!)<br />6:03<br />Hotovo! Je to krása. Teď jsi du dát wafle se syrupem.<br />9:39<br />Právě jsem potkal na chodbě Berta. Tvářil se kajícně a zeptal se mě co to táhnu (zátiší). Ukázal jsem mu své mistrovské dílo a ačkoli se z jeho výrazu nedalo vyčíst mnoho, jeho oči říkaly, že v hloubi duše můj mástrpís miluje.<br />10:04<br />Jepha mě pozval k nim na pokoj. Zdá se, že se všichni stydí za ten hanebný čin (Bertův) a za to jak nespravedlivě se ke mně zachovali.<br />Odevzdal jsem zátiší profesorovi a odešel se s nimi opíjet. Člověk přeci musí odpouštět!!! Zvláště, když je v sázce alkohol!<br /><br />4.11. neděle<br />14:40<br />Váha: 90 kg, cigarety: nevím? asi moc ne, vzhledem k tomu, že si posledních 37 hodin nepamatuji (přibližně)<br />V pátek jsem zůstal s Bertem.<br />Ten zlosyn! Byli jsme přibližně ve čtvrtině vodky (z 1l), když se rozhodl, že nutně potřebuje studovat (na sobotu?), tudíž jsem byl nucen (!!!) zbytek dopít sám. Hanebně mě v tom nechal!<br />A já to přeci nemohl jen tak nechat ležet. Je to pořád ještě alkohol.<br />Takže jsem se právě probudil a jsem svěží a plný sil!<br />14:56<br />Jepha mě nesnáší. Prý jsem mu poblil postel a potom upadl do bezvědomí. Jediný, komu by to měli dávat za vinu je Bert!<br />Každopádně, když jsem upadl do bezvědomí, prý mě několikrát polili studenou vodou, údajně jsem se pohnul, a tak usoudili, že jsem živ a nechali mě spát (na koberci. Ušlechtilí muži).<br />Říkají, že můj stav se dal nazvat jedině tvrdým spánkem, ale podle mě to bylo chvilkové koma, ze kterého jsem jen o vlásek vyvázl! Byl jsem blízký smrti!<br />Nemohu se tedy na své přátele spolehnout! Kdybych se svíjel v křečích, hodí přeze mě prostěradlo a rozloží si na mě scrabble!<br />15:01<br />Jepha mě donutil uklidit zvratky z jeho deky.<br />Měl bych být překvapený, že je tam dva dny nechal zaschnout? (fuj?)<br />16:30<br />Odnesl jsem deku do prádelny. Cestou jsem potkal asi dvacet lidí, kteří se potutelně pochechtávali a ptali se mě, jestli jsem měl nehodu.<br />Odmítali přijmout moje vysvětlení!!!<br />Možná nejsem stvořen pro alkohol?<br />21:02<br />Jsem zpět doma. Právě jsem byl nucen utěšovat zdrceného Mikeyho, který dnes obdržel plavky na svůj zítřejší závod (Mikey! Plavecký tým! Říkal jsem to?).<br />Tvrdí, že jsou tak miniaturní, že je bez brýlí ani nevidí.<br />21:04<br />Ba že. Dalo by se říct, že jsou téměř imaginární!<br /><br />8.11. čtvrtek<br />1000000000000000000000000000000000000000000000000000 kilo, 1000000000000000000000000000cigaret 1000000000000000000000000000000000000000 kafí, alkohol: z babiččiny placatky (rum)<br />11:09<br />Ve škole jsem byl jenom v pondělí. Potom jsem se odpoledne sebral a jel na Mikeyho pověstný plavecký závod (Ne, stále jsem mu neodpustil, že se přidal k té skupině...pochybných svalovců, ale přeci v tom bratra nenechám!).<br />Mohu to shrnout pouze takto - už od začátku jsem mu říkal, že to byla chyba.<br />Pochopitelně, plaval dobře (Ne zas TAK pochopitelně, protože já dobře neplavu, takže nevím odkud tu schopnost vzal! Možná bych mohl být o mnoho lepší, kdybych neměl ten zákeřný problém s potápěním hlavy!!![vlasů]), skončil jako druhý, problém nastal až při vítězoslavném výstupu z bazénu.<br />Plavky dočista zmizely.<br />Mikey si toho bez brýlí nevšiml, takže příštích pět minut nechápal, proč se začal rozléhat ten hlasitý smích. Potom za ním naštěstí přiběhl trenér a zachránil ho (jestli ho vůbec jště zachránit šlo).<br />Od úterý ho utěšuji. Odmítá už kdykoli vkročit do školy. Nedivím se mu. Ani matka se mu nediví.<br />Říká ale, že musí přijmout svou potupu se ctí a čelit pokoření, které ho ve škole čeká.<br />Mikey tvrdí, že mu žádná čest nezůstala, tudíž nemá co s čím přijímat.<br />14:24<br />Přijela babička. Zřela, v jakém je Mikey stavu a nesnažila se mu ani nic namluvit, jenom vytáhla placatku ze svojí kabelky (z norka) a podala mu jí.<br />"Gerardku, ocenila bych, kdyby jsi tentokrát své alkoholové choutky ovládl."<br />14:30<br />Mikey vypil obsah za 30 sekund, potom přibližně dvě minuty něco blábolil a nyní padl na postel v hlubokém bezvědomí. Vážně takhle vypadá opilý člověk?! (I já? Vždycky jsem měl pocit, že jsem okouzlující!).<br />Babička si protřela ruce, spokojeně se podívala na mého bratra a zvedla se "Doufám, že z něj taky neuděláš alkoholika Gerardku.."<br />Taky?!!!!<br />14:33<br />Pokud se TAKY stane alkoholikem bude to jen její vina!!!<br /><br />9.11. pátek<br />váha: 90 kg (divím se, čtyři dny jsem nepřetržitě jedl), cigarety: 1 (bojím se smrti), alkohol: nic (bojím se smrti) kafe: 4 (bojím se smrti, ale nedokážu se ovládnout).<br />13:11<br />Na koleji se uvolnilo místo, které jsem si okamžitě zamluvil (doufám, že mi babička finančně přispěje! I přesto, že nejsem ideální vnuk se ve mně jistě stále vidí!). Kluk co tam bydlel dostal srdeční záchvat při sochání Nietzscheho busty. Našli ho se zbytky dláta v zubech. Zdá se, že se rozčílil, když nedokázal správně vystihnout tvar jeho kníru a ve vzteku mu selhaly funkce!<br />Nyní je v komatu.<br />Je normální, že se tomu už dvě hodiny směji?<br />14:56<br />Bert mi nasadil brouka do hlavy. Svěřil jsem se mu s vtipnou událostí, která se pro mě stala tak výhodnou, cpal jsem se svým hamburgrem s farmářskými hranolkami při obědové pauze a on mi sdělil "G, když budeš takhle žrát, zvýší se ti cholesterol a TAKY dostaneš mrtvici nebo infarkt."<br />DOSTANU MRTVICI NEBO INFARKT!!!<br />Potom se zvedl, vyhodil svůj sáček od m&amp;ms (!!!) do koše a šel si ven zapálit, zatímco já zůstal v jídelně se svými chmurnými myšlenkami na smrt.<br />Pokrytec! Umře na rakovinu plic a na cukrovku!<br />14:59<br />Já taky!<br />18:32<br />Nejsem v tom sám. Po příjezdu domů jsem našel Franka sedícího na schodech, jak slzí. Snažil se tento fakt zamaskovat, ale já vím, že je to tak. Zdá se, že se s ním rozešla jedna z jeho dívek (ztrácím přehled), ale odmítal mi říci proč. Prý se na to cítí příliš ponížen a zrazen.<br />Tahle situace má jediné řešení! Mě. On si to ještě není schopen připustit, ale doufám, že té schopnosti brzy nabyde.<br />Každopádně, řekl jsem mu, že budu bydlet na koleji včetně smutného údělu mého předchůdce a viděl jsem jak potlačuje smích.<br />Hahaha!<br />Byl zklamán, že nemám u sebe žádný alkohol (a překvapen) a tak se díváme na sex ve městě. Sexu ve městě není nikdy dost! Bohužel mi to připomíná mou frustraci, a to, že jsem měl pouze jediného (a odporného) sexuálního partnera. Mé libido se opět ozývá!<br />23:57<br />Ach bože.<br />Frank mi řekl, že jsem jeho nejlepší kamarád a nikdy by si nemyslel, že v někom najde takovou oporu! To je krok správným směrem! Potom se rozhodl, že nastal čas jít domů a začal hledat pod postelí boty (ano, dívali jsme se z postele! Ach ach aaach!), ale nenašel ty SPRÁVNÉ boty, nýbrž moje obrovské (dost) lodičky, které jsem kdysi pracně dokopal až daleko ke zdi.<br />"Gerarde?" podíval se na mě tázavě s botou v ruce.<br />Došla mi slova. Bylo naprosto jasné, že mu budu muset vysvětlit svou situaci a nebo mlčet a nevyřknutá pravda by mezi námi navždy visela ve vzduchu!<br />"Tak jo." řekl jsem "Byl to experiment. Chtěl jsem zkusit, jestli by se ke mně lidé chovali lépe jako k ženě!"<br />Frank na mě chvíli zíral "To chci vidět." řekl.<br />To byl počátek konce.<br />"Ne." odmítal jsem, ale Frank zmizel pod postelí a našel i druhou botu, kterou mi i s tou první podal.<br />"Aspoň ty boty." prosil mě.<br />"NE." zarytě jsem stále oponoval, ale na konci mě pochopitelně přesvědčil.<br />"Ocenil bych, kdyby ses mi nesmál." upozornil jsem ho. Potom jsem si (neochotně) boty obul a stoupnul si před něj s rukou v bok. Nutno připomenout, že jsem na sobě měl své druhé nejupnutější džíny (první nedělají dobře mému empé).<br />Frank otevřel pusu, aby něco řekl, ale nevypadlo z něj ani slovo. Chvíli se nehýbal, potom řekl "AHOJ UŽ MUSÍM" a utekl. Myslím, že jsem na něj rozhodně zapůsobil. Nevím v čem šel domů, protože jeho rozpadající se nájky stále leží na stejném místě.<br />0:08<br />No jasně. V MÝCH teniskách. V čem půjdu já? (NE neříkejte to, v těch NE!) Do jeho bot se nevejdu (má menší nohu než moje matka, i když je pravda, že matka má obrovskou tlapu!)<br />1:30<br />Dávám si cigáro, ale stejně se pořád bojím smrti (můžu se bát s trochou nikotinu v těle a troškou dehtu v plicích!)<br /><br />11.11. neděle<br />váha: 91 kg (včera jsme si s Mikeym jenž je stále v depresi koupili plato donutů a sežrali je u televize), cigarety: 14 (TEĎ se bojím smrti), alkohol: nemám. Bob má volno a ten druhý zmetek mi nechce prodat! kafe: 6 (jsem umělecky činný)<br />19:32<br />Hurá. Byla tu babička, které jsem se svěřil se svým plánem odstěhovat se na kolej (matka s otcem tento nápad zavrhli). Chápe mě a je ochotna mi pomoci!<br />Je to můj nejoblíbenější člověk na světě.<br />Potom mi volal opilý Bert, a opakoval, že je to vážně super, že budu bydlet tak blízko. Opilí lidé jsou doopravdy odpudiví.<br />21:10<br />Absolvoval jsem rodinnou hádku. Mikes stále odmítá jít do školy a matka je z toho zoufalá.<br />Několik minut jsem jen pasivně seděl v obýváku a pak jsem prohlásil, že se mu ani v nejmenším nedivím, a že podle mě jediným východiskem je přeřadit ho na jinou školu nejlepé v jiném státě a nebo v jiné ZEMI.<br />Mikes po mně vrhl vražedný pohled, ale nebylo to nic ve srovnání s tím, co začala vyvádět matka.<br />Vylila si veškerou zlost na mně! Začala nadávat na můj nevázaný život (nevšiml jsem si, že bych nějaký vedl!!), na to, že kouřím, na barvu mých vlasů a na moje odrosty (není zoufalé nadávat něčím ODROSTŮM?), na to do čeho se oblíkám (staré dobré "vypadáš jako teplouš") a nakonec, že jsme se s babičkou spolčili proti ní a chceme jí psychicky zničit.<br />Mikey se potichu smál a radoval se, že přestala řvát na něj.<br />Po chvíli mě to přestalo bavit, a tak jsem odešel. Stále ze zhora slyším poměrně hlasitý jekot. Asi si pustím hudbu, než půjdu spát.<br /><br />14.11 středa<br />váha: 92 kg (sakra sakra sakra mám srdce obalené tukem a určitě už bije z posledního), cigára: 96(Strašné události. A diskutujeme s Bertem), kafe: 6 (diskutujeme s Bertem), alkohol: 2 piva (diskutujeme s Bertem)<br />16:32<br />Rozhodl jsem se nejít do školy a místo toho odstěhovat svoje krámy na místo mého nového bydliště.<br />Ráno jsem vstal a odtahal všechny své věci do svého nuzného vozidla, což mi zabralo přibližně hodinu, protože jsem je pečlivě složil (já!) a pak jsem vyrazil na cestu.<br />U odbočky na letiště na mě začalo ze zadu blikat policejní auto, tak jsem zajel do odstavného pruhu a zastavil. Okamžitě se ke mně přiřítila čtyřčlená posádka vozidla a začali řvát, že mám vystoupit.<br />Mysleli si, že jsem mexický utečenec a chystám se odletět ze země do Kanady!!!<br />Poukázal jsem na své platinové vlasy, což je jen utvrdilo v tom, že chci maskovat svou identitu za domělou homosexualitu (!!!). Ukázal jsem jim řidičák a občanku a jak se zdálo moje tmavé vlasy na obojím je také jen přesvědčily o správnosti jejich teorie. Snažil jsem se jim vysvětlit, že kdybych opravdu BYL mexický utečenec chystající se do kanady, letadlem by to bylo přinejmenším stupidní, načež jsem byl odvržen čelem na kapotu a prohledán. Nic více ponižujícího jsem v životě nezažil!<br />Byl jsem rád, že u sebe nemám žádnou nelegální substanci či konopí a jediná věc, kterou jsem vlastnil byla krabička Marlbor Gold.<br />Poté se jali prohledat můj vůz a vytahali všechno, co jsem tam ráno tak pečlivě naskládal, zatímco já jsem pořád stál s nohama od sebe a čelem na ROKY nemytém předku od auta.<br />Snažil jsem se jim sdělit, že se stěhuji na kolej, ale byl to špatný nápad protože jsem DOSTAL čímsi přes hlavu, tudíž jsem se rozhodl mlčet a být tímto ušetřen dalšího násilí.<br />Už nikdy nebudu důvěřovat americké policii!<br />Vyházeli všechny moje KOMIXY na silnici, hodinu prohrabávali knížky a oblečení, které jim připadalo nesmírně vtipné. Myslím, že v tu chvíli jim bylo jasné, že mexický utečenec nejsem, ale chtěli mě dál mučit, protože rádi diskriminují homosexuály!!!<br />Poté mě pustili, řekli ať si posbírám svůj odpad ze země a odjeli.<br />Zůstal jsem stát na silnici a několik minut jsem brečel, potom jsem všechno naházel zpátky do auta a cestou na kolej jsem rozklepanou rukou vykouřil celou krabku. Tohle se stává jenom mně! (jakoby nestačila ta minulá pokuta za veřejné odhalování).<br />Doufám, že to nebylo jakési znamení, že bych se do toho pokoje po nebohém chlapci v kómatu stěhovat neměl.<br />Na parkovišti jsem potkal Jephu, který mi pomohl všechno nanosit nahoru a potom jsem ho poslal do prdele (vypadal, že čeká, že mu zaplatím nebo co!). Ptal se mě, co se děje, ale neměl jsem náladu mluvit o tom s takovým...takovým!<br />19:30<br />Sedím v pokoji, ze kterého čiší smrt. Bojím se tu.<br />20:55<br />Přišel mě navštívit Bert. Svěřil jsem se mu s narůstající hrůzou, kterou jsem začínal mít z této místnosti a řekl mi, že mě chápe. Poté jsme odšroubovali požární hlásič a udělali si popelník z prázdného květináče (když jsem sem přišel tak prázdný nebyl, ale rozhodl jsem se, že se bez té pofidérní rostliny obejdu a vyklepali jsme jí z okna).<br />Bert si s sebou přitáhl jakousi tlustou bichli a tvrdil, že bude studovat (blázen), ale poté jsem mu vylíčil svůj dnešní střet s muži zákona mě objal (něco takového bych od něj nečekal!) a začal mi vyprávět, jak ho jednou zatkli za močení na veřejnosti (nevím, jak mi to mělo pomoct, ale dobře, snažil se!).<br />Poté usnul. Hm.<br />23:59<br />Telefon od Franka. Řekl jsem mu, že mě jeho nepovedené milostné aféry nezajímají. Zněl smutně! Rozhodl jsem se tedy, že ho utěším, ale Bert (který opět usnul NA mně! Úchylák!) mi vyrval sluchátko, řekl mu, ať neotravuje, že se snaží spát a potom zavěsil.<br />Co si teď Frank pomyslí?<br /><br />15.11. čtvrtek<br />váha: 92 Kg (šit) cigarety: 31 (zlé), kafe: 2 (dobré), alkohol: vodka s džusem (moc dobrá, ale obecně špatné! když to beru z hlediska mé fyzické kondice!)<br />7:20<br />Probudil jsem se s poslintaným ramenem (Berte!!!). Bert tvrdí, že jsem si to vymyslel, protože ho chci znemožnit. Poté začal vyšilovat, že se nic nenaučil a šel si umýt vlasy do dřezu (mého. Obávám se, že mi ucpal odtok!).<br />Nyní tu sedí a opakuje si učivo.<br />Já si také dobarvil vlasy, neboť mě urazily poznámky mé matky (co se týče odrostů).<br />Odpoledne jdeme nakupovat!!! Hahaha!!! Babička byla štědrá.<br />11:23<br />Profesor nebyl spokojen s mnou zrestaurovaným rámem, tak jsem dostal další. Už toho mám dost! Na palci mám obtisklý pilník.<br />11:56<br />Na zarovnávání nehtů se ovšem osvědčil výborně! Udělal jsem si kompletní manikůru (i na nohou).<br />22:43<br />Byli jsme nakupovat sluneční brýle. Vzhledem k tomu, že je půlka listopadu, nastal pro to ideální čas! Nikdo nechce vidět můj omrzlý obličej v zimě!<br />Koupil jsem si:<br />- čtvery sluneční brýle pochybné značky<br />- dvě šály<br />- rukavice<br />- termoprádlo (Nechi aby mi nastydly intimní partie!!!)<br />- klapky na uši<br />- lubrikační gel (Kdyby náhodou! Doufám, že mě u toho Bert neviděl!)<br />Bert si koupil:<br />- sluneční brýle (spřízněná duše!)<br />- čtyři balíčky kondomů (méně spřízněná duše. Cítím se frustrovaný!)<br />Po cestě zpátky jsem se ho zeptal, jestli se jmenuje Hubert nebo Albert. Celou dobu mi to vrtalo v hlavě, ale kupodivu se urazil a po celou dobu v metru na mě ani nepromluvil.<br />"Jak teda?" zeptal jsem se ho nakonec ještě jednou.<br />"Robert. Ty idiote." řekl mi a poté naštvaně odkráčel opačným směrem.<br />Je pravda, že na tuto možnost jsem ani nepomyslel!<br /><br />16.11. pátek<br />váha: 92 kg (stále. člověk by řekl, že alespoň trochu zhubnu, když jsem byl teď dva dny za sebou skoro na všech hodinách!) cigarety: 23 (špatné...ale lepší než minule!!!) kafe: nemám chuť. cítím se hyperaktivní! alkohol: ehhhhhhhhhhhhhm<br />10:23<br />Už to nevydržím ani chvíli. Vyrazil jsem si ve svých nových brýlích, s šálou a v mých druhých nejupnutějších (byl jsem šťastnen, že mě nevidí matka!) na hodinu a připadal jsem si velmi sebejistý a okouzlující<br />Měli jsme kreslit modela. Profesor Ridden mě ovšem již od začátku evidentně nesnáší (od mého proslulého štětco-zlomu) a dnes se rozhodl mi svou nenávist ukázat na plno.<br />Model se nedostavil. Ridden si promnul ruce a rozhlédl se po třídě. Již v jeho pohledu bylo něco, co zavánělo...nadcházející hrůzou!<br />Instinkt mi říkal, že bych se měl skrčit více pod lavici, což jsem udělal, ale nepřátelské oko učitelovo mě zachytilo a on potupně prohlásil:<br />"Ty tam vzadu." řekl.<br />Dělal jsem, že neslyším a začal jsem se zájmem zírat na holku vedle mě, která mi nevěnovala nejmenší pozornost.<br />"Ty. Ty! Warholova imitace" odmlčel se a čekal, až se ostatní přestanou smát "Sem."<br />Zvedl jsem hlavu a naštvaně jsem se na něj podíval.<br />Warholova imitace!!! Nemám s tím mužem nic společného!!! Nepozoruji lidi při sexu ani svým partnerům neolizuji chodidla! (Možná proto, že nemám partnera! Ta představa mi přesto stejně není blízká).<br />Odsunul jsem svojí židli a vydal jsem se dopředu hrdě s hlavou vztyčenou (ani jednou jsem nezakopnul, bože díky) a cestou mě provázela myšlenka, jestli jsem to s tou platinovou opravdu tak přehnal?<br />Profesor mi ukázal na katedru, což jsem nepochopil, tak jsem zůstal stát na místě.<br />"SEDNOUT!" Vysvětlil mi okamžitě, tak jsem urychleně usedl a nervózně se rozhlížel po třídě.<br />"Co tak zíráš." Ridden zavrtěl hlavou "Nemáme koho kreslit."<br />Nevěřícně jsem se na něj podíval, zatímco ke mně přistoupil, narazil mi brýle na temeno hlavy a řekl "Dej si nohu přes nohu a rozepni si přibližně tři knoflíky u košile"<br />Viděl jsem jak Jepha a Quinn vzadu umírají smíchy a Bert se schovává za nějakou pochybnou knížkou.<br />"Cože?" zeptal jsem se.<br />Profesor se zamračil "Nerozumíš?" řekl.<br />Chvíli jsem dokonce zvažoval, jestli to neudělat, ale poté jsem se se zaťatými pěstmi zvedl a s prásknutím dveří jsem opustil třídu.<br />Moje renomé se nyní zakládá na dramatických odchodech.<br />12:32<br />Právě mi volal Mikes, jestli se za mnou nemůže stavit. Je zdeptán střední školou, která stále ještě nezapoměla na jeho incident (nedivím se. Na takové věci se těžko zapomíná!!! Po mém výstupu jako Petr Pan v páté třídě jsem až do maturity dostával k Vánocům od spolužáků punčocháče). Řekl jsem mu, že ano.<br />Bojím se, že Mikey se nyní stane mým jediným opravdovým kamarádem, Franka jsem vyděsil svou homosexualitou a už nikdy se mi neozve, protože se bude bát, že ho zneužiji.<br />Slíbil jsem mu, že na něj budu čekat na nádraží.<br />17:05<br />V poslední době trávím příliš mnoho času s Bertem! Zrovna dneska mě ta překvapivá skutečnost udeřila do hlavy!<br />Opět jsme místo odpoledních hodin proseděli odpoledne v jídelně (zoufalé) a nyní sedíme s Jephou u nich v pokoji a pijeme! Dokud jsem schopný psát je to v pohodě!<br />Yeeeeeeeeeeeah.<br />17:45<br />Ahyeeea bojiám se že Miikei s nás nebide mýt radoust mooc prot ože HAHAHAHAHA no xedeme ne deme demee hahahahhhhhhaaaa za chviiíéli na nádrží IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIkeaaaaaaaa<br />Ikea<br />pussssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu<br /><br />17.11. sobota<br />- můj pokoj New Jersey<br />10:15<br />Ach bože, co jsem to jen udělal!<br />Věc se má takto: včera jsem měl v sedm vyzvednout Mikeyho na nádraží, což jsem sice udělal, ale celá věc měla několik drobných, mezer, řekl bych.<br />1) V šest hodin jsme s Bertem a Jephou (špatný, špatný, špatný nápad!) opustili kolej. Ani jeden z nás nemohl moc chodit, takže jsme se vzájemně podpírali.<br />2) Cesta v metru. Jepha ležel rozpláclej přes čtyři sedačky. Velká, VELKÁ mezera č.2 - přibližně DVANÁCT zastávek jsme se s Bertem ocucávali opření dveře, dokud se neotevřely.<br />3) Velká mezera č. 3 - dveře se opět zavřely, Jepha ujel. Čekáme na Jephu. (Nevím kolik bylo hodin. Zděšeně si srovnávám v hlavě všechny události, fajn!)<br />4) Jepha se nevrací. Nastoupili jsme do dalšího metra. Jepha seděl o zastávku dál a čuměl do blba. Vystoupili jsme a pokračovali jsme dále s ním. Pokračovali jsme dále i v našich dveřních aktivitách.<br />5) Dorazili jsme na nádraží. Mikey nikde. Nevím, co mi v tom momentu připadalo tak extrémně přitažlivého na Bertových ústech, každopádně jsem se od nich záhadným způsobem nedokázal odtrhnout (ani po příjezdu autobusu, kterého jsem si mimochodem stejně nevšimnul).<br />Jepha hrál na gameboyi s cigárem v puse a taktéž si ničeho nevšímal.<br />6) VELKÁ MEZERA č.3 - Mikey nepřijel sám, nýbrž s matkou. Nebyl jsem s to si to ve svém stavu uvědomit, dokud jsem neuslyšel hlasitý řev. Zíral jsem Bertovi přes rameno na svou matku, která se mi s výčitkou dívala do očí, ale ku vší smůle jsem ji viděl třikrát. V tu chvíli mi to přestalo připadat k smíchu. Nenápadně jsem Bertovi vyndal ruce z kapes a kývnul bradou ve směru mé matky. Bert hlasitě polkl a poodstoupil několik kroků vedle, čímž dal prostor mé matce.<br />"Gerarde?" řekla. Tuším, že zněla zklamaně, ale nepamatuji se přesně. Mikey stál za ní a sarkasticky dělal, že mi tleská.<br />Bert s Jephou zmizeli. Začínalo se mi dělat nevolno.<br />"A-ahooj mami." řekl jsem se škytnutím. Potom jsem odběhl za roh a přibližně patnáct minut jsem zvracel.<br />Stydím se, stydím se STRAŠNĚ.<br />Matka mě potom vzala za ruku (téměř brutálně!), tedy po tom co mi několikrát vrazila (netvrdím, že jsem si to nezasloužil) a spolu s Mikeym mě táhla na autobusovou zastávku zpět.<br />"Zklamal jsi mě. MOC jsi mě zklamal Gerarde Wayi." řekla. Potom jsme jeli domů. Mám pocit, že o včerejšku už nemám sílu říkat nic víc.<br />11:15<br />Byl tu Mikey. Přišel se mě zeptat co mě to včera popadlo, tak jsem mu vyčetl, že mě neupozornil na příjezd matky.<br />"Já nevěděl, že se mnou bude chtít jet! Rozhodla se na poslední chvíli."<br />Potom mi řekl, že jsem zvracel celou cestu z autobusové zastávky domů (tři kilometry), což jsem už dočista zapoměl a pak jsem tvrdil matce, že Bert je HOLKA.<br />"Připrav se na to, že s tebou budou mít vážnej rozhovor." upozornil mě.<br />Přikývl jsem "Moc se těšim."<br />18:23<br />Celý den jsem se vyhýbal obýváku, chodil jsem si jen do kuchyně pro jídlo a den jsem trávil u sebe v pyžamu a četl komixy, které jsem si tu nechal.<br />A potom, šel jsem si jenom pro pití, když jsem uviděl rodiče sedící u kuchyňského stolu.<br />"Synu." řekl otec.<br />Polkl jsem. Moment pravdy nastal.<br />Nastala dlouhá, dlouhá přednáška o škodlivosti pití, o tom, jak jsem byl nechutně odporný a nakonec o tom, co jsem si sakra myslel, když se tahám s tím klukem a vypadám tak jak vypadám.<br />Snažil jsem se Berta obhájit (!!!), ale otec neoblomně mlel něco o tom, jak je strašné, že chlapci v mém věku jdou s kýmkoli a nezáleží jim už ani na tom, jestli je to žena či muž a nakonec, jestli jsem vážně tak zoufalý.<br />Potom nastalo klasické "Vypadáš jako buzerant! Žádná holka tě s tímto nebude chtít!", což pro mě bylo překvapením, protože jsem si myslel, že v tomhle momentě by jim už mohlo dojít, že mě ženy nepřitahují!<br />Odkašlal jsem si tedy a klidným hlasem jsem otci sdělil, že se mi líbí muži. Dal jsem si záležet na patřičné artikulaci, aby mi rozuměl každé slovo, poté jsem se usmál a odešel.<br />Nechal jsem je sedět mlčky u stolu! Tento moment jsem si velmi užil.<br /><br />20.11. úterý<br />Váha: 92 kg (proč? Momentálně mám, ale důležitější problémy než je moje váha!) cigarety: 57 (špatné, velmi, velmi špatné), káva: 9 (špatné), alkohol: 0 (Nechci se už nikdy dostat do takové situace!)<br />11:12<br />Matka se mnou nemluví. Otec se mnou nemluví. Bert se mnou nemluví. Quinn se mnou nemluví. Jepha se mnou nemluví. Frank se mnou nemluví. Mikey se mnou mluví, ale je uvězněn v rodinném příbytku.<br />Potřebuji si najít nové přátele.<br />11:15<br />A! Málem bych zapoměl.Ještě Ridden mě šikanuje!<br />15:53<br />Zavolal jsem Frankovi (už jsem to nevydržel) a zeptal jsem se rovnou, jestli jsem ho nevyděsil<br />1) výstupem v lodičkách<br />2) Bertem ve 23:59<br />Tvrdí, že ne a prý je mu líto, že už jsme se takovou dobu neviděli. Hurá!<br />V pátek přijde a budeme mít maraton ve sledování Batmanů!<br /><br />23.11. pátek<br />váha: 93kg (Už nemám zájem to řešit) cigarety: 32 (špatné), alkohol: jsem střízliv a má mysl je průzračná jako sklo! kafe: nějaké<br />11:32<br />Šel jsem se nasnídat v pyžamu. Moje pověst už je stejně v troskách a navíc si myslím, že mé pyžamo s kostrou je obdivuhodné (i když se v něm dost špatně chodí na záchod, protože má jenom jeden zip a musím ho vždycky sundavat celé jako lyžařskou kombinézu. Nebo dupačky.).<br />Usedl jsem osaměle ke stolu se svou waflí a zalil jsem jí javorovým syrupem (přísun kalorií hned zrána).<br />Náhle mi někdo nasadil kapucu a sedl si vedle.<br />"Co je?" zeptal se.<br />"Nevim" odpověděl jsem. Potom jsem pokračoval v jídle. Neměl jsem chuť na delší debaty s Bertem.<br />Bert ovšem na debatu chuť měl "Hele." řekl mi a zakousl se do svého rohlíku nebo co to zrovna v tu chvíli jedl "Chápu to s tvojí matkou." začal přežvykovat "Ale co jsem ti udělal já to mi neni jasný." řekl.<br />Mlčel jsem.<br />"No, asi nic." přiznal jsem.<br />"Aha." kývl.<br />Náš rozhovor probíhal na vysoce intelektuální úrovni.<br />"Nebo ty máš holku nebo něco? A teď tě to žere?" snažil se ze mě dostat přiznání.<br />"JÁ?" pozvedl jsem obočí "Neeee."<br />Vtipné!<br />"Tak to je fajn." přikývl.<br />Potom čekal, až dojím, aby se mě mohl zeptat jestli ho nechci "navštívit".<br />Sundal jsem si kapucu a chvilku jsem ho zkoumavě sledoval, abych zjistil, co přesně znamená "navštívit", ale potom jsem souhlasil.<br />Možná jsem se měl předtím alespoň minimálně opít, ale moje (opomíjené!) libido ve mně pochopitelně zvítězilo a bylo mi to jedno, nutno však říci, že to pyžamo s kostrou byl velmi hloupý nápad, protože nešlo sundat.<br />"Asi to nepude." konstatoval Bert po chvíli, co jsme se oba snažili tu věc rozepnout.<br />Vidina sexu se mi rozplynula před očima, ale Bert to odmítal vzdát "No, vždyť to říkám". řekl znovu.<br />Poprosil jsem ho, jestli by laskavě nemohl slézt z oblasti mého rozkroku, ale pravděpodobně byl ještě zoufalejší než já (!!!) a k dovršení mu stačilo jen několik pohybů.<br />Co si budu nalhávat, mně taky.<br />Rád bych si to nepamatoval tak střízlivě.<br />Potom jsem se sebral a odešel, když jsem byl u sebe tak pyžamo pochopitelně povolilo hned na první zatáhnutí. Teď ho budu muset vyprat! (Od doby, co nebydlím s matkou jsem nic takovéhojako praní ještě nedělal). Nakonec jsem rád, že sundat nešlo, protože mám na sobě termoprádlo. Haha.<br />19:40<br />Frank se dostavil a přinesl několik filmů. Cítím se v jeho přítomnosti poněkud divně, protože na mě neustále vrhá tázavé pohledy (asi ho překvapilo, že jsem se umyl).<br />"Slyšel jsem, že tě rodiče vyhodili." řekl po chvíli.<br />Naprosto mi to vzalo řeč.<br />"Jak to víš?" zeptal jsem se šokovaně.<br />Pokrčil rameny a nabral si hrst brambůrek, které také přitáhl s sebou "Řekl mi to tvůj otec. Volal jsem k vám."<br />"Aha..." přikývl jsem "Řekl ti ještě něco?" zeptal jsem se.<br />Frank pokrčil rameny "Moc jsem to nechápal. Začal řvát něco o tom jaký s tebou mám prý úmysly."<br />Výborně.<br />"Ježiši." řekl jsem. "Můj život je v troskách." stěžoval jsem si s hlavou v dlaních.<br />"Vždycky mi bylo divný, že neříkáš nic o holkách a vždycky seš takovej chápavej."<br />Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na něj (nevěřícně. Pořád se na někoho dívám nevěřícně.)<br />"Super."<br />Vypadá to, že listopad se stal mým coming-out měsícem!<br />22:56<br />Frank stále neutekl, díváme se na batmana na mém přestárlém videu. Udržuje si ode mě přiměřenou vzdálenost, což je oproti dřívějšku novinka, ale doufám, že brzy pochopí, že není nutné (!!!) být ode mě tak daleko! Jsem naprosto neškodný (úchyl).<br />"Co se vlastně stalo s tím klukem, co tu bydlel." řekl najednou.<br />Teď o tom musím přemýšlet!!!<br />23:12<br />Co když to byl geniální sochař, intelektuál a potenciální světový zachránce, který dočkal tak ohavného konce (resp. ještě asi neskončil, ale otázkou zůstává: jak bude jeho mozek fungovat, pokud se probere? Bude stále tak nadaný a skvělý?).<br />Má bídná existence teď žije na jeho místě a špiní jeho památku!!! Já se totiž jistě nikdy zachráncem zrazených a poražených nestanu!<br />23:48<br />Frank mi prohrabal skříň a vytahal všechny kousky, které mu připadaly humorné. Nyní chodí po pokoji s boa kolem krku.<br />Ach!<br /><br />28.11. středa<br />váha: 91 kg (hurááá), cigarety: 20 (jde to) kafe: 4 (jde to) alkohol: 1 pivo (velmi dobře)<br />10:01<br />Právě mi začíná hodina. Jsem šťasten a spokojen! Včera večer jsem dvě hodiny telefonoval s Frankem a poté za mnou přišel Bert a sdíleli jsme lože.<br />áááááhahahahahahahahahahahahaahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahaha<br />(Zde přibližně další čtyři řádky ďábelského smíchu, už mě to nebaví psát.)<br />Konečně nejsem frustrovaný! Bohužel nemohu moc chodit, ale s tím jsem ochotný se smířit. Bert mi navíc sponzoroval snídani, protože se bál, že mě nenapravitelně poznamenal na zdraví a chová se ke mně neobvykle mile.<br />11:32<br />Jepha si mě neustále dobírá. Tvrdím, že nemohu chodit v důsledku ukopnutého prostředníčku u nohy, ale vždycky, když tento důvod uvedu, propukají v nezřízený smích. Nevím proč!!!<br />18:20<br />Ležím v posteli a trpím. Co jsem si to nalhával! Teď je to ještě mnohem horší než ráno!<br />Sleduji TCM (filmy z padesátých let), jelikož nic jiného nemůžu naladit a hlavně se mi nechce vstávat a jít to přepnout.<br />Strašná bolest! Přemýšlím, jestli by bylo velmi trapné, kdybych na tohle umřel či upadl do komatu. Nikdo by mě nelitoval, jako toho nebožáka přede mnou!<br />A nakonec by mě odpojili od přístrojů po tom, co by usoudili, že po něčem takovém bych stejně už nemohl vést kvalitní život.<br />Nechali by mi to vytesat na hrob.<br />18:24<br />I když, mé vztahy s rodinou jsou teď tak katastrofální, že by mě buď hodili do masového hrobu nebo nechali rozprášit na parkovišti u Wal Martu.<br />18:38<br />Zavolal jsem Mikeymu a stěžoval si na svůj osud. Pochopitelně jsem mu nesdělil detaily, protože ho nechci traumatizovat svým tragickým sexuálním životem, ale nadával jsem obecně na všechno. Mikey také nadával obecně na všechno. Občas jsem rád, že jsme bratři!<br />Rodiče o mně prý nemluví a dělají jakoby nic. Mikey tvrdí, že v domě, ale stále panuje napětí, které už dochází téměř do krizového bodu a ptal se, jestli v případě ohrožení může bydlet u mě. Haha.<br />18:59<br />Nyní mi volal Frank. Jsem populární! Chtěl se se mnou sejít zítra, s čímž jsem nesouhlasil, protože nejsem schopen pohybu, takže se sejdeme v pátek. Alespoň tak!<br />19:05<br />Zavolal jsem na vrátnici a zeptal se, ve které nemocnici leží geniální sochař. Cítím se zavázán ho jít navštívit!<br />19:39<br />Ukázal se tu Bert. Poslal jsem ho koupit mi cigarety, colu a sušenky. Ani ode mně nechtěl peníze. Asi se bojí, že už si nezašuká.<br />Potom se nabídl, že tu se mnou zůstane, takže tu je a něco se učí. Nevím, čím by mi jeho přítomnost měla pomoci, ale alespoň mi přepnul televizi na kanál pro ženy.<br /><br />29.11. čtvrtek<br />11.24<br />Pořád ležím. Nastal jistý progres v situaci, došel jsem si na záchod. Nyní jsem kreativní. Nehodlám nic dělat.<br />23:30<br />Stále nic nedělám.<br /><br />30.11. pátek<br />váha: 89 kg (neměl jsem sílu jíst), cigarety: 5, káva: 0! alkohol: nic<br />14:30<br />Cítím se poměrně v pořádku a jdu se sejít s Frankem (za hodinu). Chystám se mu odhalit svůj plán na návštěvu nebohého génia v nemocnici. Jsem si jist, že do toho půjde se mnou.<br />Nyní dobrou noc.</div> http://flelaldina.blog.cz/0904/tajny-denik-g-a-waye-iv-listopad http://flelaldina.blog.cz/0904/tajny-denik-g-a-waye-iv-listopad Deník G.A. Waye Wed, 01 Apr 2009 21:34:59 +0200 <div>Nevím jestli to znáte, každopádně v minulosti to byl gayi používaný způsob k uhm. Nenápadnému ukázání svých požadavků? :D Prostě si dávali do kapes barevný šátky a každá barva symbolizovala něco jinýho. <a href="http://www.the-px.com/flagging.htm">Tady Tady Tady !!!</a><br /></div><div>Každopádně, co mě na tom umrtvuje je:</div><div>No, najděte si <strong><span style="color:#f00">červenou vlevo</span></strong> xD.</div><div>(Fajn, fajn úchylák - já - se nudí xD. Vím, že ten vlající šátek není zrovna hanky, ale mě už napadají i takovéhle kraviny :D)</div><div><img width="500" height="706" title="sdgsd" alt="sdgsd" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/630/325/f063a5f47e_34193784_o2.jpg" /></div> http://flelaldina.blog.cz/0903/hanky-code-d http://flelaldina.blog.cz/0903/hanky-code-d Sun, 01 Mar 2009 21:38:25 +0100 <div>Omlouvám se za čekání, ale když se mi do něčeho nechce tak se prostě nepřinutím. Stejně se mi tenhle díl nějak moc nelíbí. Taky musím upozornit, že jsem nikdy nechodila na vysokou a už vůbec ne v Americe :D. A moje vědomosti o umění nesahají o moc dál, než za Andyho Warhola, takže je to děsně nepřesný, no ale - komentujte? :)</div><div>(proč jsou lidi na fóru tak zlý? velmi mi to ubližuje :( *smrk**borovice*)</div><hr /><div><br /><strong>1.10</strong><br />váha: 87 kg (oběd v burger kingu), cigarety: 51 (mizerné) kafe: 9 (ještě mizernější) počet trapasů za první den: miliarda<br />20:30<br />-domov<br />4:20<br />Byl jsem probuzen ve 3:30 telefonátem od Franka, který mi šťastně oznamoval, že on a peroxidní Jen se dali zpět dohromady. Šeptal.<br />Myšlenku, že třeba spala vedle něj si odmítám připustit.<br />Co když spala vedle něj???!!!<br />Pokoušel jsem se ho zabavit hovorem až do té doby, než mě do pokoje přišel probudit Mikes se sklenicí vody v ruce (ten zmetek!) a byl evidentně zklamán, že už jsem vzhůru.<br />Než jsem stihnul po něm něčím mrštit, zbaběle se dal na úprk. Chmch.<br />5:00<br />Auto nestartuje! Jdu probudit matku.<br />6:00<br />Babička se dostavila, aby mi dala k dispozici svůj vůz. Je to dobrá žena!!!<br />8:05<br />Nemohu najít školu!!!<br />11:30<br />Zeptal jsem se skupinky několika ochotných bezdomovců a pak jsem mohl konečně (!!!) hrdě vstoupit dovnitř (pozdě).<br />Humorný fakt: <strong>všichni</strong> bydlí na koleji (až na mě)<br />Další humorný fakt: nezapsal jsem se na žádné předměty (jak jsem měl vědět, že to mám udělat?), takže teď vlastně na žádné nesmím<br />Další humornější fakty: nezapsal jsem se na obědy, nekoupil jsem si učebnice, nemám plánek, ředitelka se vysmála mé neschopnosti (krutovládkyně!)<br />22:30<br />Jdu si udělat pizzu (na depresi).<br /><br />3.10.<br />váha: 88kg (stres), cigarety: 72 (stres) kafe: 13 (stres) - velmi špatné<br />9:20<br />Problém s mými hodinami je vyřešen! Nemůžu říci, že zdárně, protože jsem nucen navštěvovat hodiny "restaurace památek" (neptejte se co to je, cítím se zahanben!)<br />9:40<br />Můj spolusedící z "restaurace" se cítí také zahanben. Rozhodli jsme se uspořádat rebelii a odejít z hodiny.<br />10:00<br />Připadám si tak krásně! Opustil jsem výuku! Sedím s cigárem před školou a nikomu to nevadí! Ach.<br />10:05<br />Popravdě to začíná být nuda.<br />10:08<br />Co budu dělat místo restaurace?<br />10:20<br />Nastal čas jít se naobědvat.<br />15:30<br />Právě mi skončilo vyučování. Začal jsem pracovat na mistrovském díle! Zobrazuje hejno ptactva na potemělé obloze. Je to depresivní. Myslím, že je to doposud můj nejlepší kousek.<br />19:46<br />Mikes právě zesměšnil moje dílo. Tvrdí, že to vypadá komicky! Jeho názor pro mě, ale nic neznamená, není to odborník na umění.<br />19:47<br />Mýmu bráchovi se nelíbí můj obrázek!!! Béhé.<br /><br />6.10.<br />váha: 87 kg (studentský život=chudý), cigarety: 120 (haha, škoda, že si nedělám srandu. Stal jsem se řetězovým kuřákem!) alkohol: 1 pivo (jsem silná osobnost), joint: 1 (navázal jsem nová přátelství)<br />12:10<br />Můj spolužák z Restaurace Památek se jmenuje Jepha a bydlí na koleji (s dalšími dvěma svými přáteli!). Ukázal jsem jim svá umělecká díla a nyní mě považují za komixového boha. Jsem rád, že jsem konečně patřičně oceňován!<br />12:50<br />Jepha má obdivuhodné zásoby marihuany! Konečně to vypadá, že mj život nabere nový směr, ve kterém budu jen čerpat uměleckou inspiraci (z lehkých drog) a nebudu se zaobírat nepodstatnými problémy jako je velikost mého MP (který se pořád nezmenšuje! Asi se to už nezmění, budu celý život vypadat, jakobych chodil se suspenzorem).<br />21:30<br />Právě jsem byl vyhoštěn z Jefova pokoje jeho spolubydlícím Bertem. Bert tráví dny tím, že se učí a hulí. Kouřová clona mu bohužel začala narušovat studijní zónu a rozhodl se, že bych je měl rozhodně opustit. Nechápu to!!! Měl zrovna v puse cigaretu (2!!!). Asi proti mě něco má. Možná se bojí, že jim začnu vykuřovat jejich nekonečné (téměř) množství trávy. Haha! Bojí se naprosto oprávněně!<br />21:40<br />Stejně si myslím, že mají něco na nejhorší případy zašité v povlaku od polštáře.<br />23:50<br />Právě jsem se dostal domů. Co mě to proboha napadlo?!!! Po cestě jsem pětkrát zastavil, abych se kochal přírodou (v New Jersey, pěkně děkuji), dvakrát, protože se mi chtělo na záchod a jednou, protože jsem dostal hlad. Až teď mi došlo, že něco asi není v pořádku!<br />Jsem sjetý! Oddávám se drogám!<br />Krásný pocit.<br /><br />7.10<br />00:30<br />Nikdy jsem si nevšiml té jemné červené linie na stínítku od lampy! Podívejte, jak je krásná, jak se ladně vině na sametově černém podkladu!<br />00:40<br />Pořád tam je!!!<br />2:50<br />I nyní!!!<br />4:30<br />Nemizí!<br />4:35<br />O co se tady snažím? Jdu spát.<br /><br />7.10<br />Váha: 90 kg (UŽ ZASE UŽ ZASE!!! To je tím, že jsem na víkend doma a místo toho, abych studoval jím a piji.) cigarety: 32 (omezuji to, protože mi dochází peníze na další krabičky), kafe: 6, telefonáty od Franka: 1<br />13:50<br />Právě jsem byl probuzen zoufalým telefonátem od Franka. Zdá se, že spolu s Jen moc dlouho nevydrželi (hurá!). Vůbec mě tím však nepotěšil. Potom co mi po čtvrté zopakoval, že v jejich vztahu to bylo "vážně jen o sexu, ale ten byl zatraceně dobrej, to jo" jsem se cítil zdrcen (tím, že na něj můj mužný šarm možná nezapůsobil?). Každopádně dnes večer přijde a budeme vést konverzaci - opět mužnou a hlavně heterosexuální o mužných a heterosexuálních věcech.<br />Používám slova mužný a heterosexuální, abych si na ně zvyknul. Není to to, co normální lidé používají v běžné mluvě?<br />14:30<br />mužný<br />mužný<br />mužný<br />Ble.<br />16:20<br />Věnuji se úklidu. Nechci Franka odstrašit hned po příchodu.<br />Asi na to budu potřebovat rukavice (hluboká, hluboká vrstva špíny).<br />16:30<br />Půjčil jsem si matčiny kožené rukavice. Nejsem si jistý, jestli jsou to ty, které nosí v zimě na mši a nebo ty pracovní. Vypadají přibližně stejně.<br />17:00<br />Čistím. Rukavice jsou v prdeli. Začínám mít pocit, že jsem zvolil ty nesprávné. Kostelní éra naštěstí začíná až koncem listopadu, takže mám ještě čas vymyslet nějakou rafinovanou výmluvu!<br />19:00<br />Hlah! Frank je tu. Bojím se, že jsem vypotřeboval moc deodorantu, a to je důvod proč sedí na druhé straně pokoje. Doufal jsem, že bude zdrcen z rozchodu (zas) a vrhne se mi do náruče, já ho budu utěšovat přátelskými dotyky (jakými jinými!) a hladit ho po vlasech.<br />Opět zbořil veškeré iluze o naší vzájemné lásce.<br />21:30<br />Frank je stále tu. Nutil mě vyjmenovat mu historii svých sexuálních partnerů! Řekl jsem, že o tom nechci mluvit a potom jsem se začal tvářit tragicky. Na Franka to zapůsobilo, přišel mě objemout a utěšoval mě! Je to krásné! Miluje mě!<br />23:45<br />Jsem zdrcen. Frank mě nemiluje. Myslí si, že jsem byl znásilněn. Nebudu ho od toho odvádět, za poslední dvě hodiny mě neustále objímal a přestal mluvït o Jen (a jiných, které se všechny zdají být jako ženy!).<br /><br />9.10.<br />váha: 89 kg (zas), cigarety: 35 (zas), kafe: 0 (no DOBŘE, 5) velmi trapné rozhovory s rodiči: 1<br />20:50<br />Pořád si nedokážu srovnat v hlavě jak strašnou věc jsem byl právě nucen podstoupit! Vrátil jsem se ze školy, unaven a zkouřen, když jsem si povšimnul něčeho divného.<br />RODIČE SEDĚLI V OBÝVÁKU NA GAUČI A VÝZNAMNĚ SE NA MĚ DÍVALI.<br />"Gerardku, poď si k nám na chvíli sednout." řekla mi máti.<br />Znělo to velmi, velmi špatně. Mikey nebyl nikde v dohledu, tak jsem se usadil do křesla naproti nim.<br />Netušil jsem, co je. Babička umřela? Stěhujeme se? Našli moje porno časopisy (hm, mám 1 ale stejně!!! jsou v něm muži).<br />Matka si odkašlala a potom začala "Už je ti osmnáct let, začal jsi vysokou školu a brzy asi budeš chtít začít sexuálně žít."<br />Po této větě mě málem trefil šlak. Nevěřícně jsem na ni zíral, ale ani to jí neodradilo od pokračování ve svém instruktážním monologu.<br />"Gerardku, důležité je najít tu pravou. V sexu musí být hlavě láska! Tvoje poprvé musí být krásné!"<br />Neměl jsem chuť jí sdělit jeden podstatný detail - že moje poprvé a jediné (Nemohu za to, že jsem nepřitažlivý!) bylo naprosto odpudivé a navíc neproběhlo s dívkou mých snů, ale s mužem (Který rozhodně z mých snů nebyl, ale o jednom takovém bych věděl!!! Opovrhuje mnou). Chtěl jsem to přidat k dobru jako vtip, ale bál jsem se, že by se nesmáli.<br />Následně jsem byl informován o způsobech ochrany, pohlavních chorobách, a když mi otec slavnostně předal krabičku kondomů (!!!) a poplácal mě po zádech se slovy "ach, synu", odešel jsem do svého pokoje zvracet hrůzou. Zvracím stále a kouřím!<br />21:05<br />Pokud kdokoli říká, že rodiče by měli se svými dětmi mluvit o sexu je to lež! Měli by mlčet! A rozhodně nepoučovat svého značně přestárlého syna, který má šance na to to kdykoli dělat naprosto minimální (téměř nulové).<br />21:35<br />Pořád jsem zhnusen! Jestli budu mít kdykoli to štěstí (haha!), určitě okamžitě uslyším v hlavě otcův hlas říkající "synku" a uteču. Navěky mě to poznamenalo. Možná to byl účel? Nechtějí, abych dál rozmnožoval pochybné rodinné geny?<br />21:40<br />No, toho se rozhodně bát nemusí tak jako tak.<br />22:30<br />Pro jistotu jsem zavolal Frankovi, abych se mohl ukájet jeho libozvučným hlasem.<br />Jsem zvrhlík!!!<br />Kdyby mě tak viděl! A to si myslí, že jsem oběť znásilnění!<br /><br />11.10 čtvrtek<br />váha: 89 kg (koblihy jsou neodolatelné), cigarety: 101 (jako dalmatinové!), kafe: 2, alkohol: asi 10 litrů (momentálně v něm utápím žal), počet trapných scén: 2<br />10:30<br />Zatahujeme restauraci památek v Jephově pokoji. Cítím se poněkud nesvůj, protože Bert sedí ve vzdáleném rohu místnosti (zatahuje bůh ví co) a vrhá po mě vražedné pohledy.<br />Ptal jsem se Jephy, proč mě jeho kamarád nenávidí, ale odpovědí mi bylo "právě prodělává těžký rozchod".<br />Co já s tím? Přece ho neprodělává se mnou!!!<br />11:05<br />Dozvěděl jsem se, jak vypadá noční život na koleji! Všichni pijí a diskutují do ranních hodin! A co dělám já? V pět se seberu a jedu hodinu a půl autem domů, přičemž se bojím, že mě seberou policajti a udělaj mi test na THC.<br />Chci tu bydlet!!! Chci navázat nové známosti a nabrat zkušenosti, které bych později mohl uplatnit na Frankovi a oslnit ho svým umem.<br />15:26<br />Profesor Ridden právě naprosto ztrhal mé dílo (ptactvo). Zahanbeně jsem opustil třídu, jelikož na mně všichni vysílali pobavené úšklebky. Dramaticky jsem zlomil štětec a se zabouchnutím dveří odešel z místnosti.<br />Uznávám, že jsem to trochu přehnal.<br />15:41<br />Čím teď budu malovat sakra?<br />15:51<br />Co když si tím navíc vysloužím nějakou pofidérní přezdívku? Gerard lamač štětců? Gerard zlomená štětka? Gerard lamač klacků?<br />To se mi líbí.<br />16:30<br />Přezdívka se zatím nedostavila. Na chodbách si na mě, ale začali ukazovat a šeptat "to je ten!".<br />A to jsem ještě ani nepředvedl vše co umím! V oblasti dělání ze sebe vola jsem mistr. Druhý týden školy!!<br />17:02<br />Právě mi psal Frank, jestli se někde nechci sejít!!! Třeba si právě uvědomil svou (homo)sexuální orientaci a chce si na mně otestovat, jestli doopravdy?<br />20:12<br />Nesnáším toho idiota! Kvůli němu jsem nešel na poslední hodinu, místo toho jsem strávil třicet minut na záchodcích, kde jsem vyplácal třetinu lahvičky deodorantu, natupíroval si vlasy a veškeré oblečení jsem naaranžoval tak, aby vypadalo ležérně.<br />Nebudu lhát, vypadal jsem naprosto k sežrání, rajcovně atd.<br />Dali jsme si sraz v Dunkin Donuts (ale než přišel, měl jsem jenom TŘI FAJN? A z toho jedna byla bez polevy!!). Frank přišel pozdě, ale vypadal krásně, tudíž jsem mu to odpustil.<br />Řekl mi: "Myslím, že si o tom potřebuješ promluvit."<br />Samozřejmě, že jsem si potřeboval promluvit o spoustě věcí! Například o mojí nehasnoucí lásce k němu a nenaplněných tělesných potřebách.<br />Ale nic víc mi k tomu neřekl. Jeli jsme směrem, ve kterém se nenacházel ani můj ani jeho dům, tak jsem začínal tajně doufat, že mě chce odvézt do své chatrče na pláži, kde společně strávíme noc (se vším všudy!) a budeme sledovat západ slunce.<br />Zastavili jsme před podivnou budovou, která rozhodně nepřipomínala romantický domek na pláži, kde se mě Frank zeptal "Myslíš, že jsi na to připravený?"<br />Nikdy jsem nepřikyvoval horlivěji!!<br />Vevnitř ovšem nastalo překvapení (nemilé)<br />Frank mě zatáhl mezi skupinu lidí sedících v kroužku, načež jeden z nich pronesl "Tohle je Frank a tohle bude asi Gerard?" usmál se na mě a potřásl mi rukou "Ten co jsem vám o něm před chvílí říkal."<br />Byl jsem při nejmenším zmatený. Přisunuli mi židli, Frank si sedl vedle mě a potom se všichni představili.<br />"Gerarde, myslíš, že jsi dostatečně silný se svěřit se svým příběhem?"<br />Pořád mi to nedocházelo, až po tom, co jistá Lucy začala vyprávět o jakémsi muži co jí zneužil v lese mi v hlavě svitlo.<br />Náhle jsem spanikařil. S hrůzou jsem se díval na Franka, ale ten se na mě jen povzbudivě usmál a pošeptal mi "Ty to zvládneš."<br />Vrtěl jsem hlavou, že ne, ne, ne, dokud na mě nedošla řada.<br />"Gerarde?" ozval se vedoucí skupiny.<br />Rychle jsem vstal "No. Já- já- myslím, že to tady Frank špatně pochopil." řekl jsem "Já- doprdele- mě nikdo neznásilnil!" ¨pokračoval jsem "Totiž- ani...ani nikam jinam!"<br />Potom jsem se otočil a utekl.<br />Bravo Gerarde, bravo!<br />21:10<br />Právě mi volal Frank, že ta scéna byla nesmírně potupná, a že se už nikdy nebude moci ukázat před svým strýčkem, který (jak se zdá) skupinu vede.<br />Měl se mě nejdřív zeptat!!! Já to přeci nikdy nepotvrdil!<br />22:35<br />Mhmm. Cigaretaaaaaaaa. Pifko. yEaaah<br />seM moooooooooooc<br /><br />12.10 Pátek<br />cigarety: zatím 2, pivo: zatím 2, kafe: nemám důvod pít, chci usnout na věky<br />10:40<br />Rozhodl jsem se nejít do školy, vzhledem k rapidně vzrůstajícímu množství věcí, které bych radši zapoměl (viz. včera). Doufám, že když dám lidem chvilku oddychu, přestanou si na mě ukazovat. Vždyť jsem jenom zlomil štětec proboha!<br />11:32<br />Vyrazil jsem na nákup (babička byla štědrá! Mám ji v životě nejradši.) Pořád nemůžu dostat ty boty z hlavy, víte?<br />11:50<br />Výborně, výborně, atd. Byl jsem zrovna u kasy (červené lodičky bože, mhmm!) platit, prodavač se nepodivil, že si kupuji velikost 45 (udivilo mě, že jí tam vůbec měli), popřál mi, ať se slečně líbí, což mě na chvíli urazilo, protože jsem měl za to, že mě nazývá slečnou, ale pak jsem si uvědomil, že mě naopak nemá za takového úchyla, jakým doopravdy jsem. Takže všechno šlo v pořádku, poděkoval jsem, když se přede mnou objevil muž-mých-snů s úšklebkem na tváři (Taky mě mohlo napadnout, že když nechodí do školy, nemá nic lepšího na práci než se flákat po nákupním centru!).<br />"Pro koho jsou?" zeptal se a ukázal na mojí tašku z botama.<br />Otevřel jsem pusu (což jsem neměl!!!!) a řekl "Pro..pro Mikeyho!"<br />12:50<br />Boty naprosto neladí s mými chlupatými kotníky! Vypadám jako kobyla, takřka. Přemýšlím, jestli bych měl kotníky depilovat?<br /><br />14.10 neděle<br />váha: 90 kg (bože, zač mě trestáš?), cigarety: milióny až se mi z toho motá hlávka<br />16:30<br />a) nemůžu chodit kvůli depilovaným kotníkům<br />b) depilované kotníky vypadají nechutně<br />c) kam mám vlastně v úmyslu ty boty nosit?<br />d) zkonzumované potraviny: vajíčková omeleta, párek, doritos, 2 tabulky čokolády, hranolky, sklenice nutelly, sklenice burákového másla, chléb (suchý)<br />17:15<br />Jsem se sebou nespokojen, jelikož právě sedím před zrcadlem a obdivuji svůj odraz v oblečení, které je naprosto nemužné a neheterosexuální.<br />Nejsou puntíkované šaty krásné?<br />Nejsem krásná?<br />17:20<br />Děsím se sebe! Krásná?!!!<br />Boty jsem hodil zpět do krabice a zakopal hluboko pod postel. Už je nikdy nechci vidět, alespoň do zítra!<br /><br />16.10 úterý<br />váha: 91 (sele! jsem sele!) cigaret: 40 (dvě krabičky a třetí už jsem si nekoupil!) pivo: 2 (Jepha a Quinn mě obdarovali!)<br />11:10<br />Jsem na hodině. Už 78 minut drhnu jakýsi obraz hadrem. Za chvíli mi asi upadne ruka, ale když se teď nějakou dobu nemůžu ukázat u Riddena, rozhodl jsem se začít chodit na tohle. Nevyžaduje to alespoň žádnou tvůrčí myšlenku.<br />13:40<br />Opíjím se v Jephově pokoji na koleji. Cítím, že brzy mě přestanou obdarovávat alkoholem a marihuanou. Totiž - věc se má tak: Šli jsme po chodbě z oběda, když jsme potkali pestře oděného hocha (ha). Podle mě nevypadal špatně, ale Jepha nahlas pronesl něco v tom stylu, že je to "zasranej buzernat" a tak dále. Dělal jsem, že s ním naprosto souhlasím!<br />Asi to bude projev závislosti na drogách (které bez něho neseženu!). Bojím se, že až to o mně zjistí, začnou si típat jointy o můj obličej a Bert se bude hlasitě smát a potom mě přišpendlí ke zdi zavíracími špendlíky co nosí v uchu!<br />23:45<br />Mhmmm. Okurky s hořčicí!<br /><br />17.10. středa<br />váha: 91 kg (proklínám vás okurky s hořčicí které jsem v lednici našel!), cigarety: 30 (na dietu), kafe: 6,<br />alkohol: vodka. dost jí.<br />11:30<br />Mám pocit, že začínám trpět silnou arytmií. Při mém životním stylu mě to neudivuje! Mé srdce je poznamenáno:<br />1) nadměrnou konzumací nikotinu<br />2) nadměrnou konzumací tuků<br />3) nadměrnou konzumací kofeinu<br />4) nadměrnou konzumací alkoholu<br />5) nadměrnou láskou k Frankovi, která mé srdce trhá nejvíce!<br />Nudil jsem se na přednášce dějin umění, takže jsem ho spodobnil jako supermana. Jsem na své dílo hrdý, ale bohužel ho nemůžu nikomu ukázat. Co když ho znají? Frank je přeci hudebník nebo něco takovýho!<br />12:50<br />Učitel od zlomeného štětce mě celou hodinu nenávistně sledoval. Navíc jsem musel kreslit zátiší (dvě jablka a lak na nehty, jak umělecké. Jeden by řekl, že tu dokáží nachystat něco, uhm. Na úrovni?) ulomeným štětcem, což šlo špatně.<br />Ridden teď používá jeho druhou část jako ukazovátko na tabuli. On mi to prostě musí vmést do tváře!<br />19:33<br />Chystal jsem se navštívit Jephu, ale otevřel mi (nasraný) Bert, s tím že ti dva idioti se odešli někam do baru opíjet (a souložit)(ne spolu).<br />Ku mému překvapení mě, ale pustil dál, s tím že se učí. Nechápu toho člověka! Přes kouřovou mlhu si sotva vidím na nohy.<br />22:30<br />Betííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí podepppppppiš::::: doluuu serm:<br /><em>Berrtík<br /></em>23:58<br />Hlaaaaahlahla jdeme ¨spinkát<br />mám chut volat miekymue MiKEYJD?<br /><br />18.10 čtvrtek<br />váha cigarety kafe: NEVÍM, opět nemám dostatek sil na to, abych cokoli dělal<br />zmeškané hovory - matka: 47 mikey: 6 frank: 8 (bojím se, že jsem mu volal)<br />9:50<br />Nepamatuji si co jsem včera dělal, ale probudil jsem se s Bertovou rukou v kalhotách (tvrdí, že jí tam dal omylem ve spánku). Také tvrdí, že jsem mu včera sdělil spoustu detailů o svém životě. Radši bych ne, protože si nedokážu vybavit jaké detaily.<br />Bert již mě každopádně přestal nenávidět (zdá se). Rozhodli jsme se vynechat školu a nehýbat se. Myslím, že je to dobrý nápad.<br />12:05<br />JSEM DOMA. Už nikdy se tam nemůžu ukázat! Jepha mi osvětlil, jak vypadal můj včerejší večer.<br />Prý přišli kolem desáté, já ležel ve dveřích (přes práh) a řval jsem "mám rád penis".<br />Doufám, že žertují.<br />Už od začátku začínám být nechvalně proslulý!<br />Tak jsem se sebral, jel za matkou a plakal. Matka si myslí, že jsem prožil své první milostné zklamání (s děvčetem) a tak mě utěšuje a krmí mě.<br />14:16<br />Frank. Přišel. Právě teď. Řekl mi "slyšel jsem, že s tebou něco je?".<br />Doufám, že to neví.<br />Potom jsme se dívali na film a já si sednul jak nejblíž k němu to šlo, protože už je mi to jedno!!!<br />Jsem zvrhlík!<br />A to ani neví co dělám když s ním telefonuju!<br />15:10<br />To je zoufalé.<br />Ale pravdivé.<br />Frank už na mě není naštvaný za to falešný znásilnění, omluvil jsem se mu a potom jsme vedli dlouhou diskuzi o hudbě. Nemůžu se na něj dívat, když se směje a rozhazuje rukama a tak! Nikdy ho nebudu mít (pravděpodobně. Začínám se s tím smiřovat).<br />17:21<br />Frank se mě zeptal, jaký používám šampon na vlasy a potom odešel (ještě předtím se jich jemně dotknul! mám na vlasech jeho dna!). Už se mi po něm stýská!<br />Řekl jsem Schaumu, ale pravdou je, že si je myji mýdlem na praní (když už něčím. Jednou jsem je vypral v Perwollu black magic a mělo to překvapivý efekt!)<br /><br />22.10 pondělí<br />váha: 90 kg (zhubnul jsem opravdu o moc), cigarety: 24 (dobré) alkohol: 0 (poučil jsem se)<br />10:30<br />Zdá se, že Jepha a Quinn nebyli jediní lidé, kteří mě slyšeli vyřvávat na chodbě, tímpádem si to asi nevymysleli (bohužel).Právě se ke mně přiřítil ošklivý kluk a ptal se, jestli je to pravda. Potom se mě pokoušel někam pozvat (!!!mě!!! Nezáleží, že je ošklivý, ale MĚ!!!!). Odmítl jsem, ale byl jsem potěšen.<br />Můj život se mění od základů!<br />10:45<br />Čistím rám obrazu (pilníčkem). Nesnáším to. Proč jsem si nevybral jiný obor?<br />Jepha do rámu vyryl výkal kapesním nožem (vážně!!) a potom ho odevzdal. Je chytrý, teď už sem nemusí chodit!<br />Možná bych měl taky něco takového udělat, ale bylo by to silně neoriginální, s čímž bych se nedokázal smířit.<br />15:30<br />Sedl jsem si k Bertovi na oběd. Řekl mi "Hele G. ... Je to pravda?"<br />Nevěděl jsem o čem mluví, ale patrně se jednalo o mé "mám rád penis".<br />Řekl jsem, že ho to nemusí zajímat a potom jsem odešel. To už jsem rovnou mohl říct, že mám doma boty na jehlách!!!<br /><br />25.10- čtvrtek<br />váha: 90 kg, cigarety: milion<br />17:07<br />Mé přátelství s Bertem, Jephou a Quinnem skončile tak rychle, jak začalo! Dělají, že mě neznají! Chodím po školních chodbách sám a sám, poslouchám jak si všichni vyprávějí o včerejším večírku a chodím kouřit do zapadlé části dvora.<br />Můj život nemá cenu. Stanu se osamělým transvestitou, ale nebudu moct ani tancovat u tyče, protože mám devadesát kilo!!!<br />Zajímalo by mě, jestli by ke mně lidé jako k ženě měli víc úcty<br />22:30<br />Odpověď zní - ano ano ano!!!<br />Všichni se ke mně chovali jako k dámě!<br />Došlo jen k jednomu problému, když jsem odcházel ze dveří, uviděl mě Mikey a řekl mi "Promiňte, ale kdo jste?"<br />Místo toho, abych utekl jsem se na něj otočil, z čehož měl málem srdeční příhodu.<br />"JEŽIŠMARIA GERARDE!!!" začal křičet. Pokoušel jsem se ho umlčet, ale byl zděšený.<br />"Ty...co to...ty máš rtěnku?" zíral na mě. Přikývl jsem.<br />"Tïcho prosímtě." řekl jsem mu "Tohle je jenom. Test." vysvětloval jsem.<br />"G. ty nejsi jeden z těch...totiž, nechceš se nechat přeoperovat na holku a tak?" zeptal se opatrně, pořád s hrůzou v očích.<br />"Ne." řekl jsem a opustil jsem dům. Nechci o své MP přijít úplně! To, že muži nemůžou nosit šaty mi připadá jako diskriminace.<br />Každopádně, potom jsem šel do obchodu s cédéčky a všichni se ke mně chovali velmi šarmantně, asi že mé kobylí kotníky byly zahalené do tmavé látky punčocháčů!<br /><br />30.10<br />váha: 90 kg (moje váha se ustálila! ale ne zrovna tam, kde bych chtěl), cigarety: 8 (jsem silný), alkohol: 5 piv (zde už je projev mé silné vůle poněkud menší), kafe: 4<br />15:42<br />Volal mi Frank co se mu chystám dát k narozeninám. Já ani nevěděl, že je má, ale jak se zdá, je to už zítra!!!<br />Jsem chudý, ale talentovaný, tudíž mu vydlabu dýni.<br />Jediné, co mu kromě toho mohu dát je mé tělo!<br />18:34<br />Nemůžu sehnat dýni. Neměli by je prodávat všude, když je ten Halloween?<br />18:59<br />Zajel jsem do obchoďáku a koupil vodní meloun. Dýně, meloun - není to to samý?<br />20:12<br />Opíjím se a dlabu meloun. Je to mnohem těžší než jsem si myslel a celá místnost je pokrytá růžovým hnusem! Doufám, že mé dílo alespoň patřičně ocení.<br /><br />31.10<br />váha: 90,5 kg (ještě jsem nebyl na záchodě!!!), kafe: hm. 6? pivo: 6 (zase!)<br />10:54<br />Zdá se, že Bert se se mnou bojí mluvit, protože jsem ho v opilosti žádal o sex a bojí se, že ho chci zneužít.<br />Pardon, ale nebyl to on, kdo mi strkal ruce do. Jistých míst?<br />11:51<br />Ridden nám ohlásil, že příští týden budeme kreslit modela!!! Není to brzo?<br />17:50<br />Meloun trošičku uhnil. Doufám, že to nevadí?<br />23:50<br />Flanknkie mi sedí na klíně haha envim nevim vše hno nelpší Fí milujjuuuuu sebev joo?!<br />Vodeška vodeška mhhm<br />Díváme nga televozku<br />telrevizku</div> http://flelaldina.blog.cz/0902/tajny-denik-g-a-waye-iii-rijen http://flelaldina.blog.cz/0902/tajny-denik-g-a-waye-iii-rijen Deník G.A. Waye Sun, 22 Feb 2009 11:14:50 +0100 <div><em>Tímhle se bavím celý den. A už mě to nebaví takže to sem dávám :D. Jsem potěšena vašimi komentáři! Víc takových xD</em></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>1.9<br />váha: 84 kg(jsem skoro štíhlý!) cíga: 5<br />10:30<br />Právě jsem byl hodit Mikeyho do školy. Šel na protest celý v černém! Kromě džínů. Vlastně jako vždycky.<br />Slíbil jsem mu, že odpoledne pohřbíme křečka, abych ho potěšil.<br />Bude totiž muset jet školním autobusem! Ha! Co já se v něm najezdil! Stejně už bude trpět jenom rok.<br />11:00<br />Dávám si kafe ve starbucks (a muffin). Mám na něj! Ale jestli sem budu chodit každý den tak brzo mít nebudu.<br />Jsem student a nemusím nic dělat.<br />11:02<br />Právě jsem ho na sebe vylil (celé). Pokouším se tu spoušť utřít ubrousky, ale vytvořily ošklivou, mokrou hromadu na mém stolku.<br />11:04<br />Barista po mě vrhá vražedné pohledy. Odnesl jsem hnědou hromadu do koše.<br />11:05<br />Radši odcházím<br />19:00<br />Pohřeb křečka se bude konat za večerního šera. Mikey ho slavnostně strčil do krabice od cereálií.<br />Chtěl po mě, abych nakreslil jeho portrét a nalepil ho na víko (rakve=nesquiku), ale odmítl jsem.<br />Nehodlám kreslit mrtvé křečky!<br />19:05<br />Mikey pláče. On ví, jak dosáhnout svýho, vyděrač!!!<br />Vyndal jsem křečka z krabice (aniž bych se ho dotknul) a položi ho na kuchyňský stůl.<br />Pokusím se ho nakreslit živými barvami! Abych to vykontrastoval.<br />19:20<br />Matka přišla domů. Pokoušel jsem se zakrýt rozkládajícího se křečka mísou na ovoce, ale bezvýsledně.<br />"GERARDE ODNES TU MRTVOU KRYSU Z MÝHO KUCHYŇSKÝHO STOLU! JSI VŮBEC NORMÁLNÍ? MÁŠ TUŠENÍ CO TA KRYSA..."<br />A tak dále. Povolal jsem Mikeyho, aby strčil křečka zpět do krabice, ale tvrdí, že s tím nemá nic společného. Zmetek.<br />19:30<br />Odnesli jsme křečka (v krabici a s portrétem) ven a za slavnostního zpěvu Black Sabbath ho hodili do popelnice.<br /><br /><strong>2.9.</strong><br />7:30<br />Už hodinu čistím desinfekcí kuchyňský stůl. Matka stojí opodál a sleduje mě ostřížím zrakem.<br />Mikey samozřejmě vyvázl s tím, že "musí do školy".<br />11:00<br />Mám sedřené ruce.<br />12:48<br />váha: 84,5 kg (to ten muffin!) cigarety 2 (držím se)<br />Nemůžu uvěřit svému štěstí! Byl jsem podat výpověď a vrátit uniformu. A potkal jsem sexy Franka!<br />Omluvil jsem se mu a on mi řekl, že je to "v pohodě." Miluju jeho vyjadřování.<br />Bojím se, že jsem ho ve svém životě zřel naposled!!<br />Jdu vzít tu výpověď zpět.<br />13:40<br />Chtěl jsem! Vážně. Ale mátiny lodičky mě opět rozptýlily.<br />Musím je uklidit někam z dosahu. Začínám si připadat jako úchyl.<br />13:45<br />Mohl bych si založit myspace jako Chris Crocker a být milován a obdiviván!<br /><br /><strong>4.9.</strong><br />9:00<br />váha: 86 kg, cigarety: 15<br />Byla tu babka a uvítala mě otázkou "Tak jak se připravuješ na zkoušku?"<br />Dalo by se říci, že mě to mírně překvapilo.<br />COŽE COŽE COŽE COŽE<br />"Na jakou zkoušku?" zeptal jsem se.<br />Babička se začala smát "Na tvoji opravnou zkoušku na vysokou! Přeci jsem ti říkala, že jsem ti to zařídila Gerardku!"<br />Gerarde ty naivko!<br />Zkouška z dějin umění!<br />9:10<br />Myslíte, že je tam část věnovaná komixům? To je totiž moje jediná naděje na přijetí.<br />9:11<br />Která právě umřela! Vždyť už jsem to jednou dělal. Ani zmínka!<br />16:00<br />Mikey se vrátil ze školy v dobré náladě, vzali ho do plaveckého týmu! Pohádal jsem se s ním, protože mi to připadá nedůstojné. Můj bratr!!! Zrádce jeden.<br />16:15<br />Rozhodl jsem se, že si nebudu vybíjet vztek na mladších sourozencích a pokusím se sehnat si nějakou knížku o umění.<br />Byl jsem se zeptat matky a ta mě poslala za otcem a teb mě poslal za babkou a ta mě poslala do obchodu.<br />16:30<br />Nejde mi nastartovat auto. To je život.<br />16:35<br />Matka mi nechce půjčit svoje auto, ale pojede se mnou a nakoupí.<br />18:50<br />Sedim v kavárně. Koupil jsem si obsáhlou publikaci o umění a dočetl jsem se až na stranu tři.<br />OMG! Má to osmset stran!!!!!!<br />19:15<br />Matka stále nakupuje.<br />19:25<br />Vydal jsem se jí hledat a našel jsem jí v Marks &amp; Spencer u bio potravin! Říkala, že jde jenom nakoupit zeleninu, abych mohl pokračovat ve své dietě. Kde vůbec přišla na to, že držím dietu? Právě jsem si byl nakoupit jídlo (doritos ohh)!<br />A jídlo pro duši. V podobě umění!!! Jak hluboká myšlenka, ode mě.<br />Vyžádal jsem si od ní peníze a jdu nakupovat oblečení. Dlouho odolávala, ale poukázal jsem na svoje příšerný sedřený džíny a nakonec mi dala 50 babek.<br />Svých sedřených džín se, ale vzdát nehodlám.<br />19:40<br />Ha! Koupil jsem si um. Odvážné džíny!<br />Jsou tak odvážně, až to bolí.<br /><br /><strong>6.9.<br /></strong>7:00<br />Rozhodl jsem výtvarně vzdělat a chystám se do NY.<br />7:30<br />Auto pořád nestartuje.<br />DOPRDELE!!!<br />8:15<br />Jsem v autobuse (směr NY!) a nemůžu usedět. Ne proto, že bych se tak těšil, ale ty džíny se mi zařezávají do rozkroku!!!!<br />Veškeré moje myšlenky na to, že by se k nim hodily červený boty na jehlách (hm!) byly pohřbeny otcem a matkou, kteří se mi rozhodli shazovat sebevědomí (těžce nabyté)!<br />Několikrát mi vmetli do tváře, že vypadám jako ....BYCH MĚL RÁD JINÉ PÁNY.<br />Matčiny vyjadřovací prostředky naopak vůbec nemiluji. Navíc <strong>mám</strong> rád jiné pány!<br />8:20<br />Pořád jsem v autobuse do New Yorku.<br />Strašně to bolí!!!!<br />Nevím jak mám v tomhle celý den chodit po metropolitním muzeu!<br />Možná by pomohlo, kdybych si rozepnul zip.<br />8:40<br />Kdybych si ho při výstupu zapnul, možná bych teď neseděl na policejní stanici.<br />9:30<br />Hurá! Vysvětlil jsem jim, v jak ošemetné se nacházím situaci a nakonec mě nechali vyváznout se symbolickou pokutou uhm. 100 dolarů za veřejné odhalování.<br />Rád bych dodal, že ta pokuta je symbolická pro ně. Já asi budu muset žebrat na vstupy.<br />10:00<br />Už můžu chodit. Bylo to tak neúnosné, že jsem si koupil tepláky ve stánku se suvenýry.<br />Cítím se volný a vyrážím vstříc egyptským mumiím a všem těm velmi poutavým obrazům!<br />Renoire! Cézanne! Picasso! Caravaggio!<br />Kdybych si vzpomenul na někoho dalšího tak mu taky provolám slávu!<br />12:10<br />Stojím ve frontě na lístky. Venku. Na schodech. Je mi vedro a lidé se na mě dívají shůry!<br />Asi proto, že stojí výš, haha!<br />To je první příznak úpalu.<br />13:50<br />Jsem vevnitř. Je mi zima.<br />Zjsitil jsem, proč se na mě lidé dívají shůry. Na teplákách bylo napsáno "I love NY". Nebudu zmiňovat kde.<br />Opět trpím v džínách. Nejsem schopen psát bolestí.<br />18:50<br />-klid a mír domova<br />Jsem zpět. Nemohu se dostat z kalhot. Přirostly ke mně.<br />23:00<br />Jsem z nich venku. Mikey sledoval celý proces a připadalo mu to nesmírně vtipné, ale já ho neobviňuji a užívám si, že nechodím na střední a mám tedy morální převahu.<br />On celé dny trpí!<br />Nakonec se mi povedlo se z toho dostat aniž by se džínám něco stalo.<br />O mém rozkroku totéž říci nemůžu.<br /><br /><strong>7.9.<br /></strong>02:40<br />AAAaaaaaaaaaaaaauuuuu!!!<br />Vyzkoušel jsem spát snad ve všech pozicích, ale nedokážu usnout bolestí!<br /><br /><strong>12.9.</strong><br />váha: 89 kg, počet vykořených cigaret: 61 počet vypitých hrnků kafe: 12<br />21:05<br />Učím se z poznámek, které jsem si udělal v muzeu, ale jsou napsaný zvláštním křečovitým písmem. Zpropadený kalhoty!<br />Od rána jsem snědl: 4 balíčky lays<br />2 krabice jahodovejch pop tarts<br />12 párků na grilování (studených)<br />všechno ostatní co bylo v lednici (včetně syrového květáku).<br />Nemůžu se pohnout a mezopotámské umění je pro mě stále španělskou vesnicí.<br />Jsem přežrán a motá se mi hlava.<br />Myslíte, že jsem posedlý svou váhou?<br />21:40<br />Napadlo mě, že bych ty džíny mohl nějak natáhnout. Nevím čím.<br />21:50<br />Mikey tvrdí, že bych měl hlavně zhubnout. Ale já se do těch džínů vejdu! Tlačí mě jen v. Určitých místech.<br />22:00<br />Právě jsem to vyřešil!! Jsem obluda. Mám monstrózní pohlavní orgán a budu muset do konce života chodit v teplákách.<br /><strong><br />13.9.</strong><br />15:00<br />Volala mi babka, že mám domluvenou schůzku s panem Cuningem.<br />Nemohu! Jsem....jsem netvor!<br />15:30<br />Babka mě přišla navštívit, když jsem sledoval Sněhurku a hořce plakal.<br />Ptala se, co mi je, ale jí to říct nemůžu.<br />Potřebuji se se svým trápením někomu svěřit!!<br />16:00<br />Sněhurka má hezké boty.<br /><br /><strong>15.9.</strong><br />17:15<br />váha: 91 (ááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!) kg cigarety:41 kafe: deset litrů (asi tak)<br />Učím se. Včera jsem se pokoušel překonat přes svůj MP (monstrózní!) a dneska jsem vyrazil koupit si. Nové džíny (do kterých se vejdu). A koho nepotkám? Sexy Franka!<br />Nevím, jestli se mi to jen nezdálo, ale jistě zíral na můj MP!!! Což může znamenat jenom dvě věci:<br />1) jsem opravdu netvor<br />2) miluje mě!!!!!<br />Rád bych věřil v tu druhou.<br />Stáli jsme společně ve frontě u kasy a ptal se mě, proč jsem vlastně skončil v Dennys. Poté jsme dolouho mluvili o Misfits a pak na mě bohužel přišla řada u kasy.<br />Řekl mi, že je rád, že mě zase potkal!!!<br />Zítra jdeme na kafe!<br />Aha!<br />Vidíte!<br />18:00<br />Mehh. Mám hlad.<br />Máti máti vzala nakupování zdravých produktů upravdu vážně, protože si všimla, že je nejím (jsou nechutné).<br />Říká, že je ráda, že záhada "plné a přesnoc prázdné ledničky" je vyřešena.<br />Já rád nejsem. Co bude s mými půlnočními svačinami?<br />18:30<br />Dělám si špagety s olivami! Bude to jistě vynikající. Zalil jsem to mlíkem a nakrájel na to sýr (jenom se bojím, že už tam nějakou dobu ležel...)<br />19:00<br />Začíná mi být nevolno. Cítím to v kostech.<br />20:00<br />Už půl hodiny nepřetržitě zvracím. Proklínám vás olivy! Proklínám vás špagety!!!<br />22:00<br />Tak a je mi dobře. Myslím na Franka. Třeba se zítra všechny mé představy stanou realitou!<br />23:30<br />Učím se.<br />23:31<br />Mé okno připomíná Ištařinu bránu!!!!<strong><br /><br />16.9.<br /></strong>vykouřených cigár milióny váha: 92 (PROČ? proč mě bůh nenáší???)<br />19:13<br />Mé srdce je navždy zlomené!<br />Vstal jsem v deset a vybíral jsem si vhodný oděv. Nakonec jsem si vzal mučící kalhoty, neptejte se proč.<br />A co se nestane!!! Co se nestane!<br />Frank si přijde se svojí blonďatou přítelkyní ("Tohle je Jen, jsme spolu už osm měsíců."). Je ošklivá.<br />Pozítří máme rande ve čtyřech. Frank, Jen já a moje fiktivní přítelkyně Amy.<br />Přitom jsem dneska vložil takový úsilí do vybírání oblečení!<br />Netuším kde seženu Amy!<br />19:30<br />Mikey ty proradný!!!!! Ty hnuse z plaveckýho týmu!<br />Šel jsem si postěžovat Mikeymu na svůj těžký úděl, na to, že Frank je hetero a na to, že potřebuji sehnat holku, která bude ochotná předstírat, že se mnou chodí, když Mikey řekl:<br />"Můžeš nějakou zbalit na svůj MP." Potom se začal příšerně smát, jako by v tom bylo něco vtipného!<br />Musím tohle schovávat na lepší místo.<br />Než je kuchyňský stůl.<br />19:46<br />Řekl jsem si - už tohle stejně viděl a byl jsem se ho zeptat ještě jednou. Jestli si myslí, že mám MP.<br />Zatvářil se zhnuseně a potom utekl.<br />Patřím do obludária!<br />19:50<br />Volal jsem Rayovi, jestli někoho nezná. Prý se zeptá, ale pokud to vyjde, budu muset zaplatit. Z čeho? Poslední peníze jsem utratil na pokutu za veřejné obnažování!<br />20:09<br />Ray sehnal jen jednu holku. Prý má devadesát kilo (jako já haha) a růžový vlasy.<br />Nevím, jestli to mám zkusit. Možná tam radši vůbec nepůjdu, i když to bude znamenat, že už nikdy sexy Franka neuvidím.<br />00:00<br />Dávám si mrkev.<br /><br /><strong>17.9</strong><br />00:34<br />Michaellangelův David je sexy.<br />9:30<br />váha: 92 kg (nechápu! přežívám na mrkvi a paprikách!), cigarety: 6, alkohol: dvě flašky metaxy ahaha, ne NULA! počet erotických snů o Michaelangelově Davidovi: 1<br />Právě jsem volal Rayovi, že mám zájem o jeho stokilovou přítelkyni (haha! připadám si strašně, když to říkám! (viz. moje váha)). Jsem zoufalec.<br />Ray příšerně nadával, že jsem ho probudil. Alespoň si užije krásného rána!<br />9:35<br />Třeba bude hezká, jenom trochu tlustá. Nechci být se Sexy Frankem a peroxidní Jen sám!<br />9:40<br />Ve škole bylo přece spousta hezkých, ale tlustých! Ray slíbil, že mi jí dneska odpoledne přivede ukázat, abychom se poznali a zítra to vypadalo věrohodně. Ha ha. Ha!<br />Frank uvidí! Jeho tetování a piercingy nejsou hodny blonďaté Jen!<br />10:11<br />Hodlám si půjčit matčino auto a jet nakupovat! Ha. Více řeknu potom. Dojde k dramatické změně mého vzhledu.<br />13:00<br />Výrazně jsem přecenil své kadeřnické schopnosti.<br />Mikey tvrdí, že vypadám jako <a href="http://www.putfile.com/images/channel/sony/2e8514301632de80f31508a50aeb5d2c.jpg">Annie Lennox</a>.<br />Hm.<br />Konečně jsem si koupil krém na ruce!<br />23:10<br />Nenjnáfim jíííííííííííííwwwwwwwwwwwwwwww!<br />Fiaaaaaaaaa!<br />Zlá zlá zlááá zluaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa<br />noa???????????<br />ce se mi čuuuurat<br /><br /><strong>18.9.<br /></strong>12:30<br />Váha: 90 (není divu. ewwwww) cigarety: 70 (nedělám si srandu. počítám prázdné krabičky) alkohol: milion. ještě mám pocit že jsem opilý. rande ve čtyřech dnes: jedno. bude.<br />Právě ležím na posteli a nemohu se hýbat. Bojím se, že by můj žaludek samovolně vyzvrátil svůj obsah.<br />Naštěstí je dnes neděle a Mikey se mi může věnovat! Přinesl mi už tři žaludeční čaje, přisunul mi popelník k posteli a přinesl mi litr citronový gatorade. Je to dobrý bratr.<br />Abych se vrátil k tomu včerejšku:<br />Ve čtyři se pro mě stavil Ray (nemám auto). Chvíli se smál mým vlasům (podle něj nevypadám jako Annie Lennox, ale jako Spidervepř) a pak jsme čekali na jeho kamarádku v nějakém baru. Nechtěli mi nalít!<br />Každopádně, když už jsem si myslel, že můj močový měchýř víc coca coly nesnese, konečně dorazila.<br />Není ošklivá!!! Je hárdkór! Je jí 22.<br />Ale JÁ jsem podle ní ošklivý!<br />Stálo mě to šedesát babek (ve formě alkoholu. Ani jsem nevěděl, že mi tolik ještě zbylo!).<br />Po patnácti panácích (pro mě. Její jsem nepočítal.) nakonec svolila.<br />"Budeme spolu vypadat jak lesby." povzdychla si "No ale za ten chlast to pro tebe udělám."<br />Nesnáším tě Annie Lennox!!!<br />Nesnáším tě, platinová barvo na vlasy!<br />Potom jsem se nemohl zvednout a nakonec jsem poblil celou příjezdovou cestu (naší). Ray mě vydal do rukou mého otce, se kterým jsem se ještě neodvážil promluvit.<br />Bojím se, že se ke mně zachová krutě a zarazí mi veškerou dnešní aktivitu!<br />13:00<br />Nejsem si jistý, jestli budu nějaké aktivity schopný. A tou aktivitou myslím: vstát z postele.<br />14:10<br />Vstal jsem. Ani ne za hodinu tam mám být! Jsem sotva schopný pohybu.<br />21:00<br />Proboha! Stal se zázrak.<br />Před odchodem jsem ještě dvakrát zvracel (myslím. Dobře, třikrát.), potom jsem si půjčil matčino auto a jel vstříc tomu krásnému shledání (které mě mělo čekat)!!!<br />K tomu zázraku - Frank a peroxidní Jen se rozešli!!<br />Myslím, že jsem v životě nebyl šťastnější. Snad jen, když jsem si ve druhé třídě zlomil malíček u nohy a nemohl jsem tři týdny do školy.<br />Claire (Rayova kamarádka. Její jméno jsem se dozvěděl dnes ráno.) využila příležitosti a opustila mě, jakmile uviděla, že Jen nedorazila. Byl jsem jí vděčný, protože jsem mohl Franka utěšovat!<br />Vyměnili jsme si čísla!<br />Ahahá. Když brečí, vypadá nesmírně přitažlivě.<br />Objal jsem ho kolem ramen! (2x).<br />Utřít mu slzy jsem se neodvážil, připadalo mi to jako. Trochu moc.<br />Předstíral jsem, že sdílím jeho zármutek.<br />Ha!<br /><br /><strong>21.9.<br />17:20<br /></strong>váha: 89 kg (bravo!), cigarety: 38, alkohol: 3 piva (Bob začal pracovat v krámku naproti).<br />Je mi skvěle. Snědl jsem jen:<br />1 papriku<br />2 plátky celozrnného chleba<br />balení marshmallow (se sníženým obsahem cukru)<br />Nevím čím to, asi že mé srdce plane vroucí láskou!<br />Frank nevolal, nevadí,<br />tři piva ho nahradí!<br />Haha!<br />Gerarde, i ty jeden básníku!<br />22:10<br />Myslím na Franka!<br />Díky ti bože za krém na ruce!<br />22:11<br />Amen!<br />(už?!!!!!)<br />22:15<br />Cítím se zahanbeně, že nedokážu ovládat své rozbouřené hormony.<br />22:30<br />Právě volala babička, tu zkoušku mám pozítří. Jsem na ní naštván! Jakto, že pozítří? Jakto, že je všechno pozítří?<br />Jsem naštván, že jsem nečekal, že když se řeklo v září, nebude ta zkouška v říjnu!<br />22:35<br />Vzpomeňtě na říjnovou revoluci! Taky proběhla v listopadu.<br />22:40<br />V poslední době jsem velmi vtipný.<br /><br /><strong>22.9.</strong><br />05:00<br />váha: 90 kg (mrkev, mrkev, mrkev), cigarety: 2 (více jsem zatím nestihl), alkohol: 0 (otevírají až v 7:30)<br />Právě mě otravoval Frank! A musím říct otravoval, protože mi zavolal ve čtyři (!!!) a celou hodinu hovořil o (zkurvené) Jen!<br />Sice bylo krásné být probuzen jeho líbezným hlasem, ale proč si myslí, že mi tohle může říkat?<br />Nevšiml si snad, že jsem zájem o jeho vztah s Jen jen předstíral a v hloubi duše toužím po něm?<br />16:40<br />Cunning volal. Přeje mi prý při zítřejší zkoušce hodně štěstí.<br />A jestli se někdy nechci stavit.<br />Perverzák jeden!!!!!<br />17:00<br />Učím se, učím se a jím. Nesnáším barokní umění, vlastně asi nesnáším umění obecně!<br />Právě jsem se rozhodl, chci změnit obor a dělat instalatéra! Instalatér nosí sexy montérky a pás s nářadím. Instalatér má téměř nepřetržitě sex. Umělec téměř nepřetržitě strádá.<br />17:10<br />Omyl! Umělec trpí díky nadměrnému sexu a zlomenému srdci v důsledku nepřeberného množství sexuálních partnerů!<br />Gerard Way strádá!!!<br />17:15<br />Svěřil jsem se Mikeymu. Řekl mi, že ho moje gay problémy nezajímají, a že bych se měl jít učit. Je moudrý!<br />Ale gay problémy? Vlastně technicky ani nejsem gay! Gayové by měli dělat gay věci! Pokud moje ruka není muž?<br />17:20<br />Dospěl jsem k tomuto závěru: moje ruka je vlastně já tudíž je muž tudíž jsem gay<br />17:22<br />Úchylné.<br />23:51<br />Zrovna jsem se chystal spát, když mi (opět) volal Frank. Moje mizerná nálada mě už přešla, takže jsem ho utěšoval.<br />Jeho hlas je krásný!<br />A popřál mi hodně štěstí u zkoušky!<br />Bohužel nedodal, že bych se měl stavit. U něj by mi to totiž vůbec nevadilo, muhaha.<br /><br /><strong>23.9.<br /></strong>19:00<br />váha: 89 kg, cigarety: 99 (což ukazuje na mou silnou vůli! před stovkou jsem se zastavil), kafe: 10 (na povzbuzení), alkohol: 2 piva (na uklidnění), počet snů, ve kterých mě chtěl zavraždit Michaellangelův David (1. Už mi nepřipadá sexy!)<br />Mám to za sebou. Teď už můžu jen doufat.<br />Volal jsem ošklivému Abrahamovi (nedivte se jsem frustrován!), ale nemohl zrovna mluvit.<br />Asistoval u porodu svého druhého dítěte.<br />Myslím, že pro mě jedinou cestou jak mít sex je zaplatit si za něj.<br /><br /><strong>24.9</strong><br />04:20<br />Mohl bych si stěžovat, ale jsem rád, že má Frank pocit, že jsem mu blízký.<br />Natolik aby mi mohl volat ve čtyři ráno.<br />Chce se mi z té přehnané blízskosti spát.<br />14:00<br />váha: 87 kg (mrkev dělá své), cigarety: 23, kafe: 1, alkohol: 6 piv (zatím)<br />Sedíme u Mikeyho v pokoji a pijeme. Haha!<br />Už od deseti!<br />Proto jsem ještě schopnej psát!<br />Haha!<br />Mikey má "bolest hlavy" a není ve škole!<br />HAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAAHA<br /><strong><br />25.9<br />11:19<br /></strong>váha: 88 kg (začne mi brzy růst pivní pupek?) cigarety: 8, kafe: 2 alkohol: 0<br />Dvě věci:<br />1) Vzali mě!!!<br />Babka mi to ráno přijela říct, gratulovala mi, dala mi peníze (ano!!!) a potom odjela. Mám jí rád.<br />Moc, moc rád.<br />2) Volal ošklivý Abraham. Je to neuvěřitelné, ale řekl mi: "Jestli chceš, přijď večer." a potom "Bylo ti už osmnáct, že?"<br />Nevím jestli chci, ale přijdu. Jsem nucen - jinak vybuchnu!!!<br />12:15<br />Přemýšlím, jestli to bolí? Měl bych se oholit? Kde?<br />Ááááá!<br />12:20<br />Internet říká: všude.<br />12:22<br />Internet je idiot, nemám čím.<br /><br /><strong>26.9.<br />00:40<br /></strong>Jsem doma (už).<br />Ještě nejsem dostatečně v pořádku na to, abych o tom mluvil (psychicky ani fyzicky).<br />9:00<br />Cigarety: 6, váha: NEVÍM nemůžu se hýbat<br />Jsem traumatizován! Je to potupný akt a už nikdy ho nechci absolvovat (Leda s Frankem! Jsem si jist, že s ním by to bylo krásné.).<br />Doufám, že mě babka už nikdy nebude nutit k návštěvě u Cunninga, bojím se, že bych se mu nemohl podívat do očí (zvlášť jeho Starému Synovi).<br />15:02<br />FUJ FUJ FUJ!<br />Hnusím se sám sobě!!!<br />17:30<br />Pořád fuj, ale volal Frank. Divil se, že mu nevolám.<br />Proč mě to nenapadlo?<br />Zítra jdu k němu.<br />Obávám se, že moje návštěva nemá mít žádný podtext.<br /><br /><strong>27.9.</strong><br />19:10<br />- Frankova koupelna (sám! potřebuji klid na psaní)<br />Už hodinu se díváme na úsvit mrtvých u něj na gauči (nebezpečně blízko, rawr!). Jsem si jistý, že kdyby věděl co jsem zač, minimálně se odsune.<br />Odešel jsem na záchod, když mi začal vyprávět o svých bývalích vztazích. To nevidí, že mě tím zraňuje?<br />Chtěl bych mít bývalé vztahy, o kterých bych mohl vyprávět!!!<br />21:30<br />Pijem pyjem pijem pyjem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! HA! haha!<br />Frankkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkyeee mhá zásoijby voooodešky se zdá<br />Frankeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee myluju tě<br /><strong><br />28.9.</strong><br />11:00<br />- U Franka, na zemi, oblečen, neschopný pohybu (tentokrát v důsledku alkoholu).<br />cigarety: 0 (včera jsme všechny vykouřili) váha: těžká; alkohol: 0 včera jsme všechen vvypili;<br />trapné momenty: milion<br />11:30<br />Je to dobré, Frank si také nepamatuje co se dělo.<br />Mám mdlý pocit, že jsem se ho pokoušel "znásilnit".<br />Je tohle, co dělá student vysoké školy? (budoucí?)<br /><strong><br />30.9.<br /></strong>váha: 86 kg (výborně) cigarety: 46 (méně výborně) kafe: 4 (ujde) alkohol: 0<br />16:57<br />Návštěva u Franka měla jediný efekt - návrat mojí věčný frustrace!!! Jsem zpátky tam, kde jsem byl před ... s ošklivým Abrahamem, takže jsem s ním vůbec spát nemusel!!!<br />Zítra jdu do školy, jsem sociálně deprivován.</div> http://flelaldina.blog.cz/0901/tajny-dennik-g-a-waye-ii-zari http://flelaldina.blog.cz/0901/tajny-dennik-g-a-waye-ii-zari Deník G.A. Waye Thu, 29 Jan 2009 15:14:59 +0100 <div><em>Tohle si užívám... To mě prostě baví. Nevím, jestli vám můj stupidní smysl pro humor bude něco říkat, ale zkuste to.</em></div><div><em>Mám pocit, že lidé na fóru my chem mě nemají v lásce!</em></div><div><em>xD</em></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>I. Prázdniny</strong></div><div><br />30.6.<br />Hurá! Už nikdy nikdy nikdy nikdy se tam nemusim vracet! Na střední.<br />Mikey je naštván, protože on ještě rozhodně nekončí, takže se zavřel ve svym pokoji, poslouchá The Who a truchlí.<br />Já už netruchlím. Máma sice přišla na mojí rozlučku a začala brečet a objímat mě a objímat Boba s Rayem (i jiné), ale většinu z nich už neuvidím. Nastal konec jejich věčnýmu šikanování! Ha.<br />Ne, že bych se samozřejmě nechal od někoho šikanovat.<br />Ale brali mi svačiny.<br />Čtu deník Bridget Jones, ale nikdo, NIKDO se to nesmí dozvědět. Pamatuju si tu hrůzu, kdy se lidi ve škole dozvěděli, že se dívám na Sex ve městě.<br />Ale já už tam nechodím!<br />Jsem tak šťasten. Asi půjdu spát.<br /></div><hr /><div><br />1.7.<br />váha: 87kg počet vykouřených cigaret: 0 (došly!) počet vypitých litrů alkoholu: 0 (je mi 18)(ne, že by to byl takovej problém)<br />Deník Bridget Jones je inspirující. Jsem si jistý, že až mi bude třicet tak budu v podobné situaci. Nevím, jestli zrovna v situaci mezi dvěma muži (to je pro mě až moc dobrá představa), ale to ostatní určitě.<br />Vzal jsem si jediné ponaučení: nikdy nenosit minisukni.<br />Haha.<br />Ne vážně.<br />Ne, že bych nějakou měl!!!!!!!!!!!!!!!!<br /><br />3.7.<br />váha: 85 kg (netuším jak to, ale nestěžuju si!!!!) počet vykouřených cigár: 30 (jsem doma a nudim se) počet vypitého alkoholu teda litrů: půl deci. Máma nechala na stole flašku a já si loknul. Připadám si jako rebel.<br />Babka mi přišla pogratulovat k úspěšnému skončení střední školy a ptala se, jestli už jsem se dostal na vysokou. Nerad jí lžu, ale ona jediná mě ještě nezavrhla.<br />Řekl jsem, že ano.<br />Až se to dozví, jistojistě mě zavrhne i ona, budu vyhostěn na ulici, budu nosit ranec na tyči, zvonit na náhodné domy a prosit o almužnu.<br />Ta představa! Chtěl jsem se svěřit Mikeymu, ale už třetí den bez ustání poslouchá the Who, takže asi přestal slyšet.<br />Babka mě donutila ukázat jí moje umělecký díla, a řekla, že vůbec nepochybovala o tom, že mě na tu vejšku vezmou.<br />Rve mi to srdce!<br /><br />10.7. 17:32<br />váha: 90,5 kg (!!!!!!!!!!!!!) počet vykouřených cigaret: 7, na alkohol kašlu odteď jsem abstinent! A to, že k alkoholu prostě jenom nemám přístup s tím nemá vůbec nic společného.<br />Píšu až po týdnu, protože se v mém životě nestalo nic, co by stálo za zmínku. Týden jsem jedl a kouřil.<br />Mám průjem.<br />Ale nehubnu.<br />Stanu se bulimikem. Matka řekla, že jí připadá, že začínám přibírat na váze.<br />Resp., kdybych měl citovat její slova, bylo to "Koukám, že se nějak zakulacuješ Gerardku".<br />Potom přišla babka a chytila mě za tváře. Nesnáším je.<br />Vyhodil jsem zbytky pizzy do koše a teď je mám chuť vyndat. Do háje!<br />18:40<br />Po hodině přemáhání zůstala v koši jen krabice.<br /><br />19:15<br />Ale jednou stejně budu muset vybírat popelnice na ulici, takže můžu začít trénovat<br /><br />23:20<br />Ale ty hranolky jsem si teď dělat nemusel.<br /><br /><strong>18.7.<br /></strong>02:30<br />Už dvě hodiny nemůžu spát, protože na hajzlu se blbě spí. Nesnáším hranolky!!!!!!<br />Od zítra držim dietu.<br /><strong><br />28.7.<br /></strong>14:30<br />Právě jsem se probudil a dávám si svou druhou cigaretu. Je to uklidňující. Rozhodl jsem se nevážit. Jsem tím posedlý!!!<br />Matka mi řekla, že bych měl pohnout zadkem a najít si nějakou brigádu. Ha! Teda práci. Když jsem se nikam nedostal. Prý se nemůžu celý léto válet v posteli a číst si komixy.<br />Řekl bych, že zatim jsem mohl dost dobře. Přece jim nedělám žádnou potíž! Jenom jím a spím. Nejsem náročný na údržbu! Ona se do mě prostě jenom musí pořád navážet.<br />15:50<br />Začínám si, ale připadat trochu osaměle. Za celý prázdniny mi zavolal jenom Ray a jenom dvakrát!<br />Potřebuju jít někam ven mezi lidi. Zavolám Rayovi¨.<br />16:00<br />Jdeme za chvíli s Rayem mezi lidi. Ani jeden z nás nemá moc představu co to znamená, ale hlavní je vypadnout z baráku.<br />Napadlo mě, že bych se mohl umýt. Už dlouho jsem to nedělal.<br />Asi tak dva týdny.<br />21:30<br />Jsem zpátky! Je mi blaze!<br />Byli jsme se nažrat v Denny's a obsluhoval nás sexy číšník.<br />Vážně! Pořád jsem na něj vrhal významné pohledy nebo jsem si to o nich alespoň myslel, ale nevím, jestli mé signály pochopil.<br />Okamžitě jsem se tam poptal po práci.<br />Budu pracovat se sexy číšníkem! Hla! Hle!<br />Třeba si konečně někoho najdu!<br />Jdu si lehnout a představovat si sexy číšníka v sexy pózách. Nechápu, proč jsem se nepodíval na jeho jmenovku.<br /><br /><br />30.7.<br />váha: 87 kg, cigarety: 3<br />Máti je šťastná, že budu mít práci a já jsem šťastný, že budu pracovat se SČ (sexy číšníkem! dělá mi dobře, když pro něj můžu vymýšlet familiární oslovení).<br />Babička bohužel přišla na to, že mě nikam nevzali a zařídila mi soukromé výtvarné lekce u pana Cuninga. Pan Cuning je starej, úchylnej dědek a jeho syn po mě jede!<br />Teda řekl bych. Občas mě pozdraví. Ale ten jeho pohled! Jede po mě.<br />Babka mi taky zabavila všechny cigarety a měla dlouhej monolog o tom, jak je to pro mě špatný, ale já vím že lže!<br />Prostě jí došly vlastní.<br />Co mně teď zbylo?<br /><br />1.8.<br />Váha: 87 kg cigarety: 0 (nesnáším tě babi)<br />Měl jsem pracovní pohovor v Dennys. Vyfasoval jsem ošklivou žlutou uniformu a od zítřka budu smažit wafle. Nebo uklízet záchody. Prý to bude jedno z toho! Jak se mám tekhle sblížit se sexy číšníkem?<br />Babička odpoledne opět přišla a hrozně mi to vymlouvala, že se jednou najedla v Dennys a potom tři dny blila!<br />Ale já vím, že lže, babička totiž blila tak maximálně z nadměrný konzumace koňaku. Babička pije jenom koňak a vůbec se tedy nedivím, že z toho potom má žaludeční potíže.<br />Pozítří jdu k panu Cuningovi.<br />Zítra jdu do práce.<br />Bojím se, že mě spolu se zlým synem pohlavně zneužijí!<br /><br />2.8.<br />8:30<br />Vzbudil jsem se už asi před hodinou a udělal jsem strašnou věc!<br />Totiž, chystal jsem se do trafiky, protože tu nikdo není a už jsem byl na odchodu, když jsem u dveří zmerčil matčiny lodičky na podpatku.<br />Tak jsem si je vzal a šel jsem do tý trafiky.<br />Ve slunečních brýlích pochopitelně! A v kapuci! Ale já si šel koupit cigára v lodičkách!<br />A potom jsem svým mužným hlasem (hm) pronesl "zlatý marlbora"!<br />Bojím se, že už do té trafiky nikdy nemohu vstoupit a navíc se děsím sám sebe. Co když jsem uhm. Transsexuál? Transvestita? Jako by nestačilo, že jsem na chlapy.<br />Vrtá mi to v hlavě.<br />9:50<br />Uvažoval jsem o tom, jestli bych chtěl bejt holka, ale ne, nechtěl!!!!<br />Jenom se mi líbí lodičky<br />Jdu do práce.<br />V teniskách.<br />20:30<br />Jsem zničen. Jakmile jsem dorazil a převlíknul se do odporně žluté, vedoucí mi vrazila do ruky kýbl a hadr a šel jsem pucovat záchody. Jakmile byly čisté, nedělal jsem nic, dokud mě neodchytila a neposlala mě do nějaký prádelny hadrů.<br />Mou náplní práce tedy je: Obcházet lidi, kteří vytírají podlahu a ptát se "Nepotřebuješ čistý hadr?". Zní to absurdně, já vím!<br />A taky to čištění hajzlů, ale to mi nevadí, protože tam hraje hudba a tak.<br />Ovšem na tomhle všem je jedna positivní věc!<br />Prohodil jsem několik slov se sexy číšníkem a stihl si přečíst jeho jmenovku.<br />Zrovna jsem čistil okenní parapet, když kolem mě prošel SČ.<br />"Je vedro, co?" řekl mi.<br />Otočil jsem se a teď už znám jeho skvostné jméno, je to Frank.<br />Odpověděl jsem "No to teda."<br />To je vše. Ale rozhodně je to jistý progres v našem vztahu!<br />Frank!<br /><br />3.8.<br />11:00<br />Jakoby toho nebylo dost, dneska mám schůzku s panem Cuningem. Babička mi volala o půl sedmé ráno, abych náhodou nezapoměl.<br />Jak bych mohl. Byl jsem u pana Cuninga jenom jednou a i to se pro mě stalo nezapomenutelným.<br />Nebudu o tom mluvit.<br />Babka se pro mě má za půl hodiny stavit a odvléci mě tam. Asi si nechce připustit, že můj výtvarný um nedosahuje až takových kvalit.<br />16:30<br />Jsem zhnusen! Je mi zle.<br />Celý den jsem se musel dívat na svůj odraz v Cunningově pleši. Cunningovi je sedmdesát jedna a i babka k němu chová jistý odpor, ale evidentně mě chce mučit.<br />Seděl jsem tam tři hodiny a on mi navigoval ruku po papíře. Má ošklivé, žilnaté ruce se stařeckými skvrnami!. A smrdí!<br />To mi připomíná, že bych se zase měl umýt. Zítra jdu do práce a ještě na sobě cítím ten olejový odér od minula.<br />Pan Cuning mi představil svého syna Abrahama.<br />Docela paradox, prej otec rodu! Jasně jsem viděl jak na mě mrkal!!!!!! Perverzák.<br /><br />10.8.<br />váha: 86 kg cigarety 6 (můžu kouřit jen o vyznačených pauzách a z okna hajzlu!)<br />Už toho mám dost. Začínám litovat, že jsem se na tu vejšku nedostal. Doteď mi to tak nevadilo, ale můj den se teď skládá ze dvou činností:<br />a) smažení waflí a čištění záchodů<br />b) zkoumání fascinujících odlesků, které vrhá Cunningova pleš na stěny.<br />Myslím, že zítra Cuninga zatáhnu.<br />Ha! Humorné.<br />Sexy Frank nic. Přestal jsem ho potkávat! Bojím se, že ho přeřadili do jinýho Denny's, protože tu jsou asi tři.<br />Musím to jít vyzkoumat.<br /><br />11.8.<br />23:40<br />Hurá! Sexy Frank pořád pracuje ve stejný restauraci. Dokonce mě pozdravil! A usmál se na mě!<br />Nebo jsem si to alespoň představoval. Musím někdy sexy Franka odchytit po práci a nabídnout mu cigaretu a on mi řekne, že mě miluje od první chvíle co mě spatřil a chce si mě vzít!<br />Dobře, budu realista. Vzít se mě chtít asi nebude.<br />23:59<br />Bojím se, že mou lásku nebude opětovat.<br /><br />12.8.<br />00:20<br />Začíná mi rohovatět kůže na pravé dlani!<br />Jasný důkaz toho, že si sám prostě nevystačím.<br /><br />15.8.<br />váha: 85 kg (to ten únavný životní styl a nešťastná láska! nemám vůbec pomyšlení na jídlo. skoro) cíga: 16 jako mi bylo před dvěma lety! Hahaha! Vtipné.<br />Babka přišla na to, že zatahuji Cunninga a opět mě tam začala vodit za ručičku (ne doslova, spíš mě křečovitě drží za zápěstí, abych se jí náhodou nevysmekl a neuprchl pryč!).<br />Cuning si dnes jak na potvoru umanul, že budeme kreslit studii dlaně.<br />Když uviděl tu hrůzu, začal se smát. Teda mojí. Ruku.<br />Abraham se taky smál.<br />To nechápou, že je jeden frustrovaný?<br />Když jsem odcházel, přísahal bych, že mi Abraham sáhl na prdel.<br />Asi se spustím s ošklivým Abrahamem a uspokojím své libido.<br />Nelíbí se mi slovní spojení spustit se.<br /><br />18.8.<br />18:50<br />Právě jsem se vrátil domů a za chvíli zase odcházím. Bob s Rayem se mě snaží vytáhnout z mé královské komnaty a dokonce se opovážili tvrdit, že to tu nepříjemně zapáchá.<br />Prý když jsem gay, měl by můj pokoj vonět jako rozkvetlá jarní louka. Nesnáším stereotypy.<br />Navíc podle mě voní jako rozkvetlá jarní louka.<br />Jdeme na koncert! Jdeme pogovat.<br />Jo a máti si teprve teď všimla té špíny na botách! Na jejích. Běsní.<br /><br />19.8<br />02:00<br />váhhassssssssssssa: dvěstěpadesátmiiojlohjlionů kilo alkoholu miliooooooooooooon<br />muhuhlgbcjevhvcůe<br />Jsme opilekjlj iduuu bjlbiejt zvrjkjakmcer zvracez<br /><br />19.8.<br />14:10<br />Nepamatuji si, jak došlo k předchozímu zápisu! Už jsem měl bejt v práci.<br />Opět jsem zmeškal Cuninga. Díky bohu.<br />Je mi zle.<br />Máti mi nechala rozčilený vzkaz na stole, že jsem naprosto zdevastoval koupelnu a mám si to uklidit.<br />Ještě jsem tam nebyl, protože se bojím.<br />Probudil jsem se totiž s kalhotama na hlavě a nápisem na čele který říkal "Jsem Gerard rád tě poznávám."<br />Musím dodat, že to nejde umýt.<br />15:00<br />PROBOHA PROBOHA PROBOHA<br />23:47<br />V koupelně je čisto<br /><br />20.8<br />váha: 85 kg, cíga: 40 (nelžu) alkohol: už nikdy<br />Hurá! Hurá! A ještě jednou hurá!<br />Po první várce waflí mi dneska dovolili smažit vajíčka.<br /><br />22.8.<br />20:30<br />Přišel mě po práci navštívit Abraham, že už jsem se dlouho neukázal.<br />Má ženu a dítě.<br />A já mu chtěl dát to nejcennějí co mám!!!!<br />Zmetek!!!!<br />Stejně si pořád myslím, že po mně jede.<br /><br />23.8<br />7:00<br />Jdu do práce. Ajé.<br />15:30<br />Mluvil jsem se sexy Frankem! A teď nemůžu dýchat, protože jsem vykouřil dvě krabky! Objasním:<br />Po půl hodině jsem šel na svojí první cigaretu. A potkal jsem Franka. Zeptal se mě, jestli jsem ten od waflí a myslím, že jsem přikyvoval trochu moc horlivě a taky jsem moc horlivě opakoval "gerardgerardgerard". Možná si myslí, že jsem mentálně retardovanej, ale alespoň si mě pamatuje.<br />Potom mě požádal o cigaretu a naše prsty se jemně střetly!<br />A hovořili jsme o počasí.<br />A on je tak nádherný!<br />Potom jsem chodil ven každých pět minut, abych ho opět náhodou potkal, ale nestalo se tak.<br />Musím si koupit krém na ruce.<br /><br />25.8.<br />15:00<br />Nevím, jak se to stalo, ale nakonec mě na tu vejšku zpětně vzali.<br />Babka je asi podplatila. Miluju jí!<br />Na oslavu této velké události jsem si koupil kyblíček čokoládový zmrzliny a pojedl ho během několika minut před televizí. Cítím se příjemně sytý.<br />Opět jsem mluvil s Frankem.<br />Právě ukončil střední (jako já jako já! áá!) a dává si roční pauzu, aby se mohl věnovat hudbě. Je to mé duševní dvojče.<br />Jdu volat Rayovi, v pátek jdeme na koncert.<br />16:00<br />A brzy dostanu výplatu. Nevím, co si mám koupit. Zatím jsem si koupil červený lak na nehty a aplikoval ho na nehty u nohou. Vypadá to strašně.<br />Připadám si jako prodejná děva! Je to dobrý pocit.<br /><br />26.8<br />Nic. Nic. Nic.<br />Sdělil jsem Frankovi, že se pozítří přijdeme podívat na ten koncert. Vypadal, že má radost.<br />Miluje mě.<br /><br />29.8<br />00:78<br />nemiojlkjle m ¨ěěě p§§tal §sem§ fvrse<br />éééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé<br />éééééééééééééééééé<br /><br />30.8.<br />12:45<br />váha: vysoká, cigarety: jsem včera někde vytrousil alkohol:už nikdy! nikdy<br />Přeji si zemřít, a to nežertuji. Za chvíli si mám dojít pro peníze a nechci tam, protože se bojím, že ho potkám!<br />I když to všechno můžu dávat za vinu alkoholu, ale i tak.<br />Pamatuji si vše velmi matně.<br />Ale mám pocit, že jsem pil.<br />A pak jsem se mu pověsil na krk a křičel, že ho miluji.<br />Dokud mě někdo neodtrhl.<br />13.05<br />Za dvacet minut tam mám být! Po cestě je 7-11! Mají tam lana?<br />Nebo se budu muset věšet na tkaničkách a to je nedůstojné.<br />13:10<br />Nevím, jestli na klice, ze schodů nebo ze stromu. Nechci vystrašit nikoho z rodiny.<br />14:05<br />Jsem bohatý muž.<br />Když mě Frank zřel, prchl.<br />Asi se obrátím na zmetka Abrahama!!!!!!!!!!<br />Asi dám výpověď!<br />Pozítří jdu do školy!!!!!!!!!!<br /><br />31.8.<br />11:22<br />Vydal jsem se do Wal martu a za vydělané peníze si nakoupil sešity, skicáky, tužky a utratil jsem majlant (34.50!$).<br />Načež mě matka obeznámila se skutečností, že mám ještě měsíc volna.<br />Křeček umřel.</div><div>Doteď jsem ani nevěděl, že nějakýho máme.</div><div>Asi umřel proto.<br /><br /><br /><br /></div> http://flelaldina.blog.cz/0901/tajny-denik-g-a-waye-i-prazdniny http://flelaldina.blog.cz/0901/tajny-denik-g-a-waye-i-prazdniny Deník G.A. Waye Mon, 26 Jan 2009 19:44:33 +0100 <div><span style="color:black"><em><span style="color:#fff">Poslední kus. Docela mě štve, že to sem nejde dát celý. Řekněte mi k tomu aspoň něco, i kdyby vás to nebavilo. Celkem 9 508 slov. Ha. Nečetla jsem si to po sobě, takže až to někdy udělám, tak budu asi zděšená. Dobrou noc.</span></em></span></div><div><span style="color:black"><br /></span></div><hr /><div><br /></div><div><span style="color:black"><span style="color:#fff">Týden před odjezdem ubíhal rychle.<br />Dva dny zůstal u rodičů v Bellevile, jeho máti se ho celou dobu neodbytně snažila přesvědčit, že ten odjezd je špatný nápad a Mikey se tvářil trochu smutně, ale tvrdil že mu to nevadí.<br />Jemu samému to vadilo, nechat je tu samotné, i když pochyboval, že by si bez něj vyloženě neporadili. Prohrabal staré bedny se svými věcmi z dětství a ponechal si několik umělohmotných figurek Batmana a Jabby, rozloučil se a slíbil, že se vrátí na vánoce. Mikey to nakonec nevydržel a objal ho tak pevně, že málem přestal dýchat (navždy) a potom se nabídl, že ho odveze zpátky a celou cestu potichu popotahoval.<br /><br />Kromě toho taky podal výpověď - trochu pozdě, pravda. Přijal gratulace od svých kolegů ("Johne já věděl, že na to máš!" -poplácání pozádech "Já jsem Gerard. Ale díky"), sebral si z práce svoje věci a musel je odnést v krabici - ani netušil kolik krámů a papírů vlastně má.<br />Vycházel ven a v měl podivný melancholický pocit, kterému se musel zasmát, protože byl dva kroky od toho domu! A právě se mu po něm začínalo stýskat.<br />Do tváře mu zafoukal vítr. Asi mu ten odchod chtěl ještě zhoršit. Schválně.<br />A tak s krabicí přitisknutou na hrudi vyrazil vstříc světlým zítřkům.<br /><br />Už se blížil ke stanici metra a byl připravený krabici odložit a začít hledat po kapsách svůj ticket, když se za ním ozvalo udýchané "Gerarde!".<br />A tentokrát to Bert nebyl, naštěstí. Gerard tedy položil krabici na zem tak jak plánoval a začal se nezřízeně usmívat.<br />"Ahoj." řekl.<br />Frank pořád popadal dech "Myslel jsem, že tě nestihnu!" přiznal.<br />"Jé." vypadlo z Gerarda. Nebylo to zrovna to, co si představoval, že odpoví.<br />"Jdu za tebou celou cestu z práce." pokračoval Frank "Um. Z tvojí. Práce."<br />"Aha." Gerard se podrbal na hlavě. "Jakto?"<br />Mitr geniálních odpovědí!<br />Frank jen pozvedl obočí "No, byl jsem se na tebe zeptat, protože ses mi nějak neozval no a...řekli mi, že už tam neděláš?"<br />Gerard zavrtěl hlavou "Právě jsem skončil."<br />Frank přistoupil k několik kroků vzdálené lavičce, Gerardovu krabici přitáhl k sobě a ukázal na volné místo vedle.<br />Gerard si sedl "Dobrovolně." dodal. "Jedu pryč."<br />"Kdy?" Frank vytáhl z kapsy cigarety a nabídl mu. "Kam?"<br />Gerard si vděčně zapálil "Do Portlandu. Pozítří."<br />Rozmluvil se o svojí práci, o tom, že bude bydlet v bytě s dalšími čtyřmi lidmi, o mizerném platu,který mu tam nabídli a nakonec o tom, že nemá v plánu se vrátit.<br />Frank se na něj zkoumavě podíval. Nezdál se nadšený. "Proč to všechno?" zeptal se.<br />"Popravdě?" řekl "Chci utéct." pousmál se "Asi od sebe samýho."<br />"Hm." Frank si začal hrát se zapalovačem "Můžu mít nějaký důvod pro to, ti to nepřát?"<br />Gerard to moc nechápal "No já nevím? Proč? Nebo - co myslíš?".<br />"Fajn." řekl Frank a projistotu se zvedl "Tohle jsem vážně neplánoval říct už dneska." povzdychl si a nervózně si prohrábl vlasy "Ale když už odjíždíš tak. Uhm. Totiž."<br />"Co?"<br />"Vadilo by ti hodně třeba. Zajít ke mně?"<br />Gerard na něj nepřestával zírat, a tak rychle pokračoval.<br />"Totiž nevykládej si to špatně!" přesvědčoval ho "Chtěl jsem tě nejdřív pozvat na kafe a projít se s tebou po central parku a nevím co ještě, ale za jeden den?" zoufale pokrčil rameny a nastalo ticho.<br />Dlouhé ticho.<br />"Dobře." řekl Gerard najednou, když si pečlivě srovnal v hlavě co se po něm vlastně chce. "Tak dobře." zopakoval.<br />"Dobře?" Frank nevěděl, jestli to myslí vážně.<br />"Jo." potvrdil "Ale ten central park? Jako první." usmál se.<br /><br />A tak udělali přesně to, co plánovali. Tedy - řeč je o kafi a central parku a dvou hamburgrech (oba v Gerardově žaludku).<br />Gerard měl ze sebe konečně po delší době fajn pocit, protože tohle vypadalo skoro jako rande, když nemyslel na to, že to vlastně moc rande není, a když nemyslel na to, že to skončí přibližně - zítra ráno? Momentálně se tím ale nenechával rušit. Bavili se vzájemným vyčítáním si, jestli je horší napsat knížku? Nebo se vloupat k někomu do koupelny.<br />"Ty jsi začal." vyřešil to Gerard, ale Frank nesouhlasil.<br />"Ty jsi mě ponížil se svým starobylým foťákem!"<br />"Ani zdaleka ne." smál se "Ani jsem nestihl zmáčknout spoušť!"<br />"Nezmáčkl jsi to, protože jsi se nestihl <strong>vynadívat</strong>."<br />"Nechápu, co tím chceš naznačit!" Gerard hrál uraženého.<br />Bylo zvláštní, že si s Frankem vůbec rozuměl. Pořád si přál ho tak trochu nenávidět, ale nedokázal to. Možná už na to ani neměl právo, po tom u něj v bytě, ale pořád se skoro neznali.<br />Frank ho dloubl do žeber "Tím chci naznačit, že jsi nedokázal stihnout dvě věci najednou." zasmál se.<br />"Byl jsem v šoku!" bránil se.<br />Frank se zamyslel "Teď nevim, jak si tohle mám přebrat."<br />"Ha-ha."<br />Gerard dopíjel zbytky své kávy a začínala mu být zima.<br />"Půjdem?" řekl Frank.<br /><br />Cesta v metru. Sedm pater schodů. Klíče v zámku - tentokrát klíče a ne drát.<br />Když se začali líbat ani nebyl překvapený.<br />Frank ho stáhnul s sebou na gauč a začal mu trochu neohrabaně sundavat tričko.<br />"Počkej, počkej." Gerard ztěžka oddechoval.<br />"Co." zeptal se Frank netrpělivě.<br />"Dusíš mě."<br />Frank mu dal prostor se trochu posunout a potom se vrátil zpět k jeho ústům a zajel mu rukama do vlasů, zatímco Gerard zkoumal oblast kolem. Lemu jeho kalhot a postupoval pořád níž.<br />Gerard po chvíli ucítil něco tvrdého na svém stehně a uvědomil si, že jeho akce měla správný efekt. A taky, že je na tom podobně.<br />Mírně se zvedl a potom si zase lehl zpátky, Frank v odpovědi jenom vydechl a omotal nohy kolem jeho.<br />Gerard mu začal okusovat krk a možná to trochu přeháněl.<br />"Au." zasyčel Frank<br />Gerard se na něj zmateně podíval "Co?"<br />"Nic, jenom."na chvíli se odmlčel a kousl ho do rtu "Mělo mi dojít, že jsi úchyl."<br />Gerard přestal se vším co v tom momentě dělal "Jak úchyl?"<br />Frank se na něj tak <strong>divně</strong> podíval a v jedné vteřině mu zajel rukou do kalhot a prokousl spodní ret.<br />"Ou." mumlal Gerard "Ou. To bude asi. Rychle." dodal a pro Franka to byl signál se přitáhnout ještě blíž a znavigovat jeho ruce na požadované místo.<br />Gerardovi to opravdu netrvalo dlouho.<br />Frank si ještě ani nestihl rozepnout kalhoty.<br />"Promiň." omlouval se, když si začal uvědomovat situaci "Promiň?"<br />Frankovi to, ale bylo jedno, hlavní pro něj bylo dostat džíny dolů alespoň na půl cesty a Gerardovu ruku na svůj penis HNED.<br />Gerard naštěstí pochopil.<br /><br />"Upíre." řekl mu Frank potom, když ještě pořád setrvávali ve stejné pozici.<br />"Jo. Ježiš." řekl Gerard a sednul si.<br />Frank vstal a natáhl si kalhoty "Dáš si něco k pití? A cigáro?"<br />Gerard se usmál "Radši oboje."<br />A Frank potom dostal ten geniální nápad vzít to víno rovnou do ložnice.<br /><br />Probudil se ráno s Frankem vedle sebe a s pootevřenýma očima ho sledoval.<br />Za chvíli se bude muset zvednout, sebrat se a odejít. Pravděpodobně už se neuvidí.<br />Radši se zvedl hned, začal hledat kusy svého oblečení po pokoji a opakoval si, že to bylo jen na jednu noc a přeci to nechce brát vážně. A nemůže.<br />Frank se probral, když už byl skoro na odchodu.<br />"Ty už jdeš?" zeptal se.<br />"Jo..." odpověděl, aniž by se na něj podíval. Bál se, že by jeho oči prozradily něco, co prozradit nechtěl.<br />Rychle na sebe hodil sako a obul si boty.<br />Frank za ním šel zavřít dveře a ani se neobtěžoval vzít si něco na sebe.<br />Gerard rozpačitě přešlapoval na místě "Tak...ahoj?" řekl.<br />Frank mu neodpověděl.<br />Gerard se otočil a vzal za kliku.<br />"Gee?" řekl ještě Frank.<br />Gerard polkl a udělal - podle sebe tu chybu, že se mu podíval do očí.<br />Potom se líbali zas a Gerard si byl jistý, že neví co má dělat.<br /><br />Nevěděl, co má dělat ani večer, když seděl na posteli s kufrem u nohou a ani ráno, když čekal v letištní hale.<br />Letadlo do Portlandu se odlepilo od země přesně v 9:23.<br />Gerardovo sedadlo bylo nad křídlem.</span></span></div><div><span style="color:black"><span style="color:#fff">Týden před odjezdem ubíhal rychle.<br />Dva dny zůstal u rodičů v Bellevile, jeho máti se ho celou dobu neodbytně snažila přesvědčit, že ten odjezd je špatný nápad a Mikey se tvářil trochu smutně, ale tvrdil že mu to nevadí.<br />Jemu samému to vadilo, nechat je tu samotné, i když pochyboval, že by si bez něj vyloženě neporadili. Prohrabal staré bedny se svými věcmi z dětství a ponechal si několik umělohmotných figurek Batmana a Jabby, rozloučil se a slíbil, že se vrátí na vánoce. Mikey to nakonec nevydržel a objal ho tak pevně, že málem přestal dýchat (navždy) a potom se nabídl, že ho odveze zpátky a celou cestu potichu popotahoval.<br /><br />Kromě toho taky podal výpověď - trochu pozdě, pravda. Přijal gratulace od svých kolegů ("Johne já věděl, že na to máš!" -poplácání pozádech "Já jsem Gerard. Ale díky"), sebral si z práce svoje věci a musel je odnést v krabici - ani netušil kolik krámů a papírů vlastně má.<br />Vycházel ven a v měl podivný melancholický pocit, kterému se musel zasmát, protože byl dva kroky od toho domu! A právě se mu po něm začínalo stýskat.<br />Do tváře mu zafoukal vítr. Asi mu ten odchod chtěl ještě zhoršit. Schválně.<br />A tak s krabicí přitisknutou na hrudi vyrazil vstříc světlým zítřkům.<br /><br />Už se blížil ke stanici metra a byl připravený krabici odložit a začít hledat po kapsách svůj ticket, když se za ním ozvalo udýchané "Gerarde!".<br />A tentokrát to Bert nebyl, naštěstí. Gerard tedy položil krabici na zem tak jak plánoval a začal se nezřízeně usmívat.<br />"Ahoj." řekl.<br />Frank pořád popadal dech "Myslel jsem, že tě nestihnu!" přiznal.<br />"Jé." vypadlo z Gerarda. Nebylo to zrovna to, co si představoval, že odpoví.<br />"Jdu za tebou celou cestu z práce." pokračoval Frank "Um. Z tvojí. Práce."<br />"Aha." Gerard se podrbal na hlavě. "Jakto?"<br />Mitr geniálních odpovědí!<br />Frank jen pozvedl obočí "No, byl jsem se na tebe zeptat, protože ses mi nějak neozval no a...řekli mi, že už tam neděláš?"<br />Gerard zavrtěl hlavou "Právě jsem skončil."<br />Frank přistoupil k několik kroků vzdálené lavičce, Gerardovu krabici přitáhl k sobě a ukázal na volné místo vedle.<br />Gerard si sedl "Dobrovolně." dodal. "Jedu pryč."<br />"Kdy?" Frank vytáhl z kapsy cigarety a nabídl mu. "Kam?"<br />Gerard si vděčně zapálil "Do Portlandu. Pozítří."<br />Rozmluvil se o svojí práci, o tom, že bude bydlet v bytě s dalšími čtyřmi lidmi, o mizerném platu,který mu tam nabídli a nakonec o tom, že nemá v plánu se vrátit.<br />Frank se na něj zkoumavě podíval. Nezdál se nadšený. "Proč to všechno?" zeptal se.<br />"Popravdě?" řekl "Chci utéct." pousmál se "Asi od sebe samýho."<br />"Hm." Frank si začal hrát se zapalovačem "Můžu mít nějaký důvod pro to, ti to nepřát?"<br />Gerard to moc nechápal "No já nevím? Proč? Nebo - co myslíš?".<br />"Fajn." řekl Frank a projistotu se zvedl "Tohle jsem vážně neplánoval říct už dneska." povzdychl si a nervózně si prohrábl vlasy "Ale když už odjíždíš tak. Uhm. Totiž."<br />"Co?"<br />"Vadilo by ti hodně třeba. Zajít ke mně?"<br />Gerard na něj nepřestával zírat, a tak rychle pokračoval.<br />"Totiž nevykládej si to špatně!" přesvědčoval ho "Chtěl jsem tě nejdřív pozvat na kafe a projít se s tebou po central parku a nevím co ještě, ale za jeden den?" zoufale pokrčil rameny a nastalo ticho.<br />Dlouhé ticho.<br />"Dobře." řekl Gerard najednou, když si pečlivě srovnal v hlavě co se po něm vlastně chce. "Tak dobře." zopakoval.<br />"Dobře?" Frank nevěděl, jestli to myslí vážně.<br />"Jo." potvrdil "Ale ten central park? Jako první." usmál se.<br /><br />A tak udělali přesně to, co plánovali. Tedy - řeč je o kafi a central parku a dvou hamburgrech (oba v Gerardově žaludku).<br />Gerard měl ze sebe konečně po delší době fajn pocit, protože tohle vypadalo skoro jako rande, když nemyslel na to, že to vlastně moc rande není, a když nemyslel na to, že to skončí přibližně - zítra ráno? Momentálně se tím ale nenechával rušit. Bavili se vzájemným vyčítáním si, jestli je horší napsat knížku? Nebo se vloupat k někomu do koupelny.<br />"Ty jsi začal." vyřešil to Gerard, ale Frank nesouhlasil.<br />"Ty jsi mě ponížil se svým starobylým foťákem!"<br />"Ani zdaleka ne." smál se "Ani jsem nestihl zmáčknout spoušť!"<br />"Nezmáčkl jsi to, protože jsi se nestihl <strong>vynadívat</strong>."<br />"Nechápu, co tím chceš naznačit!" Gerard hrál uraženého.<br />Bylo zvláštní, že si s Frankem vůbec rozuměl. Pořád si přál ho tak trochu nenávidět, ale nedokázal to. Možná už na to ani neměl právo, po tom u něj v bytě, ale pořád se skoro neznali.<br />Frank ho dloubl do žeber "Tím chci naznačit, že jsi nedokázal stihnout dvě věci najednou." zasmál se.<br />"Byl jsem v šoku!" bránil se.<br />Frank se zamyslel "Teď nevim, jak si tohle mám přebrat."<br />"Ha-ha."<br />Gerard dopíjel zbytky své kávy a začínala mu být zima.<br />"Půjdem?" řekl Frank.<br /><br />Cesta v metru. Sedm pater schodů. Klíče v zámku - tentokrát klíče a ne drát.<br />Když se začali líbat ani nebyl překvapený.<br />Frank ho stáhnul s sebou na gauč a začal mu trochu neohrabaně sundavat tričko.<br />"Počkej, počkej." Gerard ztěžka oddechoval.<br />"Co." zeptal se Frank netrpělivě.<br />"Dusíš mě."<br />Frank mu dal prostor se trochu posunout a potom se vrátil zpět k jeho ústům a zajel mu rukama do vlasů, zatímco Gerard zkoumal oblast kolem. Lemu jeho kalhot a postupoval pořád níž.<br />Gerard po chvíli ucítil něco tvrdého na svém stehně a uvědomil si, že jeho akce měla správný efekt. A taky, že je na tom podobně.<br />Mírně se zvedl a potom si zase lehl zpátky, Frank v odpovědi jenom vydechl a omotal nohy kolem jeho.<br />Gerard mu začal okusovat krk a možná to trochu přeháněl.<br />"Au." zasyčel Frank<br />Gerard se na něj zmateně podíval "Co?"<br />"Nic, jenom."na chvíli se odmlčel a kousl ho do rtu "Mělo mi dojít, že jsi úchyl."<br />Gerard přestal se vším co v tom momentě dělal "Jak úchyl?"<br />Frank se na něj tak <strong>divně</strong> podíval a v jedné vteřině mu zajel rukou do kalhot a prokousl spodní ret.<br />"Ou." mumlal Gerard "Ou. To bude asi. Rychle." dodal a pro Franka to byl signál se přitáhnout ještě blíž a znavigovat jeho ruce na požadované místo.<br />Gerardovi to opravdu netrvalo dlouho.<br />Frank si ještě ani nestihl rozepnout kalhoty.<br />"Promiň." omlouval se, když si začal uvědomovat situaci "Promiň?"<br />Frankovi to, ale bylo jedno, hlavní pro něj bylo dostat džíny dolů alespoň na půl cesty a Gerardovu ruku na svůj penis HNED.<br />Gerard naštěstí pochopil.<br /><br />"Upíre." řekl mu Frank potom, když ještě pořád setrvávali ve stejné pozici.<br />"Jo. Ježiš." řekl Gerard a sednul si.<br />Frank vstal a natáhl si kalhoty "Dáš si něco k pití? A cigáro?"<br />Gerard se usmál "Radši oboje."<br />A Frank potom dostal ten geniální nápad vzít to víno rovnou do ložnice.<br /><br />Probudil se ráno s Frankem vedle sebe a s pootevřenýma očima ho sledoval.<br />Za chvíli se bude muset zvednout, sebrat se a odejít. Pravděpodobně už se neuvidí.<br />Radši se zvedl hned, začal hledat kusy svého oblečení po pokoji a opakoval si, že to bylo jen na jednu noc a přeci to nechce brát vážně. A nemůže.<br />Frank se probral, když už byl skoro na odchodu.<br />"Ty už jdeš?" zeptal se.<br />"Jo..." odpověděl, aniž by se na něj podíval. Bál se, že by jeho oči prozradily něco, co prozradit nechtěl.<br />Rychle na sebe hodil sako a obul si boty.<br />Frank za ním šel zavřít dveře a ani se neobtěžoval vzít si něco na sebe.<br />Gerard rozpačitě přešlapoval na místě "Tak...ahoj?" řekl.<br />Frank mu neodpověděl.<br />Gerard se otočil a vzal za kliku.<br />"Gee?" řekl ještě Frank.<br />Gerard polkl a udělal - podle sebe tu chybu, že se mu podíval do očí.<br />Potom se líbali zas a Gerard si byl jistý, že neví co má dělat.<br /><br />Nevěděl, co má dělat ani večer, když seděl na posteli s kufrem u nohou a ani ráno, když čekal v letištní hale.<br />Letadlo do Portlandu se odlepilo od země přesně v 9:23.<br />Gerardovo sedadlo bylo nad křídlem.</span></span></div> http://flelaldina.blog.cz/0812/when-all-that-you-wanted-and-all-that-you-had-don-t-seem-so-much-for-you-to-hold-on-to-4 http://flelaldina.blog.cz/0812/when-all-that-you-wanted-and-all-that-you-had-don-t-seem-so-much-for-you-to-hold-on-to-4 All that you wanted Sat, 13 Dec 2008 00:14:03 +0100 <div><span style="color:black"><span style="color:#fff">¨III.část</span></span></div><hr /><div><span style="color:black"><span style="color:#fff">F. Iero bydlel v jednom z těch průměrných bytů v centru Manhattanu, co Gerarda docela překvapilo. Čekal něco jako honosné sídlo nebo bytový dům s recepčním a uklízečkou.<br />Julianovi se viditelně ulevilo, asi se ve svém úsudku ohledně Frankova bydliště taky mýlil.<br />"Je to tady" řekl, když vystoupali do sedmého patra (výtah-mimo provoz), Gerard sotva popadal dech a v ruce pevně tiskl svojí krabičku Marlbor red - nenávidím tě! Říkal jí v duchu.<br />"Co když-" odmlčel se a nadechl se "co když je doma?" napadlo ho.<br />Julian se na něj nevěřícně podíval "Tak asi budeš muset být potichu."<br />Gerarda v duchu trápily ještě jiné otázky, jako třeba "JSEM ZLOČINEC POMOC POMOC POMOC" a "co když se F. Iero nesprchuje" nebo "co když se sprchuje v plavkách".<br />Julian začal hrabat po kapsách a vytáhl kousek drátu.<br />"Běž hlídat za roh. Kdyby někdo šel tak zakašlej." nařídil mu a Gerard šel. Naposled se skepticky podíval na drátek v Julianově rukou a řekl si - jestli jsem tohle nemohl udělat sám a zadarmo.<br />Ale nikdo nešel a po chvíli uslyšel cvaknutí zámku a zvuk skřípějících pantů.<br />"To bylo lehčí, než jsem si myslel." řekl Julian a nakoukl dovnitř. Nic moc tam nebylo. "Tak tady to pro mě nemá cenu." řekl. "Cokoli teď uděláš už je jenom tvoje věc, a jestli tě chytí a ty nás napráskáš..."<br />Odmlčel se a naznačil rukou, pistoli, kterou si přiložil v hlavě.<br />"Jasné?"<br />"Ano." pochopil Gerard. Naprosto jasné.<br />Rychle vklouzl dovnitř a zavřel za sebou dveře. Foťák - měl. Iero evidentně nebyl doma. Stačilo jen najít koupelnu.</span></span></div><div><br /></div><div><span style="color:black"><span style="color:#fff">Frank Iero měl koupelnu, sprchu, i závěs - poněkud bizarní (s dorty). Gerard za tímto závěsem stál už tři a půl hodiny s foťákem v ruce a po Ierovi nebylo ani památky.<br />Gerard si začínal myslet, že byl opravdu idiot, když očekával, že mu všechno přesně vyjde, co když vůbec nepřijde domů? Třeba spí někde jinde? Třeba je na týden v Idaho nebo kdekoli jinde, proboha. Možná ani nechtěl, aby Iero přišel, věděl, že právě dělá hroznou věc a navíc naprostou kravinu a byl nervózní. Smrtelně, až. Už to ani nechtěl udělat, ale když vážně uvažoval o tom, že odejde, uslyšel otevírání vchodových dveří.<br />Zase pozdě.<br />Zvuk tašky hozené na podlahu. Kroky.<br />Gerard roztřesenýma rukama zapnul foťák. Z neznámého důvodu se mu zrovna chtělo spíš brečet, než se pomstít a fotit a utíkat, ale zadržel slzy a mužně připravil fotoaparát do správné polohy.<br />Zapnutí televize.<br />Malý plamínek naděje, že Iero do koupelny vůbec nepůjde a on se v noci neslyšně vytratí. Do čeho se to vůbec dostal?<br />Otevřely se dveře koupelny. Rozsvícení světla.<br />Gerardovo srdce tlouklo tak rychle, že si myslel, že možná omdlí.<br />Slyšel, jak si Frank sundavá oblečení a zpívá si.<br /><em>Smashing pumpkins?!</em> Gerard se právě chystá udělat takovou nechutnost klukovi, co poslouchá smashing pumpkins?<br />Uprostřed jeho úvah Frank najednou rozhrnul závěs a vytřeštil oči.<br />Neměl na sobě nic. Beze slova na něj zíral, prsty pořád na okraji závěsu.<br />Gerard se ani nepohnul. Jeho tělo zamrzlo v podivném stavu šoku, nemohl zmáčknout to tlačítku na foťáku, nechtěl to udělat, nedokázal říct ani slovo. Jen tam tak stál a do očí se mu hrnuly slzy. Opět.<br />F. Iero se vzpamatoval první, začal křičet a vyběhl z koupelny.<br />Gerard slyšel, že jí zamyká.<br />"Jdu volat policii." říkal Frank "Jdu to udělat."<br />Gerard se pomalu sesunul po zdi koupelny až na zem. Tohle byl ten moment, kdy bylo v háji naprosto všechno. Začal brečet. Nemohl si pomoct, ale právě teď se hroutil.<br />Uznal, že by si na to mohl vybrat lepší čas, ale seděl ve vaně a vzlykal, foťák položil vedle sebe.<br />Doprdele, říkal si. Tohle jsi chtěl udělat? A - Ray měl pravdu. Všichni měli pravdu.<br />Nakonec to on byl ten šílenec.<br />Seděl tam s hlavou v dlaních několik minut, které mu připadaly nekonečné.<br />Potom se dveře otevřely.<br />Zvedl hlavu a podíval se na Franka "Už jsou tady?"<br />"Ne já...já je ještě nevolal..." přiznal "Je tohle...nějaká další část tvýho plánu?" zeptal se nedůvěřivě.<br />Gerard si představil, jak asi musí vypadat s tím uslzeným obličejem a monoklem od Berta.<br />"Ne." řekl. "Tohle jsem rozhodně neměl v plánu." řekl a přišel na něj další nával smutku (a slz). Připadal si jako puberťačka, kterou rodiče nachytali s cigaretou, jako dítě, které udělalo něco špatného.<br />"Jsi-" Frank se na něj zkoumavě podíval "Jsi v pořádku?"<br />"Vypadám na to?"<br />Frank mlčel. "Hm" řekl pak "Ani ne."<br />Gerard se chtěl zvednout a jít pryč, ale nedokázal ovládnout nápory slz.<br />"Promi-" vzlyk "-miň" popotáhl. "Já už nemůžu je toho na mě moc ta knížka Bert tohle Ray já španělé" mumlal.<br />Nakonec - Frank o něm napsal knížku, tak si snad může vyslechnout jeho názor.<br />Frank přišel blíž a natáhl k němu ruku "Promiň." řekl potichu, jakoby to byl on kdo se vloupal do cizího bytu "Pojď- pojď, udělám kafe nebo něco."<br />"Dokážeš si-" vzlyk " představit jaký to" vzlyk "bylo, když" vzlyk "jsem se dozvěděl o tý" vzlyk "knížce?!" ruku, kterou mu podával Frank, ignoroval.<br />Ten si povzdychl, utrhl kousek toaletního papíru a dal ho Gerardovi, který si utřel oči a rozmazal tím ještě víc make up, který měl zakrývat modřiny a hlasitě se vysmrkal.<br />"Já" vzlyk "od tý doby" vzlyk vzlyk "nemůžu nic nevíš jaký to je když se" vzlyk "ti někdo takhle vloupá do soukromí!"<br />Frank se cítil vinný a Gerardovi bylo momentálně jedno, že Frank možná nebude ta pravá osoba, které by to měl říkat.<br />Nebo naopak právě ta, která by to měla slyšet.<br />Gerard popotahoval dál "Ani nevíš jak" vzlyk "moc tě ńesnáším a tu zaranou knížku taky!"<br />Frank se cítil ještě víc vinný.<br />"Pojď, nemůžeš tu sedět ve vaně." řekl mu, chytil ho za ruku a postavil na nohy. Taky zvedl foťák a vrátil mu ho.<br />"Já... " zamyslel se "Stihl sis mě alepoň vyfotit?" pokusil se odlehčit situaci, ale Gerard zavrtěl hlavou a sklopil oči.<br />Frank ho rychle táhnul do obýváku, kde ho usadil do křesla a řekl mu ať počká. Za několik minut se vynořil z kuchyně s hrnkem kafe, popelníkem a sklenicí marmelády.<br />Gerard se na něj tázavě podíval.<br />"Um. Kdybys. Chtěl něco sladkýho?" Frank se pokusil o úsměv "Nic jinýho nemám, ale když nechceš, tak to můžu od-"<br />"Lžičku." zadržel ho Gerard. "Přines lžičku."<br />"Aha, no jasně." došlo mu to.<br />"Lžička." řekl, když mu ji za chvíli podával.<br />Gerard se ládoval borůvkovou marmeládou a pokračoval ve svém emocionálním brejkdáunu.<br />"Řekneš mi alespoň-" vzlyk "proč jsi to ud-" vzlyk "udělal?"<br />"Uhm." začal Frank zase "No, to bych mohl."<br />Gerard se na něj tázavě podíval a potom se musel zas otočit a zacpat si pusu marmeládou, aby nezačal vydávat další tragické zvuky smutku.<br />Frank si zapálil cigaretu a jednu podal Gerardovi "Studuju psychologii." řekl a na chvíli se odmlčel.<br />"No a chtěl jsem napsat ročníkovou práci o někom. Měli jsme si vybrat studovaný objekt nebo tak něco."<br />Gerard se na něj ublíženě podíval "Já jsem objekt." řekl, což sputilo další lavinu slz.<br />"Tak tomu říkají." pokrčil Frank rameny "Každopádně, chtěl jsem si vybrat někoho koho neznám, chvíli ho sledovat a potom z toho vyvodit všechno možné co se vyvodit dá - povahu, a tak dál." pokračoval "A jednou jsem tě potkal ve Virginu a řekl jsem si, že by bylo zajímavý sledovat někoho, kdo je trochu jinej."<br />(Gerard: "Jinej!!" béhé).<br />"...ale ta práce nakonec dopadla hrozně dlouhá a jeden kamarád mi řekl - zkus to vydat. A to jsem udělal."<br />sklopil oči "A to je všechno. Uznávám, že je to trochu šílený, ale já tím nechtěl nic...nic způsobit."<br />"Ne?" Gerard se schovával za posmrkaným kapeníkem "Chtěl jsem ti dneska udělat něco s-strašnýho víš." vzlyk. "A teď mám v patách asi m-mexickou mafii nebo c-co-" vzlyk "-co to je a mýho e-ex a jsem v háji!"<br />Potáhl si z cigarety a začal zhluboka dýchat. "Ani nevím proč ti věřim to c-co říkáš." přiznal.<br />"Promiň" zamumlal Frank. "Můžu se tě jenom na něco zeptat?" zeptal se váhavě.<br />"N-no?"<br />"Jak jsi se sem dostal?"<br />Gerard na něj vrhl překvapený pohled "Mexická mafie? Zaplatil jsem mexický mafii, abych mohl dát tvojí nahou fotku na internet." řekl už trochu klidněji.<br />Frank se podrbal na hlavě "Aha." nedalo se říct, že by to nechápal.Znělo to trochu zvláštně.<br />"A-a taky jsem si musel p-půjčit na to p-peníze od B-berta a t-tohle mi udělal." ukázal na svoje oko a jizvu na čele "a h-horší věci."<br />"Kdo je Bert?" zajímal se Frank.<br />"M-můj ex." zamumlal Gerard. Vypadalo to, že chce ještě něco říct, ale jen otevíral a zavíral pusu, protože ze sebe nemohl vypravit už ani hlásku. Cítil že ho Frank objal a docela to obětí uvítal, mohl mu pokračovat v brečení na rameni.<br />"To bude dobrý." uklidňoval ho Frank a Gerard v odpovědi jen vzlykl. Nemohl přestat.<br />"Já chci jenom normální p-práci a ž-život." říkal potichu "A už n-nikdy nechci vidět B-berta, p-proč mě n-nikdo nemá rád?" ptal se spíš sám sebe než jeho.<br />Frank nevěděl, co má odpovědět tak ho jen pohladil po zádech.<br />"Já to n-nechápu." popotáhl.<br />"Nechceš si jít lehnout?" zeptal se Frank. Venku už byla dlouho tma - on se vrátil domů kolem jedenácté a teď už muselo být před dvanáctou.<br />"J-jak lehnout?" vyděsil se.<br />"Jestli se ti nechce spát, to je všechno." ujistil ho Frank "Sice to možná nejlepší nápad, když vezmu v úvahu proč jsme teď tady, ale."<br />Gerard nevěděl. Nevěděl skoro nic, nevěděl už pořádně ani kde je "Tak jo." pokrčil rameny.<br />"Fajn, dám ti něco na spaní, jo?"<br />Gerard odevzdaně přikývl a vyčkával, dokud se Frank nevrátil s jakýmsi tričkem (s Madonnou) a pruhovanými kalhotami.<br />"Nic lepšího nemám." přiznal.<br />Gerardovi bylo v tu chvíli jedno kde a před kým se převlíká, chtěl jen spát a zapomenout na všechno.<br />Frank mu ukázal ložnici "Jen si vezmu věci, a kdyby něco, budu v obýváku, jo?"<br />Gerard si sedl na kraj postele "Jo. Dobře."<br />A potom se zahrabal pod deku a Frank už byl na odchodu, když na něj zavolal "Zůstaň tu."<br />Frank nechápal "Hele, já chápu jak ti je, ale nepřipadá mi to jako nejle-"<br />"Ne já myslím jenom. Abys tu byl já nechci od tebe- to, prosím z-zůstaň tu."<br />A tak zůstal. Zhasnul, lehl si vedle něj a popřál mu dobrou noc.<br />Gerard mu byl mimořádně vděčný, když si ho přitáhl blíž a omotal mu ruce kolem pasu.<br /><br />Když se probudil, do místnosti už pronikaly první paprsky světla a tak si řekl jen "Díky Bohu, že je sobota", i když si tímm vůbec nebyl jistý.<br />Taky mu došlo, že na něčem leží a řekl si - Bert? Nepamatoval si, že by trávil noc u Berta. Potom se podíval a vzpoměl si, co se stalo. Radši by snad zapoměl.<br />Frank už byl vzhůru a pobaveně ho sledoval, Gerard ho blokoval takovým způsobem, že se nemohl ani pohnout.<br />"Ah. Promiň." řekl mu, opatrně z něj slezl a rychle se otočil, protože proboha, když si vzpoměl co všechno včera říkal a dělal a teď se navíc probudí na něm. Mohlo to být ještě větší klišé? Mohlo to být ještě horší?<br />Rychle našel svoje kalhoty, vyndal z kapsy cigarety a zapalovač a vydal se na balkon. Frank měl balkon, což Gerard uznal jako velké plus.<br />Opřel se o zábradlí a potáhl z cigarety - první cigareta je vždycky nejlepší. Na sobě měl pořád tričko s Madonnou, protože se neobtěžoval rovnou převléknout, a protože chtěl mít ještě příležitost se Ierovi omluvit za tu včerejší scénu a neočekávaný útok na jeho byt. I když si to určitě z části taky zasloužil, ale<br />Gerard se za sebe příšerně, příšerně styděl.<br />Za chvíli se Frank objevil vedle něj.<br />"Ahoj." pozdravil ho.<br />Gerard se radši nepřestával dívat do dálky "Ahoj." odpověděl a nabídl mu cigaretu.<br />"Díky." Frank si jednu vzal a zapálil si.<br />Chvíli kouřili v tichosti, kdy si Gerard promýšlel co by měl vlastně říct.<br />"Hele...promiň za ten včerejšek." řekl nakonec "To bylo- to bylo... já nevim co se mnou bylo" přiznal "asi jsem se zbláznil? Něco takovýho."<br />Frank se pousmál a vyfoukl kouř "Stává se." řekl "To je v pohodě, neboj se."<br />Gerard mu úsměv oplatil "Díky. Vážně, že jsi nezavolal ty poldy a promiň, že jem tě ztrapnil a potom jsem hm, brečel." úsměv mu zmrzl na rtech "To zní ještě hůř než jsem si myslel" chytil se rukou za hlavu. "Zní to strašně"<br />"Gerarde, to se stává." ujitil ho Frank ještě jednou.<br />"Díky."<br />"Vážně, je to v po-"<br />"Ale stejně si pořád myslím, že jsi hajzl. Kvůli tý knížce." zazubil se a Frank ho praštil a Gerard zaúpěl, protože jeho záda musely vypadat ještě hůř než jeho obličej.<br />"Jé. Promiň, to jsem si neuvědomil." snažil se to rychle napravit Frank.<br />Gerard kývl.<br />Potom típl dohasínající cigaretu a cvrnkl jí dolů na ulici "Tak já asi už půjdu." řekl. Na balkóně byla docela zima a trapně se cítil až dost.<br />Frank ho následoval dovnitř a Gerard věděl, že ho propaluje pohledem, když si sundaval tričko.<br />"Bože." řekl a Gerard se zeptal "Co?"<br />"Nic jenom. Tvý záda?"<br />Gerard se na něj otočil a přejel ho pohledem, tvářil se zhrozeně.<br />"Já vím, je to hrozný, můžu si za to sám, fajn?"<br />Frank jakoby se až po chvíli probral z transu "A. No jasně, promiň."<br />Gerard sesbíral svoje věci ze všech možných koutů bytu a vydal se ke dveřím.<br />"Můžu ještě jednu, věc?" zeptal se.<br />Frank pozvedl obočí "No?"<br />"Nemohl bych si nechat to tričko s Madonnou?" zeptal se.<br />Frank se začal smát "Jo, jasně, jo." vrátil se pro ně do obýváku a podal mu ho.<br />"Děkuju." usmál se "´Vždycky jsem chtěl tričko s Madonnou." poznamenal "Ale na střední by mě za to asi zabili a teď nemám zrovna moc. Peněz na takový věci. Trička s Madonnou. Blondie. A tak." Kecáš kraviny, pogratuloval si.<br />"Tričko s blondie mám taky." zubil se Frank "Ale to ti nedám."<br />"Jasně." kývl. Už bylo asi na čase odejít.<br />"Gerarde?" řekl ještě Frank a letmo ho chytil za ruku. Nebo to byla jeho představivost.<br />"Nechceš se ještě někdy vidět?"<br /><br />"Neuvěříš, co se mi stalo." říkal do telefonu Rayovi.<br />"Nevim? Ale podle toho jak nechutně nadšeně zníš, hádám, že tě nakonec nezavřeli."<br />"Ne, samozřejmě, že ne...teda, ne že bych k tomu měl daleko, ale nakonec se to vyřešilo. On je totiž-"<br />"Gerarde, hele. Moc mě to zajímá, ale jsem teď tak trochu, zaneprázdněnej."<br />"Jak? Čteš si komixy nebo co."<br />Následovala dlouhá chvíle mlčení a série podivných zvuků.<br />Gerard to zhrozeně položil. Místo toho, aby se zajímal o to, jak dopadl tak si někde užívá.<br />Haha.<br /><br />Celý den strávil ležením na gauči, kreslil jako šílenec a pokoušel se zregenerovat svoje síly po tom poněkud hektickém týdnu. Jednom z nejhorších v životě - možná po tom, kdy umřela Elena.<br />Ale teď měl alespoň naději, že to dobře dopadne. Juliana, Nikolaie ani žádného jiného z nich na chodbě naštěstí nepotkal a doufal, že ten moment ještě nějakou dobu nepřijde.<br />Jedinou hrozbou mu byl Bert, a to, že bude chtít svoje peníze zpátky. Gerardovi připadalo, že mu rozhodně splatil značnou část, ne-li všechno, hm, tělem.<br />Pořád mu z toho nebylo zrovna dobře, když si vzpoměl na ty dvě příšerná odpoledne strávená v jeho domě (bylo těžký na ně zapomenout, když mu o sobě dávala vědět s každým pohybem). Naštěstí (nebo naneštěstí?) si svůj citový výlev odbyl už u Franka.<br />Při životě ho vlastně teď držela jen myšlenka na odjezd, že všechno nechá za sebou a začne znova. Trápilo ho sice, že nemá skoro žádné peníze a tak pár prvních týdnů v Portlandu asi nebude jíst (Ale se svojí nadváhou? Bude to nakonec jenom dobře.), ale potom si třeba něco vydělá. Možná bude mít i šanci na všechno se vykašlat a dělat jen to, co ho baví. Samozřejmě později - ve čtyřiceti? Jestli vůbec.<br />Měl vypadnout už příští týden a ještě ani nezačal balit.<br /><br />Čtyři ráno. Zvonek. Gerard se zvedl z postele a s očekáváním se vydal otevřít dveře.<br />Frank? Frank sliboval, že ho chce ještě vidět.<br />Nepřipouštěl si, že by to mohl být někdo jiný, a o to víc byl zklamaný, když se na něj začal šklebit Bert.<br />"Co tu děláš." zeptal se ho otráveně.<br />"No já nevím." zašklebil se ještě víc "Možná mi dlužíš nějaký peníze? Co myslíš, Gee?"<br />Gerard nesnášel, když mu tak říkal. V poslední době to nesnášel ještě víc než kdy předtím.<br />"Běž pryč." zkřížil si ruce na prsou "Už toho mám plný zuby." řekl.<br />Bert se zasmál "Teď toho máš plný zuby? Když máš moje peníze? Nebo, když už je nemáš?"<br />"Nepřipadá ti, že jsi ode mně chtěl už dost?" ohradil se Gerard.<br />"Připadá? Ale nemám důvod tě nevydírat." zasmál se.<br />"Co chceš."<br />"Co myslíš?"<br />"Najdi si někoho jinýho." řekl mu Gerard, vrátil se dovnitř a zamkl za sebou. Bál se. Bert měl způsoby jak se k němu dostat, ale doufal, že jeho moc nesahá na západní pobřeží.<br />Za dvě vteřiny se zvonek ozval znovu. A znovu. A znovu.<br />Gerard pochopil, že když neotevře, tak se nevyspí.<br />"Jdi do háje." uvítal Berta rovnou.<br />"No tak." zavrtěl hlavou "Ani nevíš, co ti chci říct Gee."<br />"Co." řekl Gerard rozladěně.<br />Bert se naklonil až úplně k němu "Přišel jsem ti říct, že se budu ženit." zašeptal mu do ucha.<br />Gerard pokrčil rameny.<br />"Pozval bych tě, ale pochybuju, že máš něco jako...oblek" pokračoval, pořád v těsné blízkosti.<br />Gerard se k němu přisunul ještě blíž "Je mi to jedno." řekl mu pobaveně "Jen je mi líto té, kterou si bereš."<br /></span></span><span style="color:black"><span style="color:#fff"><span style="color:black">Výraz v Bertově obličeji mu vynahradil všechny chvíle strádání.</span><br /></span></span></div> http://flelaldina.blog.cz/0812/when-all-that-you-wanted-and-all-that-you-had-don-t-seem-so-much-for-you-to-hold-on-to-3 http://flelaldina.blog.cz/0812/when-all-that-you-wanted-and-all-that-you-had-don-t-seem-so-much-for-you-to-hold-on-to-3 All that you wanted Sat, 13 Dec 2008 00:11:39 +0100